Knihy_nad_zlato komentáře u knih
Prostě další Bridgertonovi, takže jasně, že jsem si čas strávený s touto knížkou moc užila.
Rozhodně oceňuju, že je tohle jedinej (minimálně zatím, z toho co jsem četla) díl, kterej se neodehrává v Anglii, ale v Americe. To prostředí se mi moc líbilo, bylo skvěle popsaný, takže i když je to první knížka, kterou jsem četla, která se odehrává na takovým místě, dokázala jsem si přesně představit, jak to tam vypadá.
Nesnáším, když si lidi zamlčujou důležitý věci. Takže lhaní hlavní hrdinky mě neskutečně vytáčelo. Ale chápu proč lhala. A chápu proč to bylo v příběhu nutný. Kdyby říkala pravdu na rovinu, tak by tenhle příběh vůbec nebyl. Trochu mě iritovala naivita a přílišná důveřivost hlavního hrdiny, ale jsem ochotná mu to odpustit, jelikož jinak byl výbornej.
Vývoj jejich vztahu se mi moc a moc líbil. Bylo pěkný jak se znali už předtím. I to, jak o sobě smýšleli ještě předtím než se prvně viděli.
Každopádně zajímavá zápletka, postavy, které sice nebudou moje nejoblíbenější, ale mám je ráda a vztah, o kterým mě fakt bavilo číst.
Na tomhle byla jednoznačně nejlepší ta atmosféra. Představte si atmosféru z Kouzel rodu Thornů smíchanou s nějakou tou pohádkou nebo legendou či pověstí. A vznikne vám atmoška jak z Ve stínu hvozdu. Líp to asi popsat nedokážu.
Postavy mi sedly dobře, ale tak nějak s odstupem. Nebyly mi blízký. Spíš, jako když někdo vypráví legendu/pohádku/pověst o těch postavách, než, že bych ten příběh prožívala s nimi.
Děj byl dobrý, ale asi mě zas tolik nezajímal. Prostředí zajímavý, ale na můj vkus trochu málo rozvinutý, málo popsaný.
Každopádně byla tahle knížka dost čtivá, napsaná celkem zvláštně, fakt jak kdybyste sledovali nějakou pověst, než opravdu něčí život.
A i když nemám žádnou větší konkrétní výtku, tak mi tam něco chybělo. Prostě nepřeskočila jiskra mezi mnou a touhle knížkou. Co já vím, možná někdy zkusím nějakou jinou od autorky, ale v blízké budoucnosti asi ne.
Tohle, že napsala Elle Kennedy?
Četla jsem od autorky všechny knížky přeložené do češtiny. Všechny se mi líbily, takže jsem i od téhle měla vysoký očekávání. Ale tohle teda ne.
Gage ani Skyler nebyli zajímaví. Teda mohli by být, ale vůbec nic tam o nich nebylo. Což by asi mělo, když je ta knížka jen o nich. Takhle plytký postavy se opravdu jen tak nevidí.
Chemie? Jo, trochu. Láska? Ani náhodou. Ta takhle nevypadá. Nějakej vývoj? Pardon, ale ne. To, že na konci si jedna z postav uvědomí, že se zachovala blbě, a že druhou postavu miluje a může s ní být? To není žádnej vývoj. Prostě ne, tady tyhle věci nefungovaly, jak měly.
Prostředí by mohlo být super. Kdyby bylo popsaný víc než jen velmi letmo.
Myslím, že vedlejší postavy by mohly být fajn, ale opět, když jsou zmíněný jen okrajově, tak jak si tím můžu být jistá?
No, nevím jestli se pustím do dalších dílů. A pokud, tak jen kvůli autorce (a možná maličko, protože další díly jsou o zdejších vedlejších postavách).
Každopádně od autorky doporučuju jakoukoliv jinou knížku, než je tahle.
1,5/5⭐
Většinou se mi knížka četla dobře, ale byly i momenty, kdy se četla trochu hůř. Tahle knížka je manželství rozpitvaný do detailu. A taky vztahy obecně a vnímání společnosti. Prakticky celá knížka je jen monolog jednoho muže o těchhle věcech. A mě se až překvapivě hodně líbila.
Kdo zná Dvory, ten zná asi i svůj názor na tuhle knížku (ano, i pokud to ještě nečetl).
Dvory jsou pro mě série, kde je sice spousta věcí, který mě štvou, spousta postav, na který velmi často nadávám, spousta nelogických zápletek a ještě hloupějších řešení. A přesto si každou knížku téhle série vždycky užiju.
Nestu jsem měla vždycky celkem ráda, a to i přesto, že jsem ji často nemohla vystát. Tak nějak mi přišla víc reálná, než ostatní postavy z těchhle knížek. A ani tady mě nezklamala. Naopak bylo zajímavý vidět svět z jejího pohledu. Vidět ji z jejího vlastního pohledu. Vidět tu šílenou nenávist, kterou k sobě cítí, vidět to obrovský pohrdání sama sebou.
Cassian byl vždycky ten dokonalej, že? Ale mě se líbí vidět, že dokonalej není. Líbí se mi, že jsem si i na něj mohla zanadávat.
Vedlejší postavy tu nebyly nijak výrazný, ale opět, byly tu takový na který jsem v jednom kuse nadávala (neeee, vůbec tímhle nemyslím Rhysanda, vůbec mě nevytáčí už samotná jeho existence…), ale i takový který jsem měla snad dokonce celou dobu ráda (Gwyn a Emerie).
Přiznejme si, tady nejde o žádnej děj, nebo tu prej že hrozící válku. Tady jde jen a pouze o vývoj Nesty a jejího vztahu s Cassianem. A já se ptám, muselo to tam zatraceně být? Jakože fakt. Asi nikoho nepřekvapí fakt, že jsou druh a družka, ale prostě proč? To to nejde bez toho? A proč na to zareagovala téměř stejně jako Feyre! Jo, já říkala, že si občas ráda zanadávám na fiktivní postavy. Aspoň se nemůžou urazit, že jo.
Zajímal by mě Eris. Jakože fakt tohle je asi jediná postava, která mi nikdy ani trochu nevadila. Chci o něm vědět víc. Chci o něm celou knihu. A ten fakt u konce? To jak se k němu chová jeho otec? Já chci opravdu další díl o něm.
Jo a bylo tam pár dalších šílených klišé a předvídatelností, ale o tom se nehodlám nijak rozepisovat.
Málem bych zapomněla zmínit prostředí! Což by asi nevadilo u Velarisu nebo Ilyrijským táboře, ale Dům větru… Dům větru tu má vlastní vědomí! A je zatraceně vtipnej a hodnej a chápavej… A prostě lidi, já chci taky takovej dům!
Komu se líbily předchozí díly Dvorů, pro toho je asi nutnost i tenhle (ale bacha na vícero detailně popsaných echm echm scének), ale ten komu se nelíbily předchozí díly, ten se může vykašlat i na tenhle.
Zaprvé, doporučuju si vyhledat trigger warning.
Zadruhé, pokud jste si to vyhledali a pořád uvažujete o přečtení, tak směle do toho, tahle knížka je geniální.
Rin je jako hlavní hrdinka dokonalá. I tím, že není dokonalá. Její sebepoškozování a skoro neexistující svědomí ji dělalo tak nějak reálnější. Samozřejmě měla i nějaký ty dobrý vlastnosti, mě se na ní právě asi nejvíc líbilo, že není vyloženě kladná, ale ani záporná postava. Že se morálně pohybuje v šedé zóně.
Ostatní postavy mě bavily taky. Jakože asi všechny. Zajímá mě jak dopadnou. Štve mě, že nevím s jistotou, jestli někteří z nich ještě žijí.
Magie je zpracována velmi zajímavě, i když ji chápu asi jen z části. Naštěstí tam tohle nemá zas tak velkou roli.
Svět je vykreslenej skvěle. To prostředí je neuvěřitelně zajímavý, ať už akademie, tak i válečný zóny, města, Čulů Korich…
Nechci se moc rozkecávat, protože pak bych toho nejspíš řekla příliš. Takže to utnu tady. Výborná knížka, která stojí za přečtení, ale ne pro každého. Fakt si prvně najděte trigger warning. Já třeba nemám problém číst o čemkoliv, ale asi tři různý popisy byly dost odporný i pro mě.
(SPOILER) Z téhle knížky mám docela dost rozporuplných pocitů.
Hlavní hrdinka je skvělá! A příšerná. Neskutečně chytrá! A pitomá.
Tak jo, tohle bych nejspíš měla vysvětlit. Ta část, než si Annabelle začala něco s vévodou, byla super. Protože Annabelle byla super. Chytrá holka, která touží po nezávislosti, svobodě a nevěří mužům, nemá o ně zájem. Jo taková byla Annabelle. Než začal být posedlá vévodou. Pak se prostě hrozně změnila a celý její bytí se začalo točit kolem nějakýho chlapa. U konce už se, ale zase docela vrátila ke svému původnímu já.
Vévoda byl fajn, ale taky mě na něm pár věcí štvalo. Třeba jeho chování ke svýmu bráchovi? Nechápu.
Některé vedlejší postavy byly celkem nevýrazný, některý super a těším se na ně v dalších dílech. Mimochodem druhej díl má být o Lucii a Ballentinovi.
Líbila se mi ta dějová s bojem za ženská práva. A líbila se mi i ta, co řešila vývoj vztahu Annabelle a vévody. Jenže ta měla i místa, který mě hrozně iritovaly.
Prostředí bylo výborný po celou dobu. Ať už univerzita, město, venkov, všechno bylo nádherný.
I přes pár výhrad, se mi knížka celkem dost líbila a rozhodně se pustím do dalších dílů (až teda vyjdou v češtině). Myslím, že Rebelky by se určitě mohly líbit těm, kterým se líbí Bridgertonovi, Kroniky prachu nebo třeba Pýcha a předsudek.
Corey je výborná hlavní hrdinka! Holka, která žila sportem, ale najednou je na vozíčku, a přesto si nestěžuje a nefňuká? Joo, to se jen tak nevidí. A Hartley? Tak ten už nějaký ty chyby má, ale i tak je super. Jenom mu prostě některý věci trvaj trochu dýl, no.
Vedlejší postavy byly skvělý. Třeba Bridger, o kterým bude druhej díl, takže se pochopitelně nemůžu dočkat, až si to přečtu.
Prostředí univerzity je taky dost fajn, i když jsem se těšila na trochu víc hokeje, ale nakonec mi asi ani moc nevadilo, že tam téměř vůbec nebyl.
Ocenila bych trochu víc průstřihů do minulosti. Jako třeba jak to Corey zvládala bezprostředně po té nehodě, nebo klidně i jaká byla před nehodou. Nebo to Hartleyho "tajemství". Bylo to až u konce, a přišlo mi to takový nedořešený.
Každopádně sledovat vývoj vztahu mezi Corey a Hartley (nevím, jak se to skloňuje) mě opravdu bavilo.
Nějak si nevzpomínám, jestli jsem vůbec někdy četla romantiku z královského prostředí, ale filmy na to téma mám hrozně ráda. Takže prostředí super, přejděme dál.
Emelie i Juliana jsem si okamžitě zamilovala. O to víc si cením, že je knížka psaná z pohledu jich obou. Docela si dovedu představit, co bych si asi tak myslela o Julianovi, kdyby to bylo klasicky jen z pohledu hlavní ženské postavy, věřte mi, že by to nebylo nic pěknýho. Nejspíš bych mu nevěřila, ani když by mu začala věřit Emelie. Navíc ten jejich vztah! Bože! Kdo by tohle nechtěl? Navíc jsem si fakt chvílemi vůbec nebyla jistá, jestli budou na konci spolu, což je snad poprvé u romantické knížky, co se mi tohle stalo.
A zápletka? No to bylo tak výborný! Nebudeme hledět na to, jak šíleně nereálný, jo?
Hmm, tak bych asi mohla zmínit nejspíš jedinou výtku, co k tomu mám. Párkrát se oba chovali krapet nepochopitelně. Tak. Řekla jsem to. Ale je mi to jedno. Ať se klidně chovají občas divně, naprosto to přebíjí fakt, že většinu času jsou opravdu skvělí.
Nejvíc jsem si na téhle knížce zamilovala prostředí. Takže bych klidně ocenila víc popisů míst. Prostředí hor, údolí, luk a sjezdovek, jo, to je moje. Každopádně ani postavy nezaostávaly. Lenu i Ryana jsem si oblíbila prakticky hned, nejvíc mě bavily jejich slovní přestřelky, ty fakt stály za to. Vedlejší postavy byly taky super, takže se hrozně těším na další díl, který bude o Izzy a Willovi. Děj byl dost jednoduchý, ale přesně to jsem chtěla, takže asi dobrý. Jo a taky to bylo celý docela klišé, ale já jsem neměla tak nějak žádný očekávání, takže mě to jen mile překvapilo. Pár zdlouhavých částí a zrychlený konec, od kterého bych si přála trochu víc. Ale celkově jsem spokojená, tohle mi prostě sedlo do nálady.
Bylo neskutečně zajímavý dozvědět se něco novýho. Zase mít o trošku větší přehled jakej tenhle svět vlastně je. Jací dokážou být lidé oproti tomu, jak působí. Nevím kolik tam bude nového pro ty, kteří znají podcast, já podcast neposlouchám, takže nevím. Dozvěděla jsem se hodně, ale asi tam bylo občas zbytečně moc dat, že se mi to chvílemi četlo kvůli tomu hůř. Ale jsem moc ráda, že jsem si to přečetla.
Měla jsem vysoká očekávání. Až příliš vysoká. Ale, jak by taky ne, vždyť anotace zní skvěle.
Obě hlavní postavy byly sice fajn, ale vůbec jsem k nim nepřilnula. Štvalo mě, jak často se chovali nelogicky. Podle anotace má být Levi docela drsnej a Enne naivní, tak proč to bylo spíš naopak?
A proč byly ty nečekaný zvraty tak odhadnutelný? Třeba Ennin původ. Jakože komu tohle nebylo jasný dlouho před tím velkolepým odhalením?
Co se mi, ale hodně líbilo, bylo prostředí. New Reynes mi docela dost připomínalo Ketterdam z Šesti vran. A hej, kdo by nechtěl žít v Ketterdamu, že?
Nevím, jestli se někdy pustím do druhého dílu. Prostředí pěkný, a celkem by mě zajímalo, jak to celý skončí, jenže to nechci vědět jakou dobu dopředu. Postavy jen ujdou, totéž i vztahy. A těch překlepů! Když je v textu pár chyb, tak je to pro mě ok, ale tady toho bylo tolik, že mě to vždy vytrhlo ze začtení.
Asi první knížka s tématem druhé světové války, kterou jsem kdy četla. Já prostě tohle téma nesnáším. Protože, když je mi něco furt cpaný, tak mám tendenci se tomu vyhnout. A tohle je ve škole v dějáku, občance i v literatuře, tak omílaný furt dokola, že toho fakt víc nepotřebuju.
Ale jsem moc a moc ráda, že jsem si tuhle knížku přečetla. Bylo šílený sledovat, jak Eddie vždycky získal nějakou naději a vzápětí ji zase ztratil. Za to, co si Eddie prožil, za to, jak se ke všemu co se mu přihodilo postavil, za to ho upřímně obdivuju. Ale pro mě byl největším hrdinou v knížce Eddieho otec.
Připadá mi neuvěřitelný kolik pocitů vyvolala tahle kniha na tak málo stránkách.
Rozhodně stojí za přečtení. I pokud tohle téma, stejně jako já, nevyhledáváte.
I přesto, že jsem do toho šla bez jakýchkoli očekávání, tak jsem byla dost zklamaná.
Pro mě jsou na knížkách asi nejdůležitější postavy, no a tahle hlavní hrdinka byla na přes držku. Tolikrát něco řekla a vzápětí to popřela, tolikrát lhala, byla šíleně moc ovlivnitelná, naivní a zahleděná do sebe, že to se fakt nedalo. A ta její posedlost svýma "láskama" (v uvozovkách, protože ona tomu říkala láska, ale jakoby realita je jiná, že). Asi holt prostě nedokážu brát vážně hlavní hrdinku, která je šíleně přecitlivělá a chce kluka, prostě proto, aby měla kluka. Jelikož takový chování fakt nepochopím.
Ostatní postavy taky zrovna za moc nestojí. Jakože jediní kteří mě docela i zajímali jsou mamky hl. hrdinky a Reid, kterej je mega divnej, ale aspoň trochu se chápat dal.
Celej děj se točí prakticky jen okolo toho jak si Molly, která si prostě přeje jenom mít kluka hledá kluka, a jaký to je, když si ho konečně najde.
Aspoň, že styl psaní byl dobrej a bylo to krátký, jinak bych to odložila nedočtený.
Uf, tak tohle bylo hodně rozsáhlý. Přečíst tuhle knížku mi trvalo víc jak týden, což je na mě celkem dost, ale vzhledem k tomu, kolik to má stránek, se asi není čemu divit. Navíc u konce už jsem dočtení oddalovala, protože jsem se ještě nechtěla vzdát toho světa, toho příběhu, těch postav.
Ze začátku jsem byla šíleně zmatená. Netušila jsem, co se děje, kde to jsem, ani kdo to vypráví. Rovnou na mě byla vychrlena řada cizích jmen a názvů. Což chápu, že asi pro někoho není zrovna ideální začátek, ale já to mám takhle ráda.
Knížka sleduje rovnou čtyři hlavní postavy, s tím, že na začátku je každá úplně někde jinde (ano, i na jiných kontinentech), postupně se každá postava různě po světě přesouvá, u čehož velmi oceňuju parádní mapu, líp jsem se pak orientovala, kde kdo vlastně je.
V tomhle světě existuje rovnou několik různých náboženství (s tím, že každej kdo nevyznává stejnou víru jako ty, je nepřítel), i všechny hlavní postavy se každá hlásí k jinému, a každé je do detailu rozpracované, u každého dává smysl, proč tomu ti lidé věří.
Svět i děj byli tak neskutečně komplexní, že se divím, jak se to autorce povedlo, vzhledem k tomu, že na to měla jen jednu knihu. Pravda trošku to asi bylo na úkor postav, kvůli nim bych si možná i přála, aby to byla série. Například Loth měl příliš málo prostoru, zajímala by mě donmata Marosa, o které nevíme téměř nic, a co teprve císař Říše dvanácti jezer. Chtěla bych víc znát minulost Ead a Tané, ale to se prostě do jedné knihy nevejde.
Jinak jsem si asi všechny postavy buďto oblíbila nebo je aspoň chápala.
Stejně jako postavy, ani vztahy tady rozhodně nehrají prim, ale ty co tu byli se mi líbily, třeba Sabran a Lievelynovi jsem fakt fandila, nebo bylo nádherný i přátelství mezi Lothem a Ead.
Líbila se mi zápletka, a to, jak do ní byli zakomponovaný všechna náboženství, legendy a jejich různé převyprávění.
Právě tohle je pro mě na knížce asi nejlepší, ty legendy, to jakou dodávají příběhu atmosféru.
(SPOILER) Čekala jsem, že se mi tahle knížka bude hodně líbit, že si užiju každou chvíli s ní strávenou (vždyť jak by taky ne, anotace zní dobře a navíc jsou na Cizí dluh výborný ohlasy). No, opak byl pravdou.
Knížka je vyprávěná z pohledu obou hlavních postav, ale je to úplně zbytečné, jelikož od sebe nejdou rozlišit. Což by měly, vždyť on je prej ten nejkrutější týpek na světě a ona naprosto hodňoučká nevinná holčička. Tak jak to, že od sebe nejdou rozeznat?! Navíc ani jeden nemají žádnej charakter, o tak plytkých postavách sem četla snad poprvé (a fakt to nebylo vůbec příjemný).
Vedlejší postavy mají taky vždy jen jeden rys. Valerie - hodná stařenka, Kim - mrcha, Morris - tak trochu kámoš. U žádné z postav se nejde do hloubky. Pravda, nejspíš by to ani nešlo, protože prostě žádná z postav nemá hloubku.
A vztahy mezi nimi? Třeba mezi Liamem a Valerii? Pardon, ale to absolutně nedává smysl. Že by sám ďábel nezištně pomohl bezmocné stařence? Ha, tak tomu nevěřím. A co vztah mezi Liamem a Jess? Žádný porozumění, přátelství nebo dokonce láska. Nýbrž dokonalej příklad Stockholmskýho syndromu.
Prostředí taky naprosto nijaký, což je dost škoda, člověk by řekl, že prostředí podsvětí by se dalo dobře využít a barvitě popsat, ale to ne, to bych chtěla moc.
Jdeme hledat něco pozitivního na knížce, co třeba děj? Děj? Co to vůbec (pro tuhle knížku) je? Sprostý slovo? Ne to těžko, cokoliv sprostýho by sem dokonale zapadlo. Ne, děj je skvělá věc. Tudíž tu samozřejmě není. Zato sexu je tu spoustu, což je dobře, tak to přeci v erotice má být, ale to neznamená, že se může vynechat děj!
Ale tak něco pozitivního by se možná taky našlo, a to sice, že se to snadno četlo, žádný šíleně kostrbatý věty. Takže i když bylo čtení velmi frustrující a plný vzteku, tak bylo aspoň rychlý.
Kniha plná bolesti, zármutku, naděje a odpuštění.
Tahle knížka dokáže na pár stránkách skvěle přiblížit, jak se asi cítí člověk, který celej život vedl velmi aktivně a najednou nemůže. A ani nemůže za to, že nemůže žít jako dřív. Taky dobře vykresluje běžné, každodenní strasti člověka, který je nějak zdravotně indisponován.
(SPOILER) Epická bitva a hořkosladký konec? Jo, to je moje.
Samozřejmě zase sledujeme i postavy z předešlých dílů, ale jsou tu i dvě nové. Princezna Skara a Raith. Skaru jsem si oblíbila až po nějaké chvíli, ze začátku mi přišla celkem naivní a tak nějak nedospělá na to, jaký postavení měla zastávat. Ale u konce už byla super, i když rozhodně nepatří mezi moje nejoblíbenější postavy ze série. Oproti tomu Raitha jsem měla docela ráda sotva se tam objevil a postupně jsem ho měla radši a radši, až se u konce připojil k Trnce, jako mé nejoblíbenější postavy z Moře střepů. Raith je na začátku poměrně dost hloupej a surovej bojovník, kterej si chce prostě jen získat nějaký to jméno a vrhnout se do dalšího boje. Postupně začíná pochybovat o svým pohledu na svět, začne mít něco jinýho, pro co žít, ale to mu je taky odepřeno. A já mám prostě ráda v knížkách zoufalství a beznaděj, zaufalý a ztracený lidi. Trnka tu měla taky dost hustej příběh a mega se mi líbí, jak to pro ni skončí. Mám holt prostě ráda, když moje oblíbený postavy ztratěj to, na čem nejvíc lpěly.
Pro Jarviho mám pochopení, obdiv a odpor. Jinak to prostě říct fakt nejde. V prvním díle jsem ho měla mega ráda, v druhým už míň a tady u mě klesl ještě níž a na konci už zbyl fakt jen odpor (plus to pochopení a obdiv, ale už ho prostě nemám nijak ráda).
Rin sice utrpěla jistou ztrátu, ale stejně to na můj vkus pro ni dopadlo až moc dobře. Stejně tak pro Kolla.
Ale oceňuju, že tu aspoň nějaká má oblíbená postava umřela, jen prostě vzhledem k míře nebezpečí jich mohlo umřít víc. Na druhou stranu, tohle má být prej YA, na to by tu bylo asi utrpení tak akorát.
S konci všech možných romantický a přátelských vztahů jsem poměrně dost spokojená. Něco skončilo dobře - naštěstí toho, ale nebylo mnoho - a něco skončilo špatně, nebo dokonce i smrtí - toho bylo naštěstí víc.
Vzato kolem a kolem, skvělý postavy, skvělej děj - ale někdy (obzvlášť v prvním a druhým díle) dost předvídatelnej - a skvělý zakončení. Ale stejně jako u předchozího dílu mě tu štvalo množství překlepů.
Tenhle díl se taky odehrává převážně na cestách, ale na jiných, než v prvním díle, takže o to víc oceňuju, že jsou v téhle sérii mapy.
Knížka sleduje příběh rovnou dvou lidí - Trnky a Branda. Což bylo fajn, kór když jsou tak rozdílní, že mi ani nevadilo, že jdou oba stejnou cestou, a přesto je příběh z pohledu jich obou. Protože přiznejme si, často to bývá v knížkách zbytečný, ale tady rozhodně ne. Sice jsem ještě nečetla poslední díl, ale stejně si myslím, že celá tahle série je hodně o dospívání, o hledání si svýho místa ve světě. První díl sleduje dospívání Jarviho a tenhle dospívání Trnky a Branda.
Děj byl výbornej (jako vždycky, když to napsal Abercrombie, že), ale stejně jsem opět některý věci věděla příliš dopředu. A fakt nemám zrovna v lásce, když nějakej zvrat odhalím o dost dřív než tam je.
Jakože miluju, jak Abercrombie píše a zbožňuju tuhle sérii, ale myslím, že kdybych si to přečetla před pár lety, nebo když jsem začínala s fantasy, tak by se mi to líbilo ještě daleko víc. Nebo kdybych si aspoň prvně přečetla tuhle sérii a až potom První zákon.
A taky mě tu občas iritovalo množství překlepů.
Další knížka od Abercrombieho. Další moje láska.
Svět je tu opět vybudovanej parádně dopodrobna, zápletka zajímavá, ale hlavně zase výborný postavy. Hlavního hrdinu - Jarviho - jsem si oblíbila poměrně dost rychle. Nemůžu říct, že úplně okamžitě, protože mi úplně na začátku přišel dost ukňučenej, ale postupně s tím kam ho život zavál, se z něj stával trošku drsnější člověk, který přece jen něco vydrží. Takže za vývoj hlavní postavy tleskám. Další postava, kterou jsem si oblíbila ještě rychleji než Jarviho je Nikdo. A fakt jediná věc, co mě na něm štve, je, že bylo příliš jasně vidět, kdo je doopravdy, že jsem se k tomu nemohla dopracovat víc postupně. Na nějaké 102. stránce mi bylo jasný, kdo je, ale to velkolepý odhalení přišlo až někde kolem strany 285. Stejně jsem si, ale oblíbila i Jarviho kámoše na cestách, navíc mám ráda, když mi oblíbený postavy umíraj, takže další naplněný očekávání.
Vztahy mezi postavami jsou tu taky dobře napsaný, především přátelství. Z dalších možných vztahů je tu taky hodně nepřátelství, ale ostatní city jdou krapet bokem, což mi naprosto vůbec nevadí.
Hádám, že větší zápletka bude až v dalších dílech, protože zápletka tady byla trošku menší, která, ale směřuje k něčemu většímu. Líbí se mi, že všechno co se v knížce stane, má smysl. Nejsou tu asi žádný zbytečný věci. Konec se mi sice líbil, ale nepřekvapil mě. Bylo to takový, že by to mělo překvapit, ale to se prostě nestalo. Na konci je velký odhalení toho, co jedna postava udělala, ale mě to bylo jasný asi tak 75 stránek předem a to už předtím jsem něco tušila.
Každopádně i když se mi to fakt hodně líbilo, už jsem četla od Abercrombieho trilogii První zákon, takže prostě vím, že to autor dokáže ještě o něco líp.