Knihy_nad_zlato komentáře u knih
Sice nedám pět hvězdiček, ale byla jsem nadšená. Hlavní postavy jsem si oblíbila prakticky okamžitě. Ale tu jejich ohromnou lásku jsem jim nevěřila ani chviličku. Myslím, že to mělo být hate to love mixnutý se zakázanou láskou. Jenže hate to love, kde se v jedné chvíli nenávidí a v další bez sebe nemohou žít prostě nebude působit uvěřitelně asi nikdy, holt je tam potřeba nějaký vývoj. Nějaká část, jak se dostávají od té nenávisti k lásce. Nemůžou se prostě půlku knížky nenávidět bez jakéhokoli vývoje a najednou se na další stránce milovat.
To byl můj první - a musím říct, že vážně velký - problém s touhle knížkou. Druhý problém je, že jsou tu zajímavé vedlejší postavy - nebo spíš, mohly by tu být zajímavé vedlejší postavy - jenže nedostanou téměř žádný prostor. Kór třeba Inigo mě zaujal hned, jak tam o něm byla zmínka, páč bylo naznačeno, že se s Lennoxem nesnášeli. A já bych prostě chtěla vědět víc. Což bych teda chtěla i u hlavních postav. Proč tam není, tak nějak nic z jejich minulosti?
Ale jako prostředí i příběh byl dost dobrý a atmosféra taky. Jakože pokud znáte knížky od Mary E. Pearson, tak tohle je jim dost podobné. Neříkám, že okopírované, ale prostředí, příběh a hlavně ta atmosféra, se ubírá stejným směrem. A vlastně i postavy. I když musím říct, že mi romantická linka spíše připomínala tu ze série Svět Tryllů (akorát, že tam je napsaná líp, že).
Ale tak i ten vztah Anniky a Lennoxem měl světlé chvilky (ehm třeba ta část, kdy si Palmer hrál na poslíčka).
Každopádně si myslím, že kdybych to četla v době, kdy jsem četla téměř jen YA fantasy, tak bych s tím nebyla tak spokojená, jak dnes. Protože to byl vlastně dost příjemný návrat k tomu, co jsem četla spíš dřív. A samozřejmě i ke Kieře Cass.
3,5/5
Většinou je pro mě v takhle krátkých příbězích - a o to víc v mangách, kde je textu holt prostě velmi málo - problém, že jsou postavy příliš ploché. Že mě zkrátka na tak málo stránkách nedokážou zaujmout, tak moc, jak bych ráda. O to víc mě překvapilo, že po dočtení chci pokračovat druhým dílem kvůli postavám a ne kvůli ději.
Zcela upřímně, ta dějová linka, která je jakože ze současnosti, mě nijak zvlášť neohromila. Ale neskutečně mě bavily náznaky toho, co se těm postavám stalo v minulosti.
Kresba se mi líbí dost, ale občas je strašně chaotická. Jakože jsem párkrát ani nevěděla, na co, že se to vlastně dívám, ale pro pochopení příběhu to nevadilo.
Tahle manga mi přišla trošku jiná, než ty ostatní, které jsem zatím četla. Tahle dokázala trochu víc nahlédnout do těch postav. Ale zase se tu toho moc nestalo. Každopádně mi sedl, jak ten styl, kterým je příběh podáván, tak postavy a i kresba. Až teda na jeden obrázek, ten mi přišel krapet divnej, nehodící se k těm ostatním a navíc je podle mě trochu nechutný takovouhle scénu zobrazovat (nemám to ráda ani ve filmech, prostě tohle fakt nepotřebuju vidět).
Ale jinak to bylo fakt dobrý a těším se, až si přečtu další díl.
4,5⭐
Nebýt toho poměrně velkýho počtu chyb a překlepů, asi bych dala knize i těch 5⭐. Jenže mě ty chyby prostě hrozně rušily.
Draco mě v HP vždycky ze všech postav bavil asi nejvíc. Takže je naprosto pochopitelný, že když vyšla autobiografie jeho představitele, prostě jsem si ji musela přečíst.
Samozřejmě jsem čekala, že to bude zajímavý - což rozhodně bylo - ale nečekala jsem, že se to bude tak dobře číst. A překvapilo mě i jak otevřený Tom Felton ve své knize je. Prostě to bylo opravdu výborný. A u konce i trochu emocionálně náročný.
Líbilo se mi, jak je kniha proložená několika fotkami.
Celkově to bylo prostě fakt dobrý čtení, a knihu bych doporučila jak fanouškům, tak ale i lidem, kteří třeba vůbec netuší, kdo to ten Tom Felton vůbec je.
4,5/5⭐
Prakticky jen výčet kouzelných tvorů. Jako jo, bylo to fajn, ale nemůžu říct, že by mě to zrovna nějak hodně bavilo.
Tahle kniha mě taky docela dost bavila a docela mi to přišlo taky dobré, vzhledem k tomu, že v celé sérii HP je famfrpál docela dost. Ale nezajímalo mě to až tak moc.
Jednotlivé příběhy byly zajímavé, navíc se i hodily, když jsou na některé i odkazy v průvodní série, třeba Králice Alice nebo ten příběh tří bratří.
Navíc je v knížce spousta hezkých obrázků.
Za mě dost dobrý první díl. Jakože, tak dobrý, že si při nejbližší příležitosti půjdu koupit druhý díl.
Sedly mi jak postavy, tak kresba i příběh.
Celý to bylo dost akční. A i když pro mě manga asi nikdy nebude žádná tak dobrá jako klasické knížky - protože prostě míň textu, míň pitvání nitra postav - ale dost mě to bavilo a to mi asi tak stačí.
4,5/5⭐
Překvapilo mě, jak moc se mi to nakonec líbilo.
Hlavní postavy mi docela sedly. Ale jak to tak u mě bývá, víc jsem si oblíbila ty vedlejší. Jakože Ronan a Xander jsou nejvíc nejlepší. A hrozně se těším na jejich příběhy, jejich díly.
Musím ale říct, že mi výjimečně nevadí, že jsou první tři díly o jednom páru, obvykle mám totiž ráda, když je vždy, co díl to pár.
A ten konec? Jakože, kdy bude druhej díl?
Tohle je jedna z těch knih, kdy jsem nejvíc ráda, že je psaná z pohledu obou hlavních postav.
Četlo se to samo a jo, i příběh se mi líbil, ale byl dost ohraný. Až teda na ten nesmysl se svatbou, to fakt není v každé knížce a, i když to podle mě fakt nedávalo smysl, tak mě to holt prostě bavilo.
Grace i Jaxson mi sedli dost. A hlavně měli fakt výbornou chemii. Ještě musím vyzdvihnout veškeré interakce mezi Jaxsonem a taťkem od Grace. To bylo prostě božský.
A jako on má být ještě nějaký díl o Ronanovi? Na to se mega těším.
Ráda jsem se vrátila ke své oblíbené sérii. Ráda jsem si přečetla, jak se všichni mají pár let po ukončení studia. A jo, ty příběhy mě bavily (nebo teda většina, ten o Tuckovi a Sabrině zrovna moc ne), ale nemělo to tak nějak nic víc. Prostě mi tam něco chybělo, což se o původních čtyřech dílech říct nedá.
Stejně jako první díl mě to neskutečně bavilo. Navíc mám ty hlavní postavy fakt ráda. Ke všemu se konečně romantická linka ubírala tím správným směrem (teda alespoň pro mě).
Zase tu bylo velký množství různých hádanek a záhad, ale stejně jako v prvním díle, mi prostě většina přišla moc jednoduchá.
Jsem ráda, že tu byly častěji mé oblíbenější postavy, a stejně tak jsem ráda, že se tu konečně objevila jedna záhadná postava zmíněná již v prvním díle.
Opět se to četlo neskutečně rychle (i díky těm extrémně krátkým kapitolám, ale hlavně, protože to je psaný hezky svižně). Těším se na další díl (fakt doufám, že vyjde co nejdřív) a jsem zvědavá jestli se Avery naučí trefit 12 much jednou ranou.
Mě se to zatím z her od Shakespeara, které jsem četla, líbilo nejvíc. Celý příběh perfektně dával smysl.
Trošku jsem se ztrácela v postavách, ale s tím mám téměř vždycky u her problém, prostě proto, že těm postavám nevidíme do hlavy. Je tam jen to, co dělají a říkají, ale ne, co si skutečně myslí. Takže drama asi nikdy nebude moje oblíbená forma. Ale jako mile mě to překvapilo, a bylo to vyloženě napěchovaný dějem, žádná hluchá místa.
Vzhledem k tomu, že jsem tuhle knížku četla jen kvůli tomu, že byla hodněkrát zmíněná v knize Když jsme se proslavili, nečekala jsem nic moc dobrého (Shakespeare mi zatím moc nesedl), ale tohle bylo opravdu moc fajn.
V téhle knížce jsou asi největším přínosem postavy. Minimálně pro mě teda jo. Ivy a Ryana jsem si oblíbila prakticky hned, co se tam objevili, ale stejně tak mám ráda třeba i Alexe a Jeffa. Líbilo se mi jak všechny ty postavy mezi sebou dobře fungujou.
Prostředí se mi taky dost zamlouvalo. A vlastně celkově mě tahle knížka mile překvapila. Neměla totiž jen dobré postavy, prostředí a romantickou linku. Líbily se mi třeba ty složité vztahy s rodiči, to tajemství ohledně Konstantina nebo ten problém s Austinem.
Jenže tak nějak mezi mnou a touhle knihou nepřekročila jiskra. A i když jsem asi nikdy nic s bodyguardem nečetla, přišlo mi to moc stejné, jako spousta jiných knížek, které jsem četla. Ale i tak se nemůžu dočkat druhého dílu. Navíc se to četlo prakticky samo.
Stejně jako předchozí díly, i tenhle je šílenej a zároveň předvídatelnej. Ale jako já jsem si to vlastně docela dost užila, takže proč ne.
Stejně jako první díl je to trochu bizár, trochu divný, ale vlastně moc fajn.
Jak už to tak u knih Kristen Callihan bývá, i tahle se četla úplně sama. I tahle měla skvěle prostředí. Stejně tak výborné postavy, i hezkou romantickou linku.
Jenže mi tu chyběla nějaká větší zápletka, něco s čím by se musely hlavní postavy opravdu poprat.
A jak už to tak u mě bývá, i když byly hlavní postavy opravdu dobré, zase jsem si nejvíc oblíbila jednu vedlejší, a to Brommyho. Vůbec by mi nevadilo, kdyby byla i kniha o něm.
Každopádně stejně, jako všechny knihy téhle autorky, i Sladký nepřítel se mi moc líbil. A můžu prohlásit, že ať vyjde Kristen Callihan cokoliv, já si to přečtu.
Jako bavilo mě to, ale má to spoustu „ale“.
Hlavní postavy jsem tu měla radši než ty v prvním díle. Už v Královsky v háji jsem si víc oblíbila Henryho než Nicholase. Sarah mě v prvním díle zaujala, i když na nějaké oblíbení tam nebyl čas. Trochu mě zklamalo, že jsem Henryho měla radši jako vedlejší postavu v Nicholasově příběhu, než jako hlavní postavu v jeho vlastním. Jako by ztratil někde mezi prvním a druhým díle velkou část svého kouzla. To Sarah ale ne. Ta mě tu zajímala ještě daleko víc než v prvním díle.
Celkem se mi líbilo, jak si Henry se Sarah k sobě hledali cestu. Ale něco mi tam chybělo, a tím nemyslím chemii, protože tu měli, i když jí mohlo být trošku víc. Prostě mi u nich chybělo něco, co nedokážu přesně pojmenovat.
Každopádně tu byly skvělé dialogy, víc než jen dostatek vtipných scén, a navíc kapitoly jak z pohledu Sarah, tak i z pohledu Henryho.
Ale tak nějak mi tu chyběla pořádná zápletka, měla jsem dojem, jako by se tam vlastně vůbec nic nedělo. Tak trošku moc v klídku čtení.
Jako bylo to fajn, hezký. Četlo se to rychle a bylo to opravdu hodně vtipný, ale něco mi tu prostě chybělo.
3,3/5⭐
Jako je to výborný, ale holt prostě to nejsou druhý Kroniky. Elisu a Jamieho mám moc ráda. Už v Kronikách prachu jsem je měla radši než Animant a pana Reeda. Benjamin Green byl taky dost fajn, ale nejvíc jsem si oblíbila Ardena. Jako fakt doufám, že pokud by někdy byla další kniha z tohohle světa, tak tam bude víc Ardena. Klidně jako hlavní postava. A ta borka s až příliš dlouhým jménem si oproti Kronikám dost polepšila. Takže, co se postav týče jsem víc než jen spokojená.
Příběh byl fajn, ale mohl být lepší. Některé věci byly prostě až moc průhledné. Oproti tomu ten konec? Jako to tam byl asi z celé knihy největší zvrat, jestli se to tak dá nazvat. Potřebuju další díl, zajímá mě, jak k tomu došlo.
Prostředí zase úžasný, navíc tu byly i dost jiné části Londýna než v Kronikách. Takže jsem mohla poznávat ten svět, i když už jsem jej znala.
V čem bych řekla, že tohle za Kronikama asi nejvíc pokulhává, je atmosféra. Nevím, jak to dobře vysvětlit, ale Kroniky neměly kdovíjak dobré postavy ani děj, přesto se mi neskutečně líbily, protože měli dokonalou atmosféru. A přesně ta atmosféra mi tu chyběla.
Ale stejně jako Kroniky jsem si i čtení Kufru moc užila a budu doufat, že bude i další pokračování, protože prostě ten konec?!
4,5/5⭐
Asi nejlepší díl z těch tří, které jsou v češtině. A kdyby se Claire občas nechovala fakt příšerně, tak by to bylo dost možná dokonalý. Tristan mě bavil i v ostatních dílech, ale v tomhle byl snad ještě lepší. I když v některých scénách se taky mohl zachovat líp. Dost se mi tu líbil vývoj jejich vztahu. To že každý byl úplně někde jinde. Že opravdu museli dost zapracovat jak na sobě, tak i na svém vztahu, aby vůbec mohli být nějak spolu.
Každopádně nejvíc mě tu rozhodně bavili Claiřini synové. Konkrétně teda jen Fletcher a Harry. Scény s těmahle dvěma byly perfektní.
Hrozně moc se mi líbí, jak Tristan říká Harrymu Čaroději.
V téhle knížce mám uložených mraky různých pasáží. Taky je tenhle díl bezesporu nejvtipnější.
Ale nemůžu si pomoct, očekávám, že čtvrtý díl, ten o Chrisovi bude lepší. Protože prostě Chris.
Ale i tahle knížka byla úžasná.