knihyKeMne komentáře u knih
Dobře napsaná knížka na dané téma.
Zatím jsem se vždycky setkala při pátrání po minulých životech pouze s regresními metodami, zde jsem našla poprvé běžný život jako dobrý začátek - přesně to vystihuje tato věta z knihy: Naše současnost je plná odkazů na minulé životy a najdeme v ní mnoho nejrůznějších vodítek a stop.
Autorka se podrobně věnuje jednotlivým aspektům života, které nás můžou navést. Postupně přejde ke konkrétním metodám, jak se dozvědět víc a hlavně jak s nabytými informacemi naložit. Tedy jak nám může znalost minulého života pomoct zkvalitnit ten současný.
Přečetla jsem prvních 100 stran knihy a odkládám. Pan Funk na něj napsal opravdu chvalozpěv. Zároveň však vysvětlil, že buddhismus byl překonán Kristem a tak být probuzený je prý cesta, která měla smysl dřív, dokud jiné nebylo. Docela mi tím zamotal hlavu, takže jestli pan Drtikol byl "jen" buddhista, nějak ze mě vyprchal zájem si od něj něco vzít.
Anotace neupozornila, že vlastně nejde o knihu, ale o pidi sbírečku citátů autora (plus sem tam někoho jiného). Na každé stránce jedna hláška, jedno moudro, jak žít. Dvě, tři slova, jedna, dvě krátké větičky. Nic nového, ani nic, co by mě oslovilo, třeba že jé tohle si vyvěsím na viditelné místo. Možná dřív, než jsem tohle všechno věděla, bych ocenila jinak...
Kniha klade velký důraz na grafickou stránku, ta je opravdu profesionální. Je to první, čeho si všimnete.
Nezbytný úvod o historii práce se sny představí i různé pohledy na výklady snů. Tady mě překvapilo, že se kniha neomezila jen na Freuda a Junga, takže pro takový celkový přehled doporučuju.
Stěžejní část knihy je věnována hlavním symbolům, které se ve snech objevují, s možnostmi jejich výkladu. Zde vidím určité nedostatky, jako by obsah ustupoval grafickému zpracování. Příliš letem světem a příliš stručný nástin významu.
Závěrečná část se věnuje praktickému návodu, jak se sny pracovat - jak si je pamatovat, jak na lucidní sny, techniky freudovských nebo jungovských asociací.
Ačkoli stěžejní část pokládám za málo propracovanou, teoretická část je zpracována až encyklopedicky, pěkně vše, co o tématice snů potřebujete vědět, stručně a výstižně. No možná i ta výkladová část není k zahození, našla jsem tam všechny symboly mých snů, které mě momentálně pálily.
Tahle paní léčitelka opravdu nemá dar srozumitelně psát. Je to takové jak když vám něco vypráví dítě a předpokládá, že si hodně domyslíte. Výjimkou byla dlouhá pasáž se konci knihy, zaměřená filozoficky, o vlivu doby a politiky na člověka. Ovšem ta tam zas podle mě tak nepatřila, to si jen autorka potřebovala vyřídit účty s komunismem.
První část byla tradičně nejzajímavější - jak se k léčitelství dostala, jaké byly začátky. Potom letem světem probrala své zkušenosti s léčbou jednotlivých tělních systémů - počínaje rakovinou (o které píše úplně stejně jako by to byla běžně léčitelná nemoc), přes srdce, alergie, po pohybový aparát. Příliš stručné. Zato bohatě doprovázeno podrobnými obrázky neznámého původu pro daný orgán, zřejmě autorce slouží k upřesnění diagnózy.
Následuje obecnější pasáž o tom, jak je potřeba mít též zdravou duši, která zvolně přechází až k té politice. Poslední částí je dlouhý rozhovor, opět neznámého původu, jako by autorku zpovídala nějaká reportérka pro časopis. Snad to tak i bylo, ale kdo ví.
Kniha má své nedostatky, ale docela dobře si uděláte obrázek, co obnáší být léčitelem v téhle republice a podrobnosti o tom, s čím se takový léčitel může setkat a jak se sebevzdělává. Takže jako osobní svědectví dobrý.
Autorkou je svého času prý v německy mluvících zemích známá zpěvačka. Knihu formátu A5 rozdělila do čtyř částí.
První část obsahuje její životopis; jak se ke kontaktu s duchovními strážci dostala, co s nimi všechno zažila... Tohle je asi nejzajímavější část každé podobné knihy - osobní svědectví.
V druhé části udílí rady, jaké předpoklady musíte splňovat, abyste sami mohli své strážce uslyšet. Tedy jak "produchovnit" svou osobu. A taky co lze od takového kontaktu čekat.
V třetí části se s vámi podělí o techniku harmonizace čaker, bez níž nebude možné "komunikační kanál" technicky otevřít.
Ve čtvrté části dostanete praktický návod, jak komunikovat pomocí seancí, kyvadla a quija desky, i jak se chránit před nízkými bytostmi. Autorka výslovně varuje, že jakmile se jednou pro komunikaci "otevřete", může to být i nebezpečné. Toto varování se mi líbí. Protože v podstatě zde jde o navázání kontaktu s druhým světem obecně.
Ach ten překlad. Možná už sama autorka se vyjadřuje nesrozumitelně, připočtěte k tomu překlad á la skrz překladač, s výraznými prvky slovenštiny a mořem překlepů. No téměř se to nedalo číst. Ale zas třeba věk vodníka (nikoliv vodnáře) docela pobavil :-)
Tak nějak nevím, co si o tom myslet. Tato útlá knížka se nejdřív tváří vážně; prvních pár "testů" jsou vlastně testy osobnosti. Neboť nejvíc schopností má podle autorů člověk tak nějak správně vyladěný - dokonce se to "vyladění" shoduje s klasickým návodem na štěstí.
Pak si lze udělat ty testy, jak jste na tom se schopností telekineze, telepatie, předvídání nebo ohýbání lžiček :-) Stále mi unikal smysl knihy - nač testy? Pokud ty schopnosti máte, pak jste je jistě už dávno odhalili :-)
Takže mi z toho vychází, že jde jen o takovou zábavičku pro dlouhé večery - většina testů probíhá s kartami nebo kostkami, všechny mají též variantu "pro dva". Jednou autoři dokonce popřejí hezkou zábavu...
No a pak dojdete k poslednímu testu, vyhodnotíte svou míru úspěšnosti v něm, a je konec. Hodil by se aspoň závěr, nějaká gratulace, pokud by vám vyšla vysoká míra para schopností, nějaký náznak, co dál, ale ne, prostě nic.
Netušila jsem, že buddhismus je taková věda :-O
Měla jsem problém se začíst, a ty diagramy jsem nepobrala vůbec... Ale autor komunikuje s čtenářem, dává mu úkoly stylu "než budete číst dál, proveďte to a to", a to mě do sebe docela vtáhlo. Ovšem to nic nemění na tom, že tu teorii moc nepobírám... Na mě příliš odborné. A tak bohužel první kniha, kterou zanechám nedočtenou.
Zen buddhismus a technika mindfulness (zde ještě "nemoderně" označovaná jako bdělost) v praxi. Autor ukazuje na různých příležitostech, kdy si člověk může uvědomit bytí v přítomném okamžiku. Knihu doplňuje moderní (tak to nazývá sám autor) sbírka gáth, tedy jakýchsi modlitbiček či průpovídek, které doporučuje si říkat při různých praktických příležitostech.
Ještě lepší než první díl. Scarlett konečně dospěje a její vývoj je fakt markantní. Irsko zas úchvatné, že bych tam měla taky kořeny? Ocenila jsem i psychologickou stránku, i to, že chvílemi nahlídneme i do nitra ostatních postav. Závěr možná až moc napínavý.
Chronologicky poslední, pro mě ale druhá povídková Holmesovská kniha, kterou jsem četla. Celkově se mi líbila víc než Návrat Sherlocka Holmese, buď je fakt lepší, nebo už jsem si na tenhle styl detektivek zvykla :-)
Běžně Poláčka nečtu, ale nechala jsem se zlákat e-knihou zdarma a extrémně nízkým počtem stran.
Tento styl psaní byl zřejmě dřív oblíben (nebo ještě je?), není to poprvé, co jsem narazila na cosi, co připomíná vtipné sloupky do novin, vždy na určité téma (viz např. Zahradníkův rok od Čapka). Tyto spojuje téma němého filmu.
Nejenže se pobavíme vtipným popisem, jak vypadal běžný film té doby (místy evokuje Limonádového Joea), dozvíme se i spoustu zajímavých reálií, když je to porovnáváno s běžným životem oné doby. Autor si navíc nesmírně hraje s jazykem, používá značné množství personifikací a je zážitek to číst. Dále používá velmi starobylý jazyk, nechybí ani v křížovkách známé zájmeno "an". Hrozně se mi líbil výraz "větrové bonbony, které vzbuzují v ústech libý zefír".
Leč nějak mi tu chybí kontext. Dílko je soupisem různých aspektů vyskytujících se ve filmu, ale proč a nač? Začíná namátkou jedním, končí namátkou jiným. Řazení vypadá nahodilé. Bez úvodu a bez závěru.
Kniha založená na klikr-tréninku. Co jsem tak pochopila, je to výběr z článků na webu zakladatelky této metody Karen Pryor, celkem od cca 30 různých autorů, trenérů. Proto působí trochu kostrbatě, co autor, to jiný "rukopis". Ale tématicky seřazené, takže to nakonec jako kniha působí.
Zpočátku trochu nuda, neboli teorie. Potom část věnovaná štěňatům, ale pak je to čím dál zajímavější. Dozvíme se, jak postupovat v učení psa různým dovednostem nebo korekci nevhodného chování, postižen je téměř každý aspekt každodenního soužití se psem nebo i několika psy. Říkám téměř, protože jsem doufala i v nějaký návod pro "blboučkého" psa. Z množíren je řešena ale pouze agresivita. Nicméně je to moc příjemné čtení, takové optimistické, člověk má pocit, že s touhle knihou zvládne všechno. Takže doporučuji.
Jsem překvapená zjištěním, že autorka je úspěšnou beletristickou spisovatelkou, toto je úplně jiné dílko. Název je trochu zavádějící, o andělech je jen maličko. Útlá knížka je osobní zpovědí autorky a s láskou předkládá recept na všechno, po čem lidé touží. Z knížky je patrná velká láska především k autorčině duchovní učitelce D. Autorka dokázala proměnit svůj život s pomocí zasvěcení do Šambaly a ukazuje, že stejnou cestou se může vydat kdokoli z nás. Z knížky čiší naprostá důvěra v tuto metodu. Oceňuji, že autorka zároveň varuje před neuváženým rychlým nabytím schopností (vnímání energií, komunikace s jemnohmotnými bytostmi, léčení). Člověk musí na sobě neustále pracovat, aby takovou zvýšenou senzibilitu (a snahu být zneužíván druhými) ustál. Tato cesta je tedy pracná, ale zřejmě stojí za to. Jsem ráda za tuto knihu. A desatero zásad na jejím konci je tzv. "moje řeč" :-)
Kniha na téma evoluční psychiatrie, s cílem posbírat co nejvíc o této problematice ve snaze začlenit ji do pohledu psychiatrie na duševní choroby. Téma probírá ze všech stran, což dokazuje i nebývalé množství pramenů. Tudíž je to takové ukecané, filozofické zkoumání a aplikace Darwinovy teorie nejen na duševní choroby, ale komplexně na emoce, chování, sexualitu a další aspekty života. Nechybí samozřejmě ani lovci a sběrači :-)
Název je zavádějící, není to kniha zaměřená na čtenáře a už vůbec ne na seberozvoj. Takže pokud "se cítíte špatně" a hledali jste pomůcku, tak tady ji nenajdete.
Blbý je, že autor píše místy nesrozumitelně. Možná má jen odlišný smysl pro humor, možná je až moc američan, často jsem nepochopila, co chtěl svými texty říct, kam určitým odstavcem směřoval. Téma je navíc poměrně neuspořádaně členěné, začíná čistě psychiatricky včetně kauzalit, dostane se k rozebírání emocí, a najednou mluví už o sexualitě a Freudovi, aby se vrátil k psychiatrii skrz poruchy příjmu potravy či alkoholismus. Jediné, co jsem poznala bezpečně, byl závěr. Shrnuje účel, proč byla kniha napsána.
Z mého pohledu to autor trochu nezvlád. Ale zřejmě běžný čtenář nebyl jeho cílovkou.
Velkoroformátová kniha, kterou jsem kdysi ulovila v antikvariátu, a v období dospívání mi byla velkou inspirací při vlastní tvorbě. Netušila jsem, že zachycuje pouze část sbírky a že existuje celá řada v této edici. Ani to, jak je kniha vzácná, takže jsem ji během velkého třídění knihovničky po 20 letech poslala dál. Kniha obsahovala díla ve zvláštním formátu, jakoby na jiném listu papíru, který je k podkladu přichycen jen na jedné hraně. Snad aby si nějaký nadšenec mohl obrazy vypreparovat a pověsit na zeď. S láskou vzpomínám :-)
Sbírka začala nadějně, bylo vidět, že autor má mohutnou představivost. Jen to podání mi většinou nesedlo. Buď byly povídky příliš krátké, a tedy jaksi oříznuté, nebo převtipnělé nebo zcela psychedelické. Navíc nebylo jasné, dle jakého kritéria byly rozděleny do tří oddílů. No já rozhodně opakovaně číst nebudu, i když jsem si dle komentářů od knížky hodně slibovala.
Po většinu knihy jsem měla pocit, že je to jedna z nejzbytečnějších knih, co jsem četla. Autor píše o tom, jak přebíráme nálady druhých lidí, a naopak jak okolí přebírá nálady od nás. A jmenuje snad všechny studie na toto téma, kterých se dopátral (bohužel bez zdrojů). Většinu z nich jsem znala z jiných knih, no neškodí si je oživit. Ale z těch všech vlivů nakonec máte pocit, že skutečně ani nemáte šanci být sami sebou, protože na vás furt něco působí (jak říká autor, klidně to může být nejlepší kamarádka kadeřnice vaší sestry, kterou ani neznáte), ale hlavně, není zcela jasné, kdy vlastně kdo ovlivní koho - kterým směrem ten přenos půjde. Zajímavé, že všechny studie byly založené na tom, že najatí herci přenášeli své chování na pokusné objekty, přenos opačný se jaksi netestuje.
V závěrečných kapitolách se konečně dozvíme něco užitečného - jak lze šířit víc laskavosti do světa. Jak svým dobrým skutkem spustíme řetězovou reakci a dopad bude mít dle stejného pravidla opět dalekosáhle na velkou skupinu lidí. A to je dobré poselství.
Knížka je vlastně jakýmsi životopisem autora. Zjistíme, jak ho dětství poznamenalo a jak se postupně svými imaginačními cestami všech těch bloků zbavuje a pročišťuje. Je jakoby jeden z nás. Všichni máme podobné bloky a díky autorovu příkladu máme i naději, že všechno bude zase v pořádku.
Inu. První část tvořily historky z lékařského prostředí. Možná jsem moc náročná, ale řekla bych, že vtipné můžou připadat opět jen lékařům. Druhá část - fejetony ze života, to bylo podstatně lepší. Ovšem autor si moc rád hraje s češtinou, a tento typ humoru je sice zajímavý, ale nijak mě nedostal. Ale ocenila jsem fejetony týkající se zahrádkaření, připomínaly mi Čapka a samozřejmě byly velice trefné - škoda, že byly jen dva. Závěrečnou část tvořily drobné povídky, v podobném duchu jako fejetony, leč bylo jich žalostně málo.