knižní moora komentáře u knih

Malého prince četla většina z nás v průběhu školní docházky. Pamatuji si okamžik před patnácti lety. Seděla jsem za stolem, v ruce držela propisku a přede mnou ležel otevřený čtenářský deník s čerstvým zápisem o Malém princi. A babička, která se ke mně sklání a říká, ať přidám na konec větu „až budu dospělá, přečtu si Malého prince ještě jednou“.

Není vůbec podstatné, jak sami sobě malého prince interpretujeme. Ať už je to dítě v každém z nás, vnitřní hlas, někdo, kdo nám pomůže jednou za čas vidět svět jinak. Je jedno, jestli musíme havarovat v poušti, abychom ho potkali. Důležité je to, že nám ukazuje rozdíl mezi chytrostí a moudrostí, mezi kloboukem a slonem v hroznýši. Příběh o tom, co nás svazuje, jak se mění náš pohled na svět a jak nepodstatné věci upřednostňujeme. O lišce a růži, o přátelství a lásce.

Přes to, že Malý princ upozorňuje na klišé, je za něj sám někdy považován. Jako by bylo nutné zaujmout vůči knize názor, buď ji milovat, nebo zatracovat.

8 28.01.2015

Od kolíbky po hrob. Univerzální kniha na celý život.

6 25.10.2014

Prostě NÁDHERA.Literární zážitek a často se k ní vracím. Stačí přečíst jen kousek..

5 25.10.2014

Romantika jak má být! :)

4 25.10.2014

Nevím, co mé rodiče napadlo, dát mi tuto knihu, když mi bylo kolem 13 let. Přečetla jsem ji během chvilky a zanechala ve mě spoustu pocitů, které jsem následně filtrovala ve čtenářském deníku v rámci nejdelšího zápisu, který jsem udělala. Taky jsem od tohoto zápisu do deníku nekreslila :D

4 25.10.2014

(SPOILER) Rozuzlení bylo celkem tušené, když je v knize pár postav a od začátku jsou tři vykreslené jako psychicky narušené, z toho jedna je vypravěčka, není moc překvapivé, když ty zbylé dvě si občas někoho zavraždí. 250 stránek se kecalo, na zbylých pár bylo najednou celé rozuzlení. Žádný prostor pro čtenáře. Nebyla špatná, to ne, dala jsem ji za 3 dny. Ale za měsíc si prostě nevzpomenu, o čem byla. V porovnání se Zmizelou slabý odvar.
A kdyby se šukalo tolikrát, kolikrát se někde v tomto tvaru slovo objevilo, nedělo by se asi nic jiného. A samotné sexuální scény jsou proti "šukání" dívčí školou. Hrubé kecy působí lehce trapně v kontrastu s tím, co se v knize děje

4 25.10.2014

Smrt milenců v překladu Hanuše Jelínka a Ten, který straší v překladu Viktora Dyka jsou mými nejoblíbenějšími básněmi vůbec

3 25.10.2014

Těšila jsem se naivně s Janou, trpěla jsem s Janou. S krásnou romantickou, melancholickou nostalgií.

3 25.10.2014

Nemám ráda Remarqua. Zkoušela jsem číst několik jeho knih, u Nebe nezná vyvolených jsem si opravdu přála, aby se mi líbila. Nic. Pak jsem doma v knihovně našla Jiskru života. O Remarquovi se prý říká, že buď ho milujete, nebo nemůžete číst. Nic jsem číst nemohla, ale Jiskru života jsem nedostala z pod kůže ani po deseti letech, co jsem ji četla.

2 25.10.2014

Jedna z nejzásadnějších knih, které jsem četla.

2 25.10.2014

Nutila jsem jako malá tátu, aby mi v nich četl, doteď mám v hlavě své představy mašinek :)

1 25.10.2014

Upozornění! Nečíst před spaním! Budila jsem se shodně nepříjemnými pocity v noci. Skvělá knížka

1 25.10.2014

Bohužel jsem ji četla chvíli po Vyhnání Gerty Schnirch, navíc s motivací nejen se bavit, ale získat vhled do doby a problematiky. Příběh je poměrně univerzální a dal by se s menšími úpravami použít na jiné období. Sám o sobě špatný není. Co už ale špatné bylo a přivedlo mě téměř k tomu, že jsem knihu odložila, byly chyby a překlepy, které se ke konci objevovaly častěji a častěji.

1 25.10.2014

Přínosná, ojedinělá kniha. Sebrané příběhy s vysokou vypovídací hodnotou, které boří i zažité představy (Češi nemohli být u Luftwafe). Velká škoda opakující se věty o příchodu obyvatel Těšínska do Ostravy během Vánoc ve dvou různých příbězích, které jsou podávány jako výpovědi. Spousta těšinských a hlučínských rodin v ní může najít vysvětlení osudu svých předků

1 25.10.2014

Skvělé postřehy ke klíčovým okamžikům dějin Československa. Knížka, která by neměla v domácí knihovně chybět

23.01.2015

Jako díte jsem ji milovala.

25.10.2014