kniznistranky komentáře u knih

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno ZÁŘÍ 2014):

Larissa je siréna. Má v povaze nenávidět muže a zabíjí je pro moře. Jenže ona chce být svobodná! Po všech těch letech už nechce, aby jí moře poroučelo, aby nad ní mělo takovou moc a už nechce dál zabíjet. Proto vyhledá černomága Liama, kterého okouzlí a ten jí slíbí, že jí pomůže, ale jen pod podmínkou, že se stane jeho ženou. Ona nakonec souhlasí, protože by udělala cokoli, aby byla po těch stovkách tisíciletích konečně svobodná. Jenže pak se objeví Liamův bratr Derren. Larissa zjišťuje, že bratři mají nějaké tajemství... Navíc ji začne přitahovat Derren, na něhož její krása zřejmě nemá takové účinky jako na ostatní muže a vypadá to spíš, že ho vůbec nezajímá.

Byla jsem zvědavá, jaká bude nová kniha od Michaely Burdové a tak jsem si jí prostě musela přečíst.
Zjistila jsem, že young adult mě už pomalu přestává tak úplně bavit. Co se dá dělat no, ale jinak příběh to byl hezký. Takový nenáročný, odpočinkový, lehce se četl. Příběh se vlastně převážně točí kolem tří (respektive čtyř) postav a neděje se tam nic moc zvláštního. Na jedné straně jsou dva bratři, Liam a Derren a na té druhé krásná Larissa, která okouzlí každého muže hlavně díky tomu, že je siréna. Jejím hlavním úkolem je zabíjet muže, aby uspokojila touhu moře po krvi.

Postavy byly podle mě docela dobře promyšlené, na to už jsem si u Míši tak nějak zvykla. Popisy prostředí a charaktery postav, to je něco, co se mi na jejím stylu psaní a na jejích knihách velice líbí. Ne všude se totiž setkáme z takovými popisy a kolikrát člověk přes všechnu tu akci a napětí vlastně ani pořádně neví, jak hlavní hrdina vypadá a nedovede si ho tak úplně představit. Tohohle se u Míši nikdy bát nemusím. Navíc, celá kniha je doplněná několika ilustracemi samotné autorky, tudíž si čtenář může prohlédnout, jak přesně jeho knižní oblíbenec vypadá a jak že si ho to autorka vlastně vymyslela a představovala. Tohle je podle mě určitě plus, protože Michaela kreslí opravdu nádherně a zakomponování jejích kreseb do knihy je určitě jen a jen dobře.

Jak už jsem říkala, děj nebyl vůbec náročný. Je to psáno spíš pro mladší věkovou kategorii, takže předpokládám, že tak 12ti-14ti letí čtenáři (nebo spíš asi čtenářky) budou z příběhu určitě víc nadšení.

Co říct na závěr? No,.. za zkoušku to stálo. Nevím, jestli si přečtu i druhý díl série, ale s velkou pravděpodobností nejspíš ano, protože budu určitě jako vždy až příliš zvědavá na to, jak to dopadne. Takže asi tak :D Pokud si knihu plánujete přečíst, tak to zkuste. I když jak jsem říkala, spíš bych to doporučovala mladším čtenářům. Ale nečekejte od toho moc akce, spíš se to hodně točí kolem lásky a je to takové odpočinkové, nenáročné.

31.10.2024

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno ČERVENEC 2014):

Příběh vypráví o Jacqueline, která chodí do druhého ročníku na vysoké škole a právě se s ní rozešel kluk, se kterým chodila tři roky. Nenese to moc dobře a proto ji její nejlepší kamarádka přesvědčí, aby s ní šla na jeden večírek... a tak nakonec jde. Jenže ji to tam moc nebaví a tak se rozhodne odejít dřív než její kamarádka. U auta ji napadne jeden kluk, kterého do té doby považovala za kamaráda. Brání se jak může, ale on je silnější. Naštěstí se tam včas objeví Lucas, její zachránce... Jacqueline zjišťuje, že chodí do stejné třídy jako ona a vesměs ho potkává skoro pořád na různých místech. Lucas je však zahalen spoustou tajemství a jen tak někomu je neprozradí.

Už když jsem tu knížku držela v ruce v knihkupectví a chystala si ji koupit, měla jsme od ní velké očekávání a strašně moc jsme se na ní těšila. Chtěla jsme se do ní pustit hned jak jsme si ji donesla domů, ale řekla jsem si, že si ji přečtu až po všech recenzních výtiscích - a taky jsem to dodržela. Hned jak jsem dočetla ten poslední, sáhla jsme po ní a pustila se do čtení. Opravdu jsme od ní očekávala strašně moc. Věděla jsme, že to bude romantické, takže jsem na to byla připravená. Je pravda, že té romantiky je tam opravdu docela dost a někomu by to mohlo vadit. Já si ale myslím, že někdy to není na škodu. Každý má občas chuť na něco romantického a podle mě je tohle správná volba!

Hlavní hrdinka Jacqueline mi byla sympatická, i když je pravda, že měla své mouchy, ale to jí podle mě jen přidávalo na reálnosti. Hlavní téma, kolem kterého se příběh točí, je znásilnění. Ano, je tam samozřejmě i hodně lásky, ale takovým zásadním tématem je tam znásilnění. Je tam popsáno to, jak se ,oběť' cítí, jak se
bojí to někomu říct a chce to držet v tajnosti a všechno to ostatní. Myslím, že to bylo hezky skloubeno i s láskou. Mě se to líbilo! Opravdu! Nejdřív jsem se opravdu trochu bála, že s toho budu zklamaná, protože tolik očekávám, ale nezklamalo mě to, spíš mě to naopak příjemně překvapilo.

Musím zmínit i zachránce Lucase, který na každou čtenářku určitě zapůsobí svým vystupováním a svou rolí v příběhu. Na mě jistý dojem udělal, to se musí nechat. Představovala jsem si ho podobně jako toho kluka na obálce. Stejné delší vlasy, stejné tetování... Postavy se mi všechny líbily. Myslím, že tam snad nebyla žádná, která by mě něčím nezaujala a která by podle mě nebyla dostatečně promyšlená. Autorka to napsala moc dobře. Bylo to čtivé, místy napínavé a u některých pasáží se vám bude až zatajovat dech. Čte se to prakticky úplně samo. Než jsem se nadála byla jsem za polovinou a pak jsem se začetla trochu víc a byl konec.

Tuhle knihu Vám můžu jen a jen doporučit. Myslím, že zrovna teď, v létě, je to ideální. Příběh se sice odehrává na podzim a na začátku zimy, ale to na věci nic nemění. Je to romantické, chytlavé, čtivé a není to nic náročného - takže prostě ideální letní čtení. Pořád přemýšlím, jestli mám dát čtyři nebo pět hvězdiček - už zase. Možná bych ty poloviční hvězdičky měla opravdu založit a nebo to hvězdičkové hodnocení úplně zrušit, protože to občas je opravdu hodně těžké... Ale tak, že mě to tak příjemně překvapilo, tak budu hodná :)

3 31.10.2024

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno ČERVENEC 2014):

Advokátka Tóra Gudmundsdóttir začne pracovat na případu požáru v ústavu pro postižné. Má znovu prošetřit celý případ a dokázat, že viníkem není obžalovaný Jakob, který v domově žil. Tóra se tedy pouští do pátrání a snaží se shromáždit co nejvíce pracovního materiálu, který by jí při Jakobově obhajobě pomohl. Velkou pomocí pro ní je i její přítel Matthias, který je momentálně bez práce a proto se rozhodl jí s případem pomoct.

Po přečtení anotace jsem původně od knihy očekávala něco jiného. Myslela jsem, že to bude nějaká duchařina nebo něco takového, ale spletla jsem se. Bylo to úplně něco jiného, ale rozhodně to nebylo
špatné. Ze začátku se tam sice duch objevuje, ale pak už tam o něm dalších sto padesát stran není ani slovo. To mě trochu zmátlo, ale řekla jsem si, tak budiž. Hned o kousek dál jsem se setkala s Tórou a jejím případem, který mě provázel po celý zbytek knihy.

I když se mé původní očekávání nesplnilo, rozhodně mě příběh nezklamal. Poslední dobou mě hodně baví číst detektivky a kriminálky a podobné žánry, tudíž mě to hodně bavilo a byla jsme zvědavá, jak to nakonec celé dopadne a jestli se Tóře přece jen povede najít toho, kdo ústav zapálil. Samotný vývoj celého vyšetřování byl hodně napínavý a když už jsme se do čtení pustila, nemohla jsem se od toho odtrhnout, protože za každou přečtenou kapitolou se skrývalo další napětí a další střípek toho, co mohlo Tóře pomoct k odhalení pravého pachatele. Za celou dobu, co jsem knihu četla jsem postupně měla nějaké typy, kdo by to tak asi mohl být. Nejdřív vše ukazovalo na jednoho, pak na druhého a samotný závěr byl dost nečekaný a rozhodně bych netipla, že to dopadne zrovna takhle.

Kniha se čte prakticky úplně sama. Je napínavá a autorčin styl psaní je hodně čtivý, což rozhodně také hodně přispívá k dobrému čtecímu zážitku. S islandskou literaturou, a už vůbec ne zrovna v tomhle podání, jsem se doteď nesetkala. Rozhodně si mě Yrsa S. získala a chtěla bych si od ní v budoucnu ještě něco dalšího přečíst. Na konci knihy jsou názory recenzentů na Yrsiny knihy, a nejvíc ze všech mě asi zaujala kniha Led v žilách, ale jinak všechny její knihy, které byly v Česku zatím vydány vypadají zajímavě a napínavě.

Byl to opravdu dobře napsaný napínavý příběh, který byl rozhodně pěkně promyšlený, protože leccos nebylo vůbec patrné na první pohled, a člověk si musí počkat na to, až se to pomaličku polehoučku vyjasní. Rozhodně mě kniha nakonec příjemně překvapila a rozhodně ji doporučuju!

31.10.2024

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno ČERVENEC 2014):

Celá kniha vypráví příběh o Grace Kellyové, mladé americké herečce, která se provdala za monackého knížete Rainiera. Dozvídáme se jaké byly její začátky s hereckou kariérou, jak postupně spolupracovala s různými režiséry a jak to všechno zvládala. Postupně se seznamujeme i s Rainierem, se kterým se poprvé setkala při focení a jak se sbližovali. V neposlední řadě je v knize zmínka o jejích dětech a také o samotném monackém knížeti.

Jelikož šlo o první biografii, kterou jsem četla - nebo spíš dočetla do konce - měla jsem jistá očekávání. Například jsem počítala s tím, že čtení této knihy nebude lehké, ale ona se v podstatě četla úplně sama. Jeffrey Robinson vše podává takovým způsobem, že Vás čtení baví a příběh monacké knížecí rodiny Vás stále víc a víc zajímá. Na úplném začátku si můžete přečíst úvodní slovo od samotné Nicole Kidman, která ztvárnila Grace ve filmu, který vznikl právě díky této knize. No a pak nás Jeffrey vrhne rovnou do doby, kdy se Grace narodila a jak postupně rostla a začínala se zajímat o filmy a herectví. Je zde ukázáno, jak těžké bylo (a pravděpodobně pořád je) získat roli v nějakém dobrém filmu a udělat si jméno ve světě a mezi lidmi.

Ze všeho nejvíc mě bavila ta část, kdy přišel na scénu kníže Rainier. Jejich seznamování a vše bylo opravdu velmi kouzelné. Líbilo se mi postupně pronikat do jejich života a poznávat ty dva ať už jako dvojici, tak i každého zvlášť. Čtenář se dozvídá i to, jak těžké je pro známé osobnosti a celebrity uniknout fotografům a novinářům, kteří jsou schopni udělat prakticky cokoli, aby dostali to, pro co přišli a neodejdou, dokud to nedostanou! Ani kníže se svou rodinou toho nebyla ušetřeni a v některých chvílích pro ně nebyl boj s novináři vůbec jednoduchý. Člověk si může jen domýšlet, jak nepříjemné asi musí být mít v patách fotografy, kteří jen čekají až zase něco vyvedete, aby z toho mohli udělat nový trhák ve světě novinařiny.

Není pochyb, že Grace byla úžasná žena. Velmi silná, krásná, odhodlaná panovnice, která pomáhala kde se dalo a milovala své děti, které vychovávala s láskou. O téhle jedinečné ženě by se dalo mluvit dlouho. Pokud Vás její život zajímá, není nic lepšího než si tuhle knihu přečíst, protože to stojí za to. Navíc je od spolehlivého zdroje, protože Jeffrey Robinson znal Grace a celou její rodinu...
Samotná Graceina smrt Vás dostane a všechny ty informace kolem jsou velice zajímavé a nenechá Vás to být, dokud se všechno nedozvíte.

Tuhle knihu doporučuji rozhodně všem, kteří se chtějí o Grace a jejím životě něco dozvědět, protože je to spolehlivý zdroj informací, který Vás vtáhne do sebe a všechno se dozvídá postupně. Další výhodou této knihy je, že se nezabývá jen samotnou Grace, ale ukazuje nám i to, jaký byl Rainier a jejich tři děti, no a také jaké je Monako úžasné. Knihu si ale může přečíst úplně každý, protože je neskutečně čtivá, takže její čtení nebude dělat problém téměř nikomu.

1 31.10.2024

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno ČERVENEC 2014):

Jde o příběh tehdy patnáctileté dívky Dagmar Hilarové, která byla poslána do terezínského ghetta, kde strávila více než dva roky svého života. Psala si deník, do kterého zapisovala dění v Terezíně. Krutou pravdu, nad kterou může dnešní člověk jen nevěřícně kroutit hlavou a představovat si, jak se nejspíš vězeň v Terezíně musel cítit a co všechno musel vydržet a vytrpět aby přežil - což se nepodařilo všem. Právě tento deník se později dočkal své knižní podoby - avšak ne zrovna té nejlepší - a až o mnoho let později se konečně dočkal českého vydání, což bylo autorčiným posledníma přáním.

Napsat dobrou recenzi na tuhle knihu je skoro až nemožné, přesto se o to alespoň pokusím. K přečtení této knihy mě vedla hlavně zvědavost. Byla jsem zvědavá na to, jak to asi tenkrát vypadalo - a po přečtení této knihy bych to raději ani nevěděla. Ale je pravda, že o tomhle by měl vědět každý! Každý by si měl přečíst tuhle knihu, aby pochopil, jak to tenkrát bylo a jaké máme štěstí, že žijeme v této době. Jasně, tohle mnoha z Vás slyší pořád, ať už od babiček, dědečků, nebo ve škole od učitelů... Ale všichni mají pravdu!

,,...Stáváš se číslem
v kartotéce něčí
vzali ti domov...''

Na samotném začátku se můžete dočíst o samotném příběhu knihy. Příběh Dagmar Hilarové si totiž přisvojila nizozemská spisovatelka Miep Diekmann, která prohlašovala, že tato kniha je její dílo a Dagmar Hilarová napsala pouze básně, které jsou v knize obsaženy - a které mimochodem perfektně doplňují text. Tohle mi přijde jako (s prominutím) pěkná sprosťárna! Jak může někdo něco takového udělat? Jak si vůbec někdo může dovolit přivlastnit takové dílo někoho, kdo si toho tolik vytrpěl, aby přežil a mohl své zápisky vůbec zveřejnit a dostat mezi lidi? Tohle snad ani nejde pochopit. Důležité je, že vše vyšlo na pravou míru a kniha-deník Dagmar Hilarové byla vydána v češtině tak, jak si to přála.

''...a na tvé hrudi klečí
že umřít nemůžeš
ani pokojně žít...''

Čtení samotné knihy je neskutečně děsivé. Při představě, že lidé opravdu žili v tak strašlivých podmínkách, že Dagmar opravdu převážela mrtvá těla na vozíku a prožívala tak strašlivou samotu, když poslali její rodinu
transportem do Osvětimi - a později poslali pryč i její terezínskou lásku Jiřího Pavla (bratra Oty Pavla) - a ona zůstala úplně sama... To je prostě strašné! Celý její příběh mě velice zasáhl a upřímně se jí klaním, jak tohle všechno mohla vydržet a přežít a pak s těmi vzpomínkami žít po zbytek života - stejně tak všichni ostatní, co přežili tuhle hrůzu.

O tomhle tématu a celé knize by se dalo mluvit strašně dlouho, ale myslím, že úplně nejlepší bude, když si knihu každý z Vás přečte sám a udělá si na ní i na celou tu dobu vlastní názor. Je něco jiného, když si čtete mé pocity a dojmy na tuhle knihu a když je sami zažíváte při čtení.
Hodnotit tuhle knihu je nemožné. Pokud bych měla hodnotit tu dobu, ten děj, tak se mi to vůbec, ale vůbec nelíbilo! Dalo by se použít spoustu synonym, která by vyjádřila mé dojmy, ale ta už by nebyla tak úplně lichotivá a patřičná. V tomhle případě nebudu hodnotit knihu jako takovou, ale dubu hodnotit sílu, kterou Dagmar Hilarová měla a to, jak velký dojem na mě udělala. Mám před touhle paní Spisovatelkou velký respekt, který se nedá vyjádřit jen několika hvězdičkami!

1 31.10.2024

(SPOILER) (Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno ČERVEN 2014):

Lilith je zničená a vše je zase v pořádku - ale ne na dlouho. Jace zmizí a nikdo neví kam. Clary je z toho všeho už vyčerpaná, ale kvůli Jaceovi by udělala cokoli. Pár sil ji ještě zbývá. Musí Jace najít a pomoct mu za každou cenu! I přes všechny Zákony se vrhá po hlavě do temnoty, ze které jen těžce bude hledat cestu zpět.

Tak jako u předchozích dílů i u tohoto jsem netrpělivě čekala na vydání a když jsem jí konečně držela v ruce, byla jsem zvědavá, jak se mi bude líbit její obsah. A co, myslíte, že se mi líbil? ...No jasně že jo!! Hned několikrát mě dost překvapil. Ale začneme pěkně popořadě. Pátý díl Nástrojů smrti začíná tam, kde končí jeho předchůdce. Všechno dobře dopadlo, Lilith je pryč a žádné nebezpečí už nehrozí. Jak jen jsou lovci stínů bláhoví. Kdepak. Všechno teprve začíná! Lilith je možná pryč, ale její syn žije dál. Společně s Jacem se snaží vytvořit nový druh lovců stínů, to ale Clary nemůže dovolit. Musí udělat všechno pro to, aby Jace zachránila a získala ho zpět. A samozřejmě musí zničit Sebastiána. Za každou cenu!

Jak už jsem říkala, kniha mě hned v několika ohledech překvapila. Ze všeho nejvíc mě dostalo to, že se část děje odehrává v Praze. Ano, čtete správně. U nás v Praze, v České republice, kdo by to řekl že? Nejdřív jsem si myslela, že snad špatně vidím, ale jak se ukázalo, viděla jsem dobře. Tímhle si mě Cassandra Clareová získala ještě víc. Cassandra mě díl od dílu víc a víc překvapuje a nestačím se divit. Kam na všechny ty nápady chodí? Je to už pátý díl a ona stále vymyslí něco neskutečného.

Myslím, že není třeba opět říkat, že je kniha plná napětí a akce, to už ke Cassandriným knihám prostě patří! Ovšem není to jen o akci a napětí, tentokrát jde také víc o vztahy mezi jednotlivými postavami. Už v předchozím díle se autorka více zaměřila na vztahy vedlejších postav a ne jen té hlavní dvojice - Clary a Jace - a to je podle mě jen dobře. Stále víc poznáváme všechny postavy, ať už Simona, který se postupně smiřuje s tím, že je z něj upír, nebo také s dvojicí Magnus and Alek, kteří řeší věkový rozdíl mezi nimi, nebo Isabela, která začíná objevovat kouzlo opravdové lásky a ne jen chvilkové záležitosti. No a nesmím samozřejmě ani zapomenout na vlkodlaky Miu a Jordana. Čím déle Nástroje smrti čtete, tím více poznáváte všechny postavy, které se v knihách objevují a víte jací jsou. Přesně tohle se mi na Cassandřiných knihách líbí, že čtenáře seznamuje i s problémy vedlejších postav a dává jim příležitost je více poznat a oblíbit si je.

Všem bych Vám chtěla Město ztracených duší i celou sérii doporučit. Je to jedna z mých nejoblíbenějších sérií a opravdu stojí za to si ji přečíst. Vůbec nelituji toho, že jsem si ji pořídila a začala číst, protože to opravdu stálo za to! Takže upalujte do knihkupectví a hned si jeden výtisk kupte, opravdu nebudete litovat :)

1 31.10.2024

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno ČERVEN 2014):

Samara je sedmnáctiletá dívka, která pracuje v knihkupectví, aby si vydělala peníze na nové auto. Setkává se s různými lidmi, ale nejvíce zajímavý a tajemný je Caleb, který také pracuje v knihkupectví a je něco jako magnet na žena. Samara nechápe, proč se ženy v Calebově společnosti chovají tak zvláštně a snaží se tomu přijít na kloub. Všechno je nakonec ale mnohem komplikovanější a nebezpečnější než si myslela.

Ze začátku jsme nevěděla, co si o knize myslet. Moc jsem od ní nečekala. Myslela jsem si, že to nebude nic moc ale rozhodla jsem se dát příběhu šanci a zkusit to. Kniha má takový zajímavý a originální námět. Vše se vlastně točí kolem kambionů, což jsou lidé, kteří jsou něco jako schránka pro démona. Démon v nich přebývá a živí se jejich energií, ale to zdaleka není všechno! Pokud je démon hladový, volá k sobě tzv. kořist, kterou jsou lidé okolo a z nich si bere potřebnou energii. Je to trošku komplikované na vysvětlování. Každopádně je to naprosto skvělý nápad, který mě po několika stránkách v knížce zaujal a musela jsme číst dál a dál, abych se dozvěděla víc.


Jak už bylo řečeno výše, hlavní hrdinkou je sedmnáctiletá Samara - taky Vás to jméno tak zaskočilo? - které je láska ukradená a všechno kolem toho taky. Sam mi byla velice sympatická. Opravdu, už dlouho mě hlavní hrdinka v young adult nepřekvapila tolik jako Sam. Moc jsem si jí oblíbila. Měla takový osobitý přístup k životu, lidem a také úžasný charakter. Opravdu, Sam si mě svou povahou získala! Caleb byl také super, ale už mi nebyl tak moc sympatický jako Sam. Každopádně jsem ho měla ráda a moc jsem jim ze Sam fandila a držela palce, aby všechno vyřešili a přišli na všechny nejasnosti atd.
Z vedlejších postav na mě udělala největší dojem Nadine. Krásná Polka, která má víc tajemství než se na první pohled zdá. Řekla bych, že postavy se tu opravdu povedly, protože všechny plnily své role perfektně a do samotného příběhu skvěle zapadaly.

Kniha je psaná v ich-formě, jako většina knih v poslední době. Ale řekla bych, že v tomhle případě to knize jen přidalo, protože takhle originální příběh vyprávěný z pohledu samotné hlavní hrdinky Sam je opravdu něco úžasného. Skvěle se to čte. Je to takové odpočinkové nenáročné čtení a ještě ke všemu doplněné vtipnými hláškami a poznámkami, které Vás zaručeně pobaví.

Co říct na konec? Snad jen to co vždycky. Knihu určitě neodsuzujte a přečtěte si ji, protože si myslím, že stojí za to. :)

31.10.2024

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno ČERVEN 2014):

Amandě Gleasonové se narodil syn, který je nemocný a jedinou nadějí je transplantace kostní dřeně. Jeho otec, nejvhodnější dárce, byl zavražděn, i když policie nemá žádné důkazy. Když se však objeví naděje, že je Paul, otec Amandina dítěte naživu, je zapotřebí rychle jednat. Amanda nečeká a najímá si tým FI, kteří mají za úkol Paula co nejrychleji najít a pokusit se tak zachránit malému Justinovi život. Pátrání není vůbec snadné a FI dělají vše co mohou, aby Paula našli.

Andreu Kane jsem si oblíbila už když jsem četla její Zvrácené myšlenky a byla jsem zvědavá na její další knihu - v tomto případě jde opět o krimi detektivku, která je psána velmi čtivě. Já osobně jsem se čtení takových to žánrů nevěnovala, ale po Zvrácených myšlenkách a teď i po Temných lžích začínám měnit svůj názor a chtěla bych se čtení těchto žánrů více věnovat. Řekla bych, že pokud jste na tom stejně jako já a detektivky jste nikdy příliš nevyhledávali, ale chcete si zkusit něco takového přečíst, jsou knihy o detektivech Andrei Kane tou správnou volbou!

A čím, že mě to kniha tak zaujala? V první řadě už jen tím námětem. Nemocné dítě, jehož jedinou záchranou je transplantace kostní dřeně od vhodného dárce - což je v tomto případě samotný otec, který je však údajně mrtví. Jediná naděje zoufalé matky a nemocného dítěte je tým Forencis Instincts, který má za úkol otce dítěte najít. Je to neuvěřitelně silný a napínavý příběh. Tolik fandíte nemocnému malému Justinovi aby ještě vydržel a držíte pěsti týmu FI, aby bylo jejich pátrání úspěšné. Pomalinku s nimi objevujete jednotlivé dílky skládačky a otáčíte je tak dlouho, dokud do sebe nezapadnou a samotný závěr jejich snažení a úsilí vás překvapí natolik, že se nestačíte divit. Andrea Kane je na takovéto konce mistr a do poslední možné chvilky Vás napíná a napíná a když už hrozí přetrhnutí na dvě poloviny, vychrlí to na Vás takovým způsobem, že si z toho všeho naprosto sednete na zadek a s otevřenou pusou přemýšlíte, jestli si z Vás nedělá legraci.

Jsem neuvěřitelně ráda, že jsem tuhle úžasnou spisovatelku objevila a že nakladatelství Fragment její knihy vydává, protože bez nich bych neměla tu možnost se dočíst o malém nemocném Justinovi a celém týmu FI, ani o všech ostatních postavách ať už z této, nebo i jejích ostatních knih. Pokud pořád váháte, zda si knihu koupit a jít do toho nebo nejít, rozhodně to zkuste, protože to stojí za to! Není to zas až tolik náročné čtení, je to napínavé a akční a příběh Vás rozhodně nenechá chladnými. A dalším velkým plusem je, že Andreiny knihy jsou sice ze sérií, ale jde spíš o volné pokračování, u kterých nemusíte znám děj předešlého dílu - prostě něco jako běžné kriminálky v televizi.

Mám pocit, že o téhle knize by se toho dalo napsat hodně, ne-li ještě daleko víc. Nechci tady však stále dokola opakovat to samé. Z mého pohledu stojí tahle kniha určitě za přečtení. Ti, co se čtení detektivek věnují déle z ní možná nebudou úplně nadšení, ale ti co s nimi začínají, nebo se chystají začít - myslím, že tohle je ta správná volba pro Vás.

31.10.2024

(SPOILER) (Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno KVĚTEN 2014):

Simon je teď Světlomilec, je odolný proti dennímu světlu a díky tomu je silnější a ,nebezpečnější' než většina upírů, a proto o něj začíná být velký zájem. A to pro něj může být velmi nebezpečné. Jediné, co ho zatím spolehlivě chrání je znamení, které má na čele a které ho ochraňuje před těmi. kteří by mu chtěli ublížit. Navíc chodí se dvěma krásnýma holkama najednou a jeho život začíná být čím dál komplikovanější... Clary má plné ruce práce se svatbou své matky a Luka a Jace, se kterým teď konečně chodí jí to vůbec neulehčuje. Chová se divně a vyhýbá se jí. Ty pravé problémy však teprve nastanou.

Upřímně, tuhle sérii začínám mít ráda čím dál víc a víc. Opravdu nechápu, proč jsme čtení této knihy tak dlouho odkládala, protože to bylo naprosto skvělé. Napínavé, akční, pořád se tam něco dělo, objevovaly se tam vtipné hlášky i scény a naopak i ty vážnější a svým způsobem romantické scény. Tahle kniha, stejně jako předešlé díly, mě velmi mile překvapila. Když vezmeme v potaz, že jde už o čtvrtý díl a kvalita příběhu rozhodně neklesá - spíš bych řekla, že naopak stoupá - tak je to opravdu velmi milé překvapení, protože když se dneska rozhlédneme po těch všech sériích, jen těžce najdeme ty série, jejichž kvalita díl od dílu stoupá. Takových to sérií je opravdu málo a tahle patří podle mě do té malé skupinky.

Opět se v tomto díle setkáváme s pár novými postavami, jako například velmi stará upírka Camille, která se tam sice neobjevila zas až tolikrát, ale svým způsobem mi byla docela sympatická. Trochu mě ale štval Jace. To jak se Clary pořád vyhýbal a... jasně, měl k tomu jistý důvody, ale i tak. Na druhou stranu, dřív jsem měla Jace strašně moc ráda, ale během posledních dílů jsem začala měnit názor a teď je u mě jednoznačnej favorit Simon! Vždycky se těším na část, kdy se bude dít něco kolem něj a moc mu fandím.

Pořád dokola bych mohla opakovat, jak se mi tahle série líbí, ale myslím, že to nemá cenu pořád říkat dokolečka. Cassandra Clareová píše opravdu úžasně. Umí si skvěle pohrávat s celým příběhem. Napínavé části jsou ještě napínavější a musíte otáčet stránku za stránkou, a ty méně napínavé mají také své kouzlo, takže se to všechno hezky doplňuje a tvoří to dokonale promyšlený příběh se všemi detaily a prostě úplně vším. Nevím, co dál ještě říct, protože bych se musela pořád dokola opakovat, jak už jsme říkala výš.

Na konec bych Vám všem chtěla tuhle knihu a celou tuhle sérii moc doporučit. Myslím, že by se Vám mohla líbit. Je plná tajemna, upírů, vlkodlaků, démonů a samozřejmě celého světa Lovců stínu, který už jen sám o sobě stojí za to!

1 31.10.2024

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno KVĚTEN 2014):

Meggie se jednou v noci probudí a uslyší matčin křik. Je jí okamžitě jasné, že se něco stalo. Zjistí, že její bratr je mrtví, ale něco se jí na tom nezdá. Nevěří přítelkyni svého bratra a podezírá ji, že lže a její bratr stále žije. Zvědavost a touha po pravdě jí dostanou do problémů. Ocitne se u obchodníků s otroky společně s několika dalšími dívkami. Nakonec se jim podaří utéct, ale ještě není vyhráno. Meggie se setkává s mladíkem, se kterým je nějakým způsobem propojená a o kterém se jí i zdálo. Je toho všeho najednou moc a Meggie musí udělat vše proto, aby pomohla jak svému bratrovi tak i celému světu.

No... tak tenhle díl byl už o něčem jiném než ten předchozí. Bylo to promyšlenější, napínavější a celkově o dost lepší, i když to nebyl žádný zázrak. Příběh se tentokrát neodehrává v našem světě ale ve světě lidí z Říše temnot, v Království temnot. Jasně, chápu, že toho temna je tam hodně. Každopádně se kvalita celého příběhu posunula o kousek dál, než tomu bylo v předešlém sedmém díle. Možná tomu právě i pomohlo to, že se příběh neodehrával v našem světě. Meggie mi byla celkem sympatická. Nebyla to žádná úžasná hlavní hrdinka, ale líbila se mi víc, než Jez v minulém díle, kterou jsme si naopak neoblíbila vůbec.



Přece jen je tu ale něco, co se mi - nechci říct že nelíbilo, ale trochu mi to vadilo. A co to bylo? Že šlo vlastně skoro o to samé jako v předchozím díle. Kluk je zlý, chová se špatně a holka se mu snaží otevřít oči, pak zjistí, že jsou spřízněné duše, jeden z nich se tomu brání, ale nakonec to všechno dobře dopadne. Tohle mi vadilo celkem hodně! Kdyby to bylo aspoň trochu jinak... No, asi nemá cenu se k tomu dál vyjadřovat, vy nejspíš chápete o co mi jde. Jak už jsem psala v recenzi sedmého dílu, autorce už nejspíš pomalu dochází inspirace a já ji naprosto chápu. Osmí díl, to už je přece jen hodně a vymýšlet pořád něco skvělého a zajímavého, to prost nejde.

Docela mě v knize pobavila jména otroků, nebo spíš otrokyň, které žily na hradě Černý úsvit. Jmenovaly se podle toho, jakou dělali práci. Uznejte, že například jméno Vynašečka nočníků je opravdu velmi neobvyklé. L. J. Smith má nejspíš smysl pro humor ( .. :D).

Když tento díl porovnám s tím předchozím, je to docela rozdíl. Ne moc velký, ale je tam. A to je dobře. Když jsem začínala Černý úsvit číst, říkala jsem si: Prosím, ať je to lepší než předchozí díl a ať nemám znovu takový problém knihu dočíst. A vyplnilo se to. Příběh se četl o dost lépe a byl takový trošku i napínavý, takže jsem z jejím dočítám neměla takový problém, jako u Krvavého polibku. Takže tentokrát to bude trošku lepší hodnocení.

31.10.2024

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno KVĚTEN 2014):

Příběh vypráví o sedmnáctiletém Genovi, který žije mezi upíry a předstírá, že je jeden z nich, aby přežil. Řídí se několika pravidly, které do něj vštěpoval jeho otec již odmalička a právě díky jejich dodržování ještě stále žije... Jenže Gen je vylosovaný jako jeden z lovců do Honu, což je soutěž, ve kterém upíři loví Glupany, nebo-li lidi, kterých už je opravdu málo. Genova přetvářka začíná být pomalu odhalována. On se však nevzdává a snaží se dál bojovat, aby zachránit jak svůj život, tak i ostatních.

Ze začátku mě příběh moc nechytl. Hodně jsem od knížky čekala a to bylo nejspíš špatně, protože jinak by mě určitě bavila už od samotného začátku. Gen mi nebyl moc sympatický, i když netuším proč. Ne že bych si ho vůbec neoblíbila, to zase ne, ale ani jsem si ho neoblíbila zač až příliš. Začátek a samotný rozjezd celého příběhu se mi zdál pomalý. Ta pravá akce a napětí začalo až přibližně v polovině knihy, pak už mě to začalo bavit víc. Bylo tam daleko víc akce a napětí a také mě tam pár věcí překvapilo.

Celá kniha je vyprávěna v první osobě z Genova pohledu, takže můžeme proniknout do Genovi mysli a plně se do něj vžít. Jeho život opravdu není jednoduchý, to zjistíme už ze začátku jeho vyprávění. Co se týče dalších postav, určitě bych měla zmínit Záři. Je to upírka, do které se Gen zamiloval a která hraje v příběhu docela velkou roli - sice ne tak velkou jako gen, ale přece jen je tam dost důležitá. Na příběhu mě hodně zaujalo to, že tam vlastně není skoro

nikdo s upírů pojmenovaný. Mají jen označení, které je pokaždé jiné. Gen si ale pár postav pojmenuje, aby bylo jasné o koho jde. Například vymyslel jméno Záře, nebo Vychrtlík, Rudoretka a tak by jsme mohli pokračovat. Také je v knize několikrát uveden název Glupani. Takhle říkají upíři lidem.

Jestli se bojíte toho, že půjde o další klasickou upířinu stylu Upířích deníků nebo například Twilight, tak to se nemusíte bát. Celý příběh je v tomhle směru originální. Upíři se chovají jako upíři a ne jako zamilovaní krasavci, kteří neublíží ani mouše. Lidí je málo a upíři, když to tak řeknu, vládnou světu. Autor vymyslel opravdu velmi zajímavý a hlavně originální příběh o upírech, což je v téhle době opravdu zázrak. Upíři jsou všude kolem a ať člověk sáhne po jakékoli upířině, jde asi v 95% pokaždé o to samé, nebo minimálně podobné.

Pokud máte chuť a náladu na něco originálního, napínavého a upířího, tohle je správná volba. Určitě to stojí za to zkusit a přečíst si to. Celým příběhem Vás provází touha po svobodě, záchraně vlastního života, touha po přežití mezi krvelačnými upíry, toužícími po lidské krvi a mase.
Ze samotného začátku pro mě byl Hon trochu zklamáním, ale postupně se to zlepšovalo a konec byl opravdu hodně napínaví. Těším se na druhý díl a jsem zvědavá jak to bude pokračovat.

1 31.10.2024

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno DUBEN 2014):

Jez je mladá upírka. Přišla o rodiče a žije u strýčka. Jednoho dne však zjistí znepokojující informaci o svých rodičích a rozhodne se změnit svůj život. Stane se z ní lovec upírů, nebo spíš lovkyně. jejím novým cílem je chránit lidi před tvory Říše temnot a ne je lovit a sát jim krev... Jez se nějakou dobu drží od starých známých dál, ale nakonec nemá na výběr a kvůli záchraně světa se musí vrátit zpět.

Musím se trochu zamyslet, co vlastně o téhle knize říct a jak ji ohodnotit, protože z mého pohledu se v ní vlastně nic nedělo. Nebylo tam žádné napětí, akce... no ta se tam možná jen tak nenápadně mihla. Tuhle sérii nemám přečtenou celou, to je pravda, ale co tak vím, tak na sebe díly volně navazují a jde vlastně o jednotlivé krátké příběhy o tvorech a bytostech, kteří společně tvoří Říši temnot. V tomto, sedmém, díle je příběh zaměřen na upíry, tak jak je všichni známe v podání L. J. Smith. Upíři, kteří jsou plní emocí a v samotném závěru z nich vlastně vůbec nemáte strach.

Zaměřím se na postavy, hlavně na hlavní hrdinku Jez, která hledá tzv. Mocnou sílu, která má zachránit svět před zkázou. Na první pohled to zase nezní tak špatně, že? Jak už bylo řečeno, Jez je upírka, která se stala lovkyní upírů. Opomeneme fakt, že se vůbec jako upír nechová. Dokonce opomeneme i to, že její povaha není nic moc. Když se nad tím tak zamyslím, vlastně se nám z hlavní hrdinky, která má pomoct zachránit svět, stává nelogicky uvažující postava, která vůbec nepůsobí reálně a na svůj věk se chová až příliš lehkovážně a dětinsky - aspoň mě to tak přišlo. A ostatní postavy také nebyly příliš reálně vykresleny a promyšleny.

Co se mi na této knize vlastně líbilo? Jednoznačně to byla obálka, která se nakladatelství opravdu moc povedla. Celkově obálky této série jsou velice povedené a dokáží zaujmout, což se bohužel o samotném příběhu tak jednoznačně říct nedá. Jedna z výhod je, že ač je děj takový zvláštní a ne moc zajímavý, kniha se čte opravdu velmi rychle a celé to rychle utíká.

První a druhý díl této série se mi líbil o dost víc. Možná je to i tím, že jde už o sedmí díl a čím více dílů je, tím víc dohází nějaká ta inspirace a autorka tak nějak píše z posledního co jí napadá. Nevím, kolik bude mít tahle série dílů, ale už teď je jich podle mě až až. Knihu bych doporučila hlavně mladším čtenářům tak kolem deseti let, kterým by se tento velmi jednoduchý děj s jednoduchou zápletkou mohl líbit. Jinak je to takové nemastné neslané no. A i když to nerada dělám, hodnocení nebude nic moc. Oproti prvním dvěma dílům nic moc no.

31.10.2024

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno DUBEN 2014):

Tris, Tobias, Marcus, Peter a Caleb jedou vlakem a mají zamířeno do Mírumilovnisti. tam stráví nějakou dobu, jenže věci se dávají rychle do pohybu a je zapotřebí jednat rychle... Sečtělost je stále neodbytnější a vynalézavější jak ostatní přinutit k poslušnosti, jenže Neohrožení a odpadlíci se nehodlají jen tak vzdát a plánují, jak nepřátelskou frakci zneškodnit... Tris má však vlastní hlavu a nehodlá čekat, až si lídr frakce Sečtělích začne s Divergentními pohrávat jako z hadrovými panenkami... Ne vždy je tohle ale ta správná volba.

Druhý díl začíná přesně tam, kde končí první, takže se nemusíte bát, že by jste o něco přišli. Druhý díl této série byl z mého pohledu... já vlastně ani nevím jak to nazvat. První poloviny byla dokonalá. Moc se mi to
líbilo. Ta druhá poloviny už se mi zas až tolik nelíbila, ale tím rozhodně nechci tvrdit, že to bylo špatné, to v žádném případě! No a konec... k tomu prostě není co říct. Snad jen - proč? Ale pomalu, k tomu se dostaneme...


Začneme hezky od začátku. V první řadě je nutné zmínit, že postavy si od začátku prvního dílu prošly určitou změnou, přece jen mají už ledaco za sebou a v tomhle díle to rozhodně nekončí, spíš naopak začíná. Sečtělost se staví na pozici hlavní frakce a snaží se zneškodnit všechny případné nepřátele. Jenže to nebude tak lehké. Neohroženost si jen tak poroučet nenechá a takových se najde víc. V porovnání s prvním dílem byl tenhle podstatně akčnější. Dělo se tam toho spoustu. Jak už dějově, tak i s postavami. Tris si od odchodu ze své rodné frakce, z Odevzdanosti, prošla tvrdým výcvikem v Neohroženosti, kde získala přátele a také potkala kluka, do kterého se zamilovala, čelila útoku Neohrožených omámených simulací a ztratila rodiče. Tohle všechno musí člověka nějakým způsobem poznamenat, proto se není čemu divit, že její chování už není takové, jako v prvním díle a naše nebojácná Tris má své nálady a návaly úzkosti.

Zato Tobias - tak toho jsem měla chuť nejednou pořádně praštit. Sakra vždyť ta holka není kus kamene bez citů, aby zvládala všechno co se kolem ní děje, a ne že by se jí to netýkalo, spíš naopak.

Jak už jsem řekla, první polovina knihy byla perfektní, pak to bylo chvilku takové... no nevím, moc ně to nebavilo, ale ke konci se to zase rozjelo a přiznám se, že se našli pasáže, které mě opravdu přímo šokovali! No a samotný konec... proč to muselo skončit tak otevřeně? Konec byl super, hodně akce a žádná nuda, tak to má být!

Pokud porovnám první a druhý díl, ten první se mi líbil asi o trochu víc, ale zas tak velký rozdíl to nebyl. Jak už jsem říkala, ve druhém díle bylo více akce a určitě by jste si ho měli přečíst. Rozhodně to není špatné čtení a všem pokračování Trisina příběhu a pěti frakcí doporučuju!

1 31.10.2024

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno DUBEN 2014):

Beatrice je šestnáct let a musí si zvolit jednu s pěti frakcí - Neohroženost, Odevzdanost, Mírumilovnost, Sečtělost, Upřímnost - do které chce po zbytek svého života patřit. Když však dělá talentovou zkoušku, kterou musí podstoupit všichni šestnáctiletí, ukáže se, že její výsledky nejsou tak úplně jednoznačné. Je totiž Divergentní, i když nemá ponětí, co to znamená ani proč je to tak nebezpečné, ví jen, že to musí držet v tajnosti a nenaznačovat a neupozorňovat okolí svými činy na to, že je odlišná... Její život se změní! Jestli k dobrému nebo špatnému, to už je ve hvězdách...

Ani nevím jak mám začít, protože tahle úžasná knížky mi přímo ukradla slova ze rtů a vymazala všechno myšlenky z hlavy. Čtení tohoto příběhu je jedno velké dobrodružství, akce, napětí, překvapení... celou dobu
prožíváte vše s hlavní hrdinkou Beatrice, nebo-li zkráceně Tris. Musím říct, že Veronica Rothová píše naprosto úžasně a na to, že jde o její prvotinu... opravdu není co vytknout. Opravdu klobouk dolů, když dokázala vymyslet něco tak úžasného, jako je právě Divergence.

Co se týče postav, myslím, že není třeba je představovat a každý, nebo alespoň většina o nich určitě už aspoň trošku slyšela. Třeba Čtyřka... k tomu snad není třeba nic dodávat. Vy, co jste knihu nečetli, řeknu Vám jednu věc, ať už jste o Čtyřkovi slyšeli že je úžasný, dokonalý a všechno možné, tak ano, je přesně takový a možná i daleko lepší. Čtyřka si Vás prostě získá, aniž by jste se nějak výrazně snažili si ho oblíbit, i když občas jsem měla chuť mu jednu vrazit stejně jako Tris ( :D ). No a nesmím zapomenou na statečnou Tris, která byla také fajn. Obdivovala jsem její statečnost, hlavně z výšek, protože co se výšek týče, jsem děsný strašpytel. Postavy byly promyšlené, měly tam svůj účel a všechno to bylo hezky promyšlené do detailů a tak to má být!


Už jsem párkrát slyšela, že někteří lidé přirovnávají Divergenci k Hunger games, já bych tohle rozhodně netvrdila. Ano, nějaké ty společné znaky tam jsou, ale přece jen jde o dvě dystopické série, o dva stejné žánry, takže je jasné, že nějaké ty společné znaky tam být musejí, ale jinak mi to přijde každé úplně jiné. Co se týče samotného děje a toho o co jde. každopádně každý na to má jiný názor že?

Myslím, že vše co mělo být řečeno už řečeno bylo a není třeba nic dodávat. Mohla bych sice pořád opakovat jak je to úžasné a napínavé a skvěle vymyšlené, ale myslím, že to vy, co jste knihu četli víte a ti co nečetli, budete si knihu hold muset koupit aby jste se to dozvěděli a sami se přesvědčili o pravdivosti mých slov. Hodnocení je jednoznačné...

3 31.10.2024

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno BŘEZEN 2014):

Osmiletá princezna Elena se nechce učit vyšívat a tančit, ale chce držet v ruce meč a umět bojovat stejně jako její starší bratři. Chce zažívat samá dobrodružství. A to se jí také časem splní, když potká rudého draka Ašraka, díky kterému se jí do krve vlije magie, kterou se musí naučit ovládat. Učit jí mají elfové. Spolu s ní jede i její kamarád Michael. Vše se zdá být skvělé, ale není to tak, jak se na první pohled zdá... Do všeho se zamotávají rodinné vztahy a na osmiletou malou holčičku je toho najednou moc.

Upřímně, od této knihy jsem očekávala hodně. Možná až příliš hodně. Velmi mě zaujala a upoutala krásná obálka, která se nakladatelství opravdu moc moc moc povedla a anotace také do jisté míry zaujala. Ovšem samotný příběh už trochu pokulhával. Po přečtení prvních asi deseti stran, jsem si říkala: To se určitě teprve


rozjede, vždyť je to začátek. A vzhledem k tomu, že má kniha skoro čtyři sta stran, tak deset stran je opravdu hodně málo. Jenže pak jsem si to začala říkat skoro pořád až do poloviny knihy. První polovina mi přišla jako taková pohádka. Ta druhá už byla o něco lepší.

Teď se zaměřím na všechny ostatní postavy. Třeba na Elenina kamaráda Michela, který je její ochránce a dává na ni pozor. Michael byl super. Docela jsme si ho oblíbila, i když nijak výrazně. Vlastně k žádné postavě jsem nenašla žádný vztah, že bych ji třeba fandila a tak. Postavy celkově nemají příliš propracované charaktery a nepůsobí moc reálně. Nejvíc mě zaujala asi vedlejší postava čarodějky Brety a krutého následníka trůnu Nitrama. Ti dva mi přišli asi takový nejzajímavější a je škoda, že se tam objevili až téměř ke konci knihy. Možná to bylo i tím, že ve druhé polovině je doba o několik let později, tudíž už se to posouvá trochu jinam a není to tak pohádkové.


Elena je dospělejší, i když zas až tak výrazně se nezměnila, jelikož už jako osmileté dítě se chovala až moc vyspěle.

Jestli mě na knize něco překvapilo, tak to byla délka kapitol. Například třeba hned druhá kapitola má tuším kolem osmdesáti stran a to se opravdu jen tak nevidí. Na druhou stranu se to četlo lehce a rychle, bylo to takové hodně oddechové a i když má kniha hodně stránek a ne moc poutavý děj, i přesto se to čte neskutečně rychle. Jelikož je tohle první díl série a také autorčina prvotina, doufám, že druhý díl bude lepší a bude tam více Brety a Nitrama. Bez nich by to totiž opravdu byla taková pohádka pro děti.

Když to celé zhodnotím, kniha mě opravdu moc nezaujala. Čekala jsem víc, o dost víc a to byla nejspíš chyba. Na druhou stranu je to autorčina prvotina, takže nejspíš bylo na místě neočekávat tolik, i když podle toho, že už se psaní věnuje nějakou dobu... Tohle je těžké posuzovat a nechci být zas zas až moc negativní. Nebylo to zas až tak špatné, jak se může podle mých slov zdát. Ale čekala jsem hold něco trochu jiného a aspoň o kapánek lepšího.

31.10.2024

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno BŘEZEN 2014):

Senátorova dcera Emily uteče do New Yorku. Netrvá to však dlouho a je opět nalezena. Její otec z nápadu své dcery zůstat v New Yorku není vůbec nadšený. Nakonec jí však udělá nabídku. Buď pojede domů a nebo jí obstará ochranku na čtyři a dvacet hodin denně. Emily chce však otci dokázat, že ani tohle její přání nezmění a souhlasí s ochrankou, čímž svého otce překvapí... Od té doby tráví každý den s bývalým mafiánem Henrym, který je jejím bodyguardem. Když se ale Emily na Vánoce vrátí domů do Denveru, dostane balíček, jehož obsah Emily vyděsí. Ukáže se, že po Emily jde nějaký šílenec, kterého je třeba se zbavit... Postupem času se mezi senátorovu dceru a silného ochránce dostávají city, které vše ještě trošku víc zkomplikují.

Nevím odkud začít. Máme tu další díl o mafiánech, i když v tomto dílu už vlastně o mafiány jako takové nejde. Třetí díl Bavettových je hlavně zaměřený na Henryho, jednoho z bývalých mafiánů, kteří dříve pracovali pro Roberta Bavettu mafiána, teď však pracují pro Roberta Bavettu, který vlastní společnost, která má ochraňovat bohaté a důležité lidi před různými šílenci, násilníky a tak dále. bylo to něco trochu jiného než předešlé díly, jejichž děj se motal kolem mafie více. Ale o akci zde rozhodně není nouze!



Kniha je střídavě vyprávěná z mužského a ženského pohledu, tedy s pohledu bývalého mafiána a nynějšího bodyguarda Henryho a blonďaté senátorovi dcery Emily. Tohle byl opravdu velmi dobrý nápad. něco podobného se vlastně rýsovalo už ve druhém díle, ale tady jsou pohledy přehledně odděleny a označeny nápisem, kdo vlastně příběh zrovna vypráví. Tohle se mi hodně líbilo a ocenila jsem, že to bylo trošku odlišné od předešlých dvou dílů. další věc, na kterou bych nejspíš měla upozornit je ta, že samotná zápletka je dost podobná té v předešlých dílech. Pořád je to to samí že je mafián a nějaká dívka či žena, ti se do sebe zamilují a musí se vypořádat s nějakým nebezpečím. Za sebe však můžu s klidným svědomím říct, že v tomto případě mi to vůbec nevadilo. Ano, zápletka i děj byl do jisté míry předvídatelný, ale to nic nemění na tom, že se to četlo moc hezky a až už tušíte co se stane a nebo ne, vlastně je vám to úplně jedno a stejně se chcete dozvědět víc a jak to všechno dopadne...



V tomhle díle se také více dozvíme o samotném Henrym. O jeho minulosti - dětství, práci, to jak se dostal k Bavettovým... Tohle byla velmi zajímavá část a moc se mi líbila. I když se Henry v předešlých dílech objevil, vlastně jsme o něm vůbec nic nevěděli. Možná jen to, že je sám a je to takový bručoun. U autorky obdivuji to, jak perfektně vždycky dokáže postavu vykreslit, vymyslet pro ní její osobitou povahu a charakter a také minulost. Tohle se jen tak někomu nepodaří a ať už je díl předvídatelný nebo ne, podrobně a hlavně reálně popsané postavy ho hned oživí a dodají mu jistou dávku napětí a zaujetí. Hodně se sžijete s postavami a prožíváte s nimi chvíle štěstí i smutku, fandíte jim až do konce a když se to nakonec všechno povede, radujete se s nimi! A tak to má být!

Nejspíš se budu opakovat, ale Kateřina Petrusová píše naprosto senzačně. její styl je chytlaví, čtivý, často i pobaví. Závěrečný díl Bavettových se jí rozhodně povedl a vůbec mě nezklamal. Očekávala jsem od knihy hodně, to určitě ano, ale NEZKLAMAL MĚ! Tuhle tu sérii jsem si neuvěřitelně moc oblíbila a je škoda, že Zakázaná přitažlivost je posledním dílem této série. Vůbec by mi nevadily ještě nějaké ty díly navíc. Těším se na další knihy Kateřiny Petrusové. Doufám, že jich bude ještě hodně, protože kdyby ne, byla by to škoda.

31.10.2024

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno BŘEZEN 2014):

Bývalé policistce Joan Westové unesou dceru a ona musí zabít mafiána, aby jí dostala zpět. Za každou cenu. Bojí se o Amy a i když nechce nikoho zabíjet, pro ni je ochotná to udělat. Nebo si aspoň myslí, že to pro ni dokáže udělat... Díky drogovému dealerovi, který má její dceru se dostane do středu mafiánské rodiny a je připravená splnit svůj úkol...

Kateřina Petrusová rozhodně nezklamala. na druhý díl Bavettovic rodinky jsme byla hodně zvědavá. Přemýšlela jsem, jaké by to asi mohlo být, ale žádné moje představy se nakonec nestaly zkutečností. Při čtení jsem vždycky měla nějakou tu teorii jak to asi bude probíhat a co se bude dít. Ne vždycky se ale stalo to co jsme čekala a mile mě to překvapilo.

Na začátek by se nejspíš mělo říct, že druhý díl je hlavně zaměřený na druhého s Bavettovic bratrů, na Roberta. V prvním díle jsem nevěděla co přesně si o něm myslet a občas mě dost štval, vlastně občas štval i
u čtení druhého dílu... Ty jeho nálady! Upřímně, ani jsem se v některých situacích Jo nedivila... Ale rozhodně se nedá říct, že by nebyl sympatický. Měl něco do sebe, stejně jako Michael, který u mě asi do poloviny druhé dílu stále vedl, ale pak se váhy nějak vyrovnaly a opravdu nevím, kdo by teď u mě byl na prvním místě. Jestli muž mnoha tváří Robert nebo věčně usměvaví a vtipný Michael. Těžko říct!

U obou dílů, jak prvního, tak i tohoto, se nedá říct, že by mi jakákoli postava nějakým způsobem vadila, neseděla nebo podobně. Při čtení mi přišlo, že autorka dokázala vymyslet charakter, funkci a samotný příběh každé postavě, i když to tak vlastně nebylo, ale při čtení to člověk tak nějak sám vydedukuje. V některém rozhovoru z autorkou jsem dokonce četla, že i ona sama říká, že při samotném psaní poznává své vlastní postavy a i jí samotnou občas překvapí, jakým směrem se příběh odvíjí a jak jednotlivé postavy zareagují.

Autorčin styl psaní se mi velmi zamlouvá. Druhý díl je psaný střídavě s Joaniny a s Robertova pohledu, tudíž máme přehled co se oběma honí hlavou, co prožívají, jak reagují. U Robertova pohledu je třeba často používáno ostřejších slov, které k mužům prostě patří a mafiáni nejsou určitě žádnou výjimkou. U Toho Joaniny je zase dobře popsaný vztah, který cítí matka ke své dceři, to jak se o ni bojí a že by udělala cokoli, aby získala své dítě zpět, aby ho měla u sebe, pěkně v bezpečí... No a Amy, Joanina dcera, to je prostě takové zlatíčko, které hezky zapadá do děje a je moc dobře popsané chování tříleté holčičky, navíc velmi chytré a zvědavé holčičky.

Na závěr bych snad jen mohla říct, že příběh je napínavý, o něco víc akční než první díl, a rozhodně se nemusíte bát, že by jste se nezasmály, protože některé hlášky opravdu stojí za to. Kdo ještě stále váhá, jestli do toho jít a nebo ne, vzkážu mu jen jedno: NEVÁHEJ!!! Jdi do toho a určitě nebudeš zklamaná/ý.

31.10.2024

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno ÚNOR 2014):

Mladá ošetřovatelka Paige se stará o starého pana Russoa. Ten je však hodně starý a nemocný a brzy umře... Na doporučení se dostane k na první pohled bohaté rodině Bavettových, aby se postarala o jejich syna Michaela, který měl autonehodu. Vypadá sice jako mladý dospělý muž, ale chová se jako malé tříleté dítě. Paige s ním tráví hodně času a Michael si ji velmi oblíbí... Všechno se zdá být skvělé až do doby, kdy Paige zjišťuje, že její zaměstnavatelé nemají zrovna běžnou práci, protože jsou mafiáni.

Paige je sympatická mladá žena, která se stará o nemocné lidi, ke kterým si vždycky vytvoří bližší vztah než by měla. Oblíbila jsem si jí a byla to moc dobrá hlavní hrdinka. Všechno co dělala, dělala z nějakého důvodu a byla opravdu chytrá! Celý příběh je vlastně vyprávěný z jejího pohledu. Jako další postava, o které se prostě musím zmínit byl Michael. Toho si prostě nejde neoblíbit. Jeho nemoc a celkově to všechno je hodně k zamyšlení. Když byl ,dítě' oblíbila jsem si ho opravdu dost a líbilo se mi, jak perfektně dokázala autorka vystihnout chování malého dítěte a zároveň to skloubit dohromady s jeho dospěláckým vzhledem. Abych řekla pravdu, nebyla tam ani jedna jediná postava, o které bych mohla říct, že mi tam neseděla, nebo že by byla nějak špatně promyšlená. Spíš naopak i ta nejméně potřebná postava měla něco do sebe a měla určitý charakter typický jen pro ni.

Bavettovic rodinka spojená s mafií? Proč ne? O mafii se v knižním světě zas tak často neslyší a tohle je určitě originální nápad. I když jsem pár názorů četla a slyšela už před čtením, vlastně jsem pořádně nevěděla


co čekat. Jak si představit knihu o mafii a New Yorku od české spisovatelky. Jde to vůbec? ...a víte co? Jde! Sice tam toho o mafii zas až tolik řečeno nebylo, ale i tak si myslím, že na začátek je to moc dobré a když se pozastavím nad tím, že je tohle autorčin debut, nejde toho zas až tolik vytknout.

Možná by bylo dobré zmínit se o jistém zlomovém bohu, nebo jak bych to nazvala. Jde vlastně o to, že od poloviny knihy se děj začíná ubírat trochu jiným směrem. Jo to hodně romantické a není to přece jen už takové to hlídaní dítěte a chození na procházky jako tomu bylo do té doby. Je to jako by se autorka rozhodla, dupla si a řekla: tak a teď to bude takhle! Ona to ale udělala mazaně a napsala to takovým způsobem, že to vlastně knize svým způsobem něco přidá a není to nijak nucené. Nevím, jak bych to měla

popsat. Každopádně je to takové šikovné propojení mezi pomyslnou první a druhou částí knihy. Něco jako ,před tím' a ,potom'.

Těm, kteří ale moc nemusí takové ty moc romantické pasáže a tak by se ta druhá polovina nejspíš nemusela moc líbit a mohlo by jim přijít, že je to tam zbytečné a jenom to kazí celý děj a tak. Ale to už je podle mě věc názoru jednotlivého čtenáře jak tohle to posoudí a jestli si řekne, že je to tak dobré a líbí se mu to a nebo naopak ne. Každý má jiný názor a já jen říkám ten svůj, že ano.

Bylo to originální a nezapomenutelné čtení od české spisovatelky, která dokázala, že ne všechny knihy od českých autorů musejí být špatné, protože tahle taková není ani zdaleka. Bylo to napínavé, místy i vtipné a hezké. Ano, je tam i romantika, ale ta mě nevadila a Paige a Michael jsou prostě úžasní. Ačkoliv jsem nevěděla o od knihy přesně očekávat nebo jestli se mi vůbec bude líbit, zhltla jsem jí poměrně rychle a nejednou jsme měla co dělat, abych místo učení nesáhla po knize a nepřečetla si, co dalšího Paige a Michale prožívají. Když už jsem se začetla, bylo těžké knihu jen tak odložit. Rozhodně strašně moc doporučuju tem z Vás, kdo se ještě stále rozhodují a nevědí, zda do toho jít nebo ne. Já jsem s příběhem nadmíru spokojená!

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno ÚNOR 2014):

Čtrnáct dětí se rozděluje do dvou skupin. Větší skupina vyráží opraveným autobusem do Denveru s nadějí, že se tam setkají ze svými rodiči a také aby zachránili svého vážně zraněného přítele. Druhá skupina mezitím zůstává v supermarketu a snaží se tam společně hospodařit dál až do doby, než jim přijede někdo na pomoc... Skupina cestující autobusem zažije na své dlouhé cestě nebezpečí a objeví se i nějaké komplikace ale ani situace v supermarketu není zas tak dobrá a bezstarostná, jaká by se mohla zdát být.

Od knihy jsem nějaké to očekávání měla. Po prvním díle, který byl skvělý to snad ani nijak nijak nešlo. Po prvních pár kapitolách jsem byla trošku zklamaná, i když vlastně nevím proč. Něco mi tam chybělo. Ale jakmile jsem se dostala do poloviny a pak i za ní, bylo to o dost lepší a nedalo se tomu nic vytknout. Dění v
supermarketu bylo někdy opravdu hodně překvapivé a v autobusu také.

Kapitoly se pravidelně střídali tím, kdo jí vyprávěl. První vyprávěl Dean a tu další jeho mladší bratr Alex a takhle se to pořád střídá. Občas mě to docela štvalo, když se zrovna děje něco zajímavého a napínavého a jakmile kapitola skončí, musela jsem si počkat a přečíst zase kapitulu o tom, co se děje jinde. Tohle mi možná chvilkami trochu vadilo, ale ne zas tak moc. Příběh byl skvělý a napínavý. Děti, které jely autobusem měli cestu opravdu velmi náročnou a nebylo to pro ně jednoduché.

A samotný konec byl nejspíš z celé knihy nejlepší. Poslední třetina knihy, každá stránka kterou jsem přečetla mě nutila číst dál a dál, bylo to velmi napínavé. Držela jsem všem dětem palce, aby to dokázaly a aby se jim podařilo přežít. Hodně se mi také líbila ta část, kdy se skupinka dostala do Denveru - nechci moc prozrazovat, ale udělalo na mě dojem, jak to bylo všechno promyšlené a to se autorce nemůže upřít. Celý ten námět, kdy se chemikálie dostane do ovzduší a všechny ty následky, jaké to má... Opravdu klobouk dolů před fantazií a promyšleností příběhu Emmy Laybournové. Vytvořila moc hezký příběh a já už se velmi těším na další pokračování.

Jsem ráda, že jsem si knížku přečetla. Bylo to velmi dobré čtení plné dobrodružství, akce, a toho jak přežít a jak je vzájemné přátelství a důvěra důležitá, když nemáte nikoho jiného, kdo by vás podržel. Moc knihu doporučuji. První díl na mě možná udělal o kapánek větší dojem, ale tohle rozhodně nebylo vůbec špatné pokračování. Nejradši bych dala 4,5 hvězdičky, ale jelikož na půlky nehraju, dám nakonec po opravdu dlouhém a těžkém rozhodování 4 hvězdičky, ale jen proto, abych si nechala drobnou rezervu do dalšího dílu, od kterého opravdu nevím co čekat. Takže oficiálně 4, ale pro mě spíš 4,5.

31.10.2024

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno ÚNOR 2014):

Šest feťáků je dovezeno na osamělý ostrov. Jejich výběr není nijak omezený. Jsou tu dvě dívky a čtyři muži, různé věkové kategorie i rasy... Nikdy před tím se neviděli a snaží se přijít na to, proč jsou na ostrově a jak se z něj dostat. Zároveň zoufale touží po další dávce heroinu, bez kterého dlouho nevydrží... Když se dozvědí, že další heroin na ně čeká na dalším, asi míli vzdáleném ostrově, na který musí doplavat, čeká je nemilé překvapení. Ve vodě jsou žraloci!

Nejdřív bych chtěla upozornit na to, že i když je na obale knihy napsáno: Pro příznivce Hunger Games, knihy si navzájem příliš podobné nejsou. Možná jen pár základními fakty jako boj o přežití nebo podobně, ale Aréna smrti se s ostrovem obklopeným žraloky opravdu nedá příliš srovnávat. Příběh je ale rozhodně velmi zajímavý. Je tam dobře popsané chování lidí, kteří jsou takto závislý na drogách a nedokáží se bez nich obejít.

Kniha je rozdělena na dvě čísti a právě v té první se střídají kapitoly o tom, co se děje na ostrově, z minulostí našich šesti hrdinů, i když to asi není zrovna ten pravý výraz, a postupně se s nimi seznamujeme. Každý si tu může vybrat svého favorita, ale moc bych nedoporučovala se nějak blíže upoutávat na jednu osobu, protože děj je tak napínavý a zároveň plný tolika nečekaných zvratů, že budete jen zírat a přemýšlet, jak se zrovna tohle mohlo stát a proč to nedopadlo jinak.

Na druhou stranu je to reálné. Seznamujeme se zde s příznaky závislosti na drogách a jak takový to lidé prahnou po další dávce a jsou schopni udělat téměř cokoli, aby jí získaly. Také bych chtěla upozornit na to, že hlavně ve druhé části knihy jsou scény, které by slabším povahám nemuseli dělat dobře. Protože žraloci, kteří se zde objevují nejsou žádná roztomilá malá štěňata ale mohutní zabijáci z velkou silou v čelistech. Takže asi tak...

Kdybych to měla všechno shrnout, musím uznat, že autor vytvořil opravdu zajímavý a hororový příběh, nad kterým se nejeden člověk zamyslí. Je tam plno napětí, akce, dobrodružství a hlavně je to velmi čtivé, což je určitě plus. Kapitoly jsou krátké a tak celý příběh běží hodně rychle. Mě se to svým způsobem líbilo, ale nebylo to nic, co by mi vzalo dech a na co bych zírala jako na něco úchvatného. Takže moje hodnocení...

1 31.10.2024