kniznistranky komentáře u knih

Vedle našeho světa, tak jak ho známe, existuje i jiný svět. Édegom. Je to kruté a nemilosrdné místo ovládané šíleným císařem, který nehledí na blaho lidu, ale obává se svého nástupce. Narazíte tu na smrtící bouře, jedovaté rostliny, nebezpečné tvory a obyvatele několika ras. Svět, který voják Adam Turner během své mise navštíví, se čtenáři dostane pod kůži. Experiment, o kterém nikdo na zemi neví, skrývá víc tajemství a nezodpovězených otázek, než by Adam čekal. Putuje novým světem, aby zachránil parťáky a neúmyslně se zamotává do zdejší války, která je na spadnutí. Čtivé, kruté, vtipné a akcí nabité.

Autorka Vlaďka Sacká představuje v Koruně otráveného stromu svět, který nabízí všechno. Zajímavé místní klima, kulturu, "lidské" rasy, magii a byť to zprvu zní jako čistokrevná fantasy, o slovo se tu hlásí i prvky thrilleru a sci-fi. Začátek a první setkání se světem a hrdiny je drsný, poutavý a zkrátka chcete vědět, co se z toho vyvrbí dál. Velká část příběhu je nabitá akcí, ale objevují se i části, které některým čtenářům můžou přijít rozvláčné.

O světě Édegom by se dalo povídat dlouho, proto se pojďme podívat na postavy. Adam Turner je voják každým coulem a jeho cíl je jasný. Najít v tomhle krutém světě zbylé parťáky a dostat je zpět domů k jejich rodinám. Ovšem na tento úkol sám nestačí. Společnost mu dělá krásná malé čarodějnice Arial, která velkou část knihy působí jako chladný ledovec, který nic a nikdo nerozhází a krutý svět, který je jejím domovem, zná jako své boty. Charakter čarodějky mi moc nesedl a z mého čistě subjektivního pohledu ani po 400 přečtených stranách nejsem schopna říct, jaká vlastně byla.

Koruna otráveného stromu má i přes promakaný svět pár mušek. Akčních scén je tu spousta, ovšem občas se skoky mezi nimi děly až moc rychle. Měla jsem pocit, že hrdinové mají sedmimílové boty a přesunou se z místa A v jedné kapitole do místa B v té druhé, kde jde všem o krk a voilà - hrdinové jsou přesně tam kde mají být, v ten správný čas, aby vše zachránili. Jde ale o detail, mušku, kterou Stopař chytne v letu a rozdrtí mezi prsty dřív, než nad ní začne čtenář moc dumat. A věřte mi, při setkání se Stopařem by byly mušky to poslední, na co byste pomysleli.

Nedočkavě vyhlížím pokračování! Příběh z Koruny je sice tak nějak ukončený, ALE! Epilog krásně zamíchá kartami. Autorka si perfektně připravila půdo pro další díl a věřte mi, po dočtení budete chtít pokračování hned! Takže než nám vyjde druhý díl, utíkejte pro ten první a spolu s Adamem prozkoumejte, co všechno vám svět Édegom může nabídnout.

2 15.03.2024

Cleveland je druhé největší město státu Ohio, leží na jižním břehu jezera Erie a je také centrem průmyslu. Místní ocelárna zaměstnává otce, kteří spoléhají na to, že díky své tvrdé práci budou moct uživit své rodin. Dny plynou a Phoebe s Jacquelin odpočítávají poslední chvíle svého pobytu na střední škole. Denton Street jim nemá co nabídnout a už vůbec ne teď, když továrny zavírají a dívky se začínají měnit. Rezavé panny přitahují pozornost lékařů, turistů a vládních zaměstnanců. Phoebe je jediná, kdo jim chce pomoct. Lehké to ale nebude!

Už od prvních stran je čtenář vtažen do neúprosného rozkladu města. Špíny a bezútěšného chátrání, se kterým už nemůže nikdo nic udělat. Přítomnost továrny a znečistění okolní krajiny na čtenáře dopadají s každou stránkou. Phoebe se vrací do města, do své minulosti a vzpomíná. Na Rezavé panny a co se s nimi stalo. Atmosféra, kterou autorka popisuje a děj, který zasadila do svého rodného města, jsou kombinací nepěkného místa pro život s neskutečně návykovým čtivem pro čtenáře.

Samotné Rezavé panny jsou velmi tajemným prvkem celé knihy. Zprvu není jasné, kam přesně chce autorka příběh směřovat a seznamuje čtenáře hlavně s prostředím. Ovšem když na scénu nastoupí Rezavé panny, všechno rázem nabírá trochu fantasknější nádech. Samotná existence a proměna těchto bytostí je úžasně popsána. Už jen myšlenka dívek, plných života a plánů do budoucna, a představa jejich rezivějících kostí, tenčící se kůže...
Na pozadí událostí autorka chytře poukazuje i na zastaralé pohledy na mladé ženy, dívky a jejich místo ve společnosti. Nejednou si čtenář pomyslí, že můžeme být rádi, že takové smýšlení lidí už dneska najdeme jen zřídka - díky za to!

Krása této knihy spočívá i v tom, když o ni nevíte téměř nic. Prostě si ji vezměte do ruky a ponořte se do jejich stran. Nebude to trvat dlouho a osud dívek z Denton Street pohltí i vás. Neskutečná čtivost a návykovost, kdy vás příběh vtáhne tak, že zapomenete na realitu a po dočtení si budete přát ještě pár stran navíc. Takových příběhů je jako šafránu a je mi ctí, že zrovna tento u nás vydalo právě nakladatelství Medusa! Těším se na další originální a poutavé příběhy od autorky Gwendolyn Kiste. Přímo po nich prahnu!

7 12.02.2024

Každý z nás prošel základkou a někteří si i dodnes, po těch letech, pamatují, jak nemilosrdné místo to dokáže být. Rebeka to moc dobře ví. I v sedmé třídě se najdou tací, kteří zesměšňují jakoukoli odlišnost a nepřejícně ztrpčují školní dny. Rebeka je obyčejná holka, až na to, že ne tak úplně. Do nelehkých školních dnů zasáhne jedno podivné setkání s podivnou dívkou a nad městem se začnou stahovat bouřková mračna. Okřídlení tvorové se blíží!

Zrnka temnoty nabízejí nejrůznější podoby hororu a ukazují jeho pestrost. V tom dvanáctém máme YA horor, který cílí na naše dětské strachy a nelehké dny dospívání. Autorka Karin Novotná dala do novely velký kus sebe. Ne jen své životní zkušenosti, ale i lásku k hororu a vliv Stephena Kinga sálá z každé stránky.

Malá Rebeka je sympatickou dětskou hlavní hrdinkou, kterou si čtenář zákonitě prostě musí zamilovat. Neohroženě se pouští do boje se zlem, aby zachránila své město, jeho obyvatele a především své blízké. Mohlo by se jevit jako fantasy, ale zakončení je čistokrevný horor. Tuto útlou knížečku bych asi jako jedinou z celé edice doporučila především mladším čtenářům, kterým by mohla přesně sednou do noty a taky předat spoustu důležitých věcí, na které tu autorka nenásilně upozorňuje.

Milé čtení s příměsí hororu a kapkou autentických autorčiných životních zkušeností, které si zaslouží pozornost. Jestli něco číst při nudných hodinách pod školní lavicí, pak jedině Okřídlené tvory v bouřkových mračnech!

5 20.12.2023

Nelly Černohorská už ve své prvotině Zlovolné bytosti ukázala, že se slovy a verši to umí bravurně! V Čuňazii jen potvrdila tento fakt! Oproti hororově laděným básním ve stylu Karla Čapla ve Zlovolných bytostech, čeká na čtenáře Čuňazie nemravnost, erotika a lechtivé verše vzrušující nejeden klín. Nalijte si sklénku lahodného vína, uvařte dobré kafé a udělejte si pohodlí. O veškerou zábavu se vám už postará sama Čuňazie.

Básně v této drobné útlé sbírce vám ne jen zabrnkají na vaše nemravné já, ale některé i rozesmějí trapností popsaných chvilek hlavních aktérů, nebo zamotají hlavu nápaditě zvolenými slovy. Autorka má bohatou slovní zásobu a s nejrůznějším pojmenováním si neláme hlavu. Verše hezky plynou, nikde nezní kostrbatě a naopak než se čtenář naděje, vyvrcholení na sebe nenechá dlouho čekat... To čtenářské samozřejmě!

Nápadité, chytlavé, zábavné čtení, které čtenáře pošimrá na těch správných místech. A koho by trápil nedostatek fantazie, Čuňazie potěší i čtenářovi oči. Spousta básní je doplněna o trefné jednoduché černobílé ilustrace od Aleše Čumi, které vykouzlí úsměv na tváři. Malý sešitek erotických básní, který i nečtenáře jistě donutí zabořit nos mezi jeho stránky (...snad ne nic jiného).

6 18.12.2023

Píše se neděle 2. září roku 2007. Každý školou povinný žák či student vyhlíží další školní rok. Čtrnáctiletý Lukáš Kouřil se vzpamatovává z předešlé noci, ze své první hiphopové akce na které kdy vůbec byl. A ze které odcházel s pocitem, že když může takové mejdany pořádat někdo jiný, proč by nemohl i on? Však to přece nemůže být nic těžkého. Netrvá dlouho a aniž by ho trápila absence občanky či peněž, uspořádá svůj první rapový mejdan.

Bezprostřednost a otevřenost, s jakou Lukáš ve svém Rapovém deníku předává čtenářům zážitky i přešlapy ze svého dosavadního života, jsou až obdivuhodné. Už ve svých čtrnácti letech se s ničím nepáral a šel si za svým snem. V době, kdy většina z nás blbla někde venku a nemyslela nijak dalece do budoucnosti, Lukáš začínal spřádat plán na uspořádání první rapové akce. Samozřejmě, asi by bylo naivní očekávat, že se všechno obešlo bez problémů. Právě naopak!

Lukáš v deníku popisuje svůj život od září 2007 až do nedávného března 2023. Za tu dobu si toho prožil opravdu spoustu. Události zde popsané bych pomyslně rozdělila do takových tří částí. První popisuje hlavně začátky v pořádání mejdanů, trochu toho pubertálního života a přechod ze základní školy na střední. Z téhle části a cca první třetiny knihy jsem cítila asi největší převahu hudby a Lukášovo nadšení pro rap. Prostřední část víc sklouzla do světa nekonečných mejdanů, hulení, chlastání, drog a neustále se opakujících podobných zážitků. Ale hold, i to je život a není na nás kohokoli soudit za to, jak si ten svůj žije. Prostřední část byla díky tomu trochu pomalejší, ale věřím, že kdo někdy žil podobným životním stylem jako Lukáš, možná ho právě tato část deníku osloví nejvíc. Jestli je na knize ale něco opravdu úžasného, je to poslední třetina knihy. Objevuje se tu daleko víc cestování po světě, informací a zážitků a také je v ní krásně vidět Lukášův vývoj od klučiny, kterého nebaví škola, až po dospělého muže, kterému sice spousta věcí nevyšla podle představ, ale jiné věci vyšly dokonale. Z ničeho se nehroutí a bere život tak, jak přichází i s jeho negativy. Zmínka padne i o tornádu na Hodonínsku, které je Lukášovým rodištěm a kde celý jeho příběh začal.

Jestli je něco, co vás upoutá na první dobrou, je to jednoznačně grafika knihy. Obálka perfektně vystihuje to, co se skrývá uvnitř. Jednotlivé kapitoly jsou odděleny černobílými ilustracemi na dvojstránku a krátkými citáty mezi jednotlivými zápisy. Co ovšem dojem i čtení trochu kazí je zarovnání textu k levému okraji a ne do bloku jak bývá zvykem. Text pak před očima hůře plyne. Členění textu na stránce je do dvou sloupců, což je trochu neobvyklé, ale ve výsledku vlastně hrozně fajn. Po jazykové stránce tu najdete spoustu slangových výrazů, vulgarit a hovorové češtiny. Čtete ale Rapový deník! Nelze očekávat češtinu na úrovni profesora bohemistiky. Je zkrátka potřeba s tím počítat.

Autobiografie jsou skvělé tím, že vám nabídnou pohled druhé strany. Rap, hiphop a jim podobné hudební žánry a životní styl jdou úplně mimo mě, ale díky této knize jsem měla možnost nahlédnout do světa těch, kteří si rap zamilovali. Světa nikdy nekončících mejdanů, drog, promotérů a začínajících nebo známějších umělců. Díky za to, že jsem mohla nahlédnout do tvého životního příběhu Lukáši.

16.12.2023

Mladičká Aneta Valová se ocitá v nezáviděníhodné situaci. U schodů v domě jejích rodičů leží mrtvola jen o rok staršího souseda Michala Soukupa. Aneta volá policii, ulicí houkají sirény a všichni sousedé jsou v pozdních nočních hodinách na nohou. Pro čtenáře detektivek poněkud neobvyklý začátek, protože vraha už známe od prvních stran. Na místo činu přijíždí kapitánka Hana Vítková i se svým zrzavým kolegou Danielem Pursou. Obhlíží terén, zjišťují podrobnosti a nakonec i mluví s pachatelkou Anetou, která je z celé situace v šoku. Byla to opravdu jen náhoda? Můžou Anetě věřit? Nebo šlo o plánovanou vraždu?

Díky střídání kapitol z pohledu vyšetřovatelky Hany a pachatelky Anety se čtenáři nabízí pohled do životů i hlavy obou žen. Hana kromě případu řeší i návrat bývalého kolegy Davida Winklera a svůj vztah s policejním psychologem Patrikem. Anetiny kapitoly jsou plné bezmoci a zoufalství mladé studentky, která si zničila život jediným výstřelem z pistole. Čeká na verdikt soudu a přemýšlí o své budoucnosti za mřížemi. Obě linky jsou poutavé a plné akce, informací a vyšetřování. Autorka si jistě dala záležet na rozsáhlých rešerších, protože jsou tu věrohodně a poutavě (i zábavně) popsané detaily z práce patologa, policejního psychologa, advokáta i vyšetřovatelů. Veronice Martinkové se navíc povedlo velice šikovně začlenit do celého příběhu i pár vážných témat a celé to zpracovat do akcí nabité detektivky, která má spád a udrží čtenáře do posledního řádku.
(...)

(Celou recenzi včetně mini-rozhovoru s autorkou najdete na: https://www.forendors.cz/p/efa0bf794f9c16aa7a7a434725a3535b)

2 07.12.2023

Sbírka jedenácti velmi krátkých povídek pohybujících se někde na hranici podivnosti a bizarnosti, všemožných témat a žánrů. Všechny jsou čtivé a velmi dobře napsané. Pobavíte se u nich, odpočinete si u nich a za chvíli máte přečteno. Malý formát se vleze do kapsy a jako čtení na cesty ideální a splní svůj účel. I přes prapodivné postavy a zápletky, svědčící o autorově velké představivosti a fantazii, se mezi řádky objevují narážky na důležitá společenská témata dodávající povídkám mnohdy větší rozměr.

4 03.12.2023

Matylda Eliášková, pětadvacetiletá žena, která pracuje jako fotografka luxusního zboží a připravuje katalogy pro firmu Werner. Na první pohled nevinné a obyčejné zaměstnání. Až na to, že ne tak úplně! Místo typické pracovní náplně Matyldě přibyde další povinnost - focení mrtvých dětí. Co jsou ty děti zač? A tuší snad její zaměstnavatelé, bratři Wernerovi, že umí číst myšlenky?

Spousta tajemství, rituálů a mystiky. Polopravdy, lži a nevyřčené skutečnosti jsou prvním dílem duologie Zemři, Kaine doslova nasáklé. Čtenář se v tom velkou část knihy plácá a nemá páru, komu může vlastně věřit. Od prvních stran se příběhem prolíná tísnivá mystická atmosféra, která zalézá pod kůži. Hlavní hrdinka Matylda je postavou, která vám nevyloží všechny karty o svém životě na stůl během prvních pár stran. Kladete si otázku, kdo Madylda vlastně je? Jak je možné, že umí číst myšlenky? A co má společného se záhadnou Mayan? Firma, pro kterou pracuje, čtenáři nenabídne a mnoho méně otázek.

Autorka před čtenářem hodně mlží a svá tajemství si pečlivě střeží až do té správné chvíle. Ne, že by se ale čtenář mohl spoléhat na to, že informace, které dostává jsou opravdu pravdivé. Ve Svatyni se nedá věřit nikomu! Ani vypravěčce. Je třeba pozorně číst a vnímat každé slovo, každý detail, který s postupem čtení začne zapadat do skládačky, která se vám však nejednou nečekaně rozsype pod rukama.

Zemři, Kaine: Svatyně je velice zvláštní kniha, pro jejíž popis se těžko hledají ta správná slova. Jedno čtení zkrátka asi nestačí a věřím tomu, že Kain je právě jednou z těch knih, ve kterých s každým dalším čtením najdete víc a odhalíte střípky, které vám poprvé unikly. Vypravěčský styl je zároveň čtivý i složitější. Stránky plynou, ale žádají si čtenářovu plnou pozornost.

Ludmila Svozilová vytvořila příběh, kde se nápaditě mísí mystické rituály, legendy, záhady a polopravdy s lehounkou krimi linkou a mrtvými dětmi. Po dočtení vás donutí přemýšlet, co se v knize vlastně všechno stalo a s poslední otočenou stránkou budete chtít okamžitě sáhnout po dalším díle. Skvělá práce!

3 18.11.2023

Praha roku 2069. Nové technologie, neony osvětlující červeň pražských střech a společnost prolezlá korupcí a zločiny. Centrum Prahy je obehnané Zdí a jeho vztahy s vnějšími sektory města jsou napjaté. Situace dojde až do bodu, kdy všemi otřese bestiální vražda. Kriminalistka Sanda Šemberová se ujímá vyšetřování a spolu s čínským detektivem z e-policie se pouští do rozplétání nebezpečných informací k dopadení vraha.
(...)
Tato sci-fi detektivka není žádným oddechovým čtivem. Při čtení je třeba vnímat text pozorně. Jde sice o Prahu, která by měla být českému čtenáři důvěrně známá, ve světě Zresetuj mě se však objevuje spousta nových věcí, politických rozmíšek a podstatných historických událostí, které zahýbaly se společností a pro děj jsou podstatné.
(...)
Velké doporučení milovníkům sci-fi a těm, kteří chtějí zkusit detektivku v modernějším kabátku než jsou ty klasické od Agathy Christie.

(Celou recenzi včetně mini-rozhovoru s autorem najdete na: https://www.forendors.cz/p/bf4e9e976acc8f61b80b54a9181973be)

4 14.11.2023

Každý máme občas hlavu plnou nechtěných myšlenek. Hlasů. Vtíravých a neodbytných. Stejně tak je na tom Petr, jehož věrný neviditelný společník mu každodenně našeptává co má a nemá dělat. Jenomže Petr nemá hlavu jen plnou nechtěných myšlenek. Petr trpí OCD - obsedantně kompulsivní poruchou - a tahle krátká knížečka zachycuje několik rozhovorů, které spolu Petr a jeho Vetřelec vedou v jeho hlavě.

Zkraje musím říct, že formát zpracování tohoto vážného tématu je nezvyklý, ale velmi sympatický. Vše stojí a padá na rozhovoru, který nemá hluchá místa, příjemně rychle plyne a ať čtenář chce nebo ne, vlezlost Vetřelce je místy i vtipná. Veškerá legrace ale ubíhajícími stránkami končí! A co teprve, když začne jít o život? Když Vetřelec začne narušovat Petrův běžný den a zasahovat do jeho rozhodnutí? Když si čtenář začne uvědomovat, že takových "rozhovorů" si lidé trpící OCD ve svých hlavách denně vyslechnout nespočet, legrace jde úplně stranou!

S touto novelou jsem vystoupila ze své čtenářské komfortní zóny a zase jsem si jednou potvrdila, jak jsou tyto výstupy fajn. A potřebné! Jak dokáží rozšířit obzory a dozvím se díky nim něco nového. Budete to mít přečtené za hodinku a autor vám za tu hodinu předá víc než sáhodlouhé odborné články o tomto tématu. Uděláte si větší představu o tom, co je porucha OCD a co asi zažívají lidé, kteří jí trpí.

1 30.10.2023

Na obálce se objevuje věta: Ty děti nejsou v pohodě. No... pojďme si hned z kraje říct, že chování dětí je v této knize ten nejmenší problém.

Quinn přijíždí se svým otcem do malého městečka Kettle Springs, aby tu začali novou etapu života. Ona v posledním ročníku střední školy a on jako místní lékař. Obyvatelé města se na puberťáky s jejich telefony, internetem a vším moderním dívají skrz prsty a mladí nemají potřebu a energii jim to vyvracet. Do srovnání pořádku ve městě se proto pouští místní maskot, klaun Frendo.

Tato kniha byla po svém vydání velkým bum. Byla všude! A byla prezentovaná jako horor. Jenomže, tohle je young adult, tím bychom mohli začít. Jakožto YA se od ní tedy nedají očekávat žádné extrémnosti a měla by být určena hlavně mladším čtenářům, kteří se s puberťáky v knize a nespravedlností na nich páchané, dokáží sžít. Trochu chybka v marketingu, která možná knize nezajistila ty správné čtenáře. Ale špatná věková kategorie čtenářů není ten hlavní kámen úrazu.

Klaun v kukuřičném poli postrádá téměř vše, co by čtenář sahající po hororu rád dostal. Především hororovou atmosféru, napětí, tajemství, záhadno. Podivné nebo podezřelé postavy. A v neposlední řadě i logiku, která by neměla chybět v žádné knize! Prostředí střední školy, nové dívky ve škole a všechna další klišé z YA knih s tím spojená tu najdete v první polovině. Pokud někoho nepřesvědčí zahraniční servery, první strany knihy ho nenechají na pochybách, že drží v ruce knihu pro YA čtenáře. Postavy jsou nepropracované, šablonovité a i když se autor celou dobu snaží vykreslit partu středoškoláků jako to nejhorší zlo celého města, moc mu to nejde. Naopak mi na té partě nepřišlo absolutně nic špatného krom toho, že je tak všichni od začátku nazývali. Práce na postavách tedy nic moc.

Děj a logičnost celé zápletky, to je něco co do teď nedokážu pochopit. nejdřív se nedělo nic a pak se toho dělo tolik, že čtenář nestíhá vstřebávat kdo, kde, kdy a proč. Ti co hledají v knihách aspoň špetku logiky, ji tady nenajdou. Od prvních stran tu autor vyvolává jeden otazník za druhým a spousta z nich jich v hlavě čtenáře zůstane i po dočtení. Velký zlom v ději s akcí, brutalitou a krví nabité scény tu nejsou ani šokující, ani věrohodné a bohužel, ani strašidelné. Dívky tu po zásahu motorovou pilou do hrudníku utíkají dál jako zombie, až dokud je nepřipraví o hlavu a lékaři tu neprofesionálně hudrují nad tím, jak "nechutně" vypadá střelná rána, místo aby řešili její závažnost i přesto, že už jich dle autora viděli za svůj život několik.

Odhalení "padoucha" na konci už není pro čtenáře ani zajímavé, ani šokující ani důležité, protože ze všeho toho chaosu ve druhé polovině knihy se mu točí hlava a nelogičnost a nedůvěryhodnost děje už tak nějak očekává dál. Co si budeme povídat, bylo to zklamání. A ne zrovna malé. Námět mohl být dobrý, kdyby bylo dobré zpracování. To bylo bohužel ale jen překombinované a laciné.

Doporučila bych to možná nějakému nenáročnému puberťákovi, který se nebojí špetky hororových prvků, krve a brutality v knize. Obávám se ale, že při dnešním standardu YA knih by ani jemu tato kniha nepřišla dostatečně brutální nebo zajímavá.

2 29.10.2023

Samotný úvod nezačíná pro hlavní hrdinku Noru vůbec dobře. Čtenář se na prvních řádcích stává svědkem nešťastné události, která Noře úplně změní život. O rok později, kdy už se zdá, že bude vše jen lepší, ale nastává další šok - ztratí se malá Ema! Z každé věty sálá napětí, akce a velká bezmoc matky, která je se silami v koncích.

Po stylistické stránce je text velmi dobře a svižně napsaný. Autorka hezky pracuje s jazykem, buduje napětí a umí čtenáře zaujmout a vtáhnout do děje. Kapitoly jsou psány z pohledu hned několika postav a vzájemně se velmi dobře doplňují. Co čtenář během čtení jedné kapitoly považuje za podezřelé, je mu v jiné vyvráceno a tak je to pořád dál, až vlastně nevíte, komu můžete věřit. O atmosféru se postarají i černobílé fotografie napříč knihou.

Díky chytře zvolenému vypravěčskému stylu se nabízí možnost poznat téměř každou z postav. Všechny mají své osobité charaktery a je při čtení na první dobrou znát, čí kapitolu právě čtete. Je však trochu zarážející, že byť jsou všechny kapitoly psány ve třetí osobě, kapitoly Nořina syna Maxe jsou v osobě první. Není to rušivé, spíš jen lehce nezvyklé. Max je velmi důležitým článkem příběhu, ale hlavní aktérkou je tu stále Nora, která zažívá další velkou životní ztrátu a zvolení první osoby u jejích kapitol by se možná nabízelo víc.
(...)

(Celou recenzi včetně mini-rozhovoru s autorkou najdete na: https://www.forendors.cz/p/ef8b8d8a469f217c21a4db18f228c22f)

1 24.10.2023

Carrie Whiteová je zvláštní, neoblíbená studentka čtvrtého ročníku. Věčně terčem bestiální šikany spolužáků. A ani doma to nemá růžové. Matka náboženská fanatička, která vychovává dceru přísnou rukou a nekonečným modlením se k Bohu také není nic, co by Carrie pomohlo žít šťastný a naplněný život. Jednoho dne se v ní však něco změní a objeví v sobě paranormální schopnosti, se kterými není radno si zahrávat.

Prvotina Stephena Kinga, kterou zná každý, ať už autorův fanoušek nebo ne. Kultovní dílo mistra hororu - jak se píše na zadní straně této útlé knihy. Byť prvotina, je to skvělý. Čte se to jedním dechem. Hlavní příběh nepopulární Carrie vezme čtenáře za srdce a na prvních stranách ji bude litovat a soucítit s ní. Ve stínu zfanatizované matky a její výchovy prožívá hlavní hrdinka den za dnem bez špetky radosti. Ve škole je pod neustálým tlakem a šikanou spolužáků.

Velmi zajímavé, i když pro někoho rušivé, byly úryvky z knih a výslechů, které souvisely s hlavním příběhem, ale zároveň vznikli až po něm. Přidávalo to na první pohled obyčejnému příběhu o dívce s paranormálními schopnostmi na zajímavosti a dynamice. Také v pravou chvíli doplňovaly čtenářovi informace o událostech kolem Carrie a jejím životě.

Fajn jednohubka na tohle podzimní před-helloweenské období, kde najdete spoustu krve a nějaké ty nadpřirozené schopnosti k tomu.

11 22.10.2023

Rusko na samotném počátku 20. století a záhadná nemoc, která se šíří Sibiří a přerůstá v epidemii. Expedice doktora Gerasimova vyráží z Petrohradu na dalekou Sibiř, aby přišla záhadné Chorobě na kloub a pokusila se objevit lék na její vymýcení.

Jedním slovem - SKVĚLÉ! Polibek Choroby mě zaujal už svou anotací, která tak trochu slibovala postapo o boji se zákeřnou nemocí, která v případě nenalezení léku může pozabíjet velkou část populace. Částečně tomu tak i bylo, jenomže tohle není postapo jak ji známe z katastrofických filmů o konci světa, ale sci-fi. V průběhu vyprávění nastává pro někoho celkem radikální zlom. Zvrat, který zamíchá kartami. Tento "přechod" mezi první a druhou částí, na které je kniha rozdělena, nemusí všem sednou. Vše záleží na tom, jak rychle se čtenář zvládne vzpamatovat z šoku a přizpůsobit se autorovu příběhu.

V knize se objevují útržky z deníku doktora Gerasimova, které naprosto přirozeně přecházejí v klasické vyprávění a byť se tu trochu skáče z východního Ruska na západní, čtenář se celou dobu orientuje a příběh šlape jak hodinky. Velké překvapení! Než jsem začala knihu číst, byla jsem přesvědčena že autor je cizinec. Ach, jak jsem se to spletla! Upřela bych tak chválu další nové české spisovatelské tváři, která si zaslouží pozornost! Doufám, že autor tímto kouskem nekončí a moc ráda bych si od něj časem přečetla další takto skvělou scifárnu. Doporučení!

7 11.10.2023

Carlton Mellick III byl dlouho autorem, o kterém jsem slýchala rozporuplná hodnocení. Po dočtení Strašidelné vagíny můžu konstatovat, že jeho knihy rozhodně nejsou pro každého, ale kdo dokáže číst příběh, aniž by ho bral až příliš vážně a doslovně, ten si tohle užije. Pojďme si představit jednotlivé novely/povídky.

Celé dění otevírá poněkud delší povídka-novela STRAŠIDELNÁ VAGÍNA. Hlavní aktérce Stacy straší ve vagíně. Ozývají se jí z ní zvláštní zvuky. A když jednoho dne při milostných chvilkách s jejím přítelem vykoukne přímo z její vagíny kostlivec, nemůže to nechat jen tak bez povšimnutí... Během čtení této novely jsem si chtě nechtě vzpomněla na dětský seriál Byl jednou jeden život. Je to bizarní nálož jako hrom, ale tak moc jsem se u čtení už dlouho nebavila a nenasmála. Tohle se nedá číst s vážnou tváří a duchaplnými myšlenkami. Tohle si prostě vezmete a čtete a nepřemýšlíte. Prostě se jen bavíte a necháte Mellicka, ať se vám o zábavu postará on sám.

Druhá povídka PORNO V SRPNU byla slabší. Šlo o pornoherce, kteří byli vysazeni uprostřed ostrova, kde měli natáčet nejnovější porno. Autor sám v doslovu zmiňuje, že tento kousek byl mezi prvními povídkami, které psal tak, aby se líbily hlavně jemu a patřily tak i mezi začátky jeho bizarní tvorby.

FANTASTICKÁ ORGIE, která celou sbírku uzavírá, byla velmi akční jízda nabitá sexem, orgiemi a pohlavními nemocemi. Autorova fantazie byla v této povídce neskutečná. Obdivovala jsem, s čím vším dokázal přijít a přitom to i přes veškeré bizarnosti dávalo smysl a příběh fungoval, stejně jako u všech povídek v této sbírce. Bizarní a přitom velmi logické a chytré.

Tvorba tohoto autora mě na první dobrou zaujala a nehodlám se čtením jeho knih přestat. Zajímá mě čím dál víc, co dalšího se dočtu v dalších svazcích Mellickova bizarra. Jsem ráda, že u nás takové knihy vycházejí a že i přes to, že se nemusí líbit a sednout všem, mají své nadšené čtenáře.

3 07.10.2023

Hermína se Stephanie už ušly dlouhou cestu od chvíle, kdy spolu s jejich babičkou utekly z rodné Francie před Velkou francouzskou revolucí. Čelily spoustě nelehkých situací, rozhodnutí i hříchům mladických let. Teď už jsou obě dospělé ženy s rodinami. Hermíně se však usedlý poklidný život nezamlouvá a i když Evropu sužují boje ze všech koutů, nabízí se po všech těch letech možnost vrátit se zpět domů, do Francie. Proč této možnosti nevyužít?

Úctyhodné zakončení chytlavé a odpočinkové série z období Francouzské revoluce a let, které následovaly. Byť jsou některé díly méně nabité akcí, celá série si drží vysokou úroveň a čtenář se od prvního dílu až do posledního sžije s hlavními hrdiny a drží jim palce.

Během čtení je čtenáři postupně servírována dávka historických faktů a informací z dob, o kterých už si možná ani nevzpomíná, že se někdy v minulosti učil. Velice příjemně strávený čas poslechem audioknih načtených bezchybným přednesem Dagmar Čárové. Jak autorka, tak interpretka odvedly na této sérii skvělou práci a co se Hany Marie Körnerové týče, rozhodně nejde o poslední knihu, kterou od ní čtu/poslouchám.

6 03.10.2023

Koho by napadlo, že sedmadvacetiletá policistka Andrea Sýkorová odejde od policie a místo toho začne vypomáhat v kavárně. Kromě roznášení kávy a pečení sladkých dobrot také navštěvuje kurz tvůrčího psaní. Závěrečný večírek budoucích spisovatelů se však zvrtne a jeden z nich už se domů nevrátí. Policie uzavře případ jako sebevraždu a život jde dál. Lajdácký přístup policie k vyšetřování nedá Andy spát a nakonec se sama na vlastní pěst pouští do rozplétání tajemství, kterých každý z účastníků kurzu skrývá celou řádku. Tak co se tedy tu noc skutečně stalo? Kdo je vrah?

Úvod je pomalý. Autorka čtenáře pozvolna seznamuje s hlavní postavou Andreou Sýkorovou, její prací v kavárně a minulostí u policie. Neobjevují se tu žádné krvavé vraždy a prudký start. Velká část knihy je oddechová, pozvolná a nebála bych se ji nazvat detektivkou primárně pro ženy. Ve velké míře se tu řeší vztahy, malá nebo velká dramata a aby toho nebylo málo, také spousta tajemství, zamlčování a intrik.

Celý děj se točí kolem účastníků kurzu tvůrčího psaní. Někteří z nich se na kurzu ocitli dalo by se říci náhodou, protože v literárním světě nemají velké ambice. Ať už je ale do kurzu přivedlo cokoli, zapamatují si ho na hodně dlouho. Všechny postavy byly skvěle vykreslené! Autorka poskládala na první pohled nesourodou skupinu lidí. Matku tří dětí, která má na krku celou domácnost a manžela, který se občas chová jako další dítě, o které se musí starat. Mladého nadějného advokáta gaye, který nebojuje jen s šéfovými požadavky, ale i s rychlým odsuzováním lidí, kteří nedokážou pochopit a respektovat jeho orientaci. Pak tu máme ženu, která pracovala v nakladatelství, další je manželka významného politika. Klučinu, který vyrůstal v náboženské sektě s rodiči na Hané. A v neposlední řadě naší bývalou policistku Andreu, která se neohroženě pouští do pátrání. Nezmínila jsem všechny, ale každý je něčím zajímavý a čtenář se do jejich životních problémů dokáže vcítit. Za mě velice dobrá práce odvedená na postavách.

Když přejdu k ději, ten byl na detektivku přece jen trochu vláčný a místy se táhl. Často se objevují scény, kdy se tzv. “plká u kávy a není tu tolik akce a napětí, kolik by se u detektivky dalo očekávat. Zajímavá jsou místa ke konci, když se toho začíná dít víc, Andrea rozplétá neuvěřitelný chumel tajemství napříč všemi postavami a ani čtenář si v tu chvíli nemůže být jistý, kdo teda nakonec vraždil a jak to celé bylo.

Co bych chtěla vytknout je hanáčtina. Jako rodák z Hané, který na střední Moravě žije celý svůj život, mi autorčino použité nářečí hanáčtinu ani trochu nepřipomínalo. Spíš to byla taková směs moravštiny obecně - jestli něco jako moravština existuje. Mrzí mě, že autorka tomuto nedala trochu větší důraz v rešerších. Na druhou stranu v knize zmíněný Ondráš, který pochází z Hané, strávil většinu života v Praze, takže nad jeho hanáčtinou by se daly přivřít oči.

Předloha pro vraždu je detektivkou, která by se mohla líbit čtenářům vztahových románů nebo romantických příběhů s kapkou dramat, tajemství a intrik. Ti, co nemají rádi násilné scény a stříkající potoky krve s brutálními vraždami budou také spokojeni. Je to klidná detektivka, oddechová záležitost, která zabaví a v první řadě si u ní odpočinete.

(recenzi včetně mini-rozhovoru s autorkou najdete na: https://www.forendors.cz/p/03bd684cc256d26b93b93f86b8e8578e)

2 02.10.2023

Jak se každý dočte z anotace, Šumavský Děs je bájná bytost, která žije celá staletí ve stínech, odkud sleduje všemožné temné a strašlivé rejdy. Straní se lidí, ale náramně si rozumí s naším autorem Václavem Votrubou.

Tato útlá knížečka je velice chytře rozdělena na šest kapitol - šest povídek o okultismu ze všech koutů Šumavy, kdy každou uvádí pár větami samotný Děs, který v tu chvíli přebírá roli vypravěče. Úvody mi připomněly devadesátkový seriál Věřte nevěřte, kdy vypravěč vždy uvedl každý z pěti na první pohled nereálných příběhů. Líbí se mi ta hra mezi autorem, Děsem a čtenářem. Velmi nápadité a osvěžující.

Co se povídek týče, bavily mě tu všechny. Ani u jedné jsem se nenudila a u pár z nich jsem neměla při čtení moc dobrý pocit. Noční cesta tichým barákem na záchod nebyla po čtení nic příjemného, což je za mě rozhodně známka skvěle napsané duchařiny. Nejvíc mě upoutaly povídky Medijní kresby, Shnilá nevěsta a Pod kostěným lustrem. Poslední zmíněná nebyla jen znepokojující, ale i lehce nechutná. Skvělá práce, super sbírka. Maximální spokojenost. Když se řekne dobrá duchařina, představím si tu ve stylu Šumavského Děsu!

3 30.09.2023

Zia - bohyně chaosu, neřízená střela, sirotek a také agentka ve společnosti R.G.K. Hlavní hrdinka nešetří sarkastickými poznámkami, magií se ohání na všechny strany a emoce, nedej bože láska, jsou jí zcela cizí. Nová mise, kterou dostane přidělenou, testuje její hranice a neohroženost v boji se zlem.

Autorka ve své prvotině představuje čtenářům svéráznou hlavní hrdinku, která nešetří nikoho. Přišlo mi zajímavé prostředí bohů, ale zároveň bylo i dost matoucí. Objevují se tu bohové řecké a severské mytologie, kteří spolu válčí. Mrzelo mě, že to tu nebylo rozvedeno víc. Autorka tohle téma naťukla, ale dál už se mu detailněji nevěnovala. Tyto nedovysvětlené části se tu objevují hojně, což je pro čtenáře dost matoucí. Skáče se od jedné scény ke druhé a místy je těžké se orientovat v tom, co se právě děje, s kým Zia mluví. Působí to nepromyšleně a dělá to na čtenáře dojem, že autorka vymýšlí za pochodu a její svět nemá vlastně žádná pravidla. I magie, kterou hlavní hrdinka ovládá, je jedna z těch, které dělají ze Zii nepřemožitelnou, nadpozemsky silnou a všemi dary obdarovanou hrdinku typu Mary Sue, jejíž magie může vše. Jediné, co Zie nejde, jsou emoce. Ty se musí naučit znovu cítit.

Těžko se mi píše ucelené hodnocení, když jsem z příběhu zmatená jak lesní včela. Autorka má dobré nápady, ale chce jich čtenáři ukázat prostě moc, až se v tom sama ztrácí a nic pořádně nedovysvětlí. Konec je otevřený a slibuje pokračování. Začátek byl slibný, škoda. Textu by navíc rozhodně prospěla korekce a redakce, které v tomto případě nejspíš neproběhly. A nějaký ten šikovný betačtenář, který má fantasy načteno a jistě by měl k vybudovanému fantasy světu pár trefných připomínek.

Mrzí mě to, ale co se dá dělat. Mohl by to být první nástřel, od kterého by se dalo odrazit. Trochu zapracovat na technické stránce budování světa a postav a kdo ví, třeba bychom tu měli dalšího Percyho Jacksona. Jak vždy říkám: Hlavně to nevzdávat a psát a psát a psát. Nenechat se odradit prvními nelichotivými ohlasy, ale psát dál!

1 26.09.2023

Vztah, který se Anně v prvopočátku jevil jako ten vysněný nabírá úplně opačné obrátky. Z pohádkové budoucnosti se stává nezáviděníhodný život po boku lháře, opilce a násilníka. Anna to tak ale nenechá! Vypraví se za babičkou Jankou kde společně ukují plán, jak na nezvedeného manžela vyzrát, aby dostal za vyučenou.

Velice krátké Zrnko, snad dokonce i nejtenčí ze všech. Čtivý text a zoufalost hlavní hrdinky vás budou hnát v příběhu dál. Mísí se tu slovanská mytologie, čarodějnictví, rodinná tajemství a nezaostává ani náboženství tolik typické pro Polsko, ve kterém se děj odehrává. Spolupráce anglicko-polské spisovatelské dvojice (Graham Masterton a Karolina Mogielska) dopadla velmi dobře, ačkoli by se mi líbilo něco trochu víc originálnějšího. Děj mi přišel v celku jednoduchý, svižný. Shrnula bych to jako fajn jednohubkou na podzimní sychravé odpoledne.

6 21.09.2023