kniznistranky komentáře u knih

Martin Nedbal měl vše, co by si kde kdo mohl přát. Dobrou práci, krásnou přítelkyni a svatbu na spadnutí. Nic ale netrvá věčně a osud nebo smůla (nazývejte to jakkoli chcete) se mu postaví do cesty. Stačila malá nehoda, aby se setkal s prvním duchem a vzápětí následuje další. Okolnosti ho nakonec zavedou až k továrně, která v sobě ukrývá víc tajemství než by se mohlo na první pohled zdát.

Jako první věc musím zmínit prostředí. Duchařina zasazená do fabriky, to se jen tak nevidím. Po všemožných strašidelných barácích a rodinných sídlech s tragickou historií je Rovnováha osvěžující změnou. Svým způsobem tu autor neobjevuje žádnou Ameriku, ale i tak to čtenáře chytí a vtáhne. Čtivé a dobře vymyšlené. Postavy jsou tu sympatické, propracované, opředené tajemstvím jako celá továrna. Kratší kapitoly napomáhají svižnosti čtení a sem tam se tu objevují i hezké narážky na naší českou náturu. Bavilo mě to moc!

Kdo má rád duchařiny, tohle ho nesmí minout! Nebudete si u toho okusovat nehty a vlasy vám nebudou hrůzou vstávat do pozoru, ale budete se moc dobře bavit. Spokojeni by mohli být i sváteční čtenáři hororu, kteří by rádi třeba nějakou tu duchařinu právě v období blížícího se podzimu, Helloweenu a Dušiček, kdy je za okny věčně sychravo, mlhavo a deštivo. Ideální čas vzít si tuhle fosforově žlutou knihu a jít spolu s Martinem objevovat svět duchů a druhé strany! Jděte do toho, nebudete litovat!

3 14.09.2023

Bývalý kriminalista Karel Koutný už netráví své dny vyšetřováním vražd a naháněním pachatelů. Policejní kariéru pověsil na hřebík a vztah s partnerkou hned na ten vedle. Všechno se mu hroutí. Teď tráví rána v kocovinách, střídá zaměstnání a volná odpoledne zaplňuje běháním a posloucháním audioknih. S vraždami, vyšetřováním, ani čtením detektivek už nechce nic mít. Bohužel, tahle snaha mu vydrží jen do chvíle, kdy najde v lese oběšenou dívku. Případ je téměř hned zaškatulkován jako sebevražda a dostane ho na svá bedra mladý nezkušený policista Martin Tůma, který už netrpělivě vyhlížel svou první velkou šanci ukázat, co v něm je.
(...)
Českou detektivku jsem už dlouho nečetla a tahle mě vtáhla od začátku. Text je čtivý, svižný. Autor se nijak nezdržuje zbytečně dlouhými úvody a hned na prvních stranách rozehrává akční napínavou scénu v lese, která perfektně otevírá celé dění.

(Celou recenzi najdete v online magazínu České detektivky:
https://www.pickey.cz/p/ed013b31a54fc23669995dad2e107df5)

2 11.09.2023

Kenna Rowenová je propuštěna z vězení a netouží po ničem jiném, než setkat se se svou pětiletou dcerou a poznat ji. Jenomže událost, kvůli které skončila ve vězení, ji zároveň zpřetrhala veškeré vztahy s lidmi. Vidět dceru se stane přáním, které se jí nejspíš nikdy nesplní... Další příběh z pera Colleen Hoover, který chytí za srdce. Plný beznaděje, zármutku, bolesti a vyrovnáváním se s minulostí.

Jednou za čas, když si chci nějakou změnu po Colleen sáhnu. Dostanu přesně to, co od jejich knih čekám - silný příběh, hromadu emocí a v rámci možností dobrý konec. Stejně jako všechny předchozí knihy, i tato spadá mezi skvěle napsané, čtivé a emotivní záležitosti. Je to jedna z hodně mála autorek romantických knih, která mě baví číst a nemám u ní na každé straně pocit, že mi odumírají mozkové buňky.

Život Kenny není vůbec jednoduchý, ale snaží se bojovat o svou dceru jak jen to je v jejích silách. Řadím mezi top knihy od autorky, které jsem četla.

4 09.09.2023

AUDIOKNIHA

Tohle byla jízda! Akční, vtipné! Plné nejrůznějších mimozemšťanů, jejichž zjev a jména mi dávaly zabrat, než jsem se začala alespoň trochu orientovat. Dělo se tam toho moc. Zpětně jsem si říkala, že by možná nebylo od věci knihu číst a ne poslouchat, abych víc udržela pozornost u příběhu a sžila se s vesmírem, mimozemšťany i s tím, jak to celé funguje. Jenomže tahle audiokniha je načtená tak brilantně, že prostě nejde přestat poslouchat a jít místo toho číst klasicky.

Martin Stránský předvedl absolutně brilantní výkon při načítání knihy. Objevuje se tu několik přízvuků, stylů mluvy a dialektů a on to tam sázel tak přesvědčivě, že místo jednoho hlasu vypravěče jako by mi knihu do ucha předčítal rus, mimozemská ještěrka a pár dalších týpků s bouchačkou, kteří nešetří peprným slovníkem. Zejména ruský přízvuk musím vyzdvihnout. Gerasim, jeden z postav v příběhu a taky výše zmíněný rus, mě neustále odrovnával svými vtipnými a občas oplzlými poznámkami, smích se u toho zadržovat nedal. Kór když tam Martin Stránský sází ruský přízvuk jako rodilý rus.

Akcí a přestřelkama je to nabité až až. Zajímalo by mě, co bych na to říkala, kdybych knihu četla klasicky a ne poslouchala, protože takhle měl výkon Martina Stránského podstatný vliv na mé hodnocení. Uvidím, co budu říkat na další díly a jestli se začnu orientovat trochu víc.

7 07.09.2023

AUDIOKNIHA

Čtvrtý díl o životě sester Hermíny a Stephanie, které kvůli Francouzké revoluci musely prchnout z Francie a najít si nový domov v cizině. V září 1793 ovládli Francii jakobíni a popravy byly na denním pořádku. Hermína se právě v této nebezpečné době rozhodne vydat do Paříže, aby zachránila zbytky rodinného majetku. Cesta je to dlouhá, náročná a velmi nebezpečná. Kdo ví, zda se z ní v pořádku vrátí domů.

Napínavé od samého začátku. U třetího dílu jsem si říkala, že příběh začíná být vleklý, pokračování ale zase nasadilo laťku velmi vysoko. S Hermínou sympatizuju od samého počátku. Je to bojovnice, silná žena, která se nezalekne téměř ničeho. Nevzdává se a ať už situace vypadá sebe hůř, neztrácí naději a bojuje do posledních sil. V tomto díle se dostává do velmi nebezpečných situací. Děj je napínavý, strhující. Dozvídáme se i informace z historie, které jsem jako ne moc velký znalec historie velmi ocenila.

Užívala jsem si každou minutu poslechu a hned po doposlouchání navázala posledním dílem. Přistihla jsem se, že mě začíná mrzet, že se blížím do cíle a konce této série. Všechny postavy jsem si tu oblíbila a moc se mi s nimi nechce loučit. Kočár do neznáma je oddechová záležitost. Odpočinete se u ní, zároveň se dozvíte něco o historii. Skvělé. Opět doporučuju.

2 07.09.2023

Jsou knihy dobré. Pak jsou ty, které jsou napsány skvěle a chybku na nich nenajdete ani pod mikroskopem. A pak jsou knihy, které vás zasáhnou. Které zanechají velmi silný a hluboký dojem a nad jejichž příběhem budete přemýšlet ještě dlouhou řádku dní po dočtení - přesně taková je tato kniha!

Malá holčička Lin Daiyu vyrůstá poklidně s rodinou v malé čínské vesnici. Ze šťastného dětství je ale znenadání vytržena a po zmizení rodičů se musí postavit na vlastní nohy. Najít si práci, sehnat jídlo a přežít. Ale osud k ní není milostivý. Ve stínu své románové jmenovkyně a jejího tragického příběhu, je malá Daiyu unesena do Ameriky. To, co tam na ni čeká spolu s novým jménem, by ji nenapadlo ani v nejhorších nočních můrách.

Autorka Jenny Tinghui Zhang, narozena v Číně a žijící v Americe, vypráví příběh velice silný, vystavěný na reálných událostech. Na pozadí amerického Idaha 80. let 19. století nám nabízí pohled na tehdejší rasovou nenávist Američanů vůči Číňanům. Bestiální činy, masakry, které byly páchány, nespravedlnost, ponižování, znásilňování a obviňování. Autorka nastudovala spoustu studijního materiálu, historických pramenů, bádání. Vše na konci shrnuje v Poznámce a poodhaluje čtenáři, jak nápad a tuto knihu vznikal.

Pět Číňanů oběšených v Idahu je kniha, která by vás neměla minout. Číst ji, je jako pozorovat čínského mistra kaligrafa precizně psát štětcem. Na každé čáře záleží. Zvláštností je, že v ní nenajdete vyznačenou přímou řeč. Žádné uvozovky! Zprvu mě to zaskočilo, možná jsem se i zalekla toho, jak se mi to bude číst, ale začetla jsme se hned. Zvykla jsem si okamžitě a hltala jsme stránky. Text je místy poetický. Zejména ze začátku je tu cítit velká úcta k čínskému písmu a znakům. Písmo a jeho čtení není něco, co by ovládal kde kdo jako to je tomu u nás. Psát čínské znaky a číst v nich ukryté významy, to je něco, co mě nepřestává fascinovat. Lin Daiyu vše popisuje s takovou úctou a lásko.

Po poetickém, i když krutém začátku, si čtenář ale moc neodpočine. Jakmile se hlavní hrdinka dostává do Ameriky, teprve to všechno začíná. Nechci a nebudu nic víc prozrazovat, protože kouzlo této knihy v ní musí čtenář objevit sám. Často vás donutí přemýšlet nad věcmi, které jsou zmíněny jen okrajově. Jindy po dočtení kapitoly zíráte do zdi a máte v hlavě prázdno stejně jako v srdci a jste ztraceni v příběhu tak moc, že zapomínáte jak rychle ubíhá čas reálný. Za mě velký čtenářský zážitek. Nejlepší kniha tohoto roku. Pochybuju, že ji něco ještě překoná.

5 05.09.2023

Bílý Tesák. Kdo by tohle jméno neznal nebo minimálně jednou neslyšel. Příběh o divokosti přírody, krutosti lidí a naději. O každodenním boji o život. Příběh Bílého Tesáka, který se jako malé neohrabané vlče dostal ke člověku, aniž by se o to prosil a byl donucen k poslušnosti - nebo spíš k trpění rozkazů, bez jejichž uposlechnutí následoval trest.

Během čtení si několikrát říkáte, kdo je krutější. Příroda nebo člověk? Na prvních stranách příroda nemilosrdně malému vlčeti ukazuje, kde je jeho místo. Před jedním tvorem může být mocným a velkým, před jiný, třebas i o hodně menším, by se zase mělo mít na pozoru. Příroda je ale ve své krutosti spravedlivá. Kdežto člověk nikoli!

Když se malé neznalé vlče setkává s člověkem, čtenář si uvědomí, jak moc člověk zasahuje do pravidel divočiny. Jak moc vše svou nadvládou narušuje. Během čtení vám bude nejednou Bílého Tesáka tak líto, že budete jeho nenávist k člověku chápat a zároveň nechápat i jeho oddanost, která mu byla během jeho dospívání silně vštěpována. Člověk je bůh a bůh se musí poslouchat. Bohu se nesmí ublížit, jinak přijde trest.

Krásný a krutý příběh, který vás nenechá chladnými. Jack London na mě svými popisy zvířecího smýšlení udělal velký dojem. Také v mnoha věcech poukazuje na věci, nad kterými budete přemýšlet, které se v té době, kdy příběh vznikal, běžně děly a dodnes v některých koutech světa stále i dějí. Zároveň vám ukáže, že byť člověk na zvířatech páchá strašné věci, jsou tu i ti dobří. Ti, kteří zlomené zvířecí duše znovu učí milovat a věřit člověku. Celý tento koloběh vás chytí za srdce a nejednou i dojme. Kruté, bolestivé, divoké a přesto krásné.

11 02.09.2023

Začínáme rokem 1984. V Torontu mizí muži. Gayové. Snadný cíl a okraj společnosti, jejichž mizení nikoho nezajímá. Policie je k těmto událostem slepá a hluchá, společnost jakbysmet a tak jediní, kteří po mužích pátrají, jsou jejich přátelé. Kam tito muži mizí? Zabíjí je někdo? O tomhle a mnohem víc autor David Demchuk píše ve své knize, do které vtiskl i část sebe samého.

Během prvních stran se na vás přenese tíseň. Budete mít z textu pocit, že ze světa pomyslně vymizela všechna radost. Všechny šťastné konce. Autor vám v úvodu představí město Toronto, jeho počátky, historii, boje a nemoci, epidemie, které ho v průběhu let postihli. A vzápětí vás seznámí s queer komunitou. Veselé čtení to není, jak už nejspíš předem tušíte. Nepochopení, odsuzování, nezájem.

Kniha je rozdělena na dvě části, které se v průběhu čtení střídají. První tvoří samotný příběh a druhou bych nazvala "autorovým deníkem". V části příběhu vypráví každá kapitola o jednom muži, jeho životě předtím, než zmizel. A v další kapitole se seznamujeme s jeho přáteli, kteří ho hledají a poznáváme další může, kteří následně mizí. Je to složitější na popis. Zkrátka a dobře, osudy všech postav jsou napříč knihou propojené a žasla jsem nad tím, jak moc propracované to po této stránce je. Každý souvisí s každým. I části z autorovi minulosti vám časem začnou zapadat do zbytku a mě osobně místy bavily i víc, než samotný příběh a vždy jsem se na ně těšila. Autor si tu krásně hraje s fakty a fikcí a byť na začátku přesně víte, co je fikce a co ne, na konci už si přestane být jistí...

Kniha je velice čtivá, byť na někoho může její hutná atmosféra působit až depresivně. K tématům, kterým se X věnuje to ale tak nějak patří. Konec mi přišel lehce překombinovaný, zamotaný a vlastně moc nevím, co si z něj vzít. K hororům otevřenější konce pasují, ale u tohoto příběhu bych ho možná potřebovala trochu jasnější. Každopádně X si rozhodně zaslouží vaši pozornost.

3 26.08.2023

Od událostí druhého dílu této série uběhly dva roky. Městečko Medvědín zasáhne na začátku obsáhlého třetího dílu vichřice, která zahýbe kartami osudu a zároveň nás naplno vtáhne do akce! Backman ani v závěrečném díle nikoho nešetří - a čtenáře už vůbec ne - a nemilosrdně sází jeden zvrat za druhým. Kdo ví, kteří šťastlivci se dožijí konce...

Bylo to dlouhé. To je asi první věc, která mě ve spojitosti s Vítězi napadá. Naštěstí začátek byl plný akce a zapojení přírodní katastrofy do rozehraných bojů a osudů obyvatel Medvědína bylo napínavé sledovat. Bylo tu méně politiky než ve druhém díle a celkově děj ubíhal rychleji.

Nedá se toho říct moc, aby člověk neprozradil víc, než by chtěl. Zakončení celé Medvědínské série dopadlo na výbornou a za sebe hodnotím jako nejlepší díl. Místy si budete napětím netrpělivě okusovat nehty, jindy zase hledat kapesník a proklínat autora do sedmého kolene a ještě dál. Číst Vítěze je jako setkat se se starými známými a po celou dobu vědět, že ne všichni se dočkají svého šťastného konce. Autor navíc dopředu často informuje, co se bude dít, budete to vědět, ale ani tento fakt vás předem nepřipraví na to, co nakonec přijde.

Konec byl... náročný! Silný. Emotivní. A taky mě pěkně naštval! Ale jiný konec si asi po tom všem ani nedovedu představit. Takové konce dělají knihy výjimečnými - a přesně taková je celá série Medvědín. Vyzbrojte se pevnými nervy, zásobujte se kapesníky a běžte tohle severské městečko navštívit. Nebudete litovat!

4 25.08.2023

Klára Konečná, hlavní hrdinka celého mexického dobrodružství, se rozhodne nechat všechno v České republice být a odletět do Mexika, které má už odmalička místo v jejím srdci. Hned po příletu se rozehrává akční jízda a Klára se dostává do jedné šlamastiky za druhou ve stylu "z bláta do bažiny".

Mé první setkání s autorem Michalem Březinou. Do teď jsem ho znala jen jako vrchního grafika a autora dokonalých obálek nakladatelství Golden dog. Do knihy jsem se pouštěla s tím, že to bude akční, vtipné a svižné. Vše splněno na jedničku! U této knihy si skvěle odpočinete a jako bonus je plná vtipných hlášek. Postavy byly sympatické a všechno jelo velice rychle. Pořád se něco dělo.

Jediné, co mi trochu při čtení vadilo, byla extrémní hovorová čeština. Místy mě to zpomalovalo při čtení a musela jsem se soustředit, abych všechny ty hovorové výrazy a nářečí pořádně vnímala. To je ale jen můj osobní názor, ostatní čtenáři s tím nemusí mít sebemenší problém a čtení si užijí naplno i tak.

Hodnotím jak sympatickou oddechovku plnou akce a navíc z prostředí Mexika, gangů a sekt a nějakých těch legend, konců světa a mayských proroctví k tomu. Fajn letní čtivo.

3 19.08.2023

Sbírka dvou novel, které spojuje prostředí venkova, farmy, rodinných vztahů a dramat a tísnivé atmosféry hlavně u posledních stran.

KDYŽ NÁS TEMNOTA MILUJE
První novela začíná skoro až romantickou idylkou zamilované mladé dvojice, která má chvíli po svatbě. Všechno ukazuje na růžovou budoucnost s vyhlídkou na velkou šťastnou rodinu. Jenže, tak by to u hororu přece nešlo! Zvědavost vládne světu, proto se šestnáctiletá Sally Ann při prozkoumávání okolních pozemků neubrání nostalgické zvědavosti a zamíří si to rovnou do podzemních chodeb...

Moc se mi líbila atmosféra, i když mě zezačátku dost mátlo, když autorka najednou začala psát o riflích, teniskách a telefonech, protože z příběhu jsem měla od samého počátku pocit, že děj je zasazen do hodně vzdálené minulosti. Postupem čtení jsem zjistila, že autorka tak zkrátka píše a jejím příběhům to dodává tajemnější nádech. Prostředí podzemních chodeb a jejich černočerné tmy je tak dobře popsané, až běhá mráz po zádech z představy, že by měl člověk v takovém prostředí strávit byť jen pár minut. Skvělá práce.

KRÁSA JE...
Zůstáváme v prostředí venkova, farmy a dvou mladých zamilovaných lidí. Ani tady jim sluníčková budoucnost moc nepřeje. Poté, co se Fern s Harrym přistěhují zpět na rodinnou farmu, začnou ji dávat do pořádku a přečkají v ní první zimu, věci se začnou komplikovat. S touto první dějovou linkou se střídá druhá, o několik let později, kde je hlavní aktérkou Martha. Starší žena, kterou každý zná. Rozumu moc nepobrala a ke vší smůle ji chybí i nos. Ta pravá jízda nastává, když spolu obě linky začnou souviset, jedna druhou doplňovat a ukazovat svá tajemství.

Jedním slovem - SPOKOJENOST! Na první pohled opět jednoduchá zápletka a přesto z ní autorka zvládla vyždímat všechno co se jen dalo. Napínavé. S každou další stránkou čekáte, co se bude dít dál. Velkou část novely autorka drží svá tajemství pod pokličkou a jen opatrně, v malých dávkách, je servíruje čtenáři. Poslední věty mě donutily k nevěřícnému pousmání a myšlence: Tak to se povedlo!

4 04.08.2023

Když vyšla autobiografie Matthewa Perryho, nevěděla jsem o něm absolutně vůbec nic! Shodou okolností jsem jen pár měsíců před vydáním začala poprvé sledovat seriál Přátelé a postupně jsem si k Chandlerovi, kterého, jak kde kdo ví, Matthew Perry několik let hrál, nacházela cestu. Nakonec jsem si řekla, že si knihu taky koupím, ale číst ji začnu teprve až dokoukám celý seriál i s výročním dílem, kde se všichni herci po několika letech od natáčení znovu sejdou a vzpomínají. Vzhledem k tomu, že jsem věděla o čem jeho biografie je, podvědomě jsem už při sledování seriálu postřehla, jak se v jednotlivých sériích mění. Na tyhle fyzické proměny v Přátelích často odkazuje i v této autobiografii, kde vás spolu s tím zahrne i podrobným popisem na čem byl v té době závislý, kolik čeho bral a kolikátou návštěvu léčebny ho to v té době stálo.

Často jsem si během čtení říkala, jak asi fanoušci (hlavně Chandlera) zareagují, až budou číst tuhle Matthewovu zpověď. Ať to berete jakkoli, je to v první řadě zpověď alkoholika bojujícího se závislostí na alkoholu, ale časem i na lécích a kouření. Nejednou jsem si během čtení pokládala otázku (stejně jako Matt), jak je vůbec možné, že ještě žije?! Po tom všem?!

Jasně, není to žádné veledílo a dneska píšou autobiografie skoro všichni slavní. Nakladatelství se předhánějí, kdo vydá memoáry slavné osobnosti dřív. Ale když pak ty příběhy čtete, nepřijdou vám tak veselé a optimistické, jak byste nejspíš čekali. A to je možná právě to ONO! Žádné pohádkové příběhy a zlaté zámky. Dobře, někteří k těm zámkům nemají daleko, ale za jakou cenu! Vždycky říkám, že číst něčí autobiografii je jako číst jeho deník a nahlédnout mu do hlavy. Občas se tu některé pasáže ke konci opakují, ale možná to není od věci. Něco je hold potřeba zdůraznit ne jednou nebo dvakrát, ale raději třikrát! Pro jistotu.

6 31.07.2023

Pokračování Medvědína vypráví o tom všem, co následovalo po všech těch šílených událostech v prvním díle - přesně jak uvádí anotace. Z velké části je to o nenávisti dvou měst, hokeji (samozřejmě!) a politice. Politiku jsem tu vnímala dost intenzivně v podstatě celou první polovinu knihy. Ani nešlo tolik o hokej jako o peníze a politiku. To mě moc nebavilo. U jedničky mě příběh a děj vtáhly okamžitě. Jakmile se objevily hokejky a první postavy, vtáhlo mě to hned do atmosféry malého města uprostřed lesů kdesi na severu. U druhého dílu si mě musel příběh získávat déle.

Někde kolem sté strany jsem kvůli nemoci přešla z eknihy na audioknihu, kterou načetl Pavel Soukup. Jeho hlas byl příjemný a dobře se poslouchal, takže "čtení" mi i díky jeho přednesu začalo ubývat rychleji. Audioknihu rozhodně doporučuju.

Zpět ke knize! Kolem poloviny se toho začalo dít mnohem víc. Přestalo to být politikaření kolem klubu a začalo se zase víc zaměřovat na postavy a jejich osudy. Od jistého bodu to začala být celkem emoční nálož a děje se tu toho najednou moc. Líbí se mi, že autor dává prostor postavám a zaměřuje se na ně. Každý z něčím bojuje a ti, kteří své boje rozehráli už v prvním díle, v boji pokračují i zde. Mám tyto příběhy tažené postavami ráda. Děj může být sebelepší, ale když tam máte bandu nedůvěryhodných šablonovitých postav, nefandíte jim. To ale naštěstí není případ obyvatel Medvědína. Tady se to všemožnými charaktery jenom hemží! No a ten konec! Ten mě zase dostal do kolen, až mi z toho skoro vhrkly slzy do očí, což se málo kdy stává. Už jednou jsem se během čtení bála nejhoršího, ale tohle, to mě zastihlo naprosto nepřipravenou.

Je škoda, že první polovina byla slabší, ale občas to tak hold je. Medvědín a příběhy jeho obyvatel jsem si ale oblíbila už v prvním díle a těším se až se ve třetím, závěrečném, díle dozvím, jak to se všemi nakonec dopadne.

5 30.07.2023

Alexandra a její příběh mě chytli za srdce už po prvních kapitolách a čím víc jsem se dozvídala, tím víc jsem to hltala. Alexandra je vražedkyně, která zabila neuvěřitelných 168 lidí. Už tohle stačí k tomu, aby na vás Alexandra na první pohled neudělala moc dobrý dojem, stejně jako na psychiatra Roberta Jenkinse. Ten však tuší, že nic není jak se může zdát...

Četlo se to samo. Příběh odsýpá, nezaznamenala jsem žádná hluchá místa a všechno mi logicky pasovalo. Alexandra a Robert mezi sebou mají úžasnou chemii a jejich rozhovory mě bavily. Nebylo to prvoplánové tlachání psychiatra a vražedkyně, ale autentický rozhovor, který mi doslova ožíval v uších, jako bych seděla vedle nich v křesle a tiše poslouchala Alexino vyprávění. Našli se i části, které nutily k zamyšlení.

Skvělá kniha, která v sobě mimochodem ukrývá odkazy na skvělou hudbu! Kapitola, kde moderátor v rádiu mluví o rockové a metalové hudbě a pouští pecku za peckou, zatímco se "děje spousta věcí", ta mi utkvěla v paměti - ne jen kvůli té skvělé hudbě ;)
Velké doporučení!

7 20.07.2023

Jak se píše v anotaci - Honza Vojtíšek si při sestavovaní této sbírky hororových povídek zahrál na doktora Frankensteina a spolu s dalšími devíti autory a autorkami z Česka, Slovenska, Polska, USA a Finska napsal devět povídek. Každá povídka je tak jedinečný "sešívanec" stylů dvou autorů. Všechny jsou skvěle napsané a záleží na čtenáři, která mu sedne víc a která míň. Líbí se mi, že Honza oslovil ne jen autory z Česka, ale i ze zahraničí, muže i ženy. Je tu spousta různých náměrů zasazených do nejrůznějších prostředí od finského jezera až po mateřskou školku plnou dětí.

Hned na začátku v Předmluvě Honza Vojtíšek popisuje jak sbírka vznikala, jaká jsou úskalí spolupsaní s dalším autorem, že i když s jedním autorem je za týden hotovo s jiným to ke zdárnému konci ani nemusí dojít a povídka dopsaná nebude - což se stalo i při tvorbě této sbírky. Předmluva je perfektním úvodem a nabídne čtenáři trochu náhledu, že i když má povídka jen pár stran, neznamená to, že ji autor nemusí psát třeba i půl roku. Někteří čtenáři povídkové sbírky nemusí právě z toho důvodu, že jsou krátké a nestačí se sžít s hrdiny. Řekla bych, že je to jen o zvyku a když je povídka poctivě a kvalitně napsaná, je úplně jedno kolik stran má, protože svůj dojem zanechá i tak.

Vybrala jsem pět povídek, které bych chtěla z celé sbírky vyzdvihnout:
PŘIJELA POUŤ, TATI - skvělý námět a prostředí poutě a jejích atrakcí. Hlavního hrdiny mi bylo chvílemi až líto, jak jeho zoufalství z nastalé situace gradovalo...

KDYŽ JE PŘIPRAVENÁ - tohle mi přišlo jako typický styl Honzi Vojtíška. Trochu duchařinka, nějaká ta míra brutality a sexuální scény. Možná nemusí sednout všem, ale vymyšlené a napsané je to skvěle.

BRANDON - u tohoto kousku jsem zprvu čekala, co se z toho nakonec vyvrbí. Začátek mě moc nepřesvědčil, ale postupně se z toho vyklubala napínavá tajemná věc v prostředí vězení a do poslední chvíle čtenář neví, co se děje. Po dočtení jsem si nechávala povídku ještě nějakou dobu uležet v hlavě a až po dočtení celé sbírky jsem ještě své hodnocení trochu upravovala. I přes nejistý úvod ve mě Brandon i několik dní po dočtení rezonoval a zanechal dojem.

NEOTÁČEJ - Malá kartička a jakou neplechu dokáže způsobit... Tahle povídka se definitivně stala mojí nejoblíbenější z celé sbírky. Čtivé, originální, napínavé, super námět! Nemám co vytknout. Celkem jsem se divila, když jsem po dočtení v doslovu Ondřeje Kocába zjistila, že společné psaní této povídky bylo kostrbaté a chvíli až hrozilo, že povídka nebude dopsaná. Za sebe můžu říct, že jsem moc ráda, že se nakonec povedlo a dopsaná a vydaná byla. Ondřej v doslovu navíc zmiňuje příběh k tomu jak námět této povídky vznikl.

OTLOUKEJ SE, BÁBOVIČKO... - Povídka, která je svým rozsahem spíš kratší novelou a uzavírá celou sbírku. Prostředí mateřské školy, malých dětí a učitelek. Líbilo se mi, jak z takového nevinného námětu jako je nástup dítěte do školky autoři vyždímali co se dalo a zpracovali v hororovém stylu.

Další parádní sbírka z Golden dogu. Doporučuju přečíst!

6 18.07.2023

Obyčejná dívka z horské vesnice Aloisie přijede do města za prací, aby vydělala peníze a pomohla tak svému nemocnému otci. Příjezd do města je však na hony vzdálen od pohádkových představ a hned první noc nastanou potíže... Ve městě navíc řádí vrah porcující ženy a pro Luisu je čím dál těžší tajit své smrtící tajemství.

Steampunkový erotický román s prvky fantasy a thrilleru. Po dočtení musím konstatovat, že je to pecka! Je to úplně něco jiného než autorčina série Pozdravy záhrobí, která je oproti tomuto drsnému Zrnku čajíček. Pozornému čtenáři autorčiných knih neunikne šikovné propojení její série s touto novelou - to mi udělalo radost.

Každé Zrnko temnoty je něčím jiné a u tohoto tomu není jinak. Steampunk jsem četla poprvé a v kombinaci s fantasy prvky a lehkou thrillerovou vyšetřovací linkou to prostě krásně zapadalo všechno do sebe a ač to může znít jako směs všech žánrů, skvěle to celé společně funguje a věřila jsem každému slovu. Neskutečně propracovaný příběh na tak málo stran. Tolik věcí co se tu děje, tajemství. A ta atmosféra počátku 20. století, špinavé město, jehož vzduch přijde obyčejné venkovské holce tak odporně zkažený a nečistý. Skvělá práce! Čtivé, chytlavé a bez debaty velmi originální. Drsné proti Pozdravům záhrobí, ale ne až tak moc. Objevují se tu erotické scény, syrové popisy, ale i hloubavější a silné části. Maximální spokojenost.

5 03.07.2023

AUDIOKNIHA

Nemá moc cenu rozepisovat se ve velkém, když jde o třetí díl série. Druhý břeh krásně navazuje na předchozí díl a nabízí další várku dobrodružství ze života sester Hermíny a Stefanie, které musely kvůli vypuknutí francouzské revoluce uprchnout z Francie a teď putují po Evropě a v každém dalším díle se musí vypořádat s novými životními násrahami.

Poslouchá se to pořád moc hezky. Tento třetí díl mi přišel trochu slabší než ty předchozí. Přišlo mi, že se v něm toho zase až tolik nedělo nebo jsem možná už trochu přemlsaná a dám si před pokračováním pauzu. Druhý břeh jsem i poslouchala celkem dlouho. Buď nebyl na audioknihu zrovna prostor nebo nálada. V sérii budu ale určitě pokračovat dál. Skončilo to spoustou nových událostí a ve čtvrtém díle bude snad zase trochu víc akce a napětí a ne jen společenského života hlavních hrdinů.

03.07.2023

Konec 19. století kdesi v pustinách směrem k Santa Fe. Ruth utíká z domu a útočiště najde u rodiny směřující v konvoji na západ za novými začátky. Cesta to není ale jednoduchá a co teprve, když se začnou ztrácet děti?

Začátek byl skvělý. Moc se mi líbila doba a prostředí, do kterého autorka příběh zasadila. Hned jsem se začetla a do poloviny knihy to byla jízda a těšila jsem se, co zlověstného přijde. Bohužel, pak přišla scéna, po které to začalo trochu upadat. Nějak nevím, proč vlastně. Jako by najednou v polovině došlo k nějakému zlomu a atmosféra celého dosavadního příběhu se proměnila o sto osmdesát stupňů. Začala jsem se trochu ztrácet, bylo to zamotané a nakonec mi to ani nepřišlo tak děsivě zvrácené jak jsem doufala, že to bude.

U tohohle Zrnka jsem trochu na pochybách jak moc mi sedlo. Druhá polovina mi přišla slabší a místo velkého krvavého finále mi to přišlo trochu odbyté. Líbilo se mi to, ale chtěla bych a čekala jsem víc zvrhlostí a krutosti.

*3,5

2 01.07.2023

Španělsko. Madrid. Obecensvo shromážděné v kapucínském chrámu netrpělivě čeká na opatovo kázání. Ambrosio je považován za nejsvatějšího muže. V tutéž chvíli, na tomtéž místě se zároveň rozehrává milostný příběh.

Od samého začátku je text velmi čtivý. To bylo také to jediné, co mě drželo u čtení až do konce (když opomenu účast v projektu klasikomilové). Mělo jít o příběh s nějakými hororovými prvky. Když vezmeme v potaz dobu, ve které byl román psán, chápu, že jisté věci mohly být brány jako strašidelné. Paradoxně nejvíc to horor připomínalo až na posledních asi deseti stranách, což je u takto obsáhlé knihy celkem málo.

Velká část příběhu byla opravdu spíš taková telenovela. Vztahy se tu omílají téměř na každé straně, nějaké erotické a přesto decentní scény také, ale ve výsledku se vlastně nic moc neděje. Všichni mi tu přišli neskutečně ukecaní. Vyprávění událostí na několika stranách, kdy podstatných informací bylo jako šafránu. Opět - nebýt čtivosti, prala bych se s textem víc.

Za klasiku hodnotím průměrem, dá se to číst. Za knihu, co se mi dostala do ruky, hodnotím podprůměr. Četlo se to hezky, ale nějak mě ten děj nezaujal až tolik a spousta náboženství k tomu na mě už místy bylo taky moc. Jsem ale ráda, že jsem měla možnost se o autorovi a jeho tvorbě takto dozvědět a seznámit se s ní.

1 30.06.2023

Odlehlé městečko v horách, které žije jen hokejem. Hráči HC Medvědín jsou něco jako místní elita. A teď, když se blíží zápas, ve kterém jde o všechno, o budoucnost města i jeho obyvatel - o budoucnost všech! - jsou všichni nervózní. Jeden zápas může vše změnit. A co teprve jeden večírek puberťáků, který zamíchá kartami víc, než by si kdokoli dovedl představit...

Ke čtení mě nalákal hokej. Hokej mám ráda, baví mě ho sledovat a mistrovství světa každý rok vyhlížím jak puberťák prázdniny. Do Medvědína jsem se začetla hned a rivalita hráčů, boj o vítězství, pot a krev, led, co vám budu povídat, tohle mi sedlo jak prdel na hrnec! Začátek může být pro nefanoušky hokeje trochu zdlouhavý, ale věřím, že i tak se to najdou postavy, které svými životními příběhy zaujmou nejednoho čtenáře i hokejového odpůrce. Je to o hokeji a není. Celým příběhem se prolíná hokej, ale objevuje se tu velká spousta důležitých témat, silných témat o kterých je třeba mluvit. A ve finále je jedno, jestli jde o hokejový klub, nebo o basketbalový. Ty silné okamžiky v knize se dotknout každého čtenáře.

Čím víc jsem se dostávala do příběhu, tím víc jsem si zamilovávala každou postavu. Ona žádná není černá nebo bílá. A i ta sebehorší má důvod být právě taková jaká je a bude vám líto i jí - i když budou chvíle, kdy budete chtít všechny proplesknout, přizabít nebo obejmout. Charakter každé postavy je bravurně propracovaný, každá je jiná, každá postava s něčím bojuje, má svá tajemství, pochybnosti. Není to ničím přikrášlené ani to nehraje na city. Špatně se popisují pocity, která se ve mě během čtení i po dočtení praly a perou. Ale řeknu vám jedno - už strašně dlouho jsem nečetla nic co by mě takhle vtáhlo! Po dočtení mám pocit, jako by Backman psal o lidech, které znám už spoustu let a kterým fandím u každého hokejového zápasu jako obyvatelé Medvědína. Nemůžu se dočkat, až se pustím do pokračování. Konec mě nalomil a bylo to skvělé! Jsem ráda, že mám před sebou ještě dva díly.

11 29.06.2023