kniznistranky komentáře u knih

Začíná to tím, že měli hlad a končí tím, že se dosyta najedli. Dobře, je to trochu stručně podaný námět této povídky rozdělené do dvou částí, které spojuje jak ohromný hlad, tak pekárna. Banální příběh doplněný o poutavé ilustrace, které povídku lehce povyšují.

Připravte se na to, že jakmile začnete číst, dostanete hlad taky. Já jsem dočetla sotva na stranu pět a při zmínce o sortimentu pekárny jsem knihu zavřela a šla dělat palačinky, abych zahnala chuť na sladké :D Pak jsem se ke knize zase vrátila už s uspokojenými chuťovými pohárky a za pár minut bylo dočteno.

Není toho moc co k Útoku na pekárnu říct, snad jen že jde o absolutní oddechovku s hezkou grafikou a ilustracemi. Děj mě tentokrát moc nebavil, i přesto že psané je to čtivě. Podivná knihovna mě ze spolupráce Murakamiho a Menschik bavila rozhodně víc, i tou lehce strašidelnou a tajemnou atmosférou zákoutí knihovny. Pekárna byla opravdu oddechovka, která splní účel, ale hlubší dojem nezanechá.

3 17.06.2023

AUDIOKNIHA

Tam kde první díl končí, začíná díl druhý. Je skvělé, že autorka v prologu shrnuje děj první knihy. Bylo by fajn, kdyby tohle fungovalo u všech sérií. V tomto případě jsem tedy začala poslouchat audioknihu druhého dílu jen pár dní po první, takže jsem vše ještě měla v živé paměti, ale z praktické stránky bych tohle zavedla povinně. Člověk pak nesáhne rok po dočtení po dalším díle a nezjistí, že si nepamatuje už vůbec nic. Hana Marie Körnerová tomuhle brilantně předešla.

Dvojka byla za mě o několik levelů výš než jednička. Načtené to bylo stejně skvěle a poutavé také, ale děj byl u Třetího přístavu mnohem víc akční, byla tu spousta zvratů, které mi občas až braly dech a valila jsem oči, co všechno se na těch pár stranách/v pár minutách přihodilo.

No a samotný závěr a epilog? Ten mě dostal znovu! Ihned po doposlouchání jsem plynule navázala na další díl. Dobrodružství Hermíny a Stefanie je neskutečně návykové. Jak se jednou dostanete do děje, nepustí vás to!

3 07.06.2023

Jak Harari v knize píše: před sedmdesáti tisíci lety byl Homo sapiens jen takové bezvýznamné zvířátko, které si v odlehlém koutě Afriky hledělo svého. Bohudík nebo bohužel, záleží na úhlu pohledu každého, dnes je homo sapiens takříkajíc pánem tvorstva a za nitky budoucnosti tahá on - MY!

Při čtení knihy se střídaly chvíle, kdy jsem se musela na čtení pekelně soustředit abych vnímala co chce Harari sdělit, s naprosto poutavým vyprávěním dějepisných událostí minulých století. Přiznávám, že dějepis nikdy nepatřil k věcem, o které bych se aktivně zajímala. Ve škole mě málo kdy něco zaujalo natolik, abych se o dané historické období zajímala nějak víc. Vždycky mě ale bavily úplné počátky lidstva. Jak to celé vzniklo? Jak vznikl život? Právě tohle, zvědavost, mě nakonec přimělo Sapiens přečíst. A nelituju!

Pro laika je Sapiens ideální kniha. Fůra informací je tu naprosto polopaticky a laicky vysvětlena. Autor nemá potřebu příliš se ohánět odbornými názvy, takže je text čtivý a krátké podkapitoly, zaměřené na určité bližší téma čtení ještě urychlují. Během čtení jsme si vypsala pár věcí, které bych si ráda dohledala. Třeba zjistila více o prapodivně rozmístěných menhirech Stonehenge a Göbekli Tepe, které fascinují ne jen vědce a historiky, ale i širokou veřejnost už spoustu let. O Aztéckém zlatě, které okouzlilo španěla Hernána Cortése. Porážce Kartága. O expedici Jamese Cooka nebo o Opiové válce mezi Británií a Čínou.

V podobném duchu bych mohla pokračovat, ale nemyslím si, že je to třeba. Kdo se chce dozvědět víc a udělat si stručný přehled o tom, jak jsme se od sběru plodů v koutu Afriky dostali až k atomovým bombám, internetu a umělé inteligenci, doporučuju přečíst. Kdo má přehled a je v historii znalý, nejspíš se nedozví nic moc nového.

6 31.05.2023

AUDIOKNIHA

Začátek Velké francouzské revoluce obrátí sestrám Hermíně a Stefanii život naruby. Šlechta prchá z Francie do ciziny a ony s jejich grand-mère nejsou výjimkou. Kdo ví, kam až daleko do neznáma je kočár zaveze...

Ke knize jsem se dostala díky výzvě a vlastně i díky audiotéce, kde je součástí balíčku volně dostupných knih pro členy klubu, spolu se všemi díly. Ale nepředbíhejme! Moc jsem si o knize nezjišťovala. Mlhavě jsem zaznamenala, že je z pera české autorky, která mi byla od doslechu povědomá a že půjde nejspíš o historický román díky kočáru na obálce. Neměla jsem žádná očekávání a tak jsem byla napůl smířená s tím, že jelikož historické romány aktivně nevyhledávám, je možné, že mi příběh nesedne. Ach jak jsem se to mýlila!

Příběh je to jednoduchý, odpočinkový, zasazený do historického období počátku francouzské revoluce - o které jsem shodou okolností nedávno četla i v knize Sapiens, která mi nabídla trochu toho společensko-historického pozadí dějin a věděla jsem tak, v jaké že to době se příběh odehrává. Autorka Hana Marie Körnerová vypráví příběh sester, které v průběhu útěku z Francie zažívají spoustu zapeklitých situací, tajemství, nesnází a společenských faux pas. Nechybí dobrodružství, romantická linka a sympatická hlavní hrdinka, která je prý moc chytrá, moc sebevědomá a moc samostatná, což se k dívce absolutně nehodí. No... k dívce na konci 18. století možná ne, ale mě tahle hrdinka sedla náramně! Příběh jsem navíc poslouchala jako audioknihu a přednes Dagmar Čárové vás vtáhne do děje téměř okamžitě.

Neodpustím si připomenutí série Bridgertonových, protože ty mě při poslechu této knihy tak nějak automaticky prolétli hlavou. V jistém ohledu bych Kočár doporučila právě fanouškům Bridgertonových. Kočár do neznáma má podobně chytlavý náboj, čtivost a odpočinete si u něj, ale není to žádná červená knihovna. Romantika tu je, ale decentní. Za mě zkrátka skvělá historická romantická oddechovka! Těším se na další díly, které si nenechám ujít.

4 31.05.2023

Asi je jen málo těch, kteří nikdy neslyšeli o kanibalovi Hannibalu Lecterovi. Pro mě do teď rest, který jsem konečně dohnala a na film se po dočtení knihy taky chystám.

Seznamujeme se s mladou studentkou FBI Clarice Starlingovou, která dostane příležitost promluvit s velmi obávaným vězněm, bývalým psychiatrem doktorem Lecterem a následně se díky jeho instrukcím zapojuje do vyšetřování a pátrání po vrahovi žen.

Od začátku velmi čtivé a napínavé. Rychle jsem si oblíbila postavy a nejvíc jsem se vždycky těšila na části, ve kterých se objevoval Hannibal Lecter. Rozhovory mezi ním a mladou studentkou Clarice byly asi moje úplně nejoblíbenější části knihy. Hannibal je velmi zdvořilý a místy působí spíš jako hodný strýček než odsouzený kanibal, což jen potvrzuje to, že psychopati a vrahové jsou často velice inteligentní lidé, do kterých by člověk na první pohled nic takového neřekl.

Clarice tu vystupuje jako mladá studentka, jejíž názory prakticky nikoho vysoce postaveného nezajímají a je tu hezky vidět jaký téměř nulový respekt takto mladá žena u FBI, navíc ještě studentka, měla a víc než pomoc ji každý bral jako obtížný hmyz co strká noc do věcí, do kterých nemá.

Kniha byla napsána na konci 80. let a na textu je to na první pohled znát. Technické vymoženosti, které v současné době výrazně usnadňují práci policii a detektivům, tenkrát ještě nebyly, nebo minimálně ne na takové úrovni jako dnes. Je tu krásně vidět jaký problém mohl nastat třeba jen u přivolání posil na místo činu, protože jediné co bylo k dispozici byla pevní linka.

Skvělý thriller, který by si měl přečíst každý milovník tohoto žánru. Rozhodně nebudete zklamaní. Je to svižné, akční, napínavé. Pořád se tu něco děje. Kapitoly krátké. A postavy Hannibala a Clarice byly bravurní. Moc jsem si čtení užila!

10 21.05.2023

Povídkové sbírky začínám mít čím dál víc ráda a přicházím jim na chuť, s touto jsem ale celkem bojovala a čtení mi trvalo dlouho. Celkem tu najdeme 17 povídek od 17 polských autorů. Náměty povídek jsou velmi různorodé a od očekávaného tématu náboženství se tu dostáváme i k povídkám se sexuálním podtextem, magii, legendám, historii i lovecraftovskému hororu. Je to pestrá škála. Některé povídky mi sedly víc, některé míň, z některých jsem byla zmatená.

V první řadě musím zmínit povídku "Levička", jejíž námět mi zůstal v hlavě i po dočtení. První povídka "Záplaty" se mi přesně trefila do noty a byla skvělým startem celé sbírky. Dále mě upoutaly "Hodiny smrti", kdy se vracíme do dob starého Londýna a pátrání po vrahovi. Tady se mi moc líbila atmosféra celého příběhu a i zakončení bylo fajn. "Bestie" se mi líbila námětem - krásná dívka, modelka, si nepřeje nic jiného, než aby ji lidé přestali hodnotit jen podle vzhledu, ale i podle toho co je uvnitř. Začíná nevinně a končí nečekaně drsně. A jako poslední zmíním "Ďáblovu bibli", ve které se mi moc líbil skok ze 13. století do současnosti, hezky vymyšlené.

První polovina sbírky mi ubíhala pomaleji a trochu mi trvalo se do čtení dostat. Nakonec jsem ale více méně spokojená. Většina povídek se pohybuje kolem průměru až lehkého nadprůměru, jde většinou o krátké povídky na pár stran, takže jednu nebo dvě za večer nebo cestou z práce hravě zmáknete. Bylo to fajn seznámení s polskými autory hororů a říkám si, že by bylo fajn mít takovýchto povídkových sbírek od autorů nějakého státu víc. Po Českém temnu, Slovenském temnu a Polských nočních můrách by byla fajn třeba sbírka hororových povídek některého ze severských nebo asijských států... nebo kteréhokoli dalšího státu. Přijde mi to jako skvělý způsob jak čtenářům představit víc autorů z jiných zemí a dozvědět se i o další hororové tvorbě než je jen ta běžně všude propagovaná anglická a americká.

3 14.05.2023

Kniha je sbírkou tří povídek, nebo možná přesněji novel. První dvě povídky mě celkem oslovily, poslední mě bohužel spíš zmátla. Každá z novel je rozdělena na kratší "kapitolky" takže příběhy utíkají rychle, čtení je svižné a jednoduše to odsýpá, takže celou sbírku zvládnete přečíst hodně rychle. Teď už k samotným příběhům:

SPINNER je první povídkou, která vypráví o uprchlém vrahovi. Moc se mi líbil chytlavý začátek, čtivost a napětí. Postupně se tu objevuje více postav, více linek, které se nakonec protínají ve strhujícím závěru, který byl na můj vkus možná trochu moc rychlý a překombinovaný.

Druhou povídkou je JAKO VZÍT DÍTĚTI BONBON, která je o lupičích, mladém páru, který chce vyloupit jeden dům. Bohužel nemají zrovna šťastnou ruku a jsou to celkem zelenáči, takže místo aby splnili svůj záměr, dostanou se do domu psychopata... Skvěle vymyšlené, akční, napínavé. Asi nejlepší povídka z této trojice!

Závěrečné O(D)ZBROJENÍ mě zklamalo a zmátlo. Bylo tu tolik postav s tak nezvyklými jmény a tak moc zamotanými akčními scénami, že vlastně pořádně nevím kdo byl kdo. Pochytila jsem jen to, že mělo jít o nějaký druh vyvražďovačky, show pro lidi. Zbytek mi bohužel tak nějak splynul do sebe a pořádně nevím, co si z toho vzít. Každopádně má povídka rozhodně zajímavý námět a jistě se najdou čtenáři, kterým by se mohla líbit a kteří budou číst pozorněji než já.

Sbírku určitě doporučuju zkusit. První dvě povídky jsou skvělé akční jízdy s nemilosrdnýma vrahama, zvrácenými postavami, akcí a stříkající krví. Poslední povídka je taktéž plná akce a krve, ale je potřeba k ní přistupovat trochu jinak než k těm prvním dvěma.

3 08.05.2023

Hodina po dočtení a pořád sedím a přemýšlím co napsat. Jak začít? Jack Ketchum je autor, o kterém už nějakou dobu slýchám ze spousty stran a velcí čtenáři hororů ho často doporučují a považují za klasiku moderního hororu. Naskytla se mi příležitost se do jeho tvorby taky konečně pustit a "otestovat" jak moc silný žaludek mám (ukázalo se, že to celkem jde :D ).

Po sezóně je dle anotace o střetu civilizovanosti s primitivizmem, což vlastně krásně vystihuje celou knihu. Chata na poklidném místě, kde dávají lišky dobrou noc, do které přijede skupinka civilizovaných lidí a setká se tam s primitivním smýšlením a životním stylem zdejší "rodinky" kanibalů, kteří se neštítí žádné kulinářské praktiky a lidské maso je pro ně vrchol gurmánské slasti.

Na to, že byl příběh vydán v roce 1980, je opravdu hodně drsný, a i když dnešní čtenáře (včetně mě) už zas až tolik nerozhází, tenkrát bylo vydání takového díla vskutku nadlidský úkol a spousta škrtů a úprav (jak se dozvíme v autorově doslovu). Většina věcí byla předvídatelná, ale i tak jsem si čtení do jisté míry užívala a ač jsou tu popisy scén, které nenechají čtenářův žaludek úplně klidný, čtivost textu a zvědavost vás stejně nakonec donutí číst dál. Rozhodně nelituju, že jsem si knihu přečetla a určitě plánuju přečtení i autorovi další knihy - Dívka od vedle -, která je čtenáři hodnocena ještě lépe.

5 06.05.2023

Parta čtyř mužů se spolu s kapitánem lodi vydává na širé moře rybařit. Plánovaný poklidný výlet na moře se však záhy změní v boj o život.

Krátký svižný horor na jedno odpoledne. S tvorbou Philipa Fracassiho jsem se už seznámila v jeho povídkové sbírce "Hleď, prázdnota" a autor mi svým stylem a nápady padnul do noty, takže ani tuto novelku jsem nemohla minout. Při čtení Sacculiny jsem si vzpomněla na klasiku Stařec a moře od Hemingwaye. Děj je sice úplně jiný a navíc u Sacculiny jde o horor, ale ten boj s tvory z oceánu, rybaření a nakonec i boj o život, mi tuhle klasiku zkrátka připomněl...

Jak už jsem psala, příběh je krátký, svižný, napínavý. Jak se jednou zakousnete do příběhu, těžko se budete odtrhávat. Líbil se mi námět, divokost nespoutaného moře a jeho tajemných hrůz a čtivý text byl už jen třešničkou na pomyslném dortu. Užito a těším se na další Fracassiho tvorbu, kterou nakladatelství Gnóm! vydá.

4 01.05.2023

Sbírka devíti povídek z pera proslulého autora hororů H. P. Lovecrafta, jehož dílo jsem konečně mohla trochu prozkoumat a seznámit se s ním i já.

Zprvu jsem si musela zvykat na hodně popisný autorův styl psaní. Přímé řeči si v jeho povídkách čtenář moc neužije, spíš naopak. Vypravěčem je většinou hlavní mužská postava (pokaždé jiná), která čtenáři vypráví o hrůzách, které zažila a podivných, legendami opředených, strašidelných místech, která navštívila. Z každé povídky na mě sálala jistá tajemnost a melancholie a vzhledem k tomu, že většina povídek v této sbírce vznikla v průběhu 20. let 20. století, i jazyk je trochu jiný. Řekla bych, že na chmurné podzimní dny a večery je tato sbírka jako dělaná!

Abych shrnula povídky, které ve sbírce jsou: největší dojem na mě udělala poslední čtveřice, tedy Číhající děs, Kdo šeptá ve tmě, Stín nad Innsmouthem a Věc na prahu. Nevím čím přesně mě tolik zaujaly oproti těm prvním pěti. Možná jsem si už dostatečně zvykla na autorův styl, nebo jsem vzhledem ke čtecí pauze, kterou jsem mezi první a druhou polovinou knihy měla, trefila přesně tu správnou náladu, která byla ke čtení potřeba... Těžko říct.

Trochu mě mrzí, že tolik chválená povídka Barva z kosmu se mi sice líbila, ale neuchvátila mě tolik jako třeba Stín nad Innsmouthem, který se mi z celé sbírky zalíbil asi nejvíc. U povídkové sbírky se těžko objektivně hodnotí, která povídka je nejlepší, na každého udělá dojem něco trochu jiného. Je to potřeba vyzkoušet a udělat si svůj názor.

Rozhodně ale celou sbírku hodnotím moc dobře. Povídky jsou všechny kvalitně napsané, se zajímavými ději a i když jsou dosti popisné, své kouzlo bezpochyby mají! Určitě plánuju přečtení i druhé povídkové sbírky (i když v pořadí vydání první) Zjevení Cthulhu. Lovecraftovo dílo má své hororové vesmírné kouzlo a rozhodně s ním z touto sbírkou nekončím! Konečně už totiž vím o městě Arkham, o tom, co znamená "innsmouthský vzhled" a mám o něco větší povědomí o tom, co je to mytologie Cthulhu. Doporučuju tuto sbírku každému, kdo se chce s dílem Lovecrafta seznámit tak jako já.

3 30.04.2023

Další díl Bridgertonových, tentokrát o velice chytré Eloise, která je ve svých devětadvaceti stále neprovdaná a je považovaná za starou pannu. Celá série je maximálně odpočinková a nenáročná, jako dělaná na dny, kdy nechcete přemýšlet nad ničím, nebo nemáte zrovna dostatečnou mozkovou kapacitu na složitější a zamotané příběhy.

Eloise jsem si oblíbila už v předchozích dílech (i v seriálu). Její temperament a osobnost mě moc bavili a těšila jsem se na tento pátý díl, který je celý o ní. Možná jsem čekala kapku víc, než jsem nakonec dostala, i když zapeklité vztahy mezi sirem Phillipem a jeho dětmi dodaly příběhu šmrnc. Druhý díl - Vikomt, který mě miloval - u mě ale zatím pořád co se děje týče vede.

Není moc co dál psát. Je to více méně pořád na jedno brdo, ale já si Bridgertonovi vždycky šetřím na chvíle, kdy mi čtení moc nejde, nebo nemám náladu na nic složitého a chci si prostě jen přečíst něco naprosto nenáročného a odpočinout si - a to tato série vždycky splní na jedničku. Žádné převratné dílo to není a ani to od této série nelze očekávat.

Příběh podle skutečnosti! Kanadský křesťanský sirotčinec. Příběh malého kluka, který se dostal do pekla na zemi.

Uff, tohle bylo silné, hodně silné! Hodně kruté. A autorčin dodatek na konci o tom, jak tento příběh vlastně vznikl a jak pátrala za doby covidu a karantén po skutečných příbězích z kanadských křesťanských sirotčinců a pročítala rozhovory s lidmi, kteří si tímto peklem prošli, to se mě po dočtení dotklo ještě o to víc.

Děti, kteří se do těchto sirotčinců dostaly, si opravdu prošly peklem a celý jejich život byl plný krutosti, bolesti a strašlivého zacházení, který si nikdo z nás nedokáže představit ani v těch nejhorších snech. Týrání, tvrdá práce a sexuální zneužívání bylo téměř na denním pořádku. A právě tohle peklo v tomto Zrnku temnoty prožijeme spolu s hlavním hrdinou Markusem, kterému je pouhých šest let, když ho odvezou od rodiny a přivezou do sirotčince.

Budete trpět spolu s Markusem a lehké čtení to rozhodně není, ale to, o čem celá novela je, je důležité a měl by si to přečíst každý. Ano, každý! Protože je to historie, která se skutečně stala (byť v Kanadě) a není to ani tak dlouho, jak by se mohlo zdát. Silné! Velice silné a moc dobře napsané! Za mě nejlepší Zrnko z celé edice, které doposud vyšlo!

7 19.03.2023

Asi nejlepší Fitzek, jakého jsem zatím měla tu čest číst! Vždycky se mi líbí, když si autor dá práci s postavami a zakomponuje do jejich charakteru, fyzična nebo života celkově něco, co se jen tak nevidí a zároveň mě to jako čtenáře nějak obohatí i v jiné oblasti. Zkrátka, přinese mi to něco navíc, krom napínavého čtení. Hlavní hrdina této knihy je analfabet. To je něco, s čím jsem se v žádné knize zatím nesetkala a hodně mě to zaujalo. V kombinaci s Fitzekovým napínavým a čtivým vypravěčským stylem zkrátka kombinace snů!

Zamotané je to už od prvních stran, kdy jsme jako čtenáři hozeni do poněkud drsné scény, abychom se hned v další kapitole ocitli o dva roky zpět v jednom berlínském bistru. Fitzek je král zvratů a zamotaných dějových linek - a Dárek je přesně takový! Spousta teorií, spousta možností, které vás během čtení napadají a postupem času vám je autor buď rovnou vyvrátí, nebo si s vámi hraje až do posledních stran, kdy vám ukradne i tu poslední kapku naděje, že víte, o co celou dobu jde.

Tak jak psychothrillery moc nevyhledávám, Fitzek je za mě jistota kvality a jeho knihy si vždy moc ráda přečtu. Bez váhání doporučuju!

1 18.03.2023

AUDIOKNIHA

Příběh malé blonďaté dívky, která se dostane do pěstounské péče k německým manželům. Neumí číst, ani psát, ale to ji nezabrání v tom, aby ji fascinace knihami přiměla jednu ukrást a pak další. Zlodějka knih je už téměř klasikou a snoubí se v ní láska ke knihám a příběhům s válečnou dobou druhé světové války v Německu.

Film jsem viděla už několikrát, ale kniha, ta mě pořád míjela. Vlastně se od filmu ani tolik neliší, protože filmaři zůstali knižní předloze dost věrní což se u filmů málo kdy stává. Věděla jsem, že vypravěčem je v knize samotná Smrt a zajímalo mě zkrátka, jaké to bude. Zlodějku knih jsem poslouchala jako audioknihu. Moc často po audiu nesahám, protože se líp soustředím na text, než na mluvené slovo, takže když už po nějaké audioknize sáhnu, jde spíš o jednodušší knihy, nebo právě ty, o kterých už něco vím a znám je.

Knihu brilantně načetla paní Vilma Cibulková, která do toho dávala všechny své emoce a její hlubší chraplavý hlas k vyprávění Smrti skvěle sedl! Poslech jsem si opravdu užila. Hrála si s přednesem a bylo znám, že je to profík. Z velké části je také právě její zásluha, že jsem knihu doposlouchala až do konce. Všechny knihy odehrávající se v období druhé světové války jsou na čtení těžší. Mají silné příběhy a tento nebyl výjimkou. Konec byl opravdu hodně emotivní, i když jsem ho znala předem.

Bylo fajn si tenhle rest konečně odškrtnout ze seznamu. Jako zpestření to byla fajn kniha, ale nemůžu se zbavit pocitu, že mě nezasáhla až tak moc, jak nejspíš měla. Asi je to tím, že jsem věděla jak to celé skončí, takže jsem nebyla překvapená a audiokniha (ač naprosto skvěle načtená!) ve mně prostě ty emoce zase až tolik neprobudila. Ale rozhodně skvělý kousek, který bych doporučila klidně mladším čtenářům, kteří se chtějí dozvědět, jak to asi tak chodilo v Německu za vlády Hitlera. I když vlastně doporučuju klidně všem. Je to stravitelné a podané dětskýma očima. Hlavní hrdinku si určitě oblíbíte a děj plyne rychle.

5 17.03.2023

Pětadvacetiletá Aneta si spolu s přítelem Filipem vyrazí na houby a doma uvaří smaženici. Kdo by čekal, že pár hub odstartuje takovou spoustu věcí a psychologických témat. Hádám, že moje dětský já vědělo, proč přestat jíst houby...

První co zmíním je čtivost! Psychologické romány a novely nejsou zrovna něco, co bych aktivně vyhledávala a četla, ale u této mě držela čtivost a plynulost děje. Ačkoli toho děje tam bylo méně, nutí vás to číst dál a dozvědět se víc o Anetě a minulosti jejího otce. Sem tam jsem se i zasmála a bylo to místy odlehčenější, i když jak se postupem času ukazuje, téma, které autor zpracoval, lehké zrovna není.

Konec nabral takové obrátky, že jsem nestačila zírat. Překvapilo mě, jak si autor ve druhé polovině knihy hraje se čtenářem i s Anetinou psychikou a nikdo neví co je pravda a co ne. Celkem zamotané vyústění děje a po dočtení jsem chvíli jen seděla a vstřebávala co všechno se tam stalo. Paráda! Moc dobře vymyšlené!

Vykročení z mé čtecí komfortní zóny a objevování nových českých autorů mělo své ovoce. Povedená psychologická novela, která se moc dobře čte, je skvěle napsaná, občas vtipná, ke konci i lehce děsivá a zneklidňující, a zakončení je wow! Sice to není úplně můj šálek kávy, ale rozhodně doporučuju!

12.03.2023

Přemýšlím, jak popsat pocity, které ve mě tato novela vyvolala. Je to těžké popsat. Prvních asi padesát stran jsem byla doslova ztracená (za to si ale můžu sama). Moc jsem se neorientovala v ději, v tom, jak ten prapodivný svět a město Obsidie funguje, co jsou zač lidé, kteří v něm žijí a jaký úkol má hlavní hrdinka Alex v tom všem, co se v knize odehrává.

Mýtus Cthulhu a Lovecraft jsou pro mě zatím pořád velkou neznámou. Možná i proto mi trvalo tak dlouho, než jsem se v příběhu zorientovala (musím dohnat mezery a toho Lovecrafta si konečně přečíst!). Když opomenu děj, který bych nejspíš nezvládla smysluplně popsat ani kdybych se sebevíc snažila, autorka ve mě svými popisy vyvolala několik nepříjemných pocitů: ze začátku to byla deprese, neznámo a zoufalství. Taková svým způsobem i bezmoc a prázdnota světa a města, o kterém Livia Llewellyn píše. Fascinuje mě, jak dokázala něco takového vymyslet a popsat. V doslovu jsem se dozvěděla, že autorka tuto novelu napsala, když její život nebyl růžový, nebyla spokojená se svou prací a potácela se sama na pomezí bezmoci. Hodně ze svých tehdejších pocitů promítla do hlavní hrdinky Alex a je to znát. Některé části jsou syrové a chvílemi i zamotané, jako bychom nahlíželi do samovolného nesmyslného plynutí myšlenek člověka, který ztratil sám sebe a zase se hledá.

Rozhodně zajímavý kousek. Doporučuju jen číst v klidu, když plně vnímáte text a nejste unavení - minimálně ze začátku se to hodí, než si zvyknete na styl psaní a lehkou depresi mezi řádky. Já jsem knihu rozečítala během pracovního týdne, když jsem byla unavená a často jsem se musela vracet a číst některé části znovu. V knize je navíc playlist sestavený samotnou autorkou, který na mě působil podobně depresivně jako kniha, ale dokonale k ní sedí!

4 05.03.2023

Kdo by řekl, že pár kyselých bonbonů dokáže způsobit tolik problémů...

Další Zrnko, které nezklamalo! Čtivé od samého začátku, skvělá atmosféra. Autor si tu hraje jak s psychikou hlavního hrdiny tak i s tou čtenářovou a zkouší, jak rychle dokáže reagovat na zvraty v ději. Necelých sto stran, které zhltnete stejně rychle jako pár bonbónu - těch se teda po přečtení rozhodně nevzdám, spíš jsem na ně dostala během čtení chuť :D

Konec byl dokonalý! Zvrat je tam jeden za druhým a celé zakončení bravurní! Skvělý nápad, skvělé zpracování a parádní obálka jako vždy. Těším se na další Zrnko!

9 04.03.2023

Sbírka 12 povídek od čtyř začínajících českých autorů, kdy každý z nich přispěl třemi svými povídkami. Přišlo mi, že sbírka se dá rozdělit na takové tři tématické celky - v prvním se objevují duchové, ve druhém červi a ve třetím směska hororu a sci-fi (postapa).

Líbilo se mi jak uspořádání povídek, nad jejichž pořadím zjevně někdo přemýšlel a nenasázel je za sebe jen tak hala bala, tak i témata, která se v nich objevovala. Všechny povídky jsou velice čtivé, poutavé. Mají často za mě originální náměty, skvělé zpracování i rozuzlení. Některé mají tak mrazivou, tíživou atmosféru, až se vám vkradou pod kůži, jiné jsou drsné svým námětem, další jsou dalo by se říct typické žánrovky.

Kvalitní sbírka. Našla se tu jen jedna povídka, která mi úplně nesedla - ale sto lidí sto chutí, třeba právě ona může jiného čtenáře nadchnout. Vybere si tu každý nadšenec. Nebála bych se sbírku doporučit i fandům postapa, protože se tu objevují i povídky, které už jsou tak nějak na pomezí mezi postapem a hororem - ty mě mile překvapily a byly brilantní!

Vybrat nějaké třeba vyloženě top tři povídky nejde, protože si téměř všechny drží nadprůměr a mají skvělou atmosféru. Rozhodla jsem se proto zmínit od každého autora tu (za mě!) nejlepší povídku z těch třech, které v této sbírce mají: Jiří Koreš - Prosím, potichoučku!, Karin Novotná - Nekoukej ven, Kristýna Lyach - Tvořitel a Jarka Pelikánová - Výzkumná činnost.

Červi v hlavě moc doporučuju vyzkoušet!

8 25.02.2023

Izajáš zpátky na scéně. Jak já jsem se na toho chlapa těšila! Obávaný bývalý gangster se stává detektivem ala soukromé očko a pátrá po vrahovi vymahače dluhů Harolda Leea.

Na pokračování jsem se moc těšila, protože Izajáše jsem si oblíbila už v prvním díle. Jeho zdánlivě nezaujatý přístup k životu okořeněný nějakým tím vtípkem mě moc baví. Baví mě celé to prostředí kolem mafie, které Laird Barron v tomto příběhu vymyslel. Nemůžu se ale zbavit pocitu, že je to takové odpočinkové. Moc mě to baví, ale něco mi tam prostě chybí, stejně jako tomu bylo u prvního dílu.

Čtivost se této sérii upřít nedá, protože ty stránky doslova mizí pod rukama. V tomto díle mi i přišlo, že dej je trochu temnější, což ale neznamená brutálnější - nebo alespoň mě to tak nepřišlo. Izajáše beru jako super oddechovku se sympatickým hlavním hrdinou s akčním dějem a kriminální zápletkou. Těším se na pokračování, to si rozhodně nenechám ujít!

2 19.02.2023

Zamilovaný pár, který se potká v tu nejhorší chvíli a nejhorší den, který by si dovedli představit. A nejhorší den je zároveň i tím nejlepším, co je mohlo potkat.

288 stran čisté deprese. Začíná to šťastně i smutně a celou dobu se to štěstí a smutek v kapitolách střídá. Od Colleen člověk může čekat jen dvě věci: kopu emocí a silné životní příběhy. Ani teď tomu nebylo jinak. Myslím, že pointu a smysl tohohle příběhu pochopí naplno jen málo lidí. Některých se může téma v knize dotýkat a číst tak těžko, že by knihu ani číst neměli. Jiní se budou nejspíš nudit a říkat si, proč s tímhle ztrácejí čas.

Téma neplodnosti, které v této knize Colleen zpracovává, je tolik citlivé, že je mi až nepříjemné jakkoli hodnotit věrohodnost textu nebo popsané emoce. Zoufalství i naděje hlavních hrdinů jsou chvílemi náročnější na zpracování a i když se tam vlastně po dějové stránce zase tolik věcí neděje, emocemi je to nabité k prasknutí. Cílem knihy dle mého bylo upozornit na toto téma a nějakým způsobem zprostředkovat čtenářům náhled do života a vztahu manželského páru, který se snaží o dítě tak moc, až ztrácejí jeden druhého i každý sám sebe.

Tahle kniha Colleen Hoover je asi jediná, kterou bych doporučila opravdu jen malé hrstce čtenářů, kteří nebudou očekávat moc děje a moc romantiky. Spíš budou chtít nahlédnout do psychiky hlavních hrdinů a snažit se díky nim pochopit to, jak citlivé může být téma těhotenství a kolik věcí může ve vztahu ovlivnit, když nepřichází.

11 12.02.2023