kniznistranky komentáře u knih

Devítiletá Trisha na výletě sejde ze stezky a ztratí se v lese. Čekala jsem, že se o Trishu budu bát, napětím si budu okusovat nehty a se zatajeným dechem budu čekat, s čím King přijde.

Nebudu lhát, první polovinu knihy jsem se nudila a do čtení jsem se musela nutit, jinak by mi ta 180 stránková knížečka ležela na poličce rozečtená ještě nějakou dobu. Trochu mě to zklamalo, protože King je skvělý vypravěč a jeho propracované charaktery postav jsou něco, co chce každý čtenář. Bohužel je o něm celkem známo, že děti se často chovají spíš jako dospělí a tady to bylo taky tak.

Bavit mě to začalo až tak od poloviny. Přišlo mi to zajímavější a měla jsem představu, jak by to mohlo dopadnout. Nakonec ani ten konec nebyl úplně to ončo. Celkem mě to mrzí, protože na Holčičku, která měla ráda Toma Gordona jsem se těšila a možná jsme měla i větší očekávání, než jsem měla mít.

Zatím asi po Řbitově zvířátek první Kingovka, která mi moc nesedla a nebavila. Škoda. Sto lidí, sto chutí...

3 31.10.2022

Tuhle knihu se zářivě žlutou obálkou bych doporučila - nebo rovnou (ne)násilně vrazila do ruky? - úplně všem! Těm, kteří fantasy čtou, těm co ji nečtou nebo zavrhují. Těm co ji píšou, i těm, kteří knihy běžně nečtou, ale fantastické světy milují třeba ve filmech, seriálech nebo hrách. Protože fantasy je něco, co tu bylo už dřív, než se všemu začaly dávat nálepky a škatulkovat do žánrů. Ursula K. Le Guinová pro mě byla dlouhá léta absolutně neznámou osobou a já nechápu, jak se to mohlo stát?!

Na necelých 200 stranách se tu ukrývá několik přepsaných přednášek a esejů této americké autorky, která - jak se dozvíme v knize - byla vlastně první, která přivedla téma "čarodějnické školy" do světa fantastiky. Je neuvěřitelné, že o Harry Potterovi dnes slyšel úplně každý, ale Čaroděj Zeměmoří nějak "zapadl" a ztratil se v propadlišti fantasy literatury minulého století (alespoň já mám ten pocit).

"Proč číst fantasy..." ale rozhodně není jen o Zeměmoří a čarodějných školách! Nabízí těch myšlenek celou spoustu. Třeba právě podtitul "...odkdy se Američané bojí draků?" je tu rozebírán na několika stránkách a nabízí nám pohled na fantasy literaturu v první polovině 20. století (kdy se na literární scéně objevil Tolkien se svým Hobitem a Středozemí). Imaginativní literatura ušla dlouhou cestu a o své uznání musela v průběhu uplynulého století dost bojovat, protože světe div se, za tu "pravou" literaturu byla považována hlavně ta realistická.

Autorka tu otevírá téma tzv. "zvířecích pomocníků", kteří zastávají své místo hlavně v literatuře dětské, ale i v té fantaskní pro dospívající a dospělé. Zamýšlí se nad tím, proč je fantasy literatura vnímána hlavně jako čtení pro děti a jaký vliv měla na tento žánr v minulosti kritika.

Pod kůži se mi vryla myšlenka: "Fantastická literatura přemosťuje propast mezi dítětem a dospělým...", která vybízí k zamyšlení a jak autorka mezi řádky poukazuje, i ten největší milovník realismu a zavrhovatel fantasy se jako první setkal s fantastickou literaturou - tedy s pohádkou!

8 28.10.2022

Různorodá hororová sbírka, ve které najdete povídky o upírech, vlkodlacích, duších a všelijakých pochybných existencí a příšerách, které vás nenapadnou ani v nejdivočejších snech. Skvělá sbírka, ve které si podle mě každý najde "to své".

Jihočeský horor je povídková kniha, zahrnující tvorbu převážně jihočeských autorů - jak název napovídá - a i povídky jsou zasazeny do tohoto koutu naší republiky. Čtení jsem si moc užila. Byly tu povídky, které mi moc nesedly, ale i ty, ze kterých jsem byla přímo nadšená, jako třeba z "Kalvárie". Při čtení mi i lehce běhal mráz po zádech. Zneklidňující duchařina, která je za mě tím nejlepším z celé sbírky.

Trojice povídek, které bych chtěla vyzdvihnout, a které mě po Kalvárii oslovily nejvíce jsou "Bazén" (originální námět), "Hedvika" (klasika, která mi sedla jak prdel na hrnec) a na závěr "Příchozí tisíce otců" (skvělá atmosféra a čtivost).

Hodně zajímavý námět, řekněme i takový trochu hlubší, měla povídka "Hovořící bytost Webster", u které se pořád rozhoduju do jaké míry mi vlastně sedla. Nejlepší slovo, jakým by se dala popsat, je asi "divná" - myšleno v tom nejlepším slova smyslu.

Zbytku povídek bych dala asi takový průměr. Některé (jako třeba "Ukolébavka") bych moc ráda viděla víc rozpracované a u jiných mi trochu chyběla větší originalita ("Návrat domů"). Naopak "Podsvět" mi nesedl a nejsem si jistá, jestli jsem ho vlastně pochopila... Ale jak jsem psala na začátku, každý si tu najde to své. Od povídkové sbírky nelze čekat, že všechno sedne všem.

Skvěle sestavené, bavila jsem se. Povídky na říjnovou helloweenskou atmošku jak dělané.

8 20.10.2022

Odjakživa zbožňuju vlkodlaky! Když jsem byla v pubertě, tak bylo upírů a vlkodlaků všude plno. A pak se po nich najednou slehla zem, jak to tak většinou bývá s každým hitem. Když jsem zahlédla, že má tento vlkodlačí horor vycházet, neodolala jsem. Těší mě, že to není žádnej "na oko" horůrek, ale opravdu krvavý horor, kde krev nelítostně teče proudem, končetiny lítají na všechny strany a akcí je to přímo nabité.

Jedná se o prvotinu českého autora, který tuto knihu původně napsal jako povídku pro svého syna. Až při pobytu v nemocnici přišel nápad povídku rozpracovat do celé knihy. Skvělý počin a díky za to!

Celá kniha je zasazena do Michiganu na konci 19. století, které je skvěle popsané. Opravdu jsem i z toho stylu psaní cítila takový ten starý vypravěčský jazyk klasických autorů té doby. Tohle bylo moc dobře zvládnuté a sedlo mi to. Vlkodlaci jsou tu popsáni jako nelítostná vraždící monstra, o kterých vyprávějí staré indiánské legendy. Líbilo se mi, že se autor vyhnul těm starým ohraným klišé spojených s těmito tvory a vymyslel si, řekněme, "svoje pravidla". Originální a v mnoha ohledech i reálně a logicky vysvětlené. Moc se mi líbil podrobný popis proměny na vlkodlaka. Bolest, kterou při tom hrdina v knize prožívá, autor popsal hodně věrohodně a je znát, že se v této části inspiroval svým pobytem v nemocnici, jak sám uvádí. Mnoha věcí a akčních scén je tu popsaná velmi dobře, napínavě a čtenáře to drží u čtení a chce vědět víc.

Další věcí, na kterou se krom postav, děje a atmosféry při čtení vždycky - zejména u začínajících autorů - zaměřuju, jsou dialogy. Dobře napsaný a realistický dialog je dle mého strašně těžké napsat tak, aby za něco stál a něco čtenáři o postavách i ději řekl. Tady jsem některé dialogy doslova hltala, hlavně když šlo o zmiňování detailů o vlčích mužích a jejich proměně. Našla se tu i sem tam místa, která byla pomalejší, kdy čtenář měl příležitost trochu popadnout dech, než přijde další akční jízda a vraždění nevinných.

Když to shrnu, jsem spokojená. Parádní rozjezd plánované trilogie, ale myslím, že by tato kniha mohla klidně fungovat i jako samostatný jeden díl bez pokračování. Líbila se mi atmosféra a hlavně promyšlenost a propletenost osudů všech postav v knize. Parádní krvavý vlkodlačí horor. Těším se na pokračování a na další várku chlupatých vlkodlačích monster, protože těch není nikdy dost!

A málem bych zapomněla! Kniha je plná úžasných ilustrací od Martina Vinše, jehož perokresby dodávají knize šmrnc a chlupatým monstrům život. Krása a pastva pro oči!

4 07.10.2022

Vezmeme to od začátku. Samotný námět je bezkonkurečně originální, drsný, brutální a zároveň i děsivě pravděpodobný a reálný. Virus, který přenášejí zvířata, která se záhy stanou minulostí a jediné maso, které je k dispozici, je to lidské. Mrazivá představa. Ovšem to zpracování...

Začátek je hodně popisný. Řekla bych až moc informací najednou, které se autorka snažila co nejrychleji předat čtenáři. Jak vše funguje, jak jsou kusy chované k porážce, jak funguje samotná porážka, zpracování masa a jeho následná doprava ke spotřebitelům a prodejcům. Bezesporu je to surové, místy nechutné a občas i celkem detailní. Autorka chtěla šokovat a taky že šokovala. Bohužel, to je tak všechno, co je na téhle knize dobré.

Přejdeme k ději. Ten byl slabý. Hodně slabý! Nezajímavý hlavní hrdina, jehož jméno se čtenář dozví až někdy u třetí kapitoly (pokud si ovšem nepřečte anotaci a nenechá si vyzradit cca třetinu knihy, která je už tak dost tenká). Do doby, než autorka začne v knize používat jméno, oslovuje hlavního hrdinu pouze jako "on", což je v některých částech dost matoucí, hlavně když jde o dialog více mužů. To si pak člověk říká, který "on" to zrovna mluví a jestli si má hodit kostkou nebo radši tipnout? Děj se točí kolem Marcose a samice, kterou dostane jako dar. Už tahle informace je svým způsobem trochu spoiler, i když v anotaci uvedená je. Dál se to vyvíjí dle očekávání. Předvídatelnost, nezajímavost, vlastně celkem nuda. Konec byl zbrklý, divný, nedotažený. Nezajímavý. Prostě to najednou skončilo. Tečka!

Přijde mi, že autorka hodně spoléhala na to, že svět, který vymyslela, čtenáře šokuje takovým způsobem, že zbytek mu bude jedno. Ale hádejte co? Není! Děj je o ničem! Naprosto nevyužitý potenciál! První polovina hlavně popisná a krom popisů fungování jatek se v ní nedělo skoro nic. Ve druhé polovině se už něco málo dít začalo, ale pořád bych to mohla shrnout třemi větami. Žádná akce, napětí, nic. Jediné, co mě drželo u čtení, bylo neustálé očekávání kdy už se něco stane? Kdy už bude to velké boom!? No, čekání bylo dlouhé a nedočkala jsem se ničeho.

Scéna se štěňaty mě zasáhla z celé knihy asi nejvíc (kdo četl, ví). Svým způsobem chápu, proč tam byla, ale obešla bych se bez ní. Zbytečná! Byla bych radši za propracovanější děj, víc informací o mrchožroutech a o jejich životě (třeba jejich život z pohledu druhé hlavní postavy, to by byla pecka!), více akce a napětí a VŠEHO! Dalo se toho z té knihy vytřískat tolik! Bohužel, nevyužitý potenciál a spoléhání na to, že šokující dystopický svět to celé utáhne. Neutáhl!

11 28.09.2022

K této knize jsem se dostala jako slepý k houslím. Prostě úplnou náhodou, když jsem takhle jednou šla do knihovny a zapomněla na to, co že jsem si to v ní vlastně chtěla půjčit (...se občas stává...). Každopádně, na poličce na mě vykoukla tahle rudá knížečka a tak jsem si řekla, proč to nezkusit. A víte co? Jsem tak ráda, že jsem po ní sáhla!

Izajáš je typický svalnatý bouchač se špatnou minulostí, ještě horším dětstvím a s pár vraždama na účtu. Prostě gangster každým coulem. Bohužel, mezi mafiánama člověk musí i poslouchat, což se Izajášovi stane osudným a z Aljašky se rázem ocitne na farmě mezi koňma nedaleko řeky Hudson. Zaujalo mě, že autor sám vyrůstal na Aljašce a v současnosti žije v Hudsonském údolí, takže s hlavním hrdinou mají něco málo společného...

Zprvu po začtení mě překvapil jazyk. Celá kniha je psaná nespisovně, hovorově a se slangovými výrazy typickými pro společnost, ve které se Izajáš pohybuje. Chvíli mi trvalo než jsem si na to zvykla, ale postupem čtení to člověk přestane vnímat a k tomu příběhu mu to tak nějak sedne víc, než když by měl číst o mafiánech co mluví vybraněji než kde jaký profesor češtiny, no ne?

Z mafiálnského prostředí jsem asi krom série Bavettovi od Kateřiny Petrusové - což už je hezkých pár let - nic nečetla. Bavettovi a Izajáš se navíc kvalitativně nedají vůbec srovnávat. Zatímco Bavettovi jsou spíš romantika s mafiánama kolem, Izajáš je akční, napínavá a nemilosrdná jízda. Na druhou stranu, čekala jsem od Izajáše trochu víc té krve a mrtvých. Krev sice tekla, ale hlavy padaly o dost méně, než by se dalo čekat. Proto bych Izajáše s klidným svědomím doporučila všem, co mají rádi akční a napínavé knihy, i těm, co úplně nemusí sáhodlouhá mučení atd. Tohle je sice o mafiánech, ale je to mírné. Noční můry z toho mít nebudete.

Suma sumárum, potřebuju další díl! Myslím, že to na závěr bohatě stačí.

2 25.09.2022

Na jednu stranu zprvu celkem předvídatelné. Ale pak?!

Moje první setkání s královnou detektivky a obrovskou klasikou. Hercule Poirot ani slečna Marplová se v tomto díle Agathy Christie sice neobjevují, ale tohle mě opravdu překvapilo svou promyšleností a originalitou. Námět je hodně nadčasový a s přihlédnutím k roku a době, ve které byl vydán, až neuvěřitelně bravurní a chytlavý. Skvělá detektivka.

Zhltla jsem ji skoro jedním dechem a nemohla jsem se odtrhnout, i když děj byl předvídatelný, to ano. Ale čtivost a zvědavost čtenáře stejně nutí číst dál, aby si potvrdil jestli to vážně bude tak jak tuší a nebo ne.

Hodně dobré odpočinkové čtení. S Agathou rozhodně nekončím a mám v plánu další její detektivky.

Spokojenost!

24 18.09.2022

Kdysi jsem prohlásila, že zbožňuju Kingovy neuvěřitelně propracované charaktery postav a že i kdyby celou knihu jen seděli u táboráku a opékali buřty, byla bych spokojená. A tato kniha dalo by se říct přesně taková je. Kdyby jste opékání buřtů v tomto případě vyměnili za několikadenní pochod bez pauzy, měli byste i potvrzení v praxi, že tomu tak je. Celou knihu jen jdou. Sto dospívajících chlapců, kteří byli vybráni do Dlouhého pochodu. Nedovedu si představit číst 300 stran o postavách, které jen jdou a zároveň na nich není zajímavého vůbec nic. Tohle nezvládne napsat kde jaký autor, aby u čtení čtenáře udržel. Ale King to zvládl na jedničku! Teda Bechman...

Přiznávám, že jsem se s ubývajícími stránkami těšila, až se konečně dostanu na konec. Svým způsobem stejně jako Chodci, kteří šli pořád dál a dál až už nemohli. Byli na pokraji sil, vyčerpaní, psychicky i fyzicky na dně. A stejně šli dál! Vlastně, pokud by se našel čtenář, který tuhle knihu přečte na jedno posezení, ten zážitek ze čtení by měl asi o to větší. Prožil by celou cestu spolu s Chodci bez přestávky.

Závěr... Musím říct, že nevím jestli jsem spokojená a nebo ne. Řekla bych, že o to, jak to celé dopadne, v této knize ani tolik nejde. To, co se autor možná snažil tímto příběhem sdělit je, že nejde o to vyhrát, o to dostat se do cíle. Ale o tu cestu k němu. O to, co všechno si člověk uvědomí, když se dostane tváří v tvář smrti, od které ho dělí jen to, že zastaví. Že přestane bojovat sám se sebou a skončí v polovině cesty.

V průběhu knihy se toho o samotné historii Pochodu moc nedozvíme, což je škoda. Zajímalo by mě jak vzniknul, proč a co tím kdo sledoval. Ale i ta nevědomost a možnost "domyslet si sám" má něco do sebe. Rozhodně originální námět.

5 17.09.2022

,V jisté podzemní noře bydlel jeden hobit.'

Hobitovi jsem se dlouhý čas vyhýbala - i tomu filmovému. Filmový Pán prstenů, to je mé dětství, ale Tolkienovi knihy jsem spoustu let odkládala a zároveň se těšila na jejich čtení.

Když jsem Hobita začala číst, překvapilo mě, jak květnatě a hlavně pohádkově je to napsané. Oproti Pánu prstenů je to opravdu takové pohádkové dobrodružství jednoho hobita z Kraje, který má rád svůj klid, ale zároveň ho jedna jeho část ponouká zapojit se do dobrodružství.

Moc se mi líbilo, jak se pořád něco dělo. Žádná hluchá místa, pořád nějaká akce a seznamování s hrdiny, se světem a jeho historií. Všechno to bylo tak krásně zapojeno do celého příběhu, až jsem si chvílemi připadala, že je mi zase šest a svět dobrodružných fantasy příběhů s elfy, trpaslíky a čaroději, není jen fantazie, ale realita skrytá před těmi velkými vážnými dospěláky.

Neodolala jsem a pustila jsem si už i první díl z filmové trilogie o Hobitovi a byla jsem dost překvapená, kolik věcí je tam jinak, nebo navíc, takže jsem zvědavá, jak tomu bude s těmi dalšími dvěma.

Závěr knižního Hobita mě lehce rozesmutnil, ale na druhou stranu, takové konce, které ve čtenáři něco zanechají a vyvolají emoce, jsou mé nejoblíbenější. Tolkien a jeho vypravěčský um je jednoduše kouzelný a pohádkový.

22 11.09.2022

Tohle je tak krásně napsaná kniha plná emocí a lásky k Japonsku, až se mi ani nechce věřit, že už jí mám dočtenou. Klidně bych četla ještě dál. Celé si to hezky pozvolna plynulo svým tempem. Ne vždy vesele - spíš málo kdy - ale ta láska k Japonsku a naděje v lepší zítřky na čtenáře dýchá z každého slova.

Jde vidět, že je autorka novinářka a se slovy to umí. Ty emoce, které do toho dává... Skvost!

Spíš než cestopisem, bych to nazvala deníkem. Náhledem do hlavy, srdce a života jedné novinářky, která se beznadějně zamilovala do Tokia a čtenář má tu čest projít si tu dlouhou náročnou cestu spolu s ní - a zamilovat se do Japonska spolu s ní. Nejednou jsem si během čtení vyhledávala knihy, které Marie studovala, místa, která navštěvovala. Mýty, o kterých tak poutavě psala a doplňovala je o vlastní názory, postřehy a zajímavosti. Mezi jednotlivými zápisky jsou navíc černé stránky s bílými verši haiku, které většinou stručně vystihnou danou část vyprávěnou autorkou.

Prostřednictvím této knihy má čtenář možnost nahlédnout ne jen do života mladé novinářky, která hledá své místo v pracovní branži, ale i do života studentky japanologie, která se nevzdává bez boje; dcery, která myslí na rodiče, jejich stárnutí a i přes nelehké vztahy i na starost o ně; obyčejné dívky, která si jde za svým nově objeveným snem a posláním i přes nepřízně osudu. Marie tu čelí spoustě nelehkých rozhodnutí, ale neztrácí naději! Ať situace vypadá sebehůř, nakonec najde sílu znovu vstát a bojovat dál!

Autorka je jednoduše silná žena, která vás prostřednictvím své cesty za poznáváním Japonska naučí neztrácet naději a jít si za svými sny!

1 03.09.2022

Trošku bizárek. Moc jsem nevěděla co očekávat, ale Zrnka temnoty jsou pro mě jak droga a tak jsem ani tomuto neodolala. Začetla jsem se hned a jako vždy, i tuto čtvrtou knihu z edice jsem slupla na posezení.

Zahrada, ve které se většina knihy odehrává, na mě působila kouzelně, tajemně a děsivě zároveň. Střídají se tu krásné popisy barevných rostlin, jejich vůní a květu se sexuálními scénami s obřím hmyzem, nad kterými valíte oči. Musím říct, že scéna s pavoukama byla opravdu nepříjemná a arachnofobikům (obzvlášť těm silným) bych tohle moc nedoporučovala číst. O několik nočních můr by nejspíš měli postaráno...

Celkově na mě kniha udělala dojem. Je to skoro jako taková Alenka v říši divů, akorát verze pro dospělé a otrlé, se silným žaludkem. Zahrada tu opravdu funguje jako taková říše divů, kde i nemožné se stává možným a bizarností se tu nešetří. Obdivuju autorčinu fantazii, jak tohle celé zvládla vymyslet. Kniha rozhodně není pro slabé povahy, ale ostatním otrlým doporučuju. Je to zajímavý kousek, který dokáže znepokojit a to je dle mého známka dobře napsaného hororu.

8 28.08.2022

Kniha o blbcích, jednom bytě, mostu a králíkovi. Proč ne? Měla jsem náladu na něco praštěnýho, u čeho se budu smát tak moc, až mě budou bolet všechny mimické a břišní svaly. Takže jsem sáhla po Backmanovi, který tohle všechno sliboval. Co myslíte, dostál svých kvalit?

Začátek mi svým stylem připomínal černé historky. Absurdní zdánlivě nevysvětlitelná scéna je nakonec naprosto logicky vysvětlena, i když o nic méně absurdně - dává to smysl nebo si spíš protiřečím? Hm...

Řeknu vám jedno. Smála jsem se? Rozhodně! Ale není to jen o tom, že se čtenář bude smát blbcův v knize. Ony jsou tu i témata, která jsou dost vážná a k zamyšlení (to já v knihách ráda). Uznávám, že občas vyvstanou z dost bláznivé a absurdní situace, ale o tom ta kniha prostě je, to už jsme si řekli na začátku.

Objevuje se tu hodně téma rodičovství, všechny trable a pochybnosti s tím spojené. To, že i rodiče jsou jenom lidi a mají právo dělat chyby - kolikrát chyby ne o moc praštěnější než dělají jejich pubertální děti. Vlastně bych to nazvala jako takovou vtipnou sondou do lidské společnosti, do trablů a úzkostí lidí a to všechno se řeší na pozadí jedné bankovní loupeže, kterou to všechno začíná.
Jo, a taky králíkem! Na toho nesmíme zapomenout!

12 25.08.2022

Ladislav Zibura si mě svými zážitky z cest a humorem získal už u své první knihy ,,40 dní pěšky do Jeruzalém'' - což byl také první cestopis, který jsem kdy četla. Tak jako ta první, i tato druhá kniha je plná úžasných barevných ilustrací a spoustou zážitků tentokrát z cesty po Nepálu a Číně.

K Asii, a cestopisům právě z ní, mě to poslední měsíce hodně táhne. Těšila jsem se na spousty informací o Číně. Bohužel těch informací tu zase až tolik nebylo, spíš zážitky s místními obyvateli, vesničany... Ale i to mělo své kouzlo. Bohužel jsem ale čekala asi trochu víc. Část o Nepálu, kterým vyprávění i pouť začíná, mě až tolik nebavila. Dokonce mi přišlo, že ani ten autorům smysl pro humor nebyl tak barvitý a vtipný jako v předchozí knize.

Čtení ale rozhodně nelituju. Prostřednictvím Láďových zápisků z deníku a zajímavostí týkajících se obou národů si rozhodně nepřijdu nijak ochuzena a čtení mě bavilo - i když Čína byla za mě lepší (čistě subjektivní pocit - asi hlavně proto, že Čína mě jako země zajímá a láká více než Nepál).

Určitě se plánuju pustit do všech dalších Ziburových knih a už teď se těším, kam díky němu a jeho cestopisům ještě zavítám!

22.08.2022

Bezkonkurečně nejlepší díl z celé série a hned za ním ten první! Nedovedu si představit lepší zakončení série!

Tento díl mě v mnohém překvapil. Předem se omlouvám za sentiment, ale asi se bez něj při hodnocení této knihy neobejdu. Je to silné, drsné, pravdivé. Když čte pozorný čtenář mezi řádky, najde tu tolik úžasných a pravdivých myšlenek. Věcí, nad kterými se může skoro na každé straně hlouběji zamyslet. Nad kterými by se dalo diskutovat hodiny. Stačí jedna věta! A zjistíte, že místo, abyste pokračovali ve čtení zíráte z okna autobusu na ubíhající krajinu a místo polí si představujete duny písku a celým svým duchem jste v příběhu, ne v realitě, aniž byste si to uvědomovali. Až tak na mě tato kniha zapůsobila!

Pojďme si tuto sérii nějak shrnout. První díl byl úžasný už když jsem ho před těma několika lety, když vyšel, četla prvně. Bylo to něčím jiné. Drsný svět. Škola, která cvičí a vychovává zabijáky... Celé to mělo své kouzlo. Ten svět byl prostě úžasně vystavěný, až reálně... Druhý díl, ten byl maličko jiný. Asi by se dalo říct, že by mohl někoho zklamat, protože je jiný než ten první. Je tu víc fantastiky, víc magie a dalo by se říct i víry. Ve druhém díle se to začíná ubírat trochu jinou cestou, než se u prvního dílu zdálo. Třetí v pořadí, ten mi sedl asi ze všech čtyř nejméně. Nějak mi to nepřišlo tolik dobré jako ty předchozí a byla jsem zvědavá, jestli tento čtvrtý celou sérii v mých očích pohřbí a nebo ji vynese do nebes. Jsem ráda, že se stalo to druhé!

Nebe po bouřila mě šokovalo a chytlo hned od samého začátku! Každá stránka, každý kousek skládačky, který se odkrýval a zapadal do celého příběhu jedné učenky, strážce duší a krkavce. Bylo to kouzelné a zároveň drsné. Bylo to chvílemi zdrcující a v další nadějeplné. Bylo to... prostě geniální! Těžko se popisují pocity po dočtení takhle úžasné knihy, která se mě dotkla skoro každým svým písmenkem. Ty myšlenky byly neskutečné. Poselství, kterým autorka na konci završí celou tu dlouhou cestu... Uff. Pořád nemůžu najít ta správná slova a to jsem měla během čtení tolik myšlenek, o které jsem měla potřebu se se všemi kolem neustále dělit a rozebírat je hlouběji.

Kromě úžasných myšlenek jsou tu i charakterní a propracované postavy. Každá je jiná, každá bojuje se svými vlastními démony a zkouškami, se kterými se musí vypořádat. Nikdo není dokonalý. Jsou to všechno silné postavy, za které budete skoro až dýchat. Budete bojovat za svobodu s Učenci a Domorodci. Budete potit krev na cvičištích a v bojích o města s Válečníky. Budete velet vojskům a chránit lid Impéria... Je tu toho moc, nedá se to všechno popsat pár slovy!

Rozhodně doporučuju celou sérii. Je to silné kvalitní čtení, i když chvílemi to možná budete chtít odložit. Pořád je to ale v porovnání s tím co vychází dnes, hodně dobré čtivo! Ten svět vás vtáhne, zakousne se do vás a nepustí vás! Znovu začnete vnímat svět až po dočtení a vůbec se vám nebude chtít do reality vracet. Minimálně mě ne!

4 13.08.2022

Krádež vzácného tisku. Únos malého chlapce. Sebevražda mladé dívky.

První tři věty anotace, které mě okamžitě nalákaly ke čtení dalšího příběhu nekromanta Benedikta. Děj začíná tam, kde Pozdravy záhrobí končí a hezky navázal na další díl.

Těžko se mi hledají slova, protože tohle bylo skvělé! První díl byl fajn rozjezd, ale tohle bylo lepší, chytlavější, zajímavější děj. Také už jsem věděla alespoň přibližně co čekat, i když ten konec?! Ale nepředbíhejme...

Čtivost se ani jedné z autorčiných knih nedá upřít. Hned se čtenář dostane do děje, který hezky plyne. Dialogy jsou reálné a nejednou i vtipné, což se mi moc líbilo. Stejně jak tomu bylo i u prvního dílu, není to úplně horor, u kterého byste si okusovali nehty a v noci nemohli usnout. Řekla bych, že tohle je zkrátka a dobře pro každého. Klidně jako příjemná oddechovka pro čtenáře hororů, ale i pro ty, co se nebojí rádi, ale chtějí zkusit nějakou tu duchařinku. Sympatický hlavní hrdina, čtivý text, poutavý děj... V tomhle díle je toho tolik skvělého a nového!

Líbilo se mi to moc! Nemám co vytknout. Jednička byla v porovnání s Ozvěnami malinko slabší, ale oba díly jsou skvělé! Moc se těším na další pokračování, protože bez něho si to nedovedu představit. Benedikta jsem si moc oblíbila. V tomto díle ještě o něco víc a jsem moc zvědavá co bude dál.

Konec ten byl... wow! Nevím jak jinak to popsat. Tohle jsem nečekala a posledních asi 50 stran, to byla jízda! Nemám slov. Maximální spokojenost a natěšenost na pokračování!

4 08.08.2022

DRUHÉ ČTENÍ

Dlouho jsem přemýšlela, jestli ponechat tomuto dílu to pětihvězdičkové hodnocení, které jsem mu po prvním čtení dala, a nebo snížit na čtyři.

První polovinu knihy jsem si jakž takž pamatovala. Přibližně jsem věděla o co v ní šlo a taky jsem se celou první polovinu snažila přijít na to, proč se mi ta kniha tenkrát tolik líbila, když teď se tak moc vleče.

Začátek se jevil jako napínavý, ale nedělo se v něm prakticky nic. Občas mě štvaly všechny tři hlavní postavy, z jejichž pohledů je příběh vyprávěný a to pak nastávalo hodně velké přemáhání číst dál. Několikrát jsem si přála mít to už dočtené, abych se mohla pustit do posledního dílu.

Druhou polovinu jsem oproti první zvládla v podstatě skoro celou na jeden zátah. Bylo tam víc akce, míň jsem si pamatovala, co se v ní dělo, takže mě to i víc bavilo a nutilo číst dál, abych se dozvěděla jak to skončí.

Říkala jsem si čím to je, že u první poloviny to tak vázlo a druhou jsem zhltla na posezení. Ona totiž autorka píše skvěle, líbí se mi její styl, ale trvá mi, než se do něj začtu. I po odložení a opětovném začtení to chce pár kapitol, abych se do příběhu dostala zase zpátky. A to bude nejspíš ten kámen úrazu.

Hodnocení nakonec snížím a ponechám si rezervu k poslednímu dílu. Nelíbilo se mi, co autorka udělala z jedné mé oblíbené postavy, kterou jsem v prvním díle měla tolik ráda. Osud, který Eliasovi autorka vymyslela je teda pěkná podpásovka, ale uvidíme, co nabídne poslední díl. Teorie mám, tak kdo ví? Třeba se mi potvrdí, třeba ne.

24.07.2022

Těžko se nacházejí slova k popisu tohoto cestopisu. Mezi dvěma Kimy je kniha o postřehách mladé české studentky koreanistiky, pobývající na studijním pobytu v KLDR. Studující na tamní prestižní Kim Il-songově univerzitě.

Knížečka je to útlounká, ale těch informací v sobě ukrývá hodně. Pro mě, jakožto běžného člověka, který o KLDR věděl jen takový ten základ, že žít v této zemi, v totalitě, která tu panuje, je něco, co asi nikdo dobrovolně a trvale nechce. Nina nás prostřednictvím svých zážitků, postřehů a vědomostí získaných během studia, seznamuje s režimem. S tím jak je propaganda úplně všude a ve všem, jak jsou obyvatelé KLDR postupně už od malička cvičeni jak roboti k poslušnosti a k vyjmenovávání všelijakých Vůdcových životních událostí.

Kromě jiného se dozvíme o hierarchii společnosti, o bydlení, platech, partnerských vztazích, ale i významných památkách a historii Severní Koreje. O tom, jak se k cizinci v KLDR chovají a sledují každý jeho krok...

Najde se tu i pár fotek, které doplňují celé vyprávění. Je to drsná a krutá realita. Musím říct, že celou dobu autorka vše vypráví takovým tím hezkým stylem, že si člověk občas říká, že to vlastně není tak hrozný, ale tamní režim si umí dobře pohlídat, co jako cizinec všechno můžete vidět a co už je přes čáru.

Bizarních situací je tu popsaných hned několik. Mě nejvíc dostalo povídání o studentce, která při sesuvu půdy zachránila Vůdcův portrét a přišla při tom o život. Na základě tohoto jejího hrdinského činu po ní byla na její počest pojmenovaná škola, na které studovala a její rodina a profesoři sklidili poctu a vyznamenání. To jen na ukázku, jaký extrém ten tamní totalitní režim je.

Rozhodně doporučuju přečíst všem. Je to stručné seznámení se Severokorejskou nemilosrdnou krutou realitou.

9 22.07.2022

Už od začátku mi v této Colleeniné knize něco nesedělo - nebo chybělo? - a nemohla jsem za celou dobu čtení přijít na to, co to bylo. Bylo to jiné. Řeší se tu další vážné téma, jak jsme u této autorky zvyklí. Ale není to zas až tolik závažné, jako v jiných autorčiných knihách.

Tohle bylo zatím asi jen po druhé, co se mnou Colleenina kniha nijak nezacloumala a nechala mě v podstatě úplně chladnou. Na pomalejší rozjezdy jsem si už zvykla, i na klidnější první poloviny knihy. Vlastně vím, že Colleen mě nejvíc vyždímá až na posledních stránkách a od poloviny knihy do konce mě drží a ja hltám slova. Tady tomu tak nebylo.

Abychom se ale nepochopili špatně! Kniha je napsaná skvěle! Primárně se tu řeší vztah matky a dcery a do toho se zamíchá fůra tajemství a lží. Z té pocitové a dejme tomu nějaké psychologické stránky postav, to bylo napsané skvěle, to autorka prostě umí bez debat. Ale co se týče děje a jeho věrohodnosti... Přišlo mi to jako hodně špatných náhod, tragédií, nepřízní osudu a podobných věcí najednou až už to bylo spíš nereálné. Taková zkouška autorky, kolik toho jeji postavy snesou než to odpískají.

V celé knize se střídají kapitoly matky Morgan a dcery Clary. Nevím, jestli bych dovedla říct, která mi byla sympatičtější nebo se kterou jsem víc soucítila, ale Morganina část mě asi bavila víc. Celkově bych ocenila víc vysvětlit to "tajemství", co se v její lince řeší. Bylo by fajn, kdyby tam bylo nějaké pátrání po tom, jak to bylo... Prostě víc nějaké akce a možná trochu míň řešení vztahových problémů mezi matkou a dcerou, ale to už bychom se dostali asi dál od nějaké romantiky.

Celkově jsem spokojená ale ocenila bych ještě trošičku něco navíc. Asi už jsem Colleen přemlsaná, jak jí mám načtenou a už mi chybí jen "To nejlepší v nás". Takže za mě super, ale je to trochu jiné a ne tolik sladké, jak by se od této autorky dalo čekat.

2 15.07.2022

Přečteno na jeden zátah, protože jinak to ani nešlo. Úžasně napsané!

Kniha s tématikou zneužívání dětí, kterou autor dle svých slov vylíčil s velkou opatrností a ohleduplností. A já musím jedině souhlasit.

Příběh dvou malých chlapců, kteří si prošli doslova peklem, se kterými budete soucítit a bude vám jich líto. Je to silné, kruté, bezcitné a surové. Spousta věcí je tu naznačena, autor se drží svých slov z úvodu a nezabíhá do žádných detailů, což je jedině dobře. Pro slabé povahy toto určitě není, ale na druhou stranu je tu vše popsáno tak, že to je stravitelné a jisté věci jsou tu spíše naznačeny a dále záleží na čtenáři, do jaké míry si je sám domyslí...

Musím říct, že tohle je asi nejsilnější kniha z celé edice Zrnka temnoty, kterou jsem dosud četla. Není to ani tak děsivé a hororové, ale spíš kruté a ve čtenáři kniha vyvolá spoustu emocí: hněv a frustraci z toho, že tohle se opravdu ve světě děje; lítost a smutek nad těmi zmařenými životy dvou malých chlapců.

Je to úžasně napsané a každý, kdo má alespoň trochu koule na to se do knihy s touto tématikou pustit, říkám běžte do toho! Autor se tohoto tématu zhostil důstojně a ohleduplně a rozhodně neměl zapotřebí pitvat se v detailech. Klobouk dolů před autorem!

5 13.07.2022

Další odpočinkový díl romantické série Bridgertonovi. Na tento díl o Colinovi jsem se moc těšila. Penelope a Colina jsem si už v předchozích dílech oblíbila. Hlavně tedy Colina, který nikdy nešetřil vtipnými hláškami a byl příjemným zpestřením každého dílu.

Musím upřímně říct, že jsem ale čekala něco trošku víc. Celý díl se tu zaměřuje hlavně na drama ohledně odhalení lady Whistledownové, autorky novin o klepech ve společnosti. Tato lady je čtenářům série dobře známou osobou a zpestřením všech dílů. Bohužel díky seriálu, který totožnost lady vyzradil snad hned někdy v polovině první série, jsem nebyla ani překvapená ani šokovaná. Bylo to předvídatelné úplně ve všem, což Bridgertonovi sice bývají tak jako tak, ale v tomto díle to bylo nějak víc cítit.

Colin mě tu taky trochu zklamal. V předešlých dílech to byl vždy veselý, vtipný a milý Bridgerton. V tomto se z něj stal trochu morous. První polovina knihy byla super, pak to šlo trochu dolů. Chybělo mi tam víc vtipu a takové té pohody a bylo to spíš jedno velké drama. Asi jsem čekala, že se u tohoto dílu budu víc smát, než tomu tak nakonec bylo, i když to zezačátku měla dobře našlápnuto.

Odpočinkové letní čtení je to stále, ale víc si knihu podle mě užijí ti, kteří seriál ještě vůbec neviděli a jako první začínají knihami - a dělají dobře!

Těším se na pátý díl o Eloise, ale asi bych měla těšení trochu krotit, protože po Čekance, na kterou jsem se taky hodně těšila, se bojím, abych nebyla znovu zklamaná.

2 12.07.2022