kniznistranky komentáře u knih

Další kniha Mistra hororů přečtena. Nevím, jestli se mi líbila víc než Osvícení, ale minimálně byla stejně skvělá. Rozjezd byl trochu pomalejší, ale to jsem už pochopila, že je u Kinga téměř samozřejmostí. Mě to vlastně docela i vyhovuje. Poznám hlavního hrdinu a pomalu se dostávám do děje a užívám si každé slovo. To, jak King píše, to asi nemusím zmiňovat. Neskutečně moc mi to sedí!
V této jeho obsáhlé knize se objevují hned dvě témata, která mi jsou velmi blízká - a to stavařina a umění. Právě umění, a malování především, má v této knize přímo hlavní roli. Skvěle popsán proces tvoření, až má člověk chuť popadnout štětec a plátno a jít malovat také. Samotný námět, kdy obrazy namalované Edgarem "ožívají", se mi moc líbil. Konec byl hodně povedený a posledních 200 stran jsem hltala s tím, jak se vše blížilo ke konci a rozuzlení. Skvělá kniha! Moc doporučuju všem milovníkům Kinga a umění.

9 15.01.2022

Má poslední přečtená kniha roku 2021. Tento rok jsem začala s knihou od Colleen Hoover, četla jsem její knihy napříč celým rokem a myslím, že jsem se rozhodla správně, když jsem tento rok její knihou i zakončila.
Ano, byla to jedna z těch slabších. Mám od autorky oblíbenější kousky, ale i přes to, že bylo tohle slabší, pořád to bylo hodně dobré. Knihy této autorky mám ráda jednak kvůli těm silným příběhům, které se v nich odehrávají, ale hlavně díky všem těm emocím a myšlenkám, které ve mě zanechají po dočtení. A tento příběh nebyl výjimkou. Naopak. Řekla bych, že lepší knihu jsem si na poslední dny roku nemohla vybrat. Opět mě donutila přemýšlet, pokládat si důležité otázky a možná i v některých věcech trochu víc otevřít oči. Colleen je moje srdeční záležitost a jestli jsem se o jejích knihách během tohoto roku něco naučila, pak to, že ona mě nikdy nemůže zklamat. Nikdy! Vždycky mi její text něco předá, i když děj je malinko slabší než je u ní zvykem. A to je pro mě známka dobře napsané knihy. Když ve mě vyvolá nějaké emoce. Jakékoli. Strach, vztek, štěstí, radost, smích, slzy... Cokoli! A knihy Colleen Hoover přesně takové jsou.

5 31.12.2021

Příběh o dívce, která se nechce vdávat, chce být svobodná a chce žít - a proto uzavře smlouvu s ďáblem. A její život se pro všechny stane neviditelným. Geniální námět!
Když jsem se do čtení pouštěla, byla jsem hodně zvědavá, jak tohle téma autorka zpracuje a jak se mi bude její kniha číst. Styl psaní je poetický, bohatá slovní zásoba, barvité popisy a ten jazyk! Moc se mi líbilo jak autorka píše!
Máme tu dvě dějové linky (potažmo se tu mihne i třetí) - minulost a přítomnost. Téměř celou knihu jsem měla raději ty kapitoly z minulosti, kdy spolu s Addie - naší hlavní hrdinkou - poznáváme drsný život začátku 18. století v malé francouzské vesnici, cítíme zápach a vidíme špínu pařížských ulic, lesk bohatě zdobených šatů šlechtičen. Bolest svíjejícího se prázdného žaludku a zimy tak bodavé, že ji nezažene ani teplá deka, pod kterou zrovna ležíte když knihu čtete. Tyhle části knihy jsem si užívala a jak už jsem psala výš, ten jazyk, jakým je kniha napsána, to je skvost!
Bohužel, objevily se i části, které mě nebavily, které byly zdlouhavé a kolem poloviny knihy jsem se dokonce přistihla, že už si přeju, abych to měla dočtené. Ono 500 stran je 500 stran. Dějová linka v přítomnosti, mě zas až tolik nebavila, Henryho jsem moc nemusela a všechno kolem něj mi přišlo takové nezajímavé. Navíc se autorka právě v této dějové lince zaměřila celkem dost na LGB (záměrně píšu jen tato tři písmena), a ač jsem se snažila to prostě brát jak to je, tak mě to při čtení rušilo. Autorka totiž nezapomněla nikdy u nové postavy, které se v příběhu mihne, zmínit, jakou má orientaci (a všechny zaškatulkovala do LGB komunity). Moc jsem nechápala proč a co jí k tomu vedlo a ač proti tomuhle tématu absolutně nic nemám, tady to bylo tak do očí bijící, a tak to na mě z příběhu křičelo, až mi to vadilo a štvalo mě to.
Konec byl skvělý a jsem s ním spokojená. Celkově je to krásná kniha s krásným jazykem, ale má i místa, kde se vlastně nic moc neděje a jde spíš o myšlenky, kterých tu čtenář najde spoustu. Celé je to navíc protkané uměním, to tu sálá z každé strany a má tu své místo. Zakomponování umění všeho druhu a umělců, které všichni dobře známe, to byl skvělý tah! Obdivuju, kolik toho autorka musela nastudovat ne jen o umění, ale i historii jako takové, všechny ty detaily, co se zrovna nosilo za oblečení, jaká byla společnost... Je to obdivuhodný kus práce!

6 30.12.2021

V těchto předvánočních dnech, kdy by se asi spíš hodilo číst něco klidného, odpočinkového a romantičtěji laděného, jsem si řekla, že zabloudit do horových povídek by mohlo být super a osvěžující změna. Byla to taková směska strašidelných příběhů z poloviny 19. a začátku 20. století, přesně v tom stylu klasických hororově laděných příběhů té doby, které mám ráda. Navíc se odehrávají právě v období Štědrého dne nebo dnů kolem něj. Z 6 hororových povídek se mi nejvíc líbily dvě: "Podivná noční hra" a "Pravdivý příběh hrůzy". Naopak nejmenší dojem na mě udělala povídka "Vánoční shledání", která je celkově hodnocena i jako nejslabší povídkou celé sbírky. Rozhodně ale doporučuju všem, kteří mají rádi hororové příběhy v klasické literatuře, které úplně za každou cenu nevyděsí, ale ten jazyk jakým jsou psány je prostě skvostný a barvitý. Každá povídka má navíc svou ilustraci, takže i oko se pokochá.

7 22.12.2021

Vánoční koledu jsem si chtěla přečíst už několik let. Pravidelně jsem si na ní vzpomněla někdy přes rok s tím, že o Vánocích si ji musím přečíst - a pak jsem na to zapomněla. Až do teď. Věděla jsem, co čekat, ale i tak mě zarazilo, jak melancholická ta Vánoční koleda vlastně je. Je to příběh k zamyšlení a čte se s lehkostí pohádky. A neskutečně moc se mi zalíbil Dickensův styl.

14 19.12.2021

Jakožto čtenář, který romantické příběhy nijak aktivně nevyhledává, jsem měla taková vlažnější očekávání. Chtěla jsem v první řadě pomoct autorce splnit si sen a vydat knihu. Když mi kniha po vydání dorazila domů, najednou mě to k ní strašně táhlo a něco mi říkalo, že teď je ten pravý čas na to si ji přečíst, takže jsem po ní sáhla.
Rozjezd byl dobrý, i když romantická linka mi přišla zprvu až moc rychlá a ne moc věrohodná. Trochu mi tam nejdřív chyběla i nějaká chemie mezi postavami. Taky se hned zezačátku objevila část, která na mě působila jako dodatečně vložená a jakoby navíc. Tím bych uzavřela oddechovější a klidnější první polovinu knihy a přesunula se k té druhé, která byla famózní! Musím říct, že se to krásně četlo, plynulo to a příběh je to ve výsledku opravdu silný a ne až tak oddechový, jak se může zdát. Jsem mile překvapená. Kvalita kapitol šla stále nahoru a i přes kostrbatější začátek a menší věrohodnost byl konec skvělý a přesvědčil mě. Části s Miou a Leem mě navíc neskutečně bavilo číst. Lea jsem si hodně oblíbila.
Nesmím zapomenout vyzdvihnout grafickou stránku knihy, protože ta se opravdu povedla! Krásná obálka a decentní vločka doplňující některé stránky uvnitř - no hned byl ten zážitek ze čtení ještě o něco větší. Sečteno a podtrženo - jsem příjemně překvapená. Opravdu je to silný příběh zabalený do oddechovějšího a lehčího kabátku.

5 18.12.2021

Ať se snažím jak se snažím, nedokážu to pochopit. Nedokážu pochopit, jak je možné, že Colleen mě v každé své knize dokáže několikrát tak emočně rozebrat. Prostě to nechápu! Ta ženská má takový dar psát chytré romantické příběhy, které čtenáře chytí za srdce a dotknou se ho, že si troufám říct, že na ní v mých očích snad nikdy nikdo mít nebude. Colleen bude vždycky TA spisovatelka, která dokázala prolomit mou nechuť číst romantické knihy, protože jsem nikdy nevěřila tomu, co se v nich píše. Její příběhy jsou pro mě ale vždy tak živé, tak realistické a tak emočně náročné, že se to nedá popsat slovy. Ani tento příběh není výjimkou. Hned zezačátku mi vhrkly slzy do očí a to se považuju za emoční ledovou královnu co se brečení u knížek týče. Každá rok, každé další setkání a každý 9. listopad, kdy se hlavní hrdinové potkali, jsem nestačila otáčet stránky dostatečně rychle, abych věděla co bude dál a zároveň se snažila otáčet je a číst co nejpomaleji, abych před sebou měla ještě velkou část příběhu. Mile mě při čtení překvapilo i to, že se tu mihli hrdinové z jedné autorčiny předešlé knihy, která patří mezi mé velmi oblíbené - ke kterým se teď řadí i 9. listopad. Udělalo na mě dojem, jak autorka vzala všechno romantická klišé a udělala si z nich - a tím pádem i sama ze svých knih - legraci a líbilo se mi to! Myslím, že vše, co jsem ze svých pocitů po dočtení knihy chtěla napsat, jsem už napsala a teď už mě jen čeká (jako vždy) těch pár dní, kdy budu v myšlenkách stále ještě vstřebávat emoce, které ve mě kniha vyvolala.

10 13.12.2021

Přečteno na jeden zátah - což už se mi dost dlouho nestalo - a bylo to úžasné! Autorčin styl je jeden z těch, na který si pár stran potřebuju zvyknout, číst pozorněji abych se do děje dostala, ale pak už to jelo a "vyflustlo" mě to až na konci. Brilantní! Nemám co vytknout a jsem maximálně spokojená. U Zlovolných bytostí, které jsem četla nedávno, mě autorka svou povídkou úplně stoprocentně nepřesvědčila a spíš se mi líbili její balady, ale tady si to sedlo jak prdel na hrnec, jak se říká. Dobře vymyšlené, za mě i uvěřitelné a navíc doplněné úžasnými malými ilustracemi. Ano, tohle já můžu! Jsem nadšení a těším se na další autorčinu tvorbu a na další knížku v této edici Zrnka temnoty!
Za závěr bych jen řekla, že je možná lepší nic si o knížce nezjišťovat a pokud vás baví horor, prostě se do ní rovnou pustit. Přece jen, má 120 stran, takže jí někteří slupnou vážně na posezení.

5 11.12.2021

Myslím, že mě asi nikdy žádná knižní postava nevytáčeka tolik jako Umbridgeová. Reálně jsem párkrát během čtení zatoužila do něčeho praštit a vybít vztek na tu příšernou ženskou. Ani té filmové "růžové" verzi Umbridgeové se to nepovedlo až v takové míře. Během čtení jednotlivých dílů mě vždycky baví číst o těch věcech, které se do filmu nevešli a řekla bych, že v tomto jich bylo celekm dost a několik jich bylo i pozměněno. Neskutečně moc mě bavila část o skládání NKÚ, která byla detailně popsana a ne jen otazka jednoho záběru na žáky sedící u stolů a skládající zkoušku. Taky se mi moc libilo, jak to bylo zase o kousek temnější, to mě baví moc a těším se na ty poslední dva díly a na to, co v nich bude oproti filmům jinak. Ač jsem se tohoto dílu nejspíš trochu bála a odkládala ho hlavně díky té tloušťce a malým písmenkám, jsem maximálně spokojená! Prostě Harry je Harry (i když ten knižní mi přijde trpchu na ránu oproti filmovému).
PS: Za mě bude vždycky nejlepší Ron!

12 08.12.2021

Několik měsíců jsem si brousila zuby na tuto autorčinu knihu a pořád tak nějak odolávala. Když jsem se ale dozvěděla, že jí bude vycházet novinka u mého oblíbeného nakladatelství, rozhodla jsem se, že si nejdřív přečtu její prvotinu a trošku se s její tvorbou seznámím. Na úvod musím říct, že Erbena v tom pozná nejspíš každý, kdo přečetl Kytici. Je to stejná hororová atmosféra, slovanská mytologie, duo dítě a matka...
V knize máme jednu povídku a několik balad. Oboje má své kouzlo. Udělalo na mě dojem to vykreslení tehdejší doby, vesnické prostředí, strašidelné příběhy tradující se mezi lidmi. Líbilo se mi to moc! Povídka za mě trošilinku slabší než balady, ty jsem si opravdu užila snad všechny. Těším se na autorčinu další tvorbu. Tohohle nutně potřebuju víc!

6 26.11.2021

Kniha mě svým námětem zaujala ještě před tím, než byla vydána. Tajná jalská rasa, Egypt, písek, pyramidy a samozřejmě město Jal... Prostředí, které autorka zvolila je samo o sobě dost lákavé. Já sama jsem nic odehrávajícího se v Egyptě ještě nečetla. První kapitola nám nabízí rovnou velkou akci, ale pak - bohužel - akce na několik stran téměř mizí. Tak do poloviny knihy se seznamujeme s postavami, vztahy mezi nimi navzájem a kulturou jalské rasy. Moc mě bavilo číst o historii, o bozích a jak všechno vzniklo. Bylo to skvěle vymyšlené a čtivé! To je velice důležité zmínit. I když se první polovina knihy nese spíš v klidnějším duchu, nuda to nebyla! Navíc musím vyzdvihnout skvělé dialogy, které byly uvěřitelné a nebyla to žádná vycpávková omáčka. Nejednou jsem se i nahlas smála. Druhá polovina, to byla jízda! Začalo se to stáčet trochu jiným směrem než bych si troufala čekat a příjemně mě to překvapilo. Paráda! Neodpustím si ale zmínit, že ke konci se tu odehraje jedna pikantnější scéna, která dle mého mohla být decentnější. Nejsem žádný puritán, to rozhodně ne, ale nějak mi to tam úplně nepasovalo rozepsané až do takových detailů. Ale to je jen můj názor.
Konec slibuje další díl, i když dějová linka je vlastně ukončená. Jsem zvědavá, co bude dál. Rozhodně povedený debut mladé české autorky!

21.11.2021

Tak, jak mě první Kingovka (Řbitov zvířátek) docela zklamala, tak mě tato Kingovka nadchla. Pecka! King se mi čte velice dobře, to jsem zjistila už u Řbitova zvířátek. Ovšem děj v této jeho knize, ten mě na rozdíl od té předešlé pohltil. Vtáhlo mě to. Popisy hotelu a atmosféry byly tak živé! Osamělý starý hotel v horách s bohatou, ne zrovna dobrou historií, teď ty popisy padajícícho sněhu, chumelenice, větru za okny a ožívajícího hotelu... Nemám slov! Četla jsem po večerech u lampičky, takže to také udělalo své. Ale tohle byla prostě paráda! Tahle si představuju skvěle napsaný horor! Opakuju se pořád dokolečka. Děj v knize se navíc odehrává z velké části právě v listopadu, takže lepší dobu na čtení jsem si vybrat nemohla. Sníh za oknem jsem sice neměla, ale sychravé nefalšované podzimní počasí ano. Obrovské doporučení!

15 13.11.2021

Nevím proč, ale vždycky jsem měla pocit, že notoricky všemi známý příběh doktora Jekylla a pana Hyda je obsáhlejší román a ne 80 stránková povídka. To byl první šokující poznatek během čtení této knihy, která v sobě ukrývá hned tři povídky o dobru a zlu - no, spíš o tom zlu. Moc jsem se těšila až se do povídky o Jekyllovi a Hydovi začtu a tak nějak nevím, jestli jsem spokojená nebo ne. Asi jsem čekala trochu víc. Určitě se mi líbilo, jak to bylo napsané a vymyšlené, to bezesporu. Takovéto počátky hororových strašidelných příběhů v klasické literatuře, to já můžu! Takže líbilo se mi to, ALE!
Druhá povídka "Lupič mrtvol", ta mě zaujala o něco víc. Z té jsem konečně cítila takový ten pocit, když v noci čtete horor, všude je ticho a atmosféra udělá své. Lupič byl skvělý a líbil se mi ze všech třech povídek nejvíc. Poslední, závěrečnou, povídkou byl "Markheim" a uff... no... zklamání! Velké! Nejslabší ze všech a kdyby ve sbírce nebyl, vůbec by mi to nevadilo. Suma sumárum spokojenost, ale mohlo to být lepší.

2 05.11.2021

Já jsem nadšená! Přiznávám, že ze začátku jsem si nebyla jistá, jestli mi kniha sedne a docela jsem se bála toho, že ne. Ale opak je pravdou! Pozdravy záhrobí jsou v první řadě úžasně čtivé. Jakožto pomalý čtenář jsem skoro až nechápala jak snadno a rychle se mi text čte a jak moc mě příběh vtáhl. Začetla jsem se hned. Z dějem už to bylo takové nejistější. Ze začátku se mi to moc nezdálo. Kniha je rozdělena do několika částí, kdy každá část se zabývá jedním případem, který náš hlavní hrdina řeší. A zároveň je na pozadí ještě další linka... No, trochu zamotanější koncept, ale o to dokonalejší a překvapivější rozuzlení věcí, které vám v průběhu čtení začnou zapadat do sebe a dávat smysl. Nečekejte od toho mrazivý thriller nebo horor, po kterém nebudete moct zamhouřit v noci oči, spíš je to geniálně vystavěný román o duchách a jednom fajn chlápkovi, co s nimi komunikuje a pomáhá tak vyšetřovat vraždy a pojistné podvody. Těším se, až autorka vydá něco dalšího a těším se ještě o to víc, že je to češka!

3 31.10.2021

Od samého začátku mě příběh vtáhl. Díky dvěma předchozím povídkovým knihám jsem už hrdiny moc dobře znala a těšilo mě s nimi trávit další čas a poznávat další část jejich příběhu. Jestli by se dala nějak jednoduše popsat tato první románová kniha ságy, tak byla rozhodně milá a zábavná. Celý tento díl je vlastně o dospívání malé Ciri. Mockrát jsem se usmívala ne-li skoro až smála u některých dialogů a děj mi přišel opravdu vtipný a úsměvný, u jiných částí byl zase tak milý a nevinný. Nevím, zda jsem u předchozích dvou povídkových knih vyzdvihla překlad ale myslím, že ne. Ten je opravdu bravurní! Hlavně slang trpaslíků, ten musí zákonitě bavit snad každého čtenáře! Opět jak jinak než geniální! Zbožňuju tento příběh o Geraltovi a Ciri a díky bohu mám před sebou pořád dost dílů, na které se můžu těšit!

13 27.10.2021

Jsou knihy, které člověk musí přečíst víckrát, aby je plně pochopil. Aby našel vše, co je v jejich slovech ukryto a s každým dalším čtením v nich viděl tu hloubku. Utrpení mladého Werthera je jednou z takových knih. Jde o pár stran, které jsou psány i překvapivě čtivě, ale to, co se čtenář dozvídá s dalším a dalším Wertherovým dopisem je těžší a těžší. Musela jsem si čtení dávkovat a proto mi těch asi 145 stran trvalo přečíst nějaké dva týdny. Tohle není čtení na jeden večer. Je lepší si to dávkovat a rozhodně mám v plánu si tuhle Goetheho knihu přečíst někdy znovu, i když na mě zas takový dojem neudělala. Mám pocit, že jsem ji nepochopila tak, jak by si zasloužila a to mám v plánu někdy v budoucnu napravit.

6 11.09.2021

Právě jsem dočetla. Ke druhému dílu jsem se dostala nějaké čtyři měsíce po přečtení prvního - a to bylo dobře! Kdybych druhý díl četla hned po prvním, bylo by to opravdu to samé akorát jinýma očima. Takhle, s odstupem času, můžu říct, že lepší dobu jsem si vybrat nemohla. Hlavní linku jsem si sice pořád pamatovala, ale takové ty detaily kolem už moc ne. Ty mi Holderům pohled znova připomněl a celé to mělo své kouzlo. Návrat za starými známými nebo něco takového. Vzpomínám si, že u 'Bez naděje' mi zezačátku moc nesedlo to prostředí střední školy. To se v tomto pokračování už nekonalo. Celé to bylo vyprávěno z pohledu Holdera a zároveň se příběhem prolínaly jeho deníkové zápisky... Budu se opakovat, ale mělo to kouzlo! Zhltla jsem to jako vždy v podstatě hned. I když šlo o převyprávění příběhu očima jiného hrdiny, bavilo mě to moc. Doporučuju nečíst díly hned po sobě, ale proložit si to i jiným čtivem a po čase, až se trochu rozmlží detaily, se k příběhu Sky a Holdera zase vrátit a připomenout si jejich příběh.

4 10.09.2021

Od Fitzgeralda jsem doteď nic nečetla. Film, natočený podle této povídky, jsem také zatím neviděla, ale určitě se na něj chystám. Byla to kraťučká povídka, ale o to větší dojem na mě udělala. Skvěle a čtivě napsané, originální námět a spousta myšlenek a věcí k zamyšlení.

8 22.08.2021

Ač jsem nějakou tu klasiku na střední četla, Tolstoj mě minul. Měla jsem před ním respekt a zdálo se mi, že je to prostě moc těžké čtení. Teď, o pět let později, se ke klasice znova vracím a chci ji víc prozkoumat. Jak se říká: klasika je něco, co chce mít každý přečtené, ale nikomu se do ní nechce. Přesycenost všemi novinkami mne nakonec dovedla zpět a první karta padla na Tolstého a jeho Kreutzerovu sonátu, o které si ani nevybavuju, že bych se někdy učila, což je škoda. Jde o malou knížečku, pro některé záležitost na hodinku a jedno posezení u kávy. Ale tolik myšlenek, co je ukrytých v těch 140 stranách... Nečekala jsem, že mě to tolik pohltí! Doslova jsem hltala každé slovo, jak moc čtivé to bylo. Vracela jsem se a četla některé pasáže znovu a snažila si vrýt každou větu do paměti. Příběh je to vlastně jednoduchý s až primitivním dějem, ale s tolika úžasnými myšlenkami! Je tu popsané manželství dvou lidí, jejich vztah, jeho vývoj. Láska, touha, žárlivost, vztek... Je tu toho spousta, nad čím člověk při čtení i po dočtení musí přemýšlet.

5 21.08.2021

Většinou odolám knihám, které jsou všemi vychvalované a doporučované, ale tohle mě lákalo stále víc a víc...
Příběh je to jednoduchý, prostý, nenáročný, odpočinkový... a nevím, kolik synonym pro to samé bych ještě našla. Vyvíjí se podle očekávání a podle očekávání i dopadne, ale moc jsem si u čtení odpočinula. Ideální letní dovolenkové čtení. První polovinu knihy jsem se smála skoro pořád. Dialogy mezi postavami byly skvělé, chytlavé, zajímavé. Líbilo se mi to moc. Druhá polovina už byla vážnější, řekla bych místy až dramatická a taky romantická. Milostné scény tu samozřejmě byly dle očekávání, ale jejich popisy byly i přesto decentní. Ač tato kniha poprvé vyšla už před více jak deseti lety, myslím, že s popisy milostných scén může konkurovat kde jaké současné vyzdvihované romantické knize, kde je to všechno tak nějak bez elegance a pořád dokolečka. Já jsem s knihou spokojená. Nic, co by člověka úplně uchvátilo, chybky to má, ale dokonale si u toho člověk odpočine a vypne mozek.

4 14.08.2021