kniznistranky komentáře u knih
Sáhla jsem po této knize, když jsem neměla zrovna optimistickou náladu a venku pršelo. Dočetla jsem ji asi o necelý měsíc později, kdy taky nemám úplně optimistickou náladu a venku leje už celý den. Nemyslím si, že to bude náhoda...
Tohle je silný příběh, těžký příběh podaný až bravurně jednoduchou formou a to je možná ještě mrazivější. Kniha vyšla už před spoustou let, ale do povědomí lidí se dostala až díky seriálu. Což je na jednu stranu škoda, na druhou buďme rádi alespoň za to, protože díky tomu se z Hannah Bakerové z 'nějaké zapadlé knížky' stala Hannah Bakerová z 'knihy a seriálu, jejíž příběh otevřel lidem oči a ukazuje to, co mnozí raději vidět nechtějí'. Těžko psát názor na takový příběh. Můžu jen říct, že kniha končí dle mého otevřeně a seriál je v tomto případě moc dobrým doplňkem a pokračováním.
Přemýšlela jsem, jak mé pocity a dojmy z této knihy popsat. Autorka nám tu představuje zajímavou směs fantasy zasazené do relativně moderní doby. Najdeme tu v podstatě všechno od magie, nejrůznějších starých artefaktů a všech tvorů a ras, které z fantasy knih známe (andělé, víly, chiméry, vlkodlaky a upíry - v tomto díle tzv. měniči atd.), až po auta, vrtulníky, bojové tanky a situace typu: anděl si vytáhne z ledničky vajíčka, usmaží si je na pánvičce ke snídani a udělá si u toho selfíčko. Takhle to zní trochu jako bizár a ano, chvíli trvá, než se čtenář začte a pochopí, jak tento svět typu 2v1 vlastně funguje. Nejdřív sem byla zmatená a pak postupně čím dál víc nadšená z toho světa, který tu autorka vymyslela. Za mě lepší svět než Dvory. Půlměsíční město mě po této stránce - i přes ten bizár - fakt sedlo o dost víc. Během čtení některých scén mi hlavou současně létaly tyto dvě absolutně odlišné myšlenky, které nejspíš i dost vystihují moje rozporuplné pocity po dočtení: "To bylo tak boží a úplně jak psaný mě na míru ta scéna, to tam přesně pasovalo toto!" a hned současně s tím: "WTF? To si u toho psaní házela kostkou a solila tam jednu věc za druhou podle toho, co jí zrovna padlo?". Jak říkám, prostě trochu bizár, ale člověk k tomu asi musí tak přistupovat, když tuto knihu otevře a pustí se do ní. Je to pohádka pro dospělé. Tentokrát se autorka zaměřila víc na akčnost a napětí a odpustila si ten přehršel sexuálních scén jako bylo třeba ve Dvorech. Tady se sice nějaká také objevila, ale v těch skoro 800 stranách je to doslova zanedbatelné množství. Když se ještě vrátím k ději, líbila se mi ta thrillerovo-detektivní linka o pátrání po vrahovi a v kombinaci s tím zbytkem se mi to moc líbilo. Ale bohužel, konec, ten to trochu zabil. Rychlé a vyřešené v podstatě lusknutím prstu a to už jsem autorce bohužel nežrala. Velké plus ale vidím v tom, že ač jde o první díl série, končí to uzavřeně a nepotřebujete vlastně číst pokračování, aby jste se dozvěděli víc.
PS: Syrinx byl nejúžasnější a hned bych si ho vzala domů. A věřte tomu, že vy taky!
Nebylo to mé první ani poslední setkání s autorem. Věděla jsem, že budu nadšená. Knihu jsem si brala jednohubku, kterou slupnu během chviličky a taky že jo! Přečteno ani ne za den čistého času. Příběh byl opět tak poutavě a čtivě napsaný, že to jinak nešlo a jak jsme se jednou začetla, tak se pak těžce odtrhovalo. Fascinuje mě, jak autor zvládl na 270 stranách vymyslet tak bravurní zápletku, celých těch 270 stran udržet čtenáře plně vnímavého a čekajícího na velké finále. V záplavě 500 a více stránkových thrillerů si čím dál více vážím právě takovýchto. Kdy si autor vystačí s malým počtem stran a vytvoří velké dílo. Fitzek je sázka na jistotu a já už se těším, až se plně ponořím do jeho další knihy! Velké doporučení!!!
Na tuto knihu jsem si brousila zuby už od té doby co vyšla. Dostala se ke mě bohužel ale až teď, v době, kdy už asi nespadám ani do krajní věkové hranice čtenářů. Začíst se do ní pro mě byl ze začátku nadlidský výkon. Prvních 100 stran byla jedna velká nuda a než jsme se dopracovala vůbec na stranu 50, tak se mi u ní podařilo hned dvakrát usnout. No, co si budeme, žádná hitparáda. Kolem cca poloviny už to nabralo nějaký směr, bylo to čtivější, zajímalo mě co bude dál a kam se bude příběh vyvíjet. Kniha si u mě o něco polepšila, ale ve výsledku ani po dočtení žádná sláva. Taková milá věc, když chcete něco číst, je vám jedno co a vlastně vás ani moc nezajímá, co se v knize vlastně děje. Samotný dej bych shrnula asi do 5 vět. Zklamání, ale tak hold, s tím se musí počítat...
První povídkou v této druhé povídkové knize jsem se prokousávala strašně dlouho. A ne a ne ji dočíst. Je to asi týden, co jsem se zařekla, že tuhle knihu už prostě musím dočíst. Druhá povídka už mě chytla víc a ja se opět zažrala do příběhu zaklínače Geralta. Z prvního dílu už si toho moc nepamatuju, ale z tohohle druhého mám větší čtenářský zážitek. Jednak některé postavy jsem už znala, takže to už nebyla taková velká neznámá jako u jedničky a i ty povídky mě chytly více. Hlavně poslední dvě - Meč osudu a Něco více.
Na závěr bych jen chtěla čtenáře varovat - tak jako mě před čtením této knihy jedna hodná duše varovala - nečtěte úplně poslední povídku v této knize (epilog). Prý je to jeden velký spoiler na zakončení celé ságy. Tak pozor!
Skvělé zakončení. K celé této sérii se budu určitě ráda vracet. Ten svět, postavy, to jak všechno od začátku funguje a jak jsme v prvním díle poznávali smrtky a svět, ve kterém kosí... Nemám slov. Nebo bych toho spíš chtěla říct tolik, ale nevim odkud začít. Třetí díl byl tou pravou tečkou za příběhem Citry a Rowana, kteří si mě oba získali. Všechny postavy byly skvělé. I Goddard, přes všechny ty důvody k nesympatii, ta postava měla takový charakter! Přijde mi, že se stejně pořád jen opakuju, ale nemůžu si pomoct. Tato série je skvělá a je úplně jedno, jestli si ji vezme puberťák nebo někdo starší. Tohle je série pro všechny. Nemůžu jinak než doporučit.
Věděla jsem, že od thrilleru YA nemůžu očekávat žádné zázraky. Jako čtenář thrillerů jsem zvyklá na jiné motivy vražd a vrahy. Tohle bylo opravdu pro mladší čtenáře, ale zpracování bylo skvělé. Pracovní protokoly tomu dost pomohly a dodaly jistý šmrnc. Napětí tam nějaké bylo, ale ocenila bych víc. Vlastně jsem pomalu četla, dostávala se do příběhu, ale když se odhalil vrah, tak mě to nijak nezasáhlo. Nedostavilo se žádné wow nebo podobně. Postavy mi ale byly sympatické. Pipa a Ravi byli skvělá dvojka, ti dva mě moc bavili. Když to shrnu, zařadila bych to do odpočinkové literatury. Klidně na léto, kdy místo nějaké sladké romantiky budete chtít spíš napětí a vyšetřování vraždy bez hektolitrů krve, postavy, které vás nebudou vytáčet a spíš si u četní odpočinete. Všechno tohle kniha splnila. Oddechovka, klidně někam k vodě.
Jestliže byl první díl Projektu Kronos bravurně - i když možná s občas trochu kostrbatějšími dialogy - napsaným debutem mladého českého autora, pak druhý díl Kronovy děti je špičkovým dílem autora profesionála ve svém oboru. Za mě lepší než jednička, to jednoznačně. Po těch 500 stranách v prvním díle se autor nejspíš dostatečně vypsal, aby tu pravou show rozjel v tomto druhém dílu. První díl je seznámení s postavami a s městem, druhý díl nám nabízí 700 stran nepřetržité akce. Ani jedna stránka tu není zbytečně. Každá informace, která se na první pohled zdá nepodstatná, tu má své místo... jen si čtenář musí počkat na to, až autor uzná za vhodné objasnit mu jaké a proč. GENIÁLNÍ! Bála jsem se toho šíleného množství stran a ve výsledku mi utíkaly takovou rychlostí, že než jsem se nadála, byl konec. A já se ptám: KDE JE, SAKRA, TEN TŘETÍ DÍL PAVLE?!
AUDIOKNIHA
Jde o asi zatím jedinou audioknihu, kterou jsem doposlechla až do konce. Jako plus jsou určitě krátké kapitoly, které vás pobaví, zasmějete se, nad některými vážnějšími tématy se zamyslíte, ale není to nic převratného. Moc se mi ale líbilo, jak to bylo načteno, to celé knize dodávala jistý šmrnc. Kdybych jí četla jako klasickou knihu, asi bych ji měla přečtenou rychleji, ale zmizelo by to, co se mi na knize líbilo asi nejvíc. Na pobavení je to fajn záležitost, ale nic hlubokého ani převratného to není.
Četlo se to dobře, občas jsem se i zasmála. Bavilo mě to, ale že bych z toho byla nějak unešená, to asi ne. Zajímalo by mě, jak by toto drama vypadalo jako divadelní představení. To by se mi možná líbilo o něco víc. Každopádně jsem spokojená.
Když jsem dočetla autorčinu knihu ''Možná jednou'', jednoduše jsem se nemohla jejího psaní jen tak vzdát a sáhla po další její knize. Od ''Bez naděje'' jsem měla taková smíšená očekávání. Všimla jsem si, že je hodnocená jako ta slabší od Colleen, ale jelikož její příběhy jednoduše miluju (i když se v nich často neskrývají úplně jednoduchá témata) nemohla jsem odolat. Přiznám se, že ač mě příběh chytl hned od začátku, protože to Colleen prostě umí, nějak mi chvíli dělalo problém to prostředí střední školy. Nebo možná ne tak úplně problém, ale v jejích dalších knihách co jsem zatím četla, byly hrdinky vždycky cca v mém věku, kolem 23 let, vysokoškolačky, případně pracující. Tímhle bylo čtení této trochu jiné. Do cca poloviny jsem si říkala, že to opravdu slabší je, ale je to Colleen a přece už to po těch čtyřech předešlých knihách nemůže být její další, co se mi bude tak moc líbit. Ale líbila! Od poloviny nabral příběh takový spád, že to prostě frčelo. Tajemství se odkrývala a ač se to zprvu úplně nezdá, opět se tu objevuje hned několik vážných témat, které Colleen otevírá a dává tak příběhu úplně jiný rozměr! Takže nezklamala a jsem v pokušení pustit se rovnou to třetí v pořadí a to do ''Ztracené naděje''.
Má vůbec cenu neustále opakovat, že Colleen je prostě skvělá? Protože to slovo není ani zdaleka dostatečně výstižné. Pokaždé, když dočtu další z jejích knih mám chuť si tu knihu přečíst zase od začátku a prožít ten příběh znovu. V každé její knize! A toto je už čtvrtá, kterou jsem od ní přečetla. Jakožto člověk, co romantiku úplně nevyhledává a klišé v těchto romantických knihách bere prostě jen jako další klišé, se upřímně přiznávám k tomu, že Colleen Hoover mě naučila mít ráda romantiku a knížky o ní. Tahle kniha je opět velmi silná. Není tak vážná jako ty předešlé, co jsem od ní doposud četla, ale je to zase něco trochu jiného. Milého, plného silných citů, které s hlavními hrdiny prožíváte naplno. Culíte se od ucha k uchu, smějete se s nimi po čas čtení a padá na vás jejich úzkost a tíseň, kterou zažívají. S každým slovem se noříte víc a víc do příběhu a zapomínáte na nějakou realitu, protože vaší realitou se stává příběh v knize!!! A ty písničky, co se v knize objevují, a které si i po čas čtení můžete přímo pustit do sluchátek, tomu jen dodávají na jedinečnosti a nezapomenutelném čtenářském zážitku!
''Tak pojď už, pojď nebe rozsvítit
jen trochu světla, a hned mi bude líp...''
Závěrečný díl této série mě rozhodně nezklamal. Neměla jsem moc velká očekávání a možná i proto to tak bylo. Dle měl byl třetí díl lepší než druhý. Více to frčelo. Bylo v něm více akce a dva pohledy (Hana a Lena), které se střídaly dodávaly také větší čtivost. Za mě tedy rozhodně lepší než dvojka, ale na jedničku to stejně nemělo. Konec byl takový...nedokončený? Dá se to takto popsat? Nějak se nemůžu zbavit pocitu, že jsou tu spíš otevřená vrátka pro pokračování, než že by nám autorka vše objasnila, vysvětlila a ukončila tak, jak by se od posledního dílu série dalo očekávat. Tohle mě na knize trochu zamrzelo. S lepším koncem bych s klidným srdcem dala pět hvězd, ale takhle musím jednu ubrat. Co se dá dělat. I tak ale série Delirium (minimálně první díl určitě!) spadá do kolonky oblíbených dystopií a musím říct, že tento svět jsem si i přes všechny ty nedokonalosti oblíbila víc než svět Divergence.
Kniha, která se zezačátku tváří jako prvoplánová lovestory se postupem času a ubíhajících stran mění na něco vážnějšího a hlubšího... Možná bych si troufla říct i na drama? Úplně nevím, jak to uchopit. Každopádně! Od samého začátku se čte příběh skoro sám. Je to čtivě napsané, kapitoly krátké, děj svižný. Nebýt tématu, který se v knize objevuje, řekla bych ideální odpočinková záležitost. ALE! Do čtení jsem se pouštěla tak trochu s očekáváním, že dostanu právě tu lovestory. Nenáročnou, možná i trochu - nebo trochu víc - naivní lovestory. A on se z toho vyklubal příběh o jednom obřím přátelství dvou žen, který ač se ze začátku jeví jako oddechová nenáročná záležitost, nakonec na vás po jejím dočtení padne taková lehká melancholie. To je ale spíš jen ''problém'' toho mého prokletého očekávání. Kniha je to jinak dobrá, čtivá a rozhodně to není ztráta času. Doporučuju přečíst, ale nečekejte lovestory.
Filmy jsem viděla už mockrát, ale ke knihám se dostávám až nyní. Takhle na začátek musím říct, že styl autorčina psaní si mě získal už od samého začátku. Přiznám se, že jsem nečekala, že mi to sedne až tak moc. Spíš jsem čekala, že to bude psané takovým tím jednoduchým stylem ala pro puberťáky nebo jak to nazvat. Ale opravdu mě to příjemně překvapilo. I ten děj se mi v knižní podobě moc líbil. Ve filmovém zpracování nemám konec prvního dílu moc ráda. Nebaví mě, přijde mi to vždycky takové nezáživné (což je vzhledem k tomu, co se na konci děje docela paradox), ale v knížce mi to přišlo skvělý. Navíc se v knize dozvídáme věci, které se prostě do filmu nevešli, jak to tak většinou bývá. Moc se mi v knížce líbilo to Bellyno a Edwardovo seznamování. Ve filmu to bylo ve srovnání s knihou takové nemastné neslané. V knížce to nabírá jiné grady musím říct. No jsem nadšená. Příběh známe myslím si všichni, ale to knižní zpracování je opravdu krásné. Těším se na další díl.
DRUHÉ ČTENÍ
Po pár letech jsem se k této sérii vrátila, abych ji konečně dočetla až do konce. Tento druhý díl byl opět skvělý. Pamatuju si, že jsem z něj tenkrát byla nadšená o chlup méně než z prvního dílu, ale pořád ohromně nadšená. Teď, po druhém čtení, už mám asi vyšší nároky a první díl byl prostě lepší. Ten je asi nějakou mojí srdcovkou nebo tak něco. Každopádně druhý díl se mi líbil. jiné prostředí, jiné postavy. Líbí se mi, že se v knize střídají dvě časové linky a je to takovým zpestřením. Jsem hodně zvědavá na závěr celé série. Díky konci druhého dílu jsem opravdu hodně zvědavá, jak se tohle bude celé ještě vyvíjet. Asi bude lepší mít spíše menší očekávání a být překvapena, než čekat víc a být zklamána. Tato série má ale rozhodně potenciál a přijde mi, že tak nějak zapadla ve vší té směsi fantasy a YA, které je teď všude plno. Přitom tuhle sérii bych s klidným srdcem zařadila mezi takové ty začátky dystopií hned vedle slavných Hunger games a Divergence.
Delirium - tento příběh o světě, kde je láska považovaná za nemoc a musí se léčit, jsem četla už potřetí. Poprvé na základní škole, když kniha vyšla. Podruhé na střední škole a potřetí teď. V době, která se v tolika věcech podobá tomu, o čem vypráví tento příběh. Jiný svět, jiná nemoc a přesto se nemůžu ubránit pocitu, že pravidla a fungování světa v Delirium jsou v mnohých věcech totožná s našimi dnešními dny. Tolik myšlenek, které donutí člověka při čtení přemýšlet a podívat se mezi řádky. Prvně na mě příběh udělal dojem světem a romantickou linkou hlavních hrdinů, podruhé jsem žasla nad vymyšleným světem a jeho fungováním a teď, potřetí... se jen děsím toho, jak reálný tento distopický příběh může být, když upravíme jednu drobnost...
Děsivá a pravdivá myšlenka z knihy na závěr: Radši zemřu po svém, než abych žila po jejich.
Krásný příběh. Četla jsem ho vždy v autobusu cestou z práce. Vždy jsem se těšila až si sednu do tepla a celou hodinu jízdy budu číst o Rosie a Alexovi. Kniha je psaná v mailech, dopisech, chatech a její čtení tak utíká samo. Je to oddechový příběh, který v sobě skrývá důležité myšlenky. S hrdiny prožijeme několik desetiletí, projdeme s nimi všelijakými životními událostmi - šťastnými i smutnými. Prožíváme s nimi bolesti, zklamání ale i radosti a štěstí. Přijde mi, že právě díky tomu, že je kniha psaná v dopisech a mailech je tak nějak osobnější. Myšlenky, které si v nich hrdinové vzájemně vyměňují, troufám si říct, na mě působili víc, než kdybych četla klasicky psaný román o dvou kamarádech z dětství, kteří postupně stárnou a neustále se míjí...
Úžasné! Opět spokojenost. Myslela jsem si, že psychothrillery nebudou nic pro mě. Mám radši, když je kniha plná akce a to psychologické pohrávání se čtenářem mě moc nebaví. ALE! Sebastian Fitzek tohle změnil! Tohle je druhý psychothriller, který jsem od něho přečetla a neskutečně mi to sedí. Hraní se čtenářem je tu bravurní. Nikdy nevíte co je pravda a co ne, čemu můžete věřit... a ať typujete cokoli, stejně to neodhalíte. Zvrat je tu jeden za druhým a i přes ty zmíněné psychologické hry se čtenářem musím říct, že jsem se u knihy nenudila, krátké kapitoly mě nutily číst dál a udržovaly mě ve střehu i ve chvílích, kdy se mi únavou zavíraly oči... ale když ono to nešlo jen tak odložit! Vzhledem k tomu, že tahle jeho kniha je hodnocená nejhůře a já jsem z ní přímo nadšená, jsem velice zvědavá na to, co přijde v těch dalších.
PS: Nezapomeňte si přečíst autorův dodatek na konci s názvem ,,Deset let se Sebastianem Fitzekem''!!!
Primárně čteno ze zvědavosti a do čtenářské výzvy. Dostala jsem tak nějak to, co jsem od knihy očekávala. Čistě erotické knihy mě moc nebaví a i u této jsem se musela tak nějak trochu nutit k tomu ji dočítat - ale těch pár stran, které kniha má, zase není tak moc, abych to nezvládla dočíst. Napsáno to bylo čtivě, děj tu není vlastně skoro žádný, jde tu opravdu o jeden popis sexu za druhým. Kontroverzní dílo.