kniznistranky komentáře u knih

Celé to na mě působilo jako pohádka. Zamilovaný pár, kterému osud nepřeje. Cesta do světa na zkušenou. Princezna. Lesní víly a divoženky - a nějaké to kouzlo k tomu.

Milá odpočinková záležitost na večer nebo dva, u které si čtenář odpočine a přijde na jiné myšlenky. Není to nic převratného. Takový "hloupý Honza" co se vydá do světa a všechno nakonec zachrání pravá láska. Toto Tylovo drama se mi četlo lépe a svižněji než Paličova dcera, ale děj byl v tomto případě o dost jednodušší. Po dějové stránce se mi Paličova dcera líbila víc. Strakonický dudák je dobré pohádkové drama s jednoduchou zápletkou.

Nebýt výzvy, k dramatům od Josefa Kajetána Tyla bych se asi nikdy nedostala a jsem proto moc ráda, že jsem si mohla doplnit mezery a zkusit další klasiku.

1 08.02.2023

13. století - skupina dřevorubců a vojáků se vydává do Ďáblova hřbetu, aby v tomto bohem zapomenutém kusu divočiny vybudovali novou osadu a dopravní stezku z Trenčína na Moravou. Jenže jak se později ukáže, Ďáblův hřbet už obydlený je...

Prostředí a atmosféra 13. století a hlubokých neprobádaných lesů, byla popsaná skvěle. Špína. Krutost a divokost přírody. Surovost celé té doby a síla lidí, kteří se vypravili do hlubokých lesů za novými začátky. Od prvních stran jsem byla zvědavá, jak se bude tahle naše výprava činit a co všechno v Ďáblově hřbetu objeví.

Čtivost se knize nedá upřít. Ze začátku jsem se snažila krotit svá očekávání a raději v klidu čekat, s čím tato česko-slovenská autorská dvojice přijde. Ve výsledku jsem nadšená!

Hned zkraje je tu několik dost brutálních sexuálních scén, které by slabší povahy nemusely zrovna zvládnout a těžko by je rozdýchávaly. Není tu toho ale zas tak moc, i když jsem se chvilku bála, aby to celé nebylo jen o tom a o snaze šokovat a znechutit. Naštěstí s blížícím se středem knihy a budováním nové osady se děj začíná někam posouvat a konečně se toho začne i víc dít. Na ten zlom jsem se moc těšila a užívala jsem si, když se pomyslné dvě linky začaly proplétat a průser byl na světě...

Závěr byl za mě strhující a moc jsem doufala, aby to přesně tak bylo - v tom mi autoři udělali radost. Posledních asi padesát stran to jelo a člověk se nestačil divit. Líbilo se mi, že autoři do příběhu zakomponovali i trochu té slovanské mytologie. Bylo z toho hned i víc cítit, že se pohybujeme tady u nás - na česko-slovenských hranicích - a ne v nějakém od základů smyšleném středověkém fantasy světě.

Jedna věc mi ale přišla trochu škoda - a to postavy. Z celé party tu byl asi jen jeden, ok možná dva, kterým jsem fakt držela palce a doufala, že to nějakým zázrakem dotáhnou až do konce. Zbytek postav mi byl více méně fuk a případné ztráty na životech mě nechávaly chladnou. Byl tu teda ještě jeden, který ve mě probudil nějaké emoce, a ten mi doslova pil krev (ale takových by se nás asi našlo víc). Nápad, děj a atmosféra knihy mě ale nadchly a četlo se to samo. Spíš byl problém knihu pustit z ruky - hlavně ke konci!

8 05.02.2023

Útlounká knížečka, která ale na jeden zátah přečíst nejde. Novela in-flash (blesková novela) byl pro mě doteď naprosto neznámý literární útvar, kdy několik krátkých samostatně fungujících povídek dohromady tvoří jeden příběh. V tomto případě je spojujícím tématem vztah mezi otcem a synem.

Každá stránka je tak silná a plná emocí, že jsem si čtení musela dávkovat. Slzy v ocích a rozostřené řádky - to je něco, s čím je třeba při čtení této novely počítat. Tolik emocí! Už po pár přečtených stránkách jsem byla smutná z toho všeho co čtu a hlavou mi vířila spousta myšlenek. Každá kapitola (povídka) funguje jako kousek skládačky v obrovském příběhu plném hloubky, bolesti, emocí, zklamání, zoufalství. Silný emoční zážitek!

Číst tuhle knihu chce svým způsobem odvahu. Ne pro to, že byste museli mít silný žaludek, pevné nervy nebo rozsvícenou lampičku na nočním stolku. Ale kvůli emocím! Ty nad vámi totiž převezmou moc prakticky hned po otevření knihy.

9 29.01.2023

Parta kamarádů a spolužáků, kteří mají rádi horory až do doby, než se sami v jednom takovém ocitnou. Vrah, který vyburcuje celé městečko Branson ke strachu a hlavy padají jedna za druhou.

Na knihu jsem se moc těšila, ale zároveň jsem se snažila držet očekávání na uzdě, protože vím, jak dokáže zamíchat s kartami. Překvapilo mě, jak rychle jsem se začetla. Autor umí moc dobře pracovat s jazykem i napětím. Dovoluje nám i víc nakouknout do hlavy postav a tím jsou nám i o něco bližší. Také bylo znát, že si autor dal na postavách záležet. Každá měla svůj charakter a byl mezi nimi patrný rozdíl v chování, takže za mě postavy byly zvládnuté moc dobře.

Co se děje týče... tady jsem trochu v rozpacích. Začátek skvělý. Seznámení se vztahy mezi postavami, s městem a budování napínavé atmosféry, kterou autor také moc dobře zvládl. Bohužel, vývoj příběhu za mě občas nelogický a nereálný. Do poloviny to bylo fajn, ale pak se začaly čím dál častěji objevovat scény, nad kterými zůstával rozum stát a nebyly věrohodné, což je škoda. Obecně fajn odpočinková vyvražďovačka, asi bych klidně řekla pro ty, kteří v tomto žánru nemají moc načteno.

Čtení jsem si užila i tak. Sice občas nelogičnost a nereálnost, ale jinak se to četlo vlastně dobře. Zaznamenala jsem, že autor chystá další knihu. Na tu jsem moc zvědavá.

2 29.01.2023

Číst něčí životopis je zážitek, který se s běžným čtením beletrie nedá srovnat. Kde kdo by řekl, že na tom nezáleží - omyl! Nahlédnout někomu do hlavy je hodně intenzivní. Kór když autobiografii napsal herec, který hrál ve vaší nejoblíbenější sérii z dětství a nepřímo se stal součástí nostalgických vzpomínek. Trochu zvláštní začátek hodnocení knihy, já vím, ale přesně takový hloubavý pocit ve mě kniha Toma Feltona zanechala.

Z kraje by bylo fajn říct, že o život herce, který ztvárnil blonďatého Draca Malfoye, jsem se nikdy moc nezajímala. Stěží jsem si před pár lety pamatovala jména herců tří hlavních postav, natož abych pátrala po informacích z jejich životů. Harry Potter je pro mě srdeční záležitost stejně jako pro spoustu dalších lidí, kteří vyrůstali v době, kdy vycházely knihy a filmy, ale jak Tom v knize zmiňuje: chtěla jsem dál vidět to kouzlo a nechtěla jsem o něj přijít tím, že bych pátrala po faktech o hercích. Znala jsem Draca, ale Toma jsem bohužel přehlížela, i když ve výsledku by jeden bez druhého nebyli těmi, kterými se pro své fanoušky stali.

Popravdě jsem o hercích obecně nikdy moc nepřemýšlela. Pamatovala jsem si maximálně jejich tváře z filmů a postavy, které ztvárňovali. O to víc na mě zapůsobil tento Tomův životopis. Je v něm hodně otevřený a odhaluje i dost osobní a citlivá témata. Nebudu to dál obkecávat, prostě mi to v některých věcech otevřelo oči.

Jestli mě něco opravdu hodně zaujalo, byly to části z natáčení (ne jen Harryho) a prostředí filmařiny. K podobným informacím se člověk hádám moc nedostane. Bavilo mě vyprávění jak se na place seznamoval s dalšími herci a mnohdy se skutečnými špičkami v oboru. Popisuje tu své dětství, kariéru i odvrácenou stránku toho, když je člověk slavný. Četlo se to samo. Místy jsem se smála, ale i byla dojatá. Doporučuju všem fandům i zvědavcům.

11 25.01.2023

Tylovo drama, které vypráví o tom, jak málo stačí lidem k tomu, aby si o jiném udělali svůj obrázek a odsoudili ho na základě neověřených informací ve stylu: jedna paní povídala. A také o tom, kam až to může zajít.

Dílo Josefa Kajetána Tyla se mi dostalo do rukou úplně poprvé. Nikdy jsem od něj nic nečetla a jen jsem doufala, že mi toto v podstatě náhodou vybrané drama sedne. A sedlo! Jak prdel na hrnec jak se říká.

S dramaty jsem nikdy neměla problém a vždy se mi četla dobře. Je to trochu jiné než číst klasický epický text kde je spousta popisů a čtenář si udělá lepší obrázek o tom, v jakém prostředí se děj odehrává a jaké jsou postavy. Dramata jsou v tomto o dost svižnější a čtení odsýpá, pokud je zápletka dostatečně chytlavá a dobře vymyšlená. U Paličovi dcery mě zaujalo už první jednání, kdy se ocitáme na hřbitově. Jasně, ne každý by to považoval za dobrý začátek, ale na úvod skvělé zajímavé a netradiční prostředí, které naláká k pokračování.

Postav je tu poskromnu a i když jsem se párkrát musela vracet na začátek, abych se podívala kdo je kdo, mezi těmi hlavními aktéry jsem se orientovala dobře. On ani ten děj není tolik složitý, aby se v něm čtenář během pár stran nezvládl zorientovat.

Paličovu dceru můžu jedině doporučit. Zajímavá zápletka a postavy dokonale vystihující charakter dřívějšího smýšlení lidí na vesnici a to, jak moc záleželo na tom čí, jste byli dcera a jaká pověst se s vámi pojila.

1 21.01.2023

Indiánská mytologie propletená s jemným hororem - nebo spíše s dobrodružstvím. Kojot lační po tom, aby lidé neměli zastoupení ve Velké radě a vydává se na lov posledních, kteří mají v radě spolu se zvířaty své místo.

Zprvu jsem nevěděla, co přesně čekat. Jde o mix žánrů a mytologie a je těžké zaškatulkovat tuto knihu do nějaké jedné vymezené skupiny. Indiánská mytologie tu na čtenáře doslova dýchá z každé stránky a je znát, že sám autor patří k původním obyvatelům Ameriky. Jazyk, jakým je celý příběh vyprávěn, je přesně takový, jaký by si kde kdo z nás u indiána představil. Je to jako sedět u ohně a poslouchat staré indiánské legendy od starších. Alespoň takový pocit jsem při čtení měla.

Co se týče příběhu, čekala jsem možná více hororu, než jsem nakonec dostala. Začátek je skvělý, ač jsem se v něm musela nejdřív trochu zorientovat. Z Velké rady někde hluboko v lese se najednou ocitneme v márnici s mrtvolou, která si chce pokecat... Rozhodně zajímavý úvod! Střed se oproti tomu táhl. Musela jsem se do čtení víc nutit. Taky jsem po druhé třetině knihy pochopila, že bát se asi moc nebudu a začala jsem k tomu přistupovat jinak - jako k dobrodružnému příběhu s prvky pohádky a bajky (tady se projevila hodně právě ta mytologie). Udělala jsem dobře, protože jakmile jsem přestala očekávat horor, začalo se mi to líbit o dost víc.

Závěr parádní! Po klidnějším středu to vyšvihlo příběh do větší akce a napětí konečně se tam začaly zase trochu ukazovat ty hororovější prvky. Celkově hodnotím jako lepší průměr. Udělala bych líp, kdybych k tomu nepřistupovala od začátku jako k hororu, pak bych byla asi nadšenější. Dle zakončení to vypadá, že se můžeme těšit na druhý díl - aspoň doufám - takže se těším!

3 15.01.2023

Těžko psát hodnocení takového rozsáhlého a detailního díla, jako je Pán prstenů a celá Středozem. Vymyslet tento celý a obsáhlý svět, to muselo dát velkou spoustu práce a Tolkien pro mě zůstává géniem číslo jedna!

Společenstvo prstenu je temnější než Hobit, který byl opravdu takovou pohádkou v porovnání s prvním dílem této temné série. Tolkienův vypravěčský jazyk je kouzelný a taky náročný. Dokud jsem se pořádně neponořila do čtení Společenstva prstenu, neuvědomovala jsem si, jak náročné čtení to vlastně může být. Úžasné a dlouhé popisy, květnatá mluva a vyjadřování... Místy to chce číst pozorně, aby čtenáři něco neuniklo. Dnes už je tento příběh natolik známý, že kde kdo ví, jak probíhá a jak skončí. Ovšem ty detaily jsou důležité pro pochopení souvislostí.

Několikrát se mi během čtení potvrdilo, že abych se do knihy pořádně ponořila, chtělo to přečíst tak ze dvě tři kapitoly opravdu pozorně a pak, jak jsem si zvykla na květnatost a poetičnost jazyka, příběh se mi četl o dost lépe. Bylo to tak pokaždé, když jsem knihu vzala do ruky, ne jen prvních pár stran, když jsem příběh rozečítala.

Mám radost, že jsem se konečně pustila do Pána prstenů a do prozkoumávání Tolkienových knih. Bude to asi víc časově náročnější čtení, než jsem myslela, ale ten jazyk a příběh za to stojí! Těším se na každou další přečtenou stránku.

13 08.01.2023

Lemarchandova kostka - bájný hlavolam otevírající brány k nepředstavitelným rozkoším. Záhadní cenobité připomínající tak trochu jehelníček a Frank Cotton, který touží po ještě větším uspokojení, než mu obyčejný lidský svět může dopřát.

Do této krátké knížečky jsem se pouštěla bez jakýchkoli očekávání a vlastně jsem ani pořádně nevěděla o čem to má být. Jen jsem ji na instagramu párkrát zahlédla a dozvěděla se, že má celkem úspěch, tak jsem se do ní pustila taky. V první řadě mě zaujala obálka, na které je cenobita. Ani teď po dočtení nejsem úplně schopna říct, co za tvora ten cenobita vlastně je. Čekala jsem, že tam bude trochu větší prostor pro vysvětlení, ale nevadí.

Žasnu nad fantazií autora. S Clivem Barkerem jsem se díky této krátké knížce seznámila prvně a udělal na mě opravdu velký dojem. Text byl svižný, dobře se četl a nebyl tu prostor pro žádné zbytečné obkecávání, což je mi u hororů sympatické. Bavilo mě to tajemství kolem kostky a závěr byl taky super. Nemám co vytknout, možná snad jen to, že bych chtěla o cenobitech i kostce vědět trochu víc, ale i ta nevědomost má v hororech své kouzlo a možná právě to mě na nich tolik baví.

8 07.01.2023

Poslední přečtená kniha roku 2022.

Zakončení série o Harrym Potterovi, chlapci, který přežil, bylo strhující. I když jsem věděla, jak to celé skončí, Rowlingová píše tak čtivě, že jsem otáčela stránky a hltala každé slovo, protože co kdyby to náhodou dopadlo jinak než v těch filmech, že jo?

Skvělý kus práce na celé sérii a to, že jsem poslední dva díly četla tak krátce za sebou, ten zážitek umocnilo. Spousta věcí tam byla samozřejmě navíc oproti filmům, i když jich nebylo zase tak moc jako v předchozích dílech. Svět Harryho Pottera je klasikou, kterou už si i já můžu konečně po těch letech odškrtnout ze čtecího seznamu a ráda se k němu budu v průběhu let ještě vracet a prožívat ho znovu. Filmy jsou mé dětství a tento příběh je prostě plný nostalgie v jakékoli podobě.

13 31.12.2022

Tak krátký a přesto tak velký a smutný příběh.

Klasika, kterou jsem si spoustu let chtěla přečíst a mermomocí se snažila vyhýbat všem spoilerům - a dařilo se mi, díky bohu! Samozřejmě ze školních let jsem věděla, o čem zhruba tato kniha je, ale netušila jsem, jak končí. Pan Gatsby je bohatý člověk, který pořádá velkolepé večírky. O kterém by si kde kdo myslel, že má vše, co si kdo může přát, ale peníze nejsou vše. O tom to celé je. O tom a o spoustě dalších věcí.

Text je čtivý a Fitzgerald mě ani napodruhé nezklamal! Silný příběh o lásce, přátelství, životě a o tom, že to, že je člověk obklopen spoustou lidí a je populární, je pomíjivé... Obzvlášť, když rozdává a na oplátku nežádá nic zpět.

8 25.12.2022

Jeden starý muž pozve na Vánoce své syny do velkého rodinného domu. Vánoce jsou prý časy klidu a pohody... jak kde. Velký dům, zapeklité vztahy mezi členy rodiny a samozřejmě - vražda!

Brilantní! Tak čtivé, že jsme se nemohla odtrhnout a čím víc jsem se zamotávala do skládačky, tím víc jsem lačnila po tom, dozvědět se kdo je vrah. Agatha Christie je opravdu královna detektivky. Moc mě bavily výslechy všech zúčastněných, byly svižné, plné informací a také bylo díky nim skvěle ukázáno, jaký charakter každý vyslýchaný má a jak se mezi sebou liší. Prostě skvělé!

Vraha jsem jednu dobu podezřívala, ale během čtení jsem svůj typ párkrát změnila, až jsem to nakonec vzdala a na konci jen nevěřícně kroutila hlavou, jak proboha tohle někdo mohl vymyslet a napsat na tak málo stranách. Agatha je prostě jistota! Těším se na její další detektivky.

8 23.12.2022

Billy Halleck je tlustý advokát, který měl smůlu. Při nepozorné jízdě autem srazí starou cikánku a následně musí čelit kletbě, kterou vyřkne ženin otec: "Zhubni". Zdánlivě nevinné slovo se rázem stane Billyho noční můrou, která ho může stát život...

Přemýšlím, jak tuto knihu shrnout a co se mi na ní líbilo a co ne. Vlastně mám tak nějak pocit, že mě čtení vlastně nijak hlouběji nezasáhlo. Jako by mnou příběh tak nějak prošel s tím, že dobrý a všechno si zase plynulo dál. Něco malinko mi tam chybělo. Možná nějaký ten "wow efekt", nebo lepší konec, který byl tentokrát opravdu hodně předvídatelný.

Na druhou stranu, opět se potvrdil Kingův vypravěčský um. Děj, a hlavně celý námět, mě držel v napětí, co přijde dál. Zakomponovat do celého příběhu kočovnou romskou tlupu a kletby, to považuju za skvělý tah a za mě to dodalo celému příběhu na atraktivitě. Bylo to zase něco trochu jiného.

Je pravda, že první polovina byla poklidnější, jak bývá u Kinga zvykem, ale ta druhá byla ve stylu: z nuly na sto za pár vteřin a najednou všechno jde skoro samo. V tomhle se nějak nemůžu rozhodnou jak mi to sedlo nebo nesedlo. Líbilo se mi, jak chytře to autor nakonec vymyslel, i když post hlavního hrdiny ke konci tak trochu možná přebírá někdo jiný... Závěr byl ale až moc očividný a akorát se potvrdily mé domněnky, jak to celé skončí.

Příjemné, čtivé, skvělý námět, ale nic, z čeho si čtenář sedne na zadek.

4 21.12.2022

'S novoluním se změní náš osud.'

S Murakamim jsem se díky této povídce setkala poprvé. Narazila jsem na ni jednoho prosincového večera a za hodinku ji přečetla. Jde o pár stránek, ale dojem na mě udělaly tak velký, jako by to byl celý román.

Pár slovy dokonale popsaná atmosféra, do které se čtenář ponoří po prvních přečtených slovech. Cítí vůni starých knih v městské knihovně a cítí strach a zároveň touhu zjistit spolu s hlavním hrdinou, co se skrývá pod ní.

Je to příběh, který začíná jako barvitá pohádka na dobrou noc, pokračuje jako napínavý příběh jednoho kluka, který se zapletl do potíží a končí téměř na pokraji jemného černobílého hororu. Zároveň nabízí několik zajímavých myšlenek a bezesporu zanechá obrovský dojem. Nenápadná, lehce hororová pohádka doplněná působivými ilustracemi a dechberoucí atmosférou. Zážitek tohle číst!

'Nový měsíc od nás ledacos odejme.'

7 21.12.2022

Postapokalyptický příběh zasazený do jižních Čech a okolí Českých Budějovic. Atomové bomby, jaderná zima, plyn znemožňující ženám donosit dítě a jeden fanda Franka Herberta...

Byl to skvělý tah, zasadit postapo do naší republiky! Jednak je to příjemná osvěžující změna, protože většina postapo se odehrává v Americe, a taky je tu skvěle využito typických věcí pro nás Čechy. Narážky na politiku, osobnosti, prostě takové ty interní vtípky, které cizinec nepochopí, nebo alespoň ne tak jak byly zamýšleny.

Líbil se mi celý ten nápad a svět, který autor v této krátké knížečce vytvořil. Je to děsivé, tak akorát brutální a pár magorů a fanatiků se tu taky najde. Je to čtivé, dobře popsané a vysvětlené co jak funguje. I když jde o naší zemi, při čtení jsem se tak ponořila do příběhu, že jsem občas zapomínala, že se děj odehrává v České republice a nebýt autorových občasných narážek a připomínek, možná bych zapomněla úplně. Na druhou stranu právě to, že je děj zasazen do ČR, na mě působilo trochu jinak, než ostatní, americká, postapa. Bylo to tak nějak reálnější, děsivější a vše popsané jako by se týkalo přímo nás právě teď.

Moc dobré, svým způsobem i originální. Bavilo mě to a klidně bych brala víc postapo příběhů z České republiky.

9 17.12.2022

Další díl Harryho dočtený. Musím říct, že po těch letech, co si dávkuju každý rok jeden díl, je zvláštní mít před sebou už jen jeden poslední. Filmy jsem viděla tolikrát, že je znám skoro zpaměti a jsou součástí mého dětství, kdy jsem netrpělivě čekala na další díl. Čtení jsem tenkrát moc nedala, proto se ke knihám vracím s velkým zpožděním až teď.

Je to hezké a nostalgické. Částečně i trochu smutné. Tento díl, stejně jako ty předchozí dva, je už o dost jiný. Ve velkém se tu řeší vztahy a Voldemortova minulost - stručně řečeno. To ale každý ví! I přes to, že tenhle příběh je už tak známý, že o spoilerech skoro nemůže být řeč, jsou tu věci, které pro mě byly nové. Třeba právě ta obrovská část Voldemortovi minulosti, která ve filmech vůbec nebyla. Tady se ty temné začátky Toma Raddla hezky prolínají se zamotanými vztahy mezi hrdiny a je to víc škola randění než škola kouzel. Ale je to tak milé, že to absolutně ničemu nevadí. Spíš jsem se u těch částí křenila jak puberťák.

I když jsem samozřejmě věděla, jak to celé dopadne, bylo to smutné. Opět toho bylo víc než ve filmech, což už asi není třeba ani zmiňovat a je to každému jasné. Mě na druhou stranu s každým dalším dílem baví dozvídat se ty střípky, co se "do filmu nevešly" a odkrývat další bradavická tajemství. Těším se na poslední díl a zároveň se netěším vůbec. Do loučení s Bradavicemi se mi vůbec nechce...

11 15.12.2022

Cestopisy mě moc baví a tento rok jsem jich přečetla hned několik. Je to jako číst něčí osobní deník, nahlédnout do jeho hlavy a duše a trochu ho poznat přes zážitky a patálie, které na své cestě zažil a se kterými se musel v tu chvíli vypořádat. V této knize autor popisuje svou 53 denní cestu osmi státy USA, využívá nejrůznější dopravní prostředky - i když hlavní gró hraje auto! - a my spolu s ním poznáme velkou spoustu měst, obcí, národních parků, jeskyně i kaňony, no je toho spousta!

Od Atlantiku k Pacifiku je cestopis ne jen o putování jižními státy USA, ale i plný velké spousty informací a fotek (které, jak jsem se letos sama nejednou přesvědčila, ne vždy v cestopisech jsou)! Každý navštívený stát zde má svůj úvod, představení, výčet zajímavostí a vtipných až podivných zákonů. Čtenář se také dozví spoustu věcí o národních parcích (a že jich Jiří Pokorný, autor tohoto cestopisu, navštíví hned několik), zvířatech, co zde žijí a rostlinách. Dozvěděla jsem se třeba o růstu obřích kaktusů v Arizoně nebo o největším sekvoji v Giant Forest. Také se tu nejednou zabrousí do historie vztahů mezi USA a Mexikem, jsou tu popsány kmeny původních indiánů (tyhle části jsem si moc užívala!), je tu toho spousta na to, jak útlá kniha to je!

Jiří má moc hezký, příjemný vypravěčský a čtiví jazyk a jeho předávání informací mě moc bavilo. Nebylo to strojené vypsání informací, ale plynulé přecházení z prožitých zážitků (občas i nelehkých a neveselých) na detailní popisy zajímavostí a faktů. Nemůžu si pomoct, ale kdyby takhle vypadaly učebnice zeměpisu, možná bych za svých studentských let neopisovala od spolužáků (:D). O to víc jsem všechny ty informace ocenila, protože stejně tak, jako mám u cestopisů ráda tu osobitost ve vyprávění autorů, mám ráda i ty informace. Proto ty cestopisy čtu a dozvídám se tak spoustu věcí formou, která mě osobně baví nejvíc - a to knižní.

Hodně se mi líbila část o Arizoně. Uznávám, že v tomhle jsem citově zainteresovaná, protože z Arizony pochází metalový zpěvák Alice Cooper. A metalisty zmíněný v knihách, ty já prostě opomenout nemůžu! A také tu bylo nejvíc indiánů, takže Arizona za mě bezkonkurenční!

Opakovala bych se pořád dokola nebo vyzrazovala víc, než je nezbytně nutné. Příznivci cestopisů typu Ládi Zibury budou určitě spokojeni. Stejně tak jako Láďovi cestopisy je i tenhle čtivý, troufám si říct, že možná i čtivější než Zibura, ale záleží na každém. A o humor taky nepřijdete. Jiří je sympatický a jeho vyprávění o putování po jihu Spojených států bylo skvělé a užité!
Na závěr jedno moje doporučení: čtěte v klidu a soustředěně, protože informací je tu dost a byla by škoda, kdyby vám nějaká utekla.

1 08.12.2022

Byla to jízda! Feťáci, špína, brutalita, krev, bolest, zoufalství... a jedno zdánlivě nevinné tetování.

Skvěle a reálně popsaný "život" - nebo spíš přežívání - lidí na okraji společnosti. Absťáky a ta krutost. Je to tak brutální, surové a nechutné a stejně jsem se těžko odtrhovala od čtení. Zatraceně dobře napsané! Rozhodně ne pro slabší povahy, tohle chce hodně silný žaludek. Námět je ale bravurní!

Jako vždy málo stránek, ale obrovský promyšlený příběh s koncem, který za tím vším udělal takovou hezkou tečku... Nenacházím moc slov, protože nechci nic víc vyzrazovat. Extrém tu střídá extrém, ale jsou tu i části, kdy je vám hrdinů líto. Brutální, čtivé, skvěle vymyšlené i zakončené. Doporučuju - ale jen okrajovým čtenářům se silným žaludkem!

6 05.12.2022

Už dlouho mě nic takhle nevtáhlo hned od první stránky. Začetla jsem se hned!

Čtení této knihy jsem hodněkrát odkládala a moc se mi do ní nechtělo, i když mě námětem moc lákala. Podíl na tom měl hlavně velký formát a malá písmenka - kapitoly byly naštěstí krátké. Když už jsem se ale do čtení pustila, nemohla jsem se odtrhnout a na posezení přelouskala 150 stran ani nevím jak. Čtivost a cit pro jazyk se autorce upřít nedá - i když velký podíl na tom má rozhodně i překlad, který je moc dobrý!

Příběh vypráví o Ursule, která se narodí 11. února 1910. Nestrávíme s ní ale moc dlouhou dobu a sotva vykoukne na svět, umírá. Vzápětí se ale narodí znovu a tentokrát toho s ní zažijeme mnohem víc... než svět znovu opustí, aby se do něj mohla znovu narodit. Autorka vymyslela skvělý námět "cestování časem", i když cestováním by se to úplně nazývat nedalo. V průběhu let (a uplynulých životů) s Ursulou prožijeme první světovou válku, španělskou chřipku, druhou světovou válku a také spoustu dalších osobních věcí z jejího života, díky kterým je hezky ukázané, že i naprostá maličkost může ubíhání budoucnosti a dějin velmi dramaticky změnit...

Líbí se mi, že kniha se více méně celou dobu držela v klidnějším tempu, a i přes válečnou a meziválečnou dobu, do které autorka příběh zasadila, se čtenáři až může zdát, že se občas vlastně nic neděje, i když se toho zároveň děje strašně moc. Je to ten typ příběhu, který si musíte pomalu vychutnávat, nespěchat na žádné akční scény a počkat si, až se vám skládačka začne postupně propojovat na pozadí.

Konec nemusí sednout všem. Sama úplně nevím, jak s ním naložit, ale rozhodně vyvolává v člověku spoustu otázek a prostor pro zamyšlení se nad tím "co by se stalo, a co všechno by bylo jinak, kdyby...?". Moc zajímavé čtivo, které se chvílemi může jevit jako odpočinkové, i když některé části odpočinkové nejsou ani trochu. Velké doporučení!

5 18.11.2022

Všechny povídky v této sbírce mají originální a chytlavé náměty, které ač se ze začátku nemusejí zdát nic moc, na konci vás to dostane! Asi tak bych shrnula celou sbírku.

První povídka "Měkká konstrukce se západem slunce" jejíž název a vlastně i děj je inspirovaný Dalího obrazem a stylem malby, mě na první dobrou moc neoslovila. Zpětně uznávám, že námět a zpracování bylo výtečné, ale jakožto úplně první setkání s autorovou tvorbou jsem z ní byla spíš rozpačitá.

S každou další povídkou jsem si ale na Fracassiho styl vyprávění začala zvykat a jeho jazyk je neskutečně bohatý. Některé povídky a popisy v nich byly hodně barvité, květnaté až skoro poetické a nejednou se stalo, že konec byl otevřený a čtenář si musí domyslet detaily sám. Vím, že ne každému takové konce vyhovují, ale k těm hororům mi to pasuje čím dál víc a mám takové konce raději než ty jednoznačné.

Co se kvality povídek týče - mám své favority, ale i ty "nic moc" kousky. Asi největší dojem na mě udělala povídka "Velkochov dětí", která má tajemnou atmosféru a autor do ní zakomponoval reálná fakta o vražedkyni dětí... Víc neprozradím! Bravurně zpracované a přeložené! Další peckou byla povídka "Matka" a na závěr, takový z velké části spíš thriller než horor, povídka "Mandala", která to celé zakončuje napínavou jízdou! Naopak "Super Girl", "Rakev" a již zmíněná "Měkká konstrukce..." mě zas až tolik neoslovily, ale zbytek povídek byl převážně jen kousilínek od nadšení, takže vlastně super!

Jsem mile překvapená. Skvělá kvalitní sbírka hororových povídek se skvělými náměty. Určitě stojí za pozornost!

5 07.11.2022