kniznistranky | Komentáře u knih | Databáze knih

kniznistranky kniznistranky komentáře u knih

☰ menu

Řeka ztracených duší Řeka ztracených duší Václav Votruba

Život umí být pes. A pro lidi bez domova a střechy nad hlavou to platí dvojnásob. Po hororově laděném Šumavském Děsu: Paměti okultní (2022) přichází Václav Votruba s knihou, ve které se do popředí dostávají českobudějovičtí bezdomovci.

Na světě je jen málo měst, kde bychom nenarazili alespoň na jednoho bezdomovce. České Budějovice nejsou výjimkou. Na lavičkách zachmuřeně sedí malá skupinka. Předávají si mezi sebou flašku a mlsně se olizují nad pálivou chutí jejího obsahu. Strhané tváře, jejichž věk by si jen málokdo troufal odhadovat, a ušmudlané potrhané oblečení visící na nich jako na věšáku.

Karel. Arnošt. Míla. Bezzubáč.

(...)

Řeka ztracených duší je příjemná svižná oddechovka na jedno odpoledne, která však v některých chvílích může přimět k zamyšlení. Životní styl bezdomovcům asi nikdo nezávidí, ale v jednom má autor pravdu: v jistých ohledech vedou svobodnější a bezstarostnější život než kdokoliv z nás.

Celá recenze:
https://www.fantasyplanet.cz/literatura/reka-ztracenych-dusi/

25.10.2024 5 z 5


Ve spárech múzy Ve spárech múzy Tomáš Marton

Jak to vypadá, když Tomáše Martona navštíví múza a sevře ho do spárů? Sbírka Ve spárech múzy nabízí průřez autorovou povídkovou tvorbou.

Tomáše Martona mohou čtenáři znát jako povídkáře a recenzenta. S jeho povídkami se mohli setkat už v několika antologiích - z těch nejnovějších je to například Smečka (2024) nebo V královských zahradách (2024), případně antologie českého bizarra Bizarropolis (2022), která byla nominovaná na cenu Magnesia Litera.

(...)

Celá sbírka je velmi čtivá, svižná a nápaditá. Není povídka, která by kvalitativně jakkoli vybočovala nebo kolísala. Tomáš Marton ve sbírce Ve spárech múzy naservíroval čtenářům samé skvělé kousky. Velké zastoupení tu má hlavně horor a sci-fi, které se často vzájemně proplétají a doplňují. Lehce se tu mihne i magie a pohled do budoucnosti. Kniha bohužel obsahuje více překlepů a drobných chybiček, než jsem u knih z nakladatelství Golden Dog zvyklá, ale i to se občas stane. Každopádně jsem velice zvědavá na autorovu další tvorbu a snad se brzy dočkáme i románu.

Celá recenze:
https://deti-noci.cz/2024/10/literatura/lit-recenze/tomas-marton-ve-sparech-muzy-2/

14.10.2024 5 z 5


Němý křik Němý křik Madla Pospíšilová Karasová

"Už v novele V pekle jsme všichni Hébert se mohl čtenář přesvědčit, že Madla Pospíšilová Karasová to se slovy umí a své postavy nešetří. Němý křik, ukrývající v sobě třináct různorodých povídek, už obálkou napovídá, že ani tentokrát to nebude čtení pro citlivky.

(...)

Sbírka jako celek by se dala zhodnotit jako sonda do průběhu několika let autorčiny tvorby, v níž brouzdá různými vodami své fantazie a experimentuje se žánry a subžánry. Plynulost a čtivost textu je však bez zaškobrtnutí, a i když konce povídek občas zanechají na patře hořkou pachuť, čtení je to dobré. Madla Pospíšilová Karasová má velkou fantazii a nebojí se balancovat mezi těmi nejbrutálnějšími a nejnechutnějšími scénami, které si čtenář mnohdy raději ani nechce představovat."

Celá recenze:
https://deti-noci.cz/2024/09/literatura/lit-recenze/madla-pospisilova-karasova-nemy-krik/

30.09.2024 4 z 5


Listopadová romance na cestách Listopadová romance na cestách Petra Schovancová

Cestování není jen o tom, co vidíte, ale i o tom, co cítíte - těmito slovy a nejen jimi začíná druhý cestopis Petry Schovancové, která spolu s přítelem Martinem cestuje po světě a přes písmenka a krásné fotky se dělí o zážitky.

Listopadová romance - jak se čtenář v knize dozví - předchází událostem z cestopisu o Srí Lance. Petra s Martinem stanovili jasný cíl: navštíví tři země během pěti týdnů a vše musí stihnout do blížících se Vánoc, aby svátky oslavili doma s rodinou. Začínají Mallorcou a pokračují přes Maroko k velkému zakončení na Tenerife. Navštíví spoustu krásných míst, ujdou nespočet kilometrů a během cesty se setkají s místními pohostinnými lidmi.

Samotný úvod cestopisu je velmi vtipně pojatý. Asi každý, kdo se někdy balil na dlouhou cestu do menšího zavazadla ví, že to není nic jednoduchého a přípravy na cestu provází nejeden hysterický stav, jestli máte opravdu vše. Zde budete s našimi cestovateli jistě souznít.

Když Petra s Martinem konečně nasednou na letadlo, dobrodružství může začít!

První zastávkou je Mallorca, kde na ně čeká trail po stezce GR 221, následuje návštěva Maroka, kde autorka popisuje své první pocity ze země ve srovnání s pohledem přítele Martina. Celé dobrodružství zakončí další turistikou po Tenerife. Válení se u moře a pobyt v resortu v případě této dvojice rozhodně nečekejte. Tady je to samý pot, dřina a kopce.

Autorčin styl psaní je velmi dostupný každému čtenáři. Jde o zápisky z cest, zážitky, které jsou čtenáři podány jako kamarádovi u šálku dobré kávy. Jsou velmi čtivé. Škoda jen, že jejich plynulost narušují chybičky. Byť v této druhé knize měla být korektura dle mých informací lepší, bohužel tomu tak není. Na prvních stranách je zásah korektora rozhodně znát, ale postupem času se objevuje stále více chyb a kostrbatých vět. Objevuje se i pár vulgárnějších slov, ale nad těmi by se dalo přivřít očko. Často čtenáře spíše pobaví než pohorší.

Cestopisy Petry Schovancové jsou nabité zážitky, osobitým humorem i informacemi z navštívených zemí a míst - což rozhodně považuju za velké plus. Krátké kapitoly napomáhají rychlému čtení a fotografie jakbysmet. Číst ebook v černobílé čtečce není ono a pro pořádné vychutnání fotografií vám rozhodně přijde vhod čtení na mobilu, tabletu či počítači. Snad se jednou Petřiných cestopisů dočkáme i v papírové podobě. Další si nenechám ujít.

14.09.2024 4 z 5


I mrtví prahnou po pomstě I mrtví prahnou po pomstě Daniel Barták

Svět mrtvých halí od pradávna háv tajemství. Čeká nás po smrti ještě něco? Duše mrtvých neputují vždy poklidně dál na pomyslný druhý břeh. Neodejdou v pokoji! Někdy zůstanou a začnou se mstít…

Monika Pokorná se po nečekaném rozchodu s přítelem Arnoštem chystá na matčinu oslavu narozenin. Není si jistá, jak ji rodina znovu přijme, poslední dobou spolu neměli jednoduchý vztah. Kvůli bývalému příteli Arnoštovi mezi nimi došlo ke sporům. Teď by se ale vše mohlo vrátit do starých kolejí. Arnošt je pryč a táta je rád, že po roce opět uvidí svou dceru. Ale co máma?

(...)

Daniel Barták napsal příběh o pomstě mrtvých, odhalování skryté minulosti a zamotaných vztazích mezi postavami a zvládl ho velmi dobře. Milovníci hororových příběhů, strašidelných domů a přízraků je obývajících si v románu I mrtví prahnou po pomstě přijdou na své.

Celá recenze:
https://deti-noci.cz/2024/08/literatura/lit-recenze/daniel-bartak-i-mrtvi-prahnou-po-pomste/

24.08.2024 5 z 5


Město zvané Řeka Město zvané Řeka Igor Rendić

Igor Rendić využívá slovanskou mytologii a hlavního hrdinu svého příběhu pasoval rovnou do role ochránce. Krsnik je něco mezi čarodějem a lovcem monster. Vzpomínáte na Zaklínače? Paul je však na rozdíl od Geralta ve své roli nováčkem.

(...)

Město zvané Řeka je na poli chorvatské fantastiky velmi důležitým kouskem. Stejně jako fantastika česká, bojuje s velkou zahraniční konkurencí - zejména tou západní. V doslovu sepsaném Nevenou Obajdinovou se píše o velkém významu, který pro chorvatskou fantasy Město zvané Řeka má.

(...)

Autorův styl je velmi čtivý, ale plynulost textu může všímavějším čtenářům narušit množství překlepů, chybějících písmen a občas nějaká ta kostrbatější věta nebo souvětí, které při závěrečných korekturách nejspíš utekly pozornosti. Ti, kteří nějaké ty chybky v textu přehlédnou, budou jistě nadšeni z toho, jak se jim stránky otáčejí pod rukama.

(...)

Celá recenze:
https://deti-noci.cz/2024/07/literatura/lit-recenze/igor-rendic-mesto-zvane-reka-2/

24.08.2024 3 z 5


V Královských zahradách V Královských zahradách * antologie

"Není krásnějších a honosnějších zahrad, než těch královských. Samý dokonale zastřižený keř a omamná vůně květin. Jak to ale vypadá v zahradách krále hororu? Vstupte honosnou bránou a vítejte V královských zahradách! Na tuhle procházku jen tak nezapomenete.

(...)

Aleš Richter dal dohromady pestrou sbírku autorů i povídek. Autoři zabrousili do všech koutů Kingovy tvorby. Výrazná díla mistra hororu rozpozná i nepříliš znalý Kingův čtenář, ti znalejší si najdou svá malá zrnka a ti absolutně neznalí si užijí skvělé hororové povídky českých a zahraničních autorů.

Úctyhodný projekt s krásnou obálkou a grafickou úpravou v podání Jiřího Dvorského jistě upoutá nejednoho čtenáře. V královských zahradách si každý najde ten svůj vyvolený květ."

Celá recenze:
https://deti-noci.cz/2024/08/literatura/lit-recenze/ales-richter-ed-v-kralovskych-zahradach/

15.08.2024 5 z 5


Psycho Psycho Robert Bloch

Mary Craneová má za sebou dlouhou cestu. S pořádným balíkem peněz, které ukradla, utíká za svým milovaným do městečka Fairvale v Kalifornii. Od cíle ji dělí už jen kousek cesty, ale zmáhá ji únava a odpočinek by ji přišel vhod. V dešti a blížící se noci narazí na osamělý starý motel, který vede pan Bates se svou matkou. Zvláštní starší chlapík na Mary působí neškodně a všechno nasvědčuje příjemnému večeru v motelu, dokud se Mary nesetká s Batesovou matkou s řeznickým nožem v ruce…

Psycho - klasika mezi hororovými příběhy a filmy, která se u nás dočkala už několika vydání. Americký autor Robert Bloch se při vymýšlení hlavní postavy Normana Batese inspiroval skutečným příběhem amerického sériového vraha Eda Geina. Norman je stejně jako Ed duševně nemocný, měl komplikovaný vztah s matkou, nelehké dětství a také oba velice rádi četli temné a zvrácené knihy. Norman se stará o motel a je velmi fixovaný na svou matku, která ho i v jeho věku stále považuje za neschopného malého chlapce, podrývá jeho sebevědomí a ovládá ho. Starý motel, hlavní postava trpící schizofrenií a velmi dobře popsaná tajemná hororová atmosféra si získali v roce 1960 pozornost režiséra Alfreda Hitchcocka, který Blochovo Psycho zfilmoval a proslavil.

Od prvních stran je text velmi svižně a čtivě napsaný. Mary přijíždí k motelu a čtenář nemusí dlouze čekat na brutální scény. Všechno jde velice rychle a hladce. Bloch z pohledu dnešního čtenáře nevymyslel žádný originální a převratný příběh. Strašidelných domů, vraždících psychopatů a nejrůznějších krvavých scén máme dnes v knihách tolik, že už to ani nikoho nešokuje - nebo přinejmenším ne tolik jako dřív. Čtenář, který bez širšího povědomí o autorovi a jeho knize otevře knihu a začte se může zjistit, že je to vlastně taková svižná oddechovka, která se dobře čte, ale nenabízí nic nového. Ovšem nezapomínejme, že jde o horor vydaný v roce 1959. Brutální scény, hrůzu nahánějící starý motel u silnice s prapodivným samotářským obtlouslým majitelem a osamělá mladá žena utíkající s balíkem peněz za svým novým životem jistě dovedli v té době čtenáře pořádně zneklidnit. I dnes se tací určitě najdou.

Norman Bates je vlastně takový obyčejný fajn chlapík, kterého ovládá jeho nemoc. Empatickému čtenáři by ho mohlo být v jistých ohledech až líto, do jakých potíží se dostal. Vždyť nebýt hezké mladé Mary, mohl by dál nerušeně žít v motelu s matkou a svými démony v hlavě. Jak už to tak ale bývá, osud a autoři vládnou nemilosrdnou rukou a ani v jednom případě nenechají figurky v jejich příbězích hrál lehké hry.

16.07.2024 4 z 5


Dceřina kletba Dceřina kletba Tereza Bartošová

Vyšetřovatelská dvojice Tomáš Vyskočil a Honza Richter před sebou mají další případ. Do nemocnice byl přivezen muž. Opilý, podchlazený a krátce na to umírá. Shodou okolností to byl známý jednoho z policejních techniků, kterému kamarádova smrt nedá spát. Své podezření svěří Tomášovi a ten se okamžitě spolu s Honzou pouští do vyšetřování. Aby toho nebylo málo, v kolečku zamotaných událostí a nejasných informací se komplikuje i Tomášova situace doma. Všechno nasvědčuje tomu, že vyřešení tohoto na první pohled banálního případu bude těžší, než by kdo tušil.

(...)

Tereza Bartošová zasadila děj knihy do rodné Příbrami, která je známá svými uranovými doly. Jedná se už o druhou detektivku, kdy je název knihy vypůjčený z balady v Erbenově Kytici - Dceřina kletba. Začalo to Vodníkem, pokračuje Dceřinou kletbou a kdo ví, jakou baladu si Tereza Bartošová vezme na paškál příště. Prozatím si pojďme rozebrat zpracování této.

Celou recenzi i s mini-rozhovorem s autorkou najdete na Českých detektivkách: https://www.forendors.cz/p/a6ed4a77b78b26ec2be474efeaaba0d1

07.07.2024 5 z 5


Program Nosferatu Program Nosferatu Miroslav Pech

“Můj otec je spisovatel." Kolik dívek a žen může tuto větu v Česku prohlásit? Kristýna ano! Její otec navíc píše hodně brutální, bizarní horory, které osloví jen velmi malý okruh čtenářů. Většina se nad nimi šklebí znechucením, zděšením a opovrhuje příběhy plnými zvrácených zvěrstev. Kristýna má svého tátu moc ráda a zdrtí ji, když o něj nečekaně přijde. Kterou milující dceru by také brzký odchod táty nezasáhl? Odešel ale opravdu nadobro?

Čtrnácté Zrnko temnoty, které svým rozsahem patří mezi ta delší v této edici. Zrnka jsou jako jednohubky. Malá a přesto tolik různorodá - záleží na jejich tvůrci. V Programu nosferatu máme v hororových příbězích poměrně hojně vyskytující se hlavní postavu spisovatele, který má zálibu v temných hororových příbězích a chtěl by být českým Stephenem Kingem. Autor tu popisuje těžkou práci na prosazení se a dostání do povědomí čtenářů, ale tím hlavním prvkem je tu vztah otce a dcery. Kristýna má svého otce moc ráda a chce mu pomoci za každou cenu, i když to nemusí být správné rozhodnutí.

V každém hororovém příběhu by se mělo objevit nějaké to zlo a tady tomu není jinak. Čtenář si v tomto případě nebude úplně okusovat nehty hrůzou, ale kdo ví, jestli se třeba na svůj notebook ležící na pracovním stole nebude po přečtení Programu nosferatu dívat jinak. Právě zapojení tohoto obyčejného přístroje do děje může působit banálně, ale zároveň i velmi osvěžujícím prvkem mezi všemi těmi krvelačnými monstry, zabijáky a zvrácenými alkoholiky, kterých je v podobných příbězích vždycky plno.

Nenáročné, čtivé, osvěžující námět. Další Zrnko, které se povedlo.

07.07.2024 4 z 5


Pomezí. Kapitola 1, Nová realita Pomezí. Kapitola 1, Nová realita Lukáš Zahrádka

Existují tři světy - jeden z nich je Pomezí. Místo, kam odejde duše zemřelého a připravuje se na své další putování.

Devatenáctiletá Ema, která dostudovala uměleckou školu a budoucnost má před sebou, se dostává do Prahy. Vyrůstala v cizině a do Česka přijíždí po smrti svého otce. Objevuje nový svět, který vidí jen ona a rozhoduje se, jak se svým životem dál naloží. Stane se umělkyní, nebo se vydá na nebezpečnou cestu za zjišťováním pravdy?

Pomezí je komiks primárně cílící na mladší čtenáře kolem dvanácti let. Ovšem zalíbení v něm může najít každý nehledě na věk. Emě se v jednu chvíli zboří svět jako domeček z karet, když ji umře otec, ale vzápětí se vydává na cestu za novým dobrodružstvím do Prahy. Autorům se povedlo krásně zakomponovat několik známých míst a pražských památek do ilustrací a nechat čtenáře spolu s Emou poznávat Prahu.

Krásné ilustrace brazilské ilustrátorky Biancy Pinto Milanez jistě padnou do oka spoustě čtenářům všech věkových kategorií. Syté barvy určující ráz a atmosféru každé scény. Jednoduché a přesto kouzelně nakreslené postavy. Vizuální stránka komiksu Pomezí je jednoduše pastva pro oči. Český autor příběhu Lukáš Zahrádka jistě nešlápnul vedle, když se pustil do spolupráce s tak talentovanou kreslířkou. Samotný děj/příběh je velmi jednoduchý a nenáročný. Jde o milé dobrodružné čtení říznuté duchařinou, mysterióznem a samozřejmě porcí fantasy. Lukáš Zahrádka si dal za cíl přivést na český trh komiks, který bude hezký, milý, nadějeplný, zkrátka nic brutálního a sexistického. Tento úkol splnil na jedničku. Právě cílová skupina kolem dvanácti let (a klidně i méně) by z Pomezí mohla být nadšená nejvíce. Jde v podstatě o pohádku, která slibuje tajuplné pokračování. Není cílem čekat od toho přelomové dílo, ale především odpočinkovou záležitost, kterou za hodinku i méně přelouskáte a pokocháte se krásnými ilustracemi.

Příběhově však místy může někomu chybět určité dovysvětlení. U komiksů je prostoru méně, ale tady jsem hned z kraje měla spoustu otázek. Třeba jak je možné, že se slečna žijící celý život v cizině po příletu do Prahy bez problému dorozumí česky? Nebo jak to s jejími schopnostmi vlastně je. Umí je ovládat, nebo neumí? Věděla o nich dřív než dorazila do Prahy, nebo se vše plně projevilo až tady? Odpovědi snad přijdou v následujících dílech.

Hodnocení: 77 %

28.06.2024 3 z 5


Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem Martin Moravec

Za mého dětství neexistovalo, že by někdo neznal a nesledoval německý seriál Kobra 11 a stejné to bylo i s Medicopterem 117. Dodnes si vzpomínám, jak jsme si s partou vrstevníků z vesnice hráli na neohroženou posádku záchranářského červeno-žlutého vrtulníku Medicopter 117. Této nostalgické vzpomínce jsem se při otevření této knihy neubránila.

Dnes už většině velmi dobře známý novinář Martin Moravec si tentokrát vzal na paškál hradeckého záchranáře lékařské letecké záchranné služby a urgentního příjmu doktora Marka Dvořáka.

Neznalý čtenář má hned po otevření knihy možnost seznámit se v krátkém medailonku s osobností, o které bude dalších třistastran číst. Dozví se podrobnosti ne jen z jeho profesního života, ale také o jeho rodině, dětství, koníčcích. Třeba o tom, jak se zdravotník může k letecké záchrance dostat, jaké jsou požadavky a co všechno to obnáší. Asi nikoho nepřekvapí, že krom lékařských vědomostí je potřeba i velmi dobrá fyzička. Terén, ve kterém záchranářský vrtulník zasahuje není vždy dobře přístupný.

Jednou z nejzajímavějších a zároveň nejdojemnějších a nejsilnějších částí jsou samozřejmě všechny ty příběhy z praxe. Jako běžní amátéři a obyčejní lidé víme, že když pro někoho letí záchranářský vrtulník, je zle. U popisů příběhů záchrany dětí, ale i velmi starých lidí, vhrknou slzy do očí i silným náturám - a že je tu takových těžkých životních osudů pacientů spousta.

Doktor Marek Dvořák ovšem nelétá jen záchranářským vrtulníkem, ale pracuje i na urgentním příjmu, kde je to jak sám popisu neskutečný frmol. Novinář Moravec se neštítí žádné otázky a Dvořák se svým občas dost černým smyslem pro humor odpovídá. Celý rozhovor je velmi svižný, zajímavý a oči otevírající. Marek Dvořák patří mezi šťastlivce, kteří už od útlého dětství věděli, co chtějí v životě dělat a šel si neúprosně za tím. Rozhovor s tím by neměl minout nikoho. Velká část je tu věnovaná i první pomoci, příznakům různých nemocí a tomu jak je poznat. Fungování dispečinku a celé této zdravotnické stránky.

15.06.2024 5 z 5


Babylon neboli Nutnost násilí Babylon neboli Nutnost násilí R. F. Kuang (p)

Najít ta správná slova je těžší, než bychom si kdy mohli pomyslet. Není to jednoduchá disciplína a už vůbec ne ve chvíli, kdy jde do tuhého. Kdy jde o moc, chod dějin, nebo dokonce o přežití...

Robin Swift, malý chlapec z Kantonu v Číně, netuší nic o důležitosti jazyka a slov, když ho profesor Lovell odveze z rodné země do Anglie. Starý život se pro něj stává tečkou kdesi daleko na východě. Jeho novým domovem je nyní Anglie a o pár let později přímo Oxford. Centrum vzdělání, vědění a také sídla Babylonu a překladatelů, ke kterým se má co nevidět přidat. Právě překladatelé jsou velmi žádanými a nepostradatelnými lidmi ve společnosti, kde moc určuje magie. Stříbrodělství. Umění zhmotňovat význam ztracený v překladu pomocí kouzelných stříbrných slitků. Nalezení správné párové dvojice slov, která probudí magii stříbrodělství a poskytuje Británii nevídanou moc, kterou uplatňuje při budování impéria. Válka je na spadnutí.

Mladá čínsko-americká autorka R. F. Kuang ze svými čínskými kořeny si po sérii Makové války pro svůj další příběh opět zvolila téma opiových válek mezi Anglií a Čínou, které se konaly ve 40. a 50. letech 19. století. Anglie v těch letech dovážela indické opium do Číny, kde vydělávala na jeho prodeji a v důsledku toho se spousta číňanů stala na této omamné látce závislých. V Babylonu se autorka ani tolik nezabývá válčením a bojem, jako lingvistikou, politikou a magií, která v tom všem hraje velmi podstatnou roli. Stříbrodělství je velmi nápaditý druh magie. Robin a jeho spolužáci musejí spoustu let pilně studovat světové jazyky, bez kterých by neměli možnost stříbrodělství praktikovat. Musejí proniknout až do samého srdce každého ze zvolených jazyků, aby jimi nejen mluvili, ale i snili a mysleli. Aby rozpoznali sebemenší významové kořeny původních slov, od kterých se nová dále odvozovala napříč všemi jazyky světa. Je to tak důmyslný a složitý systém magie, že i čtenář se spolu s hlavními hrdiny učí a objevuje důležitost a těžkou práci překladatelů a fungování celé té prapodivné stříbrodělské magie.

Na své si v tomto obsáhlém díle přijdou zejména ti, kteří si užívají pomalejší budování příběhu, nepotřebují akci od prvních stran a bojem nabité scény. Téměř celá první polovina, možná dokonce první dvě třetiny knihy jsou o studiu. O světových jazycích, významech slov, odkud která slova pocházejí. Čtenář má díky této části možnost dozvědět se spoustu věcí o překladech, bude-li dávat pozor a přistoupí na hru, že i on se na chvíli stane studentem, kterému je třeba všechno vysvětlit. Práce překladatelů je nedoceněna i v dnešní společnosti, kdy učení se jazyků je mnohem dostupnější než ve 40. letech 19. století. Možná proto si i kde kdo může myslet, že k tomu, aby byl dobrým překladatelem mu stačí jen naučit se mluvit a číst v cizím jazyce. Babylon vám vysvětlí, proč tomu tak není.

Krása úžasných knih s velkými příběhy tkví v tom, že po dočtení vyvolají ve čtenáři touhu vykřičet do světa všechny ty úžasné pocity, co v něm zanechaly a zároveň mu sebrat z úst všechna ta správná slova, která chce říct. Babylon je vcelku obyčejný příběh s neobyčejnými myšlenkami. Pokud čtenář prahne po vědění, bude ho zde hltat plnými doušky. Prahne-li po akci a krvi, i to tu nejde, byť v menším množství, než by mohl očekávat. Prahne-li po obojím, bude chrochtat blahem při šramocení rychle otáčejících se stran.

13.06.2024 5 z 5


Troll Troll Matthew A. Clarke

Internet je velice ošemetné místo. Nabízí spoustu možností - otevírá obzory, skrývá v sobě mnoho informací pro všechny, kteří se chtějí ptát a dozvídat nové věci. Poskytuje zábavu, zprávy, vzdělání… Člověk by řekl, že nic lepšího být nemůže. Ale! Jako všechno - má i svá negativa. Scotty ví své.

Scotty je celý život obětí šikany. Obyčejně neobyčejný dospívající chlapec, který díky svému populárnímu otci - velké hvězdě z reklamy v televizi - ví, jaké to je být v hledáčku všech. Ale i na zrádném internetu jsou místa, kde by mohl najít pochopení. Začne si psát s Rebekou. Dívkou, kterou vůbec nezná, neví jak vypadá, ale to, že se o něj zajímá, pro něj znamená hodně. Jenže i Rebeka má pár kostlivců ve skříni a navrhne Scottymu: „Co takhle spolu spáchat sebevraždu?“ A Scotty zpozorní!

Matthew A. Clarke napsal bizarro novelu o tom, jak dovede být svět internetu drsný a zkažený. Sám se dokonce s jeho skutečnou nemilosrdností setkal jako vydavatel - a to při tvorbě obálek knih z pomocí AI, za což schytal nepěkný hate.

Začátek příběhu na čtenáře může působit poněkud těžce, až depresivně. Chat dvou mladých lidí o plánování sebevraždy není zrovna žádným veselým úvodem. Ovšem v jednom bodě se pochmurná atmosféra zlomí a celá scéna se mění v humorné bizarro s vtipnými situacemi, do kterých se jedna z hlavních postav Scotty dostává takřka na objednávku.

Autor v krátkých svižných kapitolách proplétá bizarro s kapkou hororu, které jsou mu vlastní a hraje se čtenářem zajímavou hru: Do jaké míry je jeho text k zamyšlení se nad dnešní společností a kyberprostorem a do jaké je to odpočinková bláznivá záležitost, u které přemýšlet ani moc nemusí? Toť otázka…

Edice Zrnka temnoty opět dostála své pověsti a nabídla další kapku fantastiky říznuté hororem a bizarrem, který je trochu jiný, než na co je mainstreamový čtenář zvyklý. Svižné, chytlavé, nápaditě zpracované.

22.05.2024 4 z 5


Smečka Smečka * antologie

„Antologie se jménem Smečka, s povídkami o psech a navíc horor? To bude samý vlkodlak vyjící na měsíc a mordující po nocích své oběti,“ bude si zřejmě říkat nejeden čtenář zvažující čtení. A bude pěkně na omylu!
Smečka v sobě skrývá 15 povídek od 17 autorů, ve kterých hraje hlavní (i vedlejší) roli pes, ovšem pravý nefalšovaný vlkodlak tu není ani jeden. A se škatulkou horor bych taky byla na pozoru, protože hned v úvodních slovech editora Jirky Sivoka se dozvíte, že: „...horor není škatulka. Horor je život a život do žádné krabičky s popiskem nedáte.“

Cílem antologie bylo ukázat rozmanitost hororu, pestrost a všechny barvy a odstíny tohoto žánru, který je stále tak trochu opomíjený. Přitom jak vám tato antologie ukáže, opravdu nemusí jít jen o litry krve nebo strašidelné baráky. Horor se tu prolíná a mísí například s tolik populární fantasy, některé povídky jsou spíše thrillerem a detektivkou s hororovými prvky. Najdete tu duchařinu a dokonce i ti, co mají rádi sci-fi si tu najdou to své. I kapku historického příběhu s příměsí strašidelna a tajemna. Ale nenechte se ošálit! Ta pravá hororová atmosféra s krví a brutalitou se tu taky najde.

Že by byl některý čtenář přece jen skeptický? Pojďme si přímo rozebrat povídky.

Co všechno je matka ochotná udělat pro zdraví svého dítěte? Panoptikum doktora Marrowa od Terezy Kadečkové napoví. Barvitě popsané prostředí kočovníků a kejklířů. Magii a nadpřirozeno Panoptika střídá Příchod vyvoleného od Petra Bočka. Zprvu nevinná rodinná pohoda a příchod nového člena rodiny se mění v brutální napínavý příběh o záchraně a přežití ne jen čtyřnohých hrdinů. Nelly Černohorská po krvavé jízdě přispěchá se svou duchařinou Jízda duchů. S velmi originálním námětem z prostředí lékařských experimentů s velmi působivou pointou na konci, přichází Ondřej Kocáb s fenkou Lajkou v povídce Lajka se vrátila. O nespravedlnosti a těžkostech života píše Ludmila Svozilová v Kříženci. Tato povídka by mohla některým čtenářům přijít těžší na čtení, ale kdo už s autorkou měl tu čest třeba v sérii Zemři, Kaine asi tuší, co může čekat. V šeru svítání od Miroslava Pecha si přijdou na své milovníci tajemství a strašidelné atmosféry hřbitovů. Povídka se četla jedním dechem. Autor je známý tím, že k popisu atmosféry mu stačí pár slov a zde své pověsti opět dostál.

Jestli je v antologii povídka, kterou bych ráda viděla rozpracovanou klidně do celé knihy, je to Azurit Karin Novotné, jejíž povídka jistě zaujme všechny fandy Stephena Kinga, na kterého jsem si hned vzpomněla. Úplnou neznámou pro mě byla autorka Kateřina Malec Houfková, jejíž povídka Na konec cesty je děsivá svou realističností. Takovým milým horůrkem, před neskutečně brutální jízdou Madly Pospíšilové Karasové, byl Pes se zlatýma očima od Tomáše Martona. S jeho tvorbou jsem se setkala taktéž poprvé. Bylo to velmi čtivé a i pro strašpytli skvělé hororové čtení. No a pak přišla bomba v podání Afíka od již zmíněné Madly. Řeknu vám, nic brutálnějšího než Afíka ve Smečce nenajdete. A stojí to za to! O tom, že ani před malou čivavou si člověk nemůže být jistý vlastním životem, ví své Michal Březina, autor Zprávy z Jirmanova, své. Velkou radost mi udělala Veronika Fiedlerová, která ve své povídce Případ Čertovy rokle opět přivedla na scénu našeho oblíbeného pojišťováka, který komunikuje s druhou stranou.

Jestli správně počítám, ještě chybí tři povídky a s nimi pět autorů. Proč pět? Dvě dvojice psali společně a to Jirka Sivok s Martinem Štefkem a Lukáš Vavrečka s Přemyslem Krejčíkem. Nemůžu se zbavit pocitu, že tyto dvě povídky trochu vybočovaly - nejspíš právě tím, že obě měli dva autory. Psí život trochu využívá toho, že jeden z autorů je majitel nakladatelství a vtipně tuto skutečnost vykresluje na svých stránkách. Zkrátka a dobře, nápadům a inspiraci se meze nekladou a v tomto případě se trochu zasvěcený čtenář náramně pobaví všemi narážkami.
Benátský mor druhé autorské dvojice se, jak už název napovídá, odehrává v Benátkách. Autoři si tu hezky hrají se zdejší historií, rozmachem turismu a nezabíhají do žádných extrémů a brutalit, což by čtenář strašpytel opět mohl náležitě ocenit a v noci dobře spát.
Velkého finále se zhostil jediný zahraniční autor a to Mort Castle. Trocha lekce španělštiny, prostředí psích zápasů a podivné magično na pozadí. Skvělý závěr už tak našlapané antologie.

Představení všech podob hororu dopadlo na výbornou! Všechny povídky mají osobité atmosféry, originální zápletky i pointy na konci a navíc jsou doplněny nádhernými ilustracemi Pavla Pavelky. Některé příjemně zamrazí, z jiných vám budou stát všechny chlupy v pozoru a u zbývajících zalezete pod peřinu a nebudete chtít opustit její bezpečí! Jestliže měl editor sbírky za cíl představit skvělý český horor a jeho autory, může být pyšný na to, jakou sbírku dal dohromady. Tady totiž není o čem.

12.05.2024 5 z 5


Zemři, Kaine: Stín Zemři, Kaine: Stín Ludmila Svozilová

Druhý díl duologie Zemři, Kaine začíná tam, kde první díl končí a děj hezky navazuje. Ocitáme se v Kanadě a spolu s hrdiny objevujeme legendy severoamerických indiánů, staré mýty, tajemství a magii. Matyldě už nezbývají žádné jistoty. Netuší kdo je ona, kdo je člověk po jejím boku, ani co všechno ji ještě čeká než dojde klidu. Propletenec tajemství a záhadna ze Svatyně pokračuje i ve Stínu.

Návrat k příběhu Matyldy byl hezký a těžký zároveň. Autorka tuto svou duologii zaplnila spoustou detailů, které je třeba si pamatovat z prvního dílu a dávat na ně pozor i během čtení toho druhého. Svatyně a Stín jsou lehce rozdílné, každá kniha je trochu jiná, ale spolu tvoří originální dechberoucí mysteriózní příběh, který vás pohltí. Je to těžší čtení na pozornost, proto vyžaduje vnímavého čtenáře, který pochytí co nejvíce detailů a zapamatuje si je. Pokud by si některá série zasloužila více čtení před finálním čtenářovým hodnocením, pak právě tato. Jedno čtení je málo!

Ludmila Svozilová má vypravěčský dar. Při popisech starých indiánských legend se ocitnete daleko za oceánem, v Kanadě, u ohně, kdy starý indián vypráví o historii kmenů, o kmenových radách a hierarchii. Spojení s přírodou, duchy a magií. Vírou. Bude se vám tajit dech nad tajemstvími a nebude vás přestávat štvát nedůvěryhodnost hlavní hrdinky, která stejně jako autorka neprozradí ani slůvko navíc, než je v danou chvíli třeba.

Po dočtení mám pocit, jako bych stále neměla všechny informace, jako by mi jedno čtení nestačilo a musela číst znovu. Pochytat všechny ty střípky a detaily, kterých jsem si při prvním čtení nevšimla. Náznaky, které byly a nevšimla jsem si jich.

O opravdu dobrých knihách, těch nejlepších, by čtenář po dočtení chtěl říci tolik věcí, ale nenachází ta správná slova. A přesně tak to mám já s touto knihu - celou duologií Zemři, Kaine. Nezbývá, než si příběh Matyldy přečíst znovu. A už teď se těším na to, až se s ní i se všemi ostatními zase znovu setkám.

01.05.2024 5 z 5


Osm hor Osm hor Paolo Cognetti

Kniha, která nesedne všem, ale nabízí mnoho.

Pietro je malý kluk, jehož rodiče milovali hory, vzali se na horách a v každodenním koloběhu mezi prací a rodinou přemýšlejí, jak se do hor zase vrátit. Léta tráví Pietro s matkou v malé horské vesnici, kde se seznámí se svým nejlepším přítelem Brunem a společně bloudí po horách a užívají si nespoutaný dětský život. Pietrův otec přijíždí vždy v srpnu, aby bral svého syna s jeho kamarádem na výšlapy do hor a zdolávají vrcholy.

Román tohoto typu nesedne všem. Je to pozvolné čtení. Žádná velká akce, napětí, dechberoucí scény, jak je tomu zvykem v dnešní literatuře. Nic takového! Osm hor je kniha pro pomalé čtení a vychutnávání si vět. Přemýšlení nad skrytými věcmi, dumání nad životem, přátelstvím, životními rozhodnutími.

V první řadě je to příběh o přátelství dvou chlapců. Každý pochází z úplně jiné sociální vrstvy, stylu života i rodinného zázemí, ale tam někde v horách, v malé vesničce v italských Alpách, si k sobě najdou cestu. Jako malí chlapci provádějí lumpárny u potoka, jako dospívající k sobě ztrácejí cestu, aby ji pak v dospělosti opět našli. Jejich životy se střetávají, prolínají, oddalují a opět střetávají. Jeden cestuje, druhý buduje... Co je ale nakonec to správné?

Psychologický román Osm hor nabízí spoustu otázek a zároveň klidné čtivé vyprávění jak už na dlouhé zimní večery, tak i na všední dny v kterékoli fázi roku. Italský autor Paolo Cognetti v tomto krátkém románu popisuje několik desetiletí budovaného přátelství, sílu a krásu hor a přírody, rozdílnost dvou pohledů na život a svět a mnoho dalšího. Tak jako si někteří lidé vyberou výstup na horu Sumeru, jiní musejí obejít okruh osmi hor.

14.04.2024 5 z 5


Srí Lanka: Láska na první cestu Srí Lanka: Láska na první cestu Petra Schovancová

Petra cestuje s přítelem Martinem na Srí Lanku. Jsou okouzleni místní krajinou, zvířaty, jídlem a hlavně slony! Hned první den, kdy přilétají do hlavního města Colomba a pokračují do Galle nabízí spoustu zajímavých míst a zážitků. A to jsou teprve na začátku celkem 22 denní cesty, během níž procestují ostrov křížem krážem.

Další inspirativní cestopis nabitý zážitky z cesty, tentokrát po Srí Lance. Autorka se se svým přítelem vypravila do tohoto ostrovního státu v jihovýchodní Asii a jak už samotný název napovídá, byla to láska na první cestu! Srí Lanka je okouzlí. Cestují autobusem, vlakem a na motorce, bydlí u místních, od kterých se dozvídají ne jen to, jak se na Srí Lance žije, ale dostávají i tipy na další výlety a místa, která musejí navštívit.

Byť korektura je taková jaká je - ne moc dobrá, což mě autorka varovala předem - i tak jsem si čtení užívala. Bylo to svým způsobem i osobnější, zkrátka psané tak jak to šlo Petře od pusy a jako by zážitky z cest vypisovala přímo pro mě, bez úprav textu někoho dalšího. Nerušilo to tak moc, jako by to bylo třeba u románu.

Moc milé a sympatické čtivo. A ty fotky! Ty byly kouzelné. Všude zeleň, kopce, výhledy i sloni! Jediné, co mě napadá k vylepšení by byla mapka Srí Lanky s vyznačenou trasou cesty, ale kdo che, dohledat si může i sám - od čeho máme Google, že jo. Na závěr je shrnutých i pár autorčiných rad a tipů pro ty, kdo by se na Srí Lanku také chystali vypravit, spolu s vypsaným itinerářem celé cesty. Čtivý cestopis, krátké fotky, sympatická autorka/cestovatelka. Věřím, že se dočkáme i dalších cestopisů a už se na ně těším.

06.04.2024 4 z 5


Divočina Divočina Cheryl Strayed

Dvaceti šesti leté Cheryl Strayedové se po smrti její matky hroutí život. Vzpamatovává se ze smrti matky, konce manželství, ztráty blízkých a cítí se sama. V opojení drog, mužů a nulových vyhlídek do budoucnosti ji náhoda nebo osud - nazívejte to jakkoli chcete - přivede do cesty průvodce po Pacific Crest Trail. Nejdřív zjišťuje oč jde, až se nakonec téměř ze dne na den rozhodne, že tento trail půjde i ona. Několik měsíců v divočině, jen ona a její obrovský batoh.

Na jaře roku 1995 vyráží na 1770 km dlouhou, několikaměsíční pouť, během níž zažije obdivuhodné dobrodružství, boj samé se sebou. Potkává spoustu lidí, ať už přímo na stezce nebo mimo ní. Navazuje nová přátelství s lidmi, u kterých tuší, že už je nikdy neuvidí. Zažívá těžké chvíli cestou pouští bez vody, potýká se s přežíváním v divočině, pod stanem i pod širákem. Při čtení budete prožívat každou jednu ujitou míli spolu s Cheryl. Budete číst o bolesti, kterou prožívá každý den díky bolavým nohám z cesty, i tu psychickou, kdy vzpomíná na minulost, na dětství, na svou matku, otce, který je opustil a se vším se postupně vyrovnává. Ale zároveň i chvíle svobody, radosti, úžasných zážitků a spokojenosti, že na Pacifickou hřebenovku vyrazila a nakonec i její lítost nad tím, že se její putování blíží do cíle.

Obdivuhodná žena, která ušla obrovský kus cesty, ať už fyzické tak mentální, a během ní našla samu sebe. Jestliže se říká, že cesta je cíl, v případě tohoto cestopisu nabírají tato slova nový rozměr. Putování od Mohavské pouště po Most bohů na hranici států Oregon a Washington je velmi inspirativní čtení a krom touhy vyrazit na nějaký trail čtenáře přiměje i přemýšlet nad jeho životem.

30.03.2024 5 z 5


151 dní po evropských stezkách: Dobrodružství holky s bucket listem 151 dní po evropských stezkách: Dobrodružství holky s bucket listem Lucie Kutrová

Lucie Kutrová je česká cestovatelka, zdolala Pacifickou hřebenovku a několik dalších trailů v Česku i zahraničí. Právě o jejích tipech na Evropské traily je tato její druhá kniha.

Od prvních stran je text svižný a vtipný. Lucka vše popisuje s vtipem a humorem ji vlastním a zároveň svými výšlapy na hory, cestováním a životními lekcemi, kterými si prošla inspiruje čtenáře v každém řádku. Máte chuť vyrazit na hory taky. Hned teď! A když ne na hory, tak aspoň na dlouhou procházku, třeba právě s vašim čtyřnohým parťákem stejně jako ona. Čímž se dostáváme k Marvelovi.

Marvel je ten chlupatý husky, který věrně doprovází Lucku na jejích cestách. Je s ní při výšlapech na vrcholy, zdolává jeden kopec za druhým, pár denní výlety a je její oporou i v těch těžších nelehkých chvílích, které si pro nás život připraví, aniž bychom s tím počítali.

151 dní po evropských stezkách v sobě skrývá několik tipů na traily právě tady u nás v Evropě, v sousedním zemích, ale i u nás doma v Česku pár hodin od domu. Každý nový trail je uveden odstavcem s přípravami, pak popisem co se každý den dělo a nakonec je i prakticky shrnuto kolik takový třeba týdenní trail Lucku s její společníky stál a je to dostupnější dovolená, než bychom si třeba mysleli. Navíc v krásné přírodě. A ty výhledy na fotkách, které v knize jsou, to je prostě čirá nádhera.

Velmi inspirativní slečna s chlupatým parťákem Marvelem, kteří vám díky této knize vykouzlí nejeden úsměv na tváři, nabídnou vám i pár věcí k přemýšlení a hlavně vás namotivují zvednou zadek a vyrazit ven!

23.03.2024 5 z 5