kob komentáře u knih
Příběh byl dobrý, ale nevyhovoval mi autorčin styl. To věčné vysvětlování právnických pojmů velmi narušovalo plynulost vyprávění. Chvílemi jsem měla pocit, že čtu nějakou příručku.
Napínavý příběh s překvapivým rozuzlením, i když mi to finále na chvíli připadalo hodně nepřehledné.
Audiokniha asi nebyl úplně nejlepší nápad. Kdybych četla každý den jednu povídku, vychutnala bych si je. Takhle se na mě v autě vyvalila spousta postav a příběhů, vznikl guláš, a po týdnu z toho nevím dohromady nic. Odvyprávět bych dokázala asi jen jednu povídku, která se mi v hlavě z nějakého důvodu zachytila ;)
Popravdě - moc mě to nebavilo. Slabý příběh, nesympatická hlavní hrdinka. Po Skladatelce voňavého prádla jsem si chtěla sehnat všechny autorčiny knížky, ale po téhle mě to už nějak přešlo.
Čtení je to díky politice poněkud náročnější, ale rozhodně zajímavé a poučné. O historii Gruzie jsem skoro nic nevěděla, tak jsem velmi zajímavou formou doplnila mezery.
Někdy jsou ty životní cesty a cestičky hodně klikaté, a ty, které vycházejí z brněnské Venuše bývají obzvláště zajímavé :) Nejspíš jsme se tam s autorkou svého času potkávaly, tak snad bude někdy možnost společně zavzpomínat.
Vlastně jsem ani nečekala, že to bude tak dobré... a skřítek glosátor má určitě sourozence - jeden žije se mnou a občas mi dokáže pěkně zavařit
Občas si ráda některé detektivky od ACH připomenu, ale musím přiznat, že už je nehltám jako kdysi. Na dnešní dobu už je to pomalé a upovídané, ale klasika je klasika.
Raději však příště dám přednost filmovému a televiznímu zpracování.
K odpolední kávičce, když potřebujete relaxovat.
Ani se nechce věřit, že tahle krátká a poměrně depresivní povídka posloužila jako námět pro tak krásný film.
Mám rozporuplné pocity. Co se týče spisovatelského řemesla skvělé, ale dočítala jsem už jen tak "z povinnosti".
Příjemné a zábavné čtení, které přináší spoustu zajímavých informací
Audioknihu jsem vydržela poslouchat asi do třetiny. Přišlo mi to zdlouhavé a nudné, těžko se mi udržovala pozornost. Pokračovat v poslechu jsem vyhodnotila jako zbytečnou ztrátu času. Navíc mě velmi rušilo, že se Zuzana Slavíková snažila o striktní dodržování italské výslovnosti a přízvuku u všech jmen a míst, což působilo obklopené češtinou až komicky. A že to bylo skoro v každé větě :)
Detailně popsaný život jako na houpačce - málokdy čtenář dostane tak detailní a otevřené informace. Čtení ve mně často budilo nostalgii a smutek, protože spoustu lidí, o kterých je v knize řeč, znám nebo jsem znala. Včetně Boba, Zoji a autora. Díky za ty vzpomínky!
To bylo docela drsné. Neměla jsem o téhle skupině lidí konkrétnější představu. Teď ji mám - ach jo...
Strávila jsem s touto útlou knížkou příjemné a úsměvné nedělní odpoledne.
Líbil se mi ten strohý způsob psaní, ale hlavní hrdinka byla otravná a únavná. Lidem podobného založení se obloukem vyhýbám.
Už mě unavují knihy, kde hlavní hrdina bojuje se závislostí na čemkoliv a jeho věčné bažení zabírá půlku příběhu. Je to i tenhle případ, ale zápletka byla zajímavá a forma čtivá, tak určitě času nelituji.
Bylo to zajímavé čtení, jen mi přišlo takové nesouměrné. Chvíli se pitvá každý detail a následuje velký skok v čase. Třikrát jsem takhle měla pocit, že kus knížky chybí.