kocourtom komentáře u knih

(SPOILER) Moc pěkná knížka. Ten název je vlastně trefný, ale zároveň zavádějící, jako kdyby šlo o nějaký horor nebo thriller (tak se tomu dnes říká), který přečteme, ale není proč se k němu vracet. Jenže na rozdíl od Jo Nesbo a podobných, které si občas půjčím v knihovně (neříkám že nerada, ale nepotřebuji je číst znova a nepřemýšlím o nich), k této knížce se vracím. Mám ji už dlouho a průměrně jednou za pět let se do ní podívám a znovu ji celou přečtu. Baví mě prostředí, postavy a situace. Podobně to mám s knihami P. D. Jamesové. Mrzí mě, že u nás nevyšlo více knih od paní Jenny Berthelius.

2 14.02.2021

Ta rodina se nepřestěhovala z maloměstského prostředí, ale z hausbótu jménem Birger Jarl II do běžného bytu v paneláku. Hlavní hrdinka Stáňa se seznamuje s novým prostředím, nachází nového kamaráda Luďka a zároveň se snaží udržet kamarádství s partou z minulého bydliště. Knihu jsem si kdysi půjčila v knihovně, četla jen jednou, nepamatuji se, jak to dopadlo, ale vím, že se mi líbila. Nejvíce mi utkvěly vzpomínky na ten hausbót a okolí - Erik a Stáňa spali v kójích nad sebou a ve vedlejším hausbótu jménem Santal bydlela baba Kolíčková :) Jestli se mi to někdy dostane do ruky, určitě přečtu znova a zavzpomínám. Petra

Dojásáno dokonáno, otevři se zlatá bráno. Do blízka či do daleka, tam, kde na mě štěstí čeká! Krásná kniha mého dětství. Probudila ve mně zájem o starou zástavbu. Je plná fantazie a tajemna, poetická a taky trochu smutná. Nevím, jestli by se dnešním dětem líbila. Asi by jim přišlo divné a málo akční, že Petr a Kateřina rádi navštěvují pana Šebestyána v jeho pokoji se skleníkem a postupně se po svém loučí se svým starým milým domovem určeným k demolici. Koně jako padlý sníh, zlatý půlměsíc, zlatá brána, modrá tam a co víc? Už nic. Škoda, že se na tu knížku zapomnělo. Petra

Měla jsem moc ráda ty obrázky, tedy vlastně fotografie figurek. Táta mi ručně doma vyrobil podobnou panenku.

Když jsem byla malá, myslela jsem si , že jsou tam na fotografiích strašidla a čerti, ale někde hodně a hodně daleko. Určitě si pamatuji obrázek, jak bubák vede oslíka. Bylo by lepší, kdyby z knihy do našeho světa vyskočil ten jejich oslík a ne ta strašidla. Petra

Mám radost, že lidé o této knize píší hezky. Často totiž bývá hodnocena nespravedlivě (povinná četba za ,totáče', komunistická knížka atd.) Přitom je to nespravedlivé. Je hlavně o životě a moc hezky napsaná a taky smutná. Četla jsem v dětství několikrát a dodnes občas nahlédnu. Ale vždycky jsem měla radši ten začátek na vesnici. Mám připomínku k anotaci nahoře: myslím, že se to má odehrávat dříve než v třicátých letech, spíš ještě před první světovou válkou.

Myslím, že to bylo trochu jinak. Ten starší přítel, Rudolf, je velký manipulant a sobec. Má kouzlo osobnosti a je šikovný řečník, takže lidi kolem sebe vždycky dostane tam, kam on chce. A Michal nikomu nic nezáviděl. Je to ochotný, vlídný, dobře naladěný, pracovitý člověk, který netouží vynikat. Je pravda, že má malé sebevědomí a nedokáže nikomu nic odepřít. Ostatní si na to zvykli a podle toho s ním jednají, nikdy mu za nic neděkují a považují za samozřejmost, že bude vždy po ruce (dominantní manželka, malá rozmazlená dcera, kolegové v práci, klienti ...). Michal si své postavení ani moc neuvědomuje. Má svou rodinu rád a všem okolo sebe chce pomáhat. A jednoho dne mu pod kola vozu vstoupí vědec Rudolf. Nehoda není ani trochu Michalova vina, přesto je z toho špatný a začne Rudolfovi všemožně pomáhat. Ten toho ošklivě zneužívá a baví se na Michalův účet ... a pak dojde k vraždě. Kniha se mi líbila, jsou v ní dobře popsané rodinné situace, někdy si v ní čtu znova a čím jsem starší, tím víc mě to zabolí.