kofina komentáře u knih

Tenhle příběh krásně poukazuje na "čistotu" dětského uvažování bez sortování lidí dle životních poměrů nebo barvy pleti. Chování člověka je to, na čem záleží.

5 06.08.2018

Musím říct, že tahle kniha je zase trochu něco "jiného". :) Je zajímavá, námět je takový svěže neokoukaný, ale nemůžu se ubránit dojmu, že tyhle mozaikovité příběhy jsou spíš plácání po hladině, kdy se člověk vlastně nedostane hlouběji a po čase zjistí, že si z knihy ani nic neodnesl. Další díl si určitě přečtu už jen kvůli dalšímu nahlédnutí do prostředí Neapolské periferie, ale rozhodně nemám potřebu pro ni hned běžet do obchodu...:)

3 06.08.2018

Na to, že ta kniha je v podstatě koncentrovaná deprese, se četla snadno a dokázala pohltit. Takové lehké nelehké čtení. :)

8 27.06.2018

Zase jeden zajímavý příběh od Cartera, teď už vím, že kdykoliv po něm sáhnu, tak nešlápnu vedle. Jediné, co doporučuji, nečtěte sérii najednou nebo v krátkém období - knihy fungují pořád na stejném principu, scénáři, využívá stejných momentů napětí (kromě Zloby) a v závěru se vždy hlavní postava ocitne v ohrožení života. Každopádně zápletky má bezkonkurenční.

4 31.05.2018

Ze začátku trochu rozvleklé, ale postupem času chytlavější a napínavější. Hlavního záporáka začnete tušit poměrně brzy, ale v tomto příběhu to rozhodně ničemu nevadilo. Zajímavá je postava Asada, který do příběhu přináší vtipné momenty. :-D

3 28.05.2018

Zajímavě zpracovaný thriller o lucidním snění. Děj je napínavý, přes půl knihy navíc nevíte, komu věřit.
Poslední dobou v tomhle žánru vycházejí poměrně předvídatelné knihy, které přečtete a za měsíc si na ně ani nevzpomenete, ale tohle se Vám minimálně svým nečekaným koncem vryje do paměti. :D

6 11.05.2018

Obdivuji, jak Jojo Moyes pokaždé vezme pár zajímavých prvků a zápletek a okoření jimi jinak naprosto obyčejnou červenou knihovnu. Její příběhy jsou vždy okouzlující a zajímavé a nechce se Vám od nich odcházet.

5 09.05.2018

Příběh je krásný, nepřestává mě udivovat, jak každá z Doerrových knih je v něčem naprosto unikátní. Nic, co se v jeho knihách děje, mi nepřipomene jiný příběh nebo zážitek, zato ve mně probouzí takovou tu nespoutanou fantazii a zároveň klid. Jeho knihy nejsou napínavé, nechcete "už už" otáčet na další stranu, abyste věděli, jak to bude dál. Je to jedna z těch knih, která si plyne svým poklidným tempem, kterému je potřeba podlehnout, abyste si ji řádně vychutnali. Pokud Vás totiž zajímá jen děj, tak samozřejmě řeknete, že kniha se dala klidně o 200 stran zkrátit, ale to se dá udělat s každou že... Podobných knih se poslední dobou píše nějak málo nebo se mi to zdá?
PS: Proč mají všichni neustále potřebu srovnávat všechny autorovy knihy s Jsou světla, která nevidíme? #facepalm

6 04.05.2018

Tak zklamání zrovna tady jsem nečekala, ale bohužel. Děj je zbytečně překombinovaný a celý naprosto těžko uvěřitelný, objevují se tam momenty, které naprosto shazují celý příběh (např. probuzení člověka s nenávratně poškozeným mozkem? Asi ne že jo...). Linka s Josefem se navíc zdá být téměř zbytečná, na začátku vypadá slibně, ale pak návratem do minulosti a linkou s Benjamínem se celá v podstatě přebije. Celé části knihy se neskutečně vlečou a nějaké velké napětí absolutně chybí. Často i text a rozhovory působí trochu chaoticky a nepřirozeně. Tahle kniha nic nedá, ale asi ani nic nevezme kromě tý trochy času...

7 19.04.2018

Jako všechny Carterovy knihy i tahle je povedená, čtivá a má zajímavý příběh. Jediné čeho si po přečtení několika jeho knih všimnete je opakující se scénář příběhu, naprosto stejný způsob práce s napětím a důležitými momenty příběhu a to, že se Hunter na konci každé knihy dostane vlastní blbostí do ohrožení života. :-D

5 13.04.2018

Příběh o stalkingu tentokrát z pohledu oběti. Kniha je zpočátku poměrně zajímavá, ale postupně se začíná trochu vléct. Prolínají se zde navíc různé časové linky, osoby, takže to místy působí trochu zmatečně. Je to jedna z těch knih, kdy si budete pamatovat, o čem byla a jak přibližně dopadla, ale jinak se Vám brzo vykouří. PS: Moc nechápu tady komentáře o nejasném a "neukončeném" konci? Vždyť to má konec poměrně jasnej... :-D

2 06.04.2018

Tak tohohle jsem se trochu bála, ale když nic moc neočekáváte, číst se to dá. Zásadní rozdíl oproti "prvnímu" dílu ve mně tkví v tom, že Než jsem tě poznala mě dokázalo rozesmát a vzápětí i zaslzet, tady spíš občas mírně protočit panenky. Příběh už se mi zdá mírně překombinovaný a do toho ten absolutní happyend...

1 01.04.2018

Kniha je velmi čtivá, má rozhodně spád a odkládat se Vám bude těžko. Za mě akorát strašně nesympatické hlavní hrdinky - upřímně větší slepice byly snad jen v Dívce ve vlaku. :D

2 27.03.2018

Vzhledem k "profláklosti" knihy jsem zas tolik neočekávala a musím říct, že jsem nadšená! Kniha se četla sama, příběh je poutavý, líbí se mi promítnutí více generací a prostřídání postav. Kniha mě donutila přemýšlet o tom, jak vlastně náš život ovlivňují lidé okolo nás a my s tím nic neuděláme. Hanin život mohl vypadat úplně jinak...

13 13.03.2018

Musím říct, že tak depresivní knihu jsem hodně dlouho nečetla..

06.03.2018

Po erotikonu a okamžicích už mě Hartl nepřekvapil a splnil očekávání, kdy jsem po něm sáhla s touhou po příběhu ze života a lehkém, nenáročném čtení, snad i s trochou zábavy. No.. tohle všechno dostanete, jen ta zábava tentokrát trošku pokulhává. Takový milý příběh, který bych nebrala úplně jako obohacení české literatury. :)

27.02.2018

Další kniha od Cartera mi jen potvrzuje, že jeho knihy nejsou literárním skvostem, který bych vytáhla za účelem obdivování jazyka nebo slovní zásoby. Jeho knihy jsou vyloženě oddechovkou, kdy jste hlavně zvědaví, kdo je vrahem. Musím říct, že hlavní artikl této knihy je právě ten, že v podstatě ještě 30 stran před koncem tápete, jak to celé dopadne. Na oddech od reality je to ideální odpočinek! :)

9 16.02.2018

Jsem moc vděčná, že existují i tyto knihy - knihy z druhé strany příběhu, které ukazují, že s koncem války zlo úplně nezmizelo a nebylo vždy namířeno vůči provinilcům. Jelikož mi Gerta nebyla příliš sympatická, jsem ráda, že v knize najdete i promítnutí dalších postav. Spousta lidí hodnotí hlavně obsah příběhu a jeho věrohodnost, případně historickou přesnost. Myslím, že bychom neměli zapomínat, že je to především beletrie a nevyčítat knize, zda je, či není dle pravdy, ale také zároveň slepě nevěřit, že "co je psáno, to je dáno".

18 12.02.2018

Carterovy knihy nejsou vyloženě literárním skvostem, ale čtou se v podstatě samy a celou dobu Vás drží v napětí. Doporučuji především všem, kdo touží po úniku z reality nebo chtějí na chvíli vytěsnit cokoliv, co musí řešit - po pár stranách Vás kniha totiž absolutně strhne.

3 29.12.2017

Můj první Carter. Mám oči navrch hlavy. Ani se mi nechce začínat nic jiného. :D
No vážně kniha je naprosto originální, má skvělou pointu, k tomu logické vyústění a napětí provázející celých těch skoro 350 stran. Neváhejte! :)

2 21.12.2017