Kopretina komentáře u knih

Mirjam Luise Rinser

Převyprávění evangelia, tentokrát podle Máří Magdalény. Na knihu jsem se moc těšila a spíš jsem zklamaná, na mě byla moc psaná stylem New Age: energie, zázraky jsou podávány jako splynutí s přírodou...a navíc je dost depresivní. I tak jsem ráda, že ji mohu považovat za přečtenou, jméno Miriam mě teď dost doprovází.

2 22.03.2018 3 z 5

Drakobijce: Moje cesta Juraj Hajkovský

Moc se mi líbila, doporučuji tatínkům, synům a určitě i dcerám. Čeká mě v nejbližší době poučení v oblasti čistoty/cudnosti/sexuality a zde je návod, jak se o této "dračí hlavě" hovoří, a moc pěkně. Jo, a závěr? Ten mě dostal, to přesně jsem dnes potřebovala slyšet. I syn knihu ocenil, pro mladší bude mít čestné místo u nás v knihovně.

2 18.03.2018 5 z 5

Jaro v domě Jaroslav Havlíček

Melancholicko-depresivní pojednání o ubohosti lidí v jednom domě. Se špatným koncem. Nechtěla bych tam žít. Dost často utíkám před lidskou nízkostí, která se zakládá na pomluvách, vzdychání jak to dřív bylo lepší nebo pravidech, které si kdosi vymyslel (matka má dělat..., děti musí...). Uff, pryč s touto knihou.

2 03.03.2018 2 z 5

Z tajů pražských pověstí Marie Popelková

Je vidět, že autorka měla velký rozhled, zacházela do detailů. Mně a dětem se nejvíc líbilo vyprávění o sv. Anežce - říkala jsem si, co by autorka říkala, kdyby se dožila sametové revoluce... Kdyby nic, tak kapitolky o Anežce doporučuji!

2 22.12.2017 5 z 5

Cesta obrácení Hans Buob

Od této útlé knihy jsem nic moc nečekala. Avšak hned mě uchvátila, resp. přinášela mi živá slova v oblasti duchovního života. Pojednání o jemném působení Boha v našich životech, to jak s námi počítá, jak nás posunuje, pokud o to máme zájem, jak každé období v životě má svůj smysl a cenu, mě tak vzalo za srdce, že jsem zažívala nesmírnou radost. Musela jsem často knihu odložit a jen setrvat v Boží lásce. Díky moc za autorovu práci, která dokázala zprostředkovat tolik Božích doteků.

2 16.11.2017 5 z 5

Dějiny, jak je možná neznáte Pavel Zahradníček

Asi nejlépe vystihne podstatu knihy citát Jurije Andropova z posledního tématu knihy: člověk spíš uvěří ve špínu než ve svatost. Ráda jsem si o některých sporných historických tématech přečetla.

2 31.08.2017 5 z 5

Bláznova moudrost Lion Feuchtwanger

Z knihy mám rozporuplné pocity. Především jsem si uvědomila, jak si každý vykládáme pravdu po svém; v této době měl jen člověk trošililinku jiný postoj a hned byl nepřítel a šel na smrt. Autorovi skládám poklonu za pojetí těchto historických událostí; není mi líto, že jsem tuto dobu na vlastní kůži nezažila.

2 23.08.2017 3 z 5

Rudý kapitán Dominik Dán

První kapitola mě příjemně navnadila a s chutí jsem se do knihy zakousla. Pak mě začala zklamávat, štvát a nudit: zklamávat v tom, že co se dělo v tehdejší době, to byla prostě ta doba, ale špatnosti v církvi, to je děs, mno to je poplatné této době, velmi zkreslený obraz; štvát v dialozích, kdy člověk loví, kdo se spolu vlastně baví, samé tečky, nedořeknuté věty a popis každého prdu, viz kapitola 27, nemusím; nudit krom vyprávění o historii a templářích. Za neotřelý děj a první setkání s autorem dávám za dva body.

2 07.08.2017 2 z 5

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel Jonas Jonasson

V podstatě jde o Chucka Norrise, který byl všude, je všemi uznávaný a všemi mastmi mazaný. Jenže já četla knihu v období, kdy mám hodně věcí v hlavě a neměla na něj tolik místa. Za mě průměr.

2 04.06.2017 4 z 5

Mechanické piano Kurt Vonnegut Jr.

Na knihu jsem se těšila, ale čím déle jsem ji četla, a hledala něco, co mě zaujme, tím více jsem byla zklamaná. Nakonec jsem ji dočetla silou vůle. Vytvořený svět mi připadl hodně nelogický, na hlavu postavený a závěr, který gradoval až opravdu na posledních stránkách, byl katastrofický. Svět, který nestojí za nic, a pokud se proti němu postavíte, tak je to ještě horší.

2 01.05.2017 2 z 5

Ryzáček John Steinbeck

Knížku jsem četla dětem před spaním po upozornění, že je dost krutá. Musím uznat, že opravdu je, první a třetí kapitolu mladší syn obrečel. Druhou a čtvrtou si myslím, že ani děti nepochopily. I když jsou zde krásné popisy přírody, je kniha drsná a depresivní. Už bych si ji nikdy nepřečetla.

2 23.04.2017 3 z 5

Milá sedmi loupežníků Viktor Dyk

První část - Buřiči a vůbec první báseň mě velmi zaujaly. V Milé sedmi loupežníků jsem se ztrácela. Jsem ráda za setkání s tímto autorem, zajisté se k němu budu vracet.

2 13.04.2017 4 z 5

Síla rodičovské modlitby Stormie Omartian

Síla rodičovské modlitby je fakt síla. Měla by to být povinná četba pro všechny věřící rodiče. Jsou zde vytyčené oblasti a témata života dětí, na které je opravdu nutno pohlížet zodpovědně a svěřovat je do rukou někoho Vyššího než jsme jen my, rodiče. Někdy jsem měla pocit, že autorka trochu přehání, a že asi nic jiného, než že se modlila za své děti, nedělala. Ale nakonec hodnotím knihu velmi dobře, jako příručku pro modlitbu za děti v různých (aktuálních nebo důležitých) záležitostech života.

2 04.04.2017 5 z 5

Ben Hur Lewis Wallace

Po knize jsem sáhla z důvodu Čtenářské výzvy 2017: byla to jediná oblíbená kniha mé mamky, kterou jsem nečetla. Při četbě jsem si připomněla dobu dospívání, kdy jsme o letních prázdninách s bratranci a sestřenicemi "žrali" Sienkiewicze a četli jej celé noci místo spaní :D.
Kniha Ben Hur ale není tak drastická jako knihy od Sienkiewicze z dob vzniku křesťanství. Je mírnější, výpravná, dobrodružná, ale také se zde objevují úvahy a některé - pro mě - nové myšlenky ohledně víry. Musela jsem ji číst pomaleji, než jsem zvyklá a nelituji, stala se pro mě zážitkem.

2 18.02.2017 5 z 5

Porodní bába Katja Kettu

Zajímavé téma a neobvyklé prostředí, to jsou, podle mě, největší klady knihy. Syrový styl a negativní pocit, který jsem po knize nabyla - něco ve stylu, že jsme jen "živočichové" a láska je jen sex, to jsou pro mě mínusové body. Velkou poklonu skládám Paní překladatelce, neboť tolik slangových výrazů a ještě v nářečí, to musel být oříšek.

2 21.01.2017 3 z 5

Noční klub. Díl první Jiří Kulhánek

Musím se rozhodnout, jak knihu obodovat. Už kdysi jsem na Kulhánka sáhla a pak si řekla: nikdy více. Tato kniha je vysoce ohodnocena v žebříčku nejlepších knih, je pro mě dostupná, tak jsem na ni - po letech - sáhla.
Mno, první stránky - síla (jak to může vůbec někdo číst!!!), další desítky stránek (to fakt není pro mě, samá krev, mozek na zdi, fuj!) a pak pozvolnější tempo, sice mírně brutální, ale už i s vtipem a dobrodružným dějem. Připadalo mi, že všichni zabíječi si osobují právo na zabíjení - podle nich mohli právě jen oni uplatňovat zákon a pořádek, ať Noční klub nebo upíři, nefandila jsem z nich nikomu. Takže za tu druhou část dám dvě hvězdy - pro děj a občasný vtip.

2 22.10.2016 2 z 5

Ve škole Ducha svatého Jacques Philippe

Po knize jsem sáhla v rámci výzvy z 31.8.: přečti rozečtenou knihu. Když jsem ji kdysi začala číst, říkala jsem si, no dobrý, ale jak v běžném životě může člověk takhle žít? Po minulých duchovních zážitcích a "cestě", která následovala, mi kniha přijde bližší a taky srozumitelnější. Jsem ráda, že i my, laici, se můžeme dotýkat nadpřirozených a přitom tak přirozených hnutí: a tomu vděčím především pravidelnému společenství, modlitbě na Písmem sv. a postojem odevzdanosti.

2 02.09.2016 5 z 5

Dvacet deka lásky Simona Monyová (p)

Kniha se mi líbila, přečetla jsem ji za večer. Od autorky čtu všechno, asi mám podobné zkušenosti se životem a tak mi to je blízké. Jen jsem ráda, že tyto věci již nemusím řešit. Za mě - bezva.

2 26.02.2016 5 z 5