Kopretina komentáře u knih
Až budu umírat já, prosím, řekněte mi to, ať nejsem překvapená a nepřipravená. Škoda, že to bratr nevěděl, třeba by si ještě něco v životě srovnal/domluvil/dojednal/odpustil.
Po Poeovi jsem sáhla po x letech a tedy, dojem zůstává, je naprosto skvělý! To by člověk nevymyslel, takové zápletky, to je fantazie. Pro mě špička.
Smutné, ale konečně život, i když v syrové podobě. To, jak žila autorka před dětmi, mi přišel absolutně proflákaný a promrhaný čas. Přeji autorce, aby ji vše, co má za sebou, vedlo do hloubky a našla naplnění v hodnotnějších věcech, než je např. značkové oblečení.
(SPOILER) Nějak si nemůžu pomoct, ale jako by to byla YA kniha, ne, spíš, že ji YA napsala. (Upraveno)
Lehký anglický humor, pobavila jsem se. Nic hlubokého v tom opravdu není.
Naprosto super knížka, šestiletá dcera ji hltala a moc se těšila na úkoly, které jsou na konci každého příběhu.
Jsem ráda, že vím, o čem je tato kniha. Četla se mi těžko a opět, to mi je líto, jsem nenašla sympatickou osobu a ani závěr mě nenadchnul (možná jsem moc naivní, když mám ráda závěry takové, no, ku spokojenosti všech).
Na mě příliš plytké postavy a děj. Dcerka prohlížela hlavně obrázky - princezny. Děje o ničem, nebo výňatky z hraných pohádek.
Kniha, kde jsem nenašla sympatickou postavu. Občas si kladu otázku, jak může být nevěra a ke všemu i opuštění rodiny (dětí) legální..
Můj příběh: do čtenářské výzvy 2018 mi chyběl jeden z posledních bodů a to kniha od více autorů. Říkala jsem si, že v knihovně sáhnu na první, která bude mít na sobě uvedeno víc autorů. No a sáhla jsem po této knize. Děkuji Bohu, že mi sám vybral, co mám číst a za to, že působí, kde chce. Příběhy mě oslovily a povzbudily.
Pěkné zpracování, některé recepty jsem si opsala. Jeden jsem zkusila a žádná hitparáda se nekonala.
Převyprávění evangelia, tentokrát podle Máří Magdalény. Na knihu jsem se moc těšila a spíš jsem zklamaná, na mě byla moc psaná stylem New Age: energie, zázraky jsou podávány jako splynutí s přírodou...a navíc je dost depresivní. I tak jsem ráda, že ji mohu považovat za přečtenou, jméno Miriam mě teď dost doprovází.
Moc se mi líbila, doporučuji tatínkům, synům a určitě i dcerám. Čeká mě v nejbližší době poučení v oblasti čistoty/cudnosti/sexuality a zde je návod, jak se o této "dračí hlavě" hovoří, a moc pěkně. Jo, a závěr? Ten mě dostal, to přesně jsem dnes potřebovala slyšet. I syn knihu ocenil, pro mladší bude mít čestné místo u nás v knihovně.
Melancholicko-depresivní pojednání o ubohosti lidí v jednom domě. Se špatným koncem. Nechtěla bych tam žít. Dost často utíkám před lidskou nízkostí, která se zakládá na pomluvách, vzdychání jak to dřív bylo lepší nebo pravidech, které si kdosi vymyslel (matka má dělat..., děti musí...). Uff, pryč s touto knihou.
Je vidět, že autorka měla velký rozhled, zacházela do detailů. Mně a dětem se nejvíc líbilo vyprávění o sv. Anežce - říkala jsem si, co by autorka říkala, kdyby se dožila sametové revoluce... Kdyby nic, tak kapitolky o Anežce doporučuji!
Od této útlé knihy jsem nic moc nečekala. Avšak hned mě uchvátila, resp. přinášela mi živá slova v oblasti duchovního života. Pojednání o jemném působení Boha v našich životech, to jak s námi počítá, jak nás posunuje, pokud o to máme zájem, jak každé období v životě má svůj smysl a cenu, mě tak vzalo za srdce, že jsem zažívala nesmírnou radost. Musela jsem často knihu odložit a jen setrvat v Boží lásce. Díky moc za autorovu práci, která dokázala zprostředkovat tolik Božích doteků.
Asi nejlépe vystihne podstatu knihy citát Jurije Andropova z posledního tématu knihy: člověk spíš uvěří ve špínu než ve svatost. Ráda jsem si o některých sporných historických tématech přečetla.
Z knihy mám rozporuplné pocity. Především jsem si uvědomila, jak si každý vykládáme pravdu po svém; v této době měl jen člověk trošililinku jiný postoj a hned byl nepřítel a šel na smrt. Autorovi skládám poklonu za pojetí těchto historických událostí; není mi líto, že jsem tuto dobu na vlastní kůži nezažila.
První kapitola mě příjemně navnadila a s chutí jsem se do knihy zakousla. Pak mě začala zklamávat, štvát a nudit: zklamávat v tom, že co se dělo v tehdejší době, to byla prostě ta doba, ale špatnosti v církvi, to je děs, mno to je poplatné této době, velmi zkreslený obraz; štvát v dialozích, kdy člověk loví, kdo se spolu vlastně baví, samé tečky, nedořeknuté věty a popis každého prdu, viz kapitola 27, nemusím; nudit krom vyprávění o historii a templářích. Za neotřelý děj a první setkání s autorem dávám za dva body.