Kopretina komentáře u knih
Odpočinek mezi jinými knihami, mě zaujaly hlavně poslední dvě básně. Báseň "Nohy" jsem zadala v práci jako matematickou úlohu. Moc pěkné, veselé, moudré.
Moc hezké, prolistovali jsme s dětmi několikrát.
Pěkné. Občas si musíme znovu uvědomit, co je fakt důležité a potřeba.
Nádech romantiky v městě sýrů. Ze začátku knihy jsem se strašně nudila, štvalo mě, jak se nejprve popsal výsledek a pak až děj k výsledku, někdy to úplně totéž nebylo.
Ke konci už to běželo rychleji a zajimavěji, hitparáda se nekonala.
Nejprve si knihu po večerech četla má desetiletá dcera a tvářila se u toho tajemně. No, tak jsem knihu taky přelouskala a usoudila jsem, že si ji mohla přečíst ať za dva roky. Ale prý všemu rozuměla..
Téma pro mě nové a zaujal mě i začátek. Pak jsem se dlouho nemohla začíst a tak to trvalo do konce. Historický příběh smutný, zoufalý a naděje se objeví až po 60 letech.
Jsem moc ráda, že se mi tato kniha dostala do rukou. Obdivuji autory, jak zvládli knihu napsat a uspořádat. Při některých kapitolách jsem se trochu nudila, asi proto, že je mi to jasné a je zde spoustu pojednání proč a nač. V některých jsem objevovala poklady, hltala slovo za slovem. Hlavně poslední kapitolu.
Od knihy jsem neměla nijaké očekávání a velmi příjemně mě překvapila. Srozumitelná, věcná, plná příběhů a naděje. Moc doporučuji. (Během čtení jsem si říkala, jako dobrý, ale člověk nesmí myslet jen na sebe, no a v poslední kapitole, jakoby mi autor četl myšlenky, vše uvedl na pravou míru.)
Ne, fakt jsem nezvládla přečíst už ani stránku. Zda je problém ve mně, Jiráskové či v autorech, toť otázka.
Kniha je psaná stylem najít co nejvíc absurdity, bolesti a "špeků" v životě Jany Šulcové. Zhlédla jsem některé filmy, o nichž se v knize píše a to byl asi pro mě největší přínos. Herečce fandím, ať bojuje a nevzdává se.
Rok vydání knihy (1948) udává styl a způsob vyjadřování autora. Oceňuji informace o životě M. Tyrše a navození atmosféry Sokola a sletů.
Pět příběhů obyčejných lidí, vykreslení jejich prožívání, citů, psychiky, snaží se vyrovnat se svými osudy. Přečteno dávno, kniha se mi celkem líbila.
Co říct o knize, která se těžko čte a přitom je tak plná? Ukrajovala jsem kousek po kousku ve snaze, aby mi nic neuniklo, žádný děj, žádná myšlenka. Nakonec mám z knihy jen pocit, o čem byla? O nitru, o myšlenkách, o srdci člověka, o vyřčeném slovu, o domněnkách. Ráda jsem se s knihou seznámila, podruhé bych ji asi nedala.
Lidské příběhy z Pošty pro tebe. Někdy těžké jindy úsměvné jindy dojemné.
Něco mě zaujalo, něco vůbec. Vypůjčeno v práci.
Kniha mě neoslovila a ani film mě nezaujal. Zmatené, syrové. Asi to není můj styl.
Co k této knize, která je tolik kritizována, říct? Mě vede hlavně k tomu, abych věřila, že Ježíš dokáže uzdravovat, a že víra v něj je to nejdůležitější. Máme takové možnosti, co se týče eucharistie.. Ale kde je víra, i věřící jsou skeptičtí.