Kopretina komentáře u knih
Co napsat ke knize? Četla jsem ji jedním dechem. Tak nějak lidsky jsem rozuměla všem hlavním postavám a soucítila s nimi. Asi uprostřed knihy jsem uvažovala o tom, že zde není více popsána víra Tomáše, jak Bohu uvěřil a jaký vztah s ním měl a má. Jestli našel svou identitu v něm. Jestli se s ním hluboce potkal.
Uvědomila jsem si, jak pro mě byl důležitý poznatek, v době mé životní krize, že Bůh nad námi neláme hůl, ale má pro nás připravenou náhradní cestu. Že naši krizi/prohru, dokáže proměnit v něco velmi krásného.
Čtivé, hluboké téma, vztahové. Líbily se mi myšlenkové pochody obou rodičů, a jejich popisy. Od autorky si určitě ještě něco přečtu.
Zajímavý příběh, nechtěla bych být v roli autorky. Ještě že to dobře skončilo. Jen to věčné okej, to mě fakt vadilo.
Hamleta jsem si vybrala do čtenářské výzvy. Jelikož jsem četla vydání z r. 1946, bylo to dost krkolomné (předpokládám, že novější jdou srozumitelnější). V době četby jsem zhlédla na Dramoxu divadelní představení, což mi ozřejmilo celý děj a také jsem zkoukla divadlo Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách, kde je základ Hamleta ještě srozumitelnější.
Za mě: naprostá spokojenost. Četli jsme jako šestý díl, a hodně se nám ozřejmil děj. Perfektní, škoda, že to není filmově zpracováno.
Na mě je kniha moc surová a labilní. Hlavní postava je chudák, co neví, jak dál. A tak dělá kravinu za kravinou.
Výborný díl Káji Maříka! Od pana Karbulky, přes Tancibudku až po Křampulu. Některé hlášky bych si fakt chtěla zapamatovat. Až se divím, že mé pubertální děti to tak baví a smějí se nahlas.
Téma mě zajímalo, ale jsem osobou Kajínka zklamaná. Za mě je to chvástal, který ze sebe dělá hrdinu a borce. Tolik samochvály, to jsem ještě nikde nečetla. Nejvíc úsměvné (nebo k pláči? ) je to, že ublížil tolika lidem a tvrdí, že je charakter. Tak to klobouk dolů. Za mě: fraška.
Příběh rozšířený v ději, který jsme již navštívili. Nemůžu si pomoct, ale moc hezky se to četlo. Doma poslouchali velcí i malí.
Perfektní díl, zase trochu jiný. Četli jsme s dětmi a naslouchali i ti náctiletí. Jo a 4 úkoly by dovedli vyjmenovat, zkoušeli jsme to snad před každým čtením.
Kniha, téma, zpracování není špatné, pro mě objev. Jen mi to připomnělo něco z mého života, tedy ten způsob mluvy, ta melancholie, že mi z knihy nebylo dobře.
Příjemné čtení vedené zase jiným směrem od mistra fantazie a slova. Už se těším na další díl.
Knihu jsem zvolila do čtenářské výzvy, i jako výzvu pro sebe a můj duchovní rozvoj. První půlku jsem četla vášnivě, zvlášť oceňuji kapitoly o sv. Monice. Tyto jsem předčítala několika lidem a také se jim líbily. Druhá půlka byla pro mě daleko těžší, např. o čase, paměti, o dobru a zlu. Přelouskala jsem je, někdy i nepochopila. Každopádně mě vždy dostane, jak je Bůh neuchopitelný a nepřestává mě zajímat a dozvídat se o něm.
Knihu jsem předčítala dětem a, i když to jsou již puberťáci, bavili se a hlášky z ní běžně užíváme. Děj za mě lepší než v jedničce.
Krásná útlá knížka o části života Bedřicha Smetany z pera jeho vnučky. Moc se mi vzpomínání, útržkovité ale ucelené, líbilo, úplně jsem si představovala, jak se chodili koupat, jak poslouchali klavírním koncertíkům doma, koutek panenky...
No já nevím, co na knize je hodnotného. Slabá pohádka, u které se nudily všechny tři moje děti. Jeden bod dávám za dva vtipné výroky - oči modré jako smrt Windows a království věcného 5G připojení.
Kniha jakoby namíchaná z Osm od Třeštíkové, Černobílý svět a Dej mamce pusu. Alespoň jsem si je připomněla. Jelikož jsem v karanténě, tak čtu. Nenadchne, ani neurazí.
Perfektní příběh, bezva humor, za mě ještě lepší než Děti z Bullerbynu. Nejraději jsem měla Mellkera. Jsem mu totiž v lecčems podobná ;) (a děti mě taky mají rády).
Kniha mi ležela doma x let a nyní na ni přišla doba, hodí se do čtenářské výzvy - autor, který získal cenu E.A.Poea. Často takový žánr nečtu, a když už, tak jsem do toho pohlcená a musím číst a číst. Líbila se mi, i když to na mě občas bylo silné kafe.