Kopretina komentáře u knih
Pěkné básně známého autora. Mě nejvíc zaujala poslední báseň o vzniku života.
Malý bonbónek do čtenářské výzvy. Wilsonová je záruka kvality. U téhle knížky mi vadilo, že mi nebyla sympatická ani jedna postava.
Číst tuto knihu přes Vánoce mi nepřipadalo příliš moudré, ale tak jsem se začetla, že jsem se nemohla odtrhnout. Za mě moc dojemné dva příběhy - v beznaději si uchovávat naději. Na konci jsem brečela jak želva. Claře jsem držela palce celou dobu. Moc krásná kniha.
Tak jsem dočetla nejoblíbenější sérii mé dcery. Tato kniha už jen takový dovětek. Autorka je skvělá!
Některé knihy mě zaujmou dějem a některé tím, jak jsou napsané, je radost je číst. Tato kniha splňuje oboje, i když mě více chytla forma než děj. Velké překvapení a nadšení!
Trochu slabší díl, než ty minulé. Stejně je všechny dcera miluje a několikrát přečetla, tak se musím ještě pustit do posledního.
Další kniha v sérii (prostě je musím všechny přečíst, když sérii dala dvakrát má jedenáctiletá dcera), i když trochu slabší než předcházející. Cirkusové prostředí je nelidské.
Kniha o modlitbě, která jde do hloubky. Už když čtěte, tak se ve vás zvedá touha se modlit a hledat Pána. Snad nejlepší, nejkonkrétnější a nejlaskavější kniha o modlitbě.
Jsem ráda, když mě kniha něčím novým překvapí, rozesměje nebo dovede k zamyšlení. A to tato kniha splnila. Hlavním poselstvím je smysl života a jeho naplnění. Myslím, že je to má The best kniha 2023.
Mno, docela uhozené povídky, asi si zapamatuji tu s babičkou s ping-pongovýma očima.
Četla jsem pomalu a ráda, přesto rychle plynula. Krása přírody, jak od Tomečka, uznání lidských slabostí a naděje - to mi utkvělo v hlavě z této knihy.
Moje dcera sjíždí sérii podruhé a tak mi to nedalo a pustila jsem se do toho také. První díl jsem zhltla s napětím a už se těším na druhý!
První díly jsem četla kdysi dávno a protože jsem Sienkiewicze dlouho nečetla, těšila jsem se jako malá. No ale nadšení se nekonalo, možná protože už si nepamatuji souvislosti nebo že už téma mě tolik nezajímá.
Četla jsem ji po večerech dětem čtyři měsíce. Je to zkouška trpělivosti. Dali jsme ji, zajímavé, ale dost nereálné, happyendu na závěr se smály, že tolik náhod, to se fakt mohlo stát!
Perfektní! Konkrétní, plné života a naděje. Takto vnímám církev zítřka.
O autismu čtu ráda a ráda se i něco přiučím, pochopím, protože i s těmito lidmi pracuji. Kniha mě ale zklamala. Odložit jsem ji chtěla už na začátku, ale nechtěla jsem to vzdát.
Asi mi nejvíc vadí poučování autorky, jako kdyby autisté byli ve svých zvláštnostech normální oproti těm, kteří nejsou ok, protože nejsou zvláštní. Jakoby měla neustálou tendenci ostatní populaci poučovat o svých názorech. Např. str. 237 "Proč nad tímhle lidí běžně nepřemýšlí? Pro mě není den, kdy bych neměla alespoň maličkou vtíravou myšlenku tohoto typu. " Ona ví, o čem lidi přemýšlí?
Dále si asi myslí, že běžní lidé jsou nudní, nemají fantazii a neradi se smějí. A jak asi ona nemá ráda, že ji někam škatulkují, tak já mám podobný nepříjemný pocit z jejich názorů.
Velmi se mi líbí ilustrace a řazení kapitol, struktura.
První setkání s autorem mě nadchlo. Kniha je napsána krásným jazykem, kdy se člověk nemůže odpoutat. Příběh silný, vzpomněla jsem si na krutost detektivek od Rowlingové.