Kopta
komentáře u knih
Smrť Jánošíkova
Ján Botto
Mystika, něco reálného, ale zároveň úplně mimo. Veršovaný příběh, který osloví jak koho, ale jde o slovenské národní dědictví. A to respektuji.
Varšavanka / Veselka
Stanisław Wyspiaňski
Symbolismus jim vládne. Je zajímavé, co dokáže doba, jiné téma, jiný žánr, jiné provedení. Trochu zvláštní až haluškovité výpravy někam jinam s velmi zajímavým pozadím. Obecně vzato jde stále o cosi nečitelného, ale jakoby, je stále na tom něco, co dokážu dost ocenit.
Neprebudený
Martin Kukučín
Vážnější a delší Kukučín za mě tolik nezafungoval. Pokud by mi ale někdo řekl, že jde o dílo do povinné četby, sedělo by to skvěle. A má to i díky tomu zvláštní jinou atmosféru. Nějak to vidím v této rovině lépe. V té čtivé zase tolik ne. Pár bonusů se přeci jen našlo. Cením poselství.
Malomestské rozprávky
Janko Jesenský
Opět na stranu druhou něco příjemného. Lehce humorné a příjemné počtení, která vám i něco dá a neokrade vás o čas. Ve výsledku docela vítězná situace. A příjemné překvapení.
Zakliata panna vo Váhu a divný Janko
Janko Kráľ
Je to asi ta stejná záležitost. Asi nemá cenu to nějak více komentovat. Snaha byla.
Rysavá jalovica
Martin Kukučín
Asi poprvé se setkávám s něčím, co je ve výsledku velmi zajímavé dílo. Lehké využití humoru, které nijak extra neomrzelo a samotná situace mi prostě a jednoduše sedla. Krátké, výstižné a příjemné.
Mamka Pôstková (výbor)
Jozef Gregor Tajovský (p)
První čitelnější otisk ve slovenské literatuře. Za mě minimálně. Stále trochu nečitelné, zvláštní a své. Kdo jsem abych hodnotil? Uživatel přeci jen.
Olejkár
Jozef Miloslav Hurban
Hodně těžké na hodnocení. Něco mezi jednoduchým čtením, ale zároveň hledáním něčeho v otroctví literárních směrů, které se kombinuje neustále dokola. Opět... myšlenka dobrá, ale tím to ne vyloženě končí, ale určitě to není něco vypovídajícího. Zas a znova, věčná škoda.
U moře
Stanisław Przybyszewski
Lehké ukonejšení ve formě něčeho jako lyriky, která je krátká, jednohubková a v nějakých úhlech čitelná. Ještě, že tak. Alespoň někde zasvítilo slunce. Nebo hvězdy u moře?
Synové země
Stanisław Przybyszewski
Dokola, dokola, dokola. Sestupná spirála utrpení. Omlouvám se akademikům. Tahle kniha není pro mladý (?!)
Stíny
Stefan Żeromski
Krátké, lehce zajímavé, ale ve výsledku nic neříkající. Jak jednoduché to v tomto je. Škoda, toto vypadlo dost nadějně.
Konrad Wallenrod
Adam Mickiewicz
Stejná píseň. Stejná lyrická epika. Stejný příběh. Alespoň v té šabloně nálady, která se táhne ve snaze napodobit a zavděčit se nějakému literárnímu směru, který oslovil lidi tehdy a sporadicky někoho osloví dnes. Sláva těmto lidem. Mně ne.
Komedie ne božská
Zygmunt Krasiński
Poláci burcující k revoluci a ke změně. Burcují k tomu dramatem a dílem, které se čte všeljak, ale lehce úplně tolik ne. Poselství a snaha jeho předání je lehce někde jinde mimo mě. To je bohužel celé.
Balady a romance
Adam Mickiewicz
Z mnoha případů novo staré polské literatury jde o klenot. Je otázka zda je to kvůli mým slabostem na balady, ale je skvělé vidět něco z polského prostředí a jako kdyby to bylo od Erbena. Bohužel asi od Mickiewicze jediné vskutku čitelné dílo. Velká škoda, ale i tak onu poetiku nikdy nesmaže.
Lidé bez domova
Stefan Żeromski
Nehodlám se vymlouvat. Ano, asi můžete cítit ono silné a ničím nerušené poselství tohoto literárního díla. Za mě jde opět o literaturu, která se někdy čte lehce, někdy je zase naprosto nesnesitelná a vy se v příběhu posouváte asi jako Zeman k řečnickému pultu. Je to smutný příběh. A tím nemyslím obsah, ale to čtení samotné. Nemohu mluvit o roztříštěnosti děje, které vás nikam nedovede a o naprosto zbytečných pasážích. Takový je život.
Meir Ezofovič
Eliza Orzeszkowa
Meir je dílo s poselstvím. Je to dílo, nad kterým se zamyslíte a v podstatě si z něj i něco odnesete. Náhled do židovského prostředí, které si žije svůj izolovaná život. Je v tom tragédie, drama a mezilidské vztahy, které dost jiskří, ale tím to končí. Meir je sám o sobě oříšek (hehe, napsala Orzeszkowa), jelikož má onen ten stejný zlozvyk jako tuna podobných knih ze stejné doby minulé. Několik desítek stránek věnujete nějakým psychickým prožitkům a popisům postav nebo světa, které jsou ve výsledku však absolutně zbytečné. Stejně jako u Quo Vadis procházíte v celku dost stránek bez toho aniž byste se prakticky někam pohnuli, a aby se dopátrali nějakého rozuzlení. Asi jsem barbar, ale toto opravdu není můj šálek ničeho.
Quo vadis
Henryk Sienkiewicz
Za mě asi bohužel jedno z největších zklamání v historii mého čtení. Hodně očekávané historické dílo a první seznámení s významným Sienkiewiczem, které končí polo-katastrofou. Očekávání je svině. Jednoduše jsem dostal dlouhou knihu, která má jednoznačně zajímavý námět a příběh sám o sobě, nicméně se táhne jako projev prezidenta republiky a stejně tak vám polovina z toho nic nedá. Asi je možné, že je kniha v zajetí nějakého poloromantického stylu 19. století, kdy se hold takhle psalo, ale mě to nesedlo ani tak, že jsem se nepředklonil. Kdyby se v knize zredukovali pasáže, ve kterých se nic neděje a jenom se popisuje ne nijak extra zajímavé prostředí a ne tolik zajímavé a důležité charaktery a rasy postav, tak kniha má místo 400 až 500 stran tak 100 a byla by to příjemná novela. Takto je to román, kde můžete číst i čtyři stránky a v rámci děje se vůbec nic nestane. A to je něco, co jde silně proti mým preferencím. Myšlenka skvělá, forma je katastrofální.
Jak napsat dobrý scénář
Syd Field
Obecně vzato jde o velmi jednoduše dokonalou práci. Podobné knihy s podobným názvem jsou pro mě v celku tabu, protože buď vám radí něco, co už máte dávno vědět nebo znát a nebo vám řeknou vlastně nic. V tom celém bylo třeba i Petersonovo dílo radící vám jak žít, ale vy jste zjistili, že tímto životem neuděláte tolik radost sobě jako spíš konzervativním pravičákům. Ale v nějakých pasážích se nicméně najdete i tak, abych jenom nekydal hnůj. V každém případě je zajímavé, jak jsou obě rozdílně knihy podobně koncipovány. Mají hodně podobnou strukturu, až na to, že tato kniha je napsána naprosto srozumitelně a jednoduše dokonale. V tom bylo ono jedinečné kouzlo, kdy váš strach z další naučné knihy hezky pomine a vy si uvědomíte, že čtete knihu, která se čte jako jedna krátká a líbivá báseň. Navíc Field dělá hodně suprovou techniku pro blbečky, kdy opakuje jednu věc tak desetkrát, ale vždy jinak a novým způsobem, ale stále mluvící o jedné věci. To by pochopil i naprostý blbec. A v tom byla krása tohoto díla. Mnoho pasážích je už více než doplňkových, když už scénáře píšete delší dobu, tak je vtipné, že u prvních několika desítek stránek se dozvídáte neustále nové až šokující věci, ale o tom jak psát scénář v rámci struktury už jste jednoduše doma. A to asi stačí. Bohatě. Opravdová bible mezi filmaři, která je všemi vychvalována do nebe. A vy víte proč. Pokud jste ji četli tak víte.
Soumrak bohů: Severské mýty a báje
Helena Kadečková
Neuvěřitelná atmosféra v rámci pojetí bájí, mytologie a příběhů severských bohů. Něco, co by asi mělo být takovouto neuvěřitelně čtivou a přijatelnou formou být napsáno o jakékoliv mytologii a překládáno do všech jazyků. A o to více je ctí, že něco takového vzniklo v naší zemi od české autorky. I když jsou populárnější texty populárnějších autorů, i tak zde můžeme mluvit o skvělém zpracování a vlastně o něčem, co už několik let hledám. A přitom to bylo tak blízko. Kromě nudnějších příběhů nebo pasážích asi nejde, co vytknout. Prostě nádhera. Ať už v rámci zábavy nebo popularizace.
Balladyna
Juliusz Słowacki
Je v celku těžké toto komentovat s nějakou objektivitou. Ať už protože existuje jeden jeden český překlad, který je starý jako únorová revoluce a jazykem, který je přijatelný, ale ne nijak extrémně přehledný. To vše v kombinaci dramatu, které má nějaký příběh, asi i ponaučení, tunu zbytečných vedlejších postav a tak dále. Suma sumárum zde máme drama, které je lehce jiné, že ta, která jsme četli doposud. Takže originalita, ale zároveň ne nijak záživné čtení samo o sobě. Hold 19. století, ale nebral bych to nějak extra negativně.