Kopta komentáře u knih

Trochu těžší dílo. Těžce se nad tím přemýšlí, protože Kafka se s tím moc nemaže a hned jde k věci. O to hůře snesitelnější je se prodírat dalšími desítkami stránek, ve kterých se vlastně nic moc neděje a zdá se to být těžce přístupné. Trvá to než si to člověk nějak sesumíruje a pochopí. Ano, důležité dílo. Na mě osobně v celku nepřípustné.

5 10.02.2021

Krátké a úderné. Silné. Věc, která je sice spletitá, ale krátká, takže netrvá příliš dlouho na to si ji dát znova je z žánru mých oblíbených. Kafka napoprvé potvrzuje pro mě v celku příjemný a čtivý styl. Ale bude hodně záležet na délce. Ortel je v tomto trochu jedinečný.

2 10.02.2021

Tak tohle byl průser. Martin si odskočil menší/větší prokrastinací od Západozemí do Západozemí, ale o pár let zpátky. Do výsluní samotných Targaryenů. A dal nám možnost si přečíst, jak to všechno bylo. A bylo toho tolik, že se mi z toho kroutí nejenom ohanbí. Prvních pár stránek je v celku zajímavých. Bodejť, detailně se v nich dozvídáme vše, co jsme za dlouhé roky čtení a sledování seriálu chtěli vědět. Jenže brzy zjistíme, že plody nesou i otravné pecky. A někdy i červy. Martin se totiž vydává tak detailní cestou pojetí děje, že se z toho až dělá nevolno. Děj, který by vystačil bohatě na nějakých padesát stránek popisuje sáhodlouze a únavně na několik stovek. Nebo alespoň dvojnásobek. S tím by ani nebyl v mém případě problém, ale jde o to, že mnoho těch informacích je naprosto zbytečných. Upřímně mě nezajímá, co dělal jeden bezvýznamný lord, který měl toho a toho vojáka, který udělal tohle a tohle a pro kontext celého příběhu jsou v podstatě irelevantní. Asi nejvíce v rámci drzosti to náš textový mág posune do bodu, kdy věnuje celou jednu kapitolu postavě, která je úplně k ničemu a do děje ani nezasáhne. A proč by taky? Děj totiž o padesát stránek dál skončí a my vlastně nevíme polovinu celku. Nevím, jestli jsem byl jenom špatně informován, jak to básník myslí, ale když jsem se blížil asi sto stránek do konce a nějak mi došlo, že asi nedostaneme příběh Baelora, který byl asi v rámci rozvoje nejvýznamnější panovník, ani příběh Černožára, který je pro budoucí vývoj a lore docela dost důležitý a nakonec ani to nejzajímavější, což je Robertova rebelie. Nic z toho nedostaneme. Proč? To nevím. Martin si odběhl už skoro deset let od dopsání Písně ledu a ohně a místo toho jsme dostali dílo o Targaryenech, které končí v půlce jejich vlády. S 600 stránkami obsahu, kde skoro polovina je popis toho, co dělal jeden panoš tam, komu co udělal tady a jak to neovlivnilo děj potom. Asi největší výsměch je v tom, že dostaneme rodokmen rodu, dostaneme nějaký stručný popis, ale nedostaneme mapu. Takže když nám autor barvitě líčí jak se armáda jednoho lorda blížila tam a druhá nepřátelská jim šla do zad odtamtud, tak pokud neznáte náhodou mapu fiktivního kontinentu nazpaměť... upsík, máte smůlu, doufám, že jste si neužili děj. To samé platí o lordech, kteří v jedné bitvě stojí na jedné straně a poté tam, a jelikož autor nabídne lordů a jejich rodů tři prdele, snad se předpokládá, že přesně víte, kde nechal čmelák žihadlo. Martin si odskočil od toho, na co všichni čekali na něco, co nikdo moc nečekal, ale zase chtěl. Ale dostal to v neuvěřitelně zdlouhavé verzi. Nejvíce mě na tom štve to pojetí zápisků ze Západozemí formou nalezení historických pramenů a podobně. Přičemž snad kdokoliv, kdo kdy se zajímal o historii, tak ví, že toto pojetí, kdy víme, kdy kdo něco někomu řekl přesně a co si o tom myslel, je absolutní nonsens, který byl jedině dával smysl, kdyby bylo Západozemí prošpikované diktafony a kamerami. Což asi jako nebylo. Normálně by mě to neštvalo. Pokud by si kniha právě nehrála na dějepisný popis reality. Nakonec tedy dostaneme to, co jsme nečekali, ale vlastně chtěli, ale ještě to máme odfláknuté bez poloviny toho důležitého a s tempem toho jak Martin píše se toho asi ani nikdy nedočkáme. Takže tato kniha byla vlastně v celku zbytečná. Strávil jsem s Martinem v Západozemí a Essosu s jeho sérií všech asi pět tisíc stránek. Ty dohromady však nikdy nebyli tak úmorné, těžké až nudné jako šest set stránek o stoleté historii kontinentu. Fu.

8 02.02.2021

Atmosféra funguje perfektně. Hellboy se představuje v té verzi v jaké je i dedikován a to jako nějaký fantasy a sci-fi moderní Lovecraft příběh, který na papíře vpadá excelentně. A i v rámci příběhu to je něco velmi neotřelého, působivého a příjemného. Možná jenom člověku občas trochu zavadí okem, že Hellboy se jakoby setkává s ultimátním nemesis hned v prvním sboru, takže ani tolik nepocítíte, že mu vskutku teče do bot a jde to tuhého. To je asi jediné, co bych mohl vytknout. Odvyprávění, zpracování a všechno bylo perfektní. Hellboy tak svým prvním sešitem strčil pro mě do kapsy většinu dosud přečtených DC komiksů.

3 30.11.2020

Asi si dokážu představit, že pro někoho je to slabší May. Přeci jen, už má za sebou větší portfolio a toho oproti Skále a podobným vypadá dost prvoplánově až amatérsky. V rámci psaní. V rámci hledání zpráv a podobně, tomu je naopak. Kniha je ale klasický May otisk. Velice čtivý, velice záživný, až na pár hluchý a asi i zbytečných míst. Jednoduše jde o Maye, který umí zaujmout a baví. A zároveň v roce 2020 mrazí. Konec je sám o sobě v celku uspokojivý, ale více než unáhlený, kdy je to utnuto dost nečekaně a bez koncovky. Ale ano, trochu jsme si zkusili i nadnárodní komplot a podobně. Zabavilo a potěšilo. Ne, že ne.

6 14.11.2020

Těžký příběh ze života a díla Nobelistů. V tomto případě další polské Nobelistky a bezpochyby jedné z nejzajímavějších dám dnešní doby. O tom už vím dlouho a pořádně. Proto taky vím, že jde o úžasná díla. Taková, která ale mnohdy nejsou pro mě. Kniha začne velmi lehce a příjemně. Postupně už se ale zaměříme na náročnější a delší povídky a poté se jenom teleportujeme do další velké fáze, která se může jevit nad chápání a podobně. A v tom je asi ten problém. Že postupem času se ztrácí má pozornost, chápání a vnímání toho, jak by to bylo být. Výsledek? Další kniha, u které se v půlce naprosto ztrácím a nevím, co si s tím počít. A i když mi do konce zbývá jen pár stránek, vím, že absolutně nevím, o čem byly a vlastně to nemá cenu. Je to škoda. Ale je to další zajímavá knížka, která obchází mé chápání, a kterou jsem nemohl dočíst. Měl jsem šanci v Tokarczuk a v moji milovanou bizarnost. Nakonec z toho dost nebylo.

5 23.09.2020

Ke klasice české literatury o řecké kultuře asi není moc, co sdělit. Velmi čtivě a příjemně napsané a zpracované s jasnými myšlenkami a pointami. V rámci mého sledování průzkumů k mým poměrům nešlo o nijak extra přínosné čtení, ale za nic nemohu za to shazovat dílo.

4 02.08.2020

Já vlastně nevím, co psát, abych se neustále neopakoval a nebyl nějak monotónní v tomto tématu. Ale ono zde jednoduše faktem je, že tady se stále drží stejně příjemné standarty až z toho mrazí. Harry Hole a jeho vyšetřování má zase nějaký zajímavý případ, který vlastně opravdu zajímavý je, dostáváme se skrze ně všemožnými příjemnými kličkami, opět zažívání psychický proces hlavní postavy, která je prostě skvěle vybudována a i skvěle funguje. Jako vždy se nemusíte bát, že by nějaká pasáž byla nudná, vždy se najde něco zajímavého. K tomu všemu je autor jako vždy v situacích trefný a pohotový. Co více si přát? Samotné rozuzlení ve výsledku možná lehce přitažené za vlasy, ale spíše s lehkým pohlazením. Také ve výsledku lehce zvrácené, kdy najednou Harry za sebou pálí nejeden most a nebo je někde nechtěně pálí za něj. Tato veškerá souhra věcí a situací tvoří další skvělý počin, který po posledních čtivech byl naprosté osvobození a naprostá radost číst. Jako vždy děkuji.

7 10.07.2020

Tahle střelnice se do mého terče silně netrefuje. Někdy vrchol Gerlachu, někdy Macocha. Když jsem u toho panslavismu.

05.06.2020

Hezky rozehrané pozadí, zajímavé rozhraní postav i myšlenky. Vlastně docela i humorně ironické. Stále lehce mimo mě, ale nejde o katastrofu. Naštěstí.

05.06.2020

Něco málo od Staffa, který je z polských pozdějších i obecných básníků lehce čtivější a vlastně nejzajímavější. Alespoň nějaké světlo v tunelu.

1 05.06.2020

Mystika, něco reálného, ale zároveň úplně mimo. Veršovaný příběh, který osloví jak koho, ale jde o slovenské národní dědictví. A to respektuji.

3 05.06.2020

Symbolismus jim vládne. Je zajímavé, co dokáže doba, jiné téma, jiný žánr, jiné provedení. Trochu zvláštní až haluškovité výpravy někam jinam s velmi zajímavým pozadím. Obecně vzato jde stále o cosi nečitelného, ale jakoby, je stále na tom něco, co dokážu dost ocenit.

1 05.06.2020

Vážnější a delší Kukučín za mě tolik nezafungoval. Pokud by mi ale někdo řekl, že jde o dílo do povinné četby, sedělo by to skvěle. A má to i díky tomu zvláštní jinou atmosféru. Nějak to vidím v této rovině lépe. V té čtivé zase tolik ne. Pár bonusů se přeci jen našlo. Cením poselství.

05.06.2020

Opět na stranu druhou něco příjemného. Lehce humorné a příjemné počtení, která vám i něco dá a neokrade vás o čas. Ve výsledku docela vítězná situace. A příjemné překvapení.

05.06.2020

Je to asi ta stejná záležitost. Asi nemá cenu to nějak více komentovat. Snaha byla.

05.06.2020

Asi poprvé se setkávám s něčím, co je ve výsledku velmi zajímavé dílo. Lehké využití humoru, které nijak extra neomrzelo a samotná situace mi prostě a jednoduše sedla. Krátké, výstižné a příjemné.

3 05.06.2020

První čitelnější otisk ve slovenské literatuře. Za mě minimálně. Stále trochu nečitelné, zvláštní a své. Kdo jsem abych hodnotil? Uživatel přeci jen.

05.06.2020

Hodně těžké na hodnocení. Něco mezi jednoduchým čtením, ale zároveň hledáním něčeho v otroctví literárních směrů, které se kombinuje neustále dokola. Opět... myšlenka dobrá, ale tím to ne vyloženě končí, ale určitě to není něco vypovídajícího. Zas a znova, věčná škoda.

1 05.06.2020

Lehké ukonejšení ve formě něčeho jako lyriky, která je krátká, jednohubková a v nějakých úhlech čitelná. Ještě, že tak. Alespoň někde zasvítilo slunce. Nebo hvězdy u moře?

05.06.2020