kotasbk
komentáře u knih
Hra o trůny
George R. R. Martin
Myslím si, že nemá cenu cokoliv psát. Jedinečné a velkolepé dílo fantasy literatury.
Eragon
Christopher Paolini
Všechno zlouhavé, nijak zábavné, chyby v cestování (jednou šli cestu týden podruhé 5x tak delší cestu pár dní, pokud si teda dobře vzpomínám, je to už pár let, co jsem to oteveřel naposled) a hrdina mladý chlapec, je fakt ubohá představa, že bude bojovat proti zkušeným a ostříleným bojovníkům jako byl stín. To je jako kdyby měl jít proti sobě Mike Tyson ve své nejlepší formě a věku proti mladému klučinovi, který ještě nemá ani vousy pod nosem.
Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
J. R. R. Tolkien
Četl jsem hobita už na základní škole a podle mě je to knížka, která tam vážně patří. Děj je spíše pohádkový, pro mladý čtenáře přímo ztvořený. Nejvíce se mi líbilo to, že nakladatelství Argo vytvořil nejkrásnější obal na knihu a stránky v knize krásně voněly. 5 hvězdiček je pro tenhle úžasný příběh moc málo, zasloužil by si aspon 10 :)
Člověk bez osudu
Imre Kertész
Silný příběh. Jsem rád, že jsem konečně narazil na knihu, od které se jen tak neodtrhl. Letos je to ostatně slabý čtenářský rok z mého pohledu. Ale tenhle maďarský skvost mě ihned vrátil do mé radostné čtenářské nálady. Nestává se mi moc často, že bych se snažil ve vlaku číst co nejvíc to jde. Že končím se čtením, až tehdy, kdy vlak zastaví a já ihned beru věci a utíkám domů, abych ve čtení pokračoval. Takový radostný pocit mě chyběl. A je to zřejmě tím, že Člověk bez osudu je napsán tak výborně, že Vás to vtrhne do děje, do víru všech těch peripetií, že prostě nechcete přestat číst. Ovšem nic není bez chyby, protože kdyby něco nemělo chybu, tak by to pak bylo dokonalé, a svět není dokonalý. I zde jsem objevil jistou mezeru v celé knížce, což je vlastně jazyk díla. Jak už jsem psal, je to čtivé, je to výborně napsané, ale věty jsou tak složité a rozvětvené, že jsem se občas ztrácel. Nicméně příběh z pohledu patnáctiletého chlapce je zdařile popsán, jednoduchý, věcný, neobsahuje žádné přemrštěné přirovnání a bůhví ještě co si literáti vymysleli, aby knížce dali větší punc kulturnosti. Až na ty rozvětvené věty, přirozeně (přirozeně jsem napsal schválně tak, jak bylo napsáno v knížce). Ale musím se přiznat, že emociálně na mě působily jen některé okamžiky. Nechci případné budoucí čtenáře připravovat o tohle potěšení, nicméně si pamatuji scénu, kdy si hlavní hrdina uvědomil, jak se od ostatních liší strážní nebo další prominentní vězni. Člověk si totiž nedokáže uvědomit pomalé změny, když je má neustále před očima. O to víc si změny všimneme, když někoho nebo něco vidí po delší době. Samozřejmě, že popis Osvětimi a dalších koncentračních táborů, života v nich a umírání na mne působily velmi emočně. Byla to hrůza, a proto knihu doporučuji těm, kteří ji ještě nečetli a chtějí se seznámit se životem v koncentračním táboře. Za mne by měla být kniha vložena do povinné četby, ale to by seznam knih už byl tak velký jako toaletní papír. Tímto příběhem také začíná moje kratší čtenářská etapa na téma holocaust, Židé, popřípadě prostě druhá světová válka či zkrátka utrpení, pronásledování atd. Jsem totiž rád, že jsem se dostal k této knížce a nebál jsem se číst, i když jsem dobře věděl, že to nebude žádné oddechové a radostné čtení. Shodou okolností mě ke knížce přiměla jiná kniha, tj. Osud člověka od Šolochova. Taky se zde popisuje život v koncentračním táboře, ale tak rychle, že jsem si prostě musel najít něco lepšího a obsáhlejšího. Tak na závěr přeju všem příjemné čtení u této knihy.
Carmilla
Joseph Thomas Sheridan Le Fanu
Konečně jsem po delší době našel čtivý a zajímavý příběh. K tomu všemu mi dopomohla návštěva mé oblíbené knihobudky v nejmenovaném městě, kde jsou knížky opravdu skvostní. Nečekal jsem žádné zázraky nad hororem z viktoriánské Anglie (ačkoliv autor byl Ir, žil v době vlády Viktorie), přesto jsem byl mile překvapený. Příběh je čtivý od začátku až do konce. Nutil mě číst povídku nadvakrát, to si opravdu cením, protože ne vždy vydržím číst dlouho dobu a mnoho stránek. Tento lesbický upírský příběh je o to víc zajímavější, že se odehrává v Rakousku a zmiňuje se zde také Morava, potažmo jeden moravský chasník. Od někoho z Irska se to málo čeká, že místo svého příběhu zasadí do hor Rakouského císařství. Romantické popisy a výběry scén mi k celému příběhu krásně ladily, přesně tak jak to má být. Občas ale děj mohl být více rozvinutý, ale zase jsem rád, že povídka neskončila tak zle jako Drákula, který mě děsně nebavil, alespoň ta druhá část, u které jsem skončil. 4/5
Neviditelný
Herbert George Wells
Můj první Neviditelný ze tří (druhý je od Havlíčka a třetí od Ellisona), které mám v plánu. Budu stručný a řeknu vám rovnou, že jsem knížku v polovině odložil. Nebavila mě. Pak jsem se vrátil a dočetl, ale opět to nebyla žádná sláva. Zdá se mi, že asi nejlepší část celé knihy je samotné vyprávění Griffina o tom, jak se stal neviditelným a jeho první dny strádání. Celkově byl příběh dobře čitelný, i když občas nemusel autorův styl vyprávění, nicméně abych se přiznal, tak se mi líbila myšlenka neviditelnosti. Samotná myšlenka a nápad byl vynikající, ale celkové zpracování a rámec toho příběhu mě až tak nezasáhl. Krom té části, co jsem zmínil. Jo a ještě první část příběhu, jak byl kdesi ubytovaný, tak ta mi připominala úvodní hostinec v Ostrově pokladu (Poklad na ostrově) od Stevensona.
Král Lávra
Karel Havlíček Borovský
V poezii se nevyznám. Naposled mě nejvíce zaujal Rytíř smil, který nasadil laťku velmi vysoko. Každá sloka se mi líbila a bavila. Naopak tadyk u Lávry byly některé části slabší. Přemýšlím, jestli v tom není ukrytá nějaká kritika tamního režimu.
Válka světů
Herbert George Wells
Musel jsem napravit resty a konečně dočíst tuhle knížečku. První pokus se mi nezdařil, kniha mě nebavila a obdobně jsem to prožíval i při druhém pokusu. Chtěl jsem to vzdát, knihu vložit zpátky do knihovny a vzít si něco jiného. Vydržel jsem a posledních pár stránek jsem dal za pár dní. Válka světů je vynikající kniha, která dle mého má dalekosáhlý vliv na všechny lidské představy (konspirační teorie) o mimozemšťanech. Není asi nahodou, že Marťané sestrojili létající objekt, který je zploštělý a vypadá jako létající talíř. Co se týče strojů, které měly tři nohy a vysoko položenou kabinu, tak mi to připadá jako stroj na dvou nohách že Star wars. Laserové zbraně využívané marťany jsou v podstatě blastery ze stát wars. A ještě jedna myšlenka mě napadá, a to, že ten granátník se chtěl schovat do podzemí, do metra a stok před Marťany, takže skoro jako v Metru 2033.
Meč osudu
Andrzej Sapkowski
Sapkowski píše zajímavé, čtivé a zábavné povídky, nicméně výrazněji se mě nedotkly. Neměl jsem u čtení takový dobrý pocit, když jsem četl Pána prstenů nebo Píseň ledu a ohně. To jsou pro mě nejlepší příběhy a světy, které jsem kdy četl. Ve srovnání s GOT je Zaklínač nic. Úplný prd, prcnutí, pšouknutí a tak dále. Povídky jsou psány jakože random. O světě podstatě nic nevíte, pouze to, že na východě vychází slunce a na západě zapadá. Ale taky víte to, že Sapkowski totálně vykradl Tolkiena s tím svým Brokilonem. Bože na nebesích, vždyť je to tak do očí bijící, taková krádež, kopírka. A to nemluvím o tom, že Geralt a Marigold potkají nějakého malého obchodníka v Novigradu, jak si pije pintu a zatraceně vypadá jako Hobit ze Dna pytle. Marigold je taky zajímavá postavička. Vystupuje snad v každé povídce, prostě náhoda, že se v tom širokém a obrovském světě najednou potká Marigold s Geraltem, to je prostě osud. A nebo je ten svět tak zatraceně malý? Jo a nebyl jsem si schopný zapamatovat názvy měst, jména postav, zkrátka bylo to jako jedním uchem tam, druhým ven. Absence mapy je nešťastným počinem vydavatelů. Kde je sakra ta a ta řeka, to a to město? :D Jediné město, které jsem si zapamatoval je Novigrad, protože zní tak slovansky. U jmen si nejsem jistý, jakým způsobem je autor vybíral. Sakra, vždyť to podle mě nemá hlavu a patu. Tu anglické jméno, tu jméno slovanské, tam zase nějaké extrémně dlouhé zkomolené, těžko zapamatovatelné. Krucipísek, proč se ty postavy nemůžou jmenovat normálně - Josef, Franta, Eliška, Pampeliška...Ale to by pak nebylo cool, co? Ale abych jenom nekritizoval. Jsem rád, že to skončilo. Třetí díl určitě nepřečtu a na seriál se taky nebudu dívat. Zkrátka a dobře, dneska si pustím Společenstvo prstenu a otevřu si dvanáctku Radegasta.
Jurský park
Michael Crichton
Musím se rovnou přiznat, že mám slabost pro zfilmované knihy. A podle toho se také odvíjí moje hodnocení knih a filmů. Z velké části jsem prvně viděl film a až poté jsem četl knihu. To platí i u Jurského parku, který jsem viděl jako malý a přiznám se, že jsem neměl ani ponětí, že nějaká kniha existuje. Existenci knihy jsem začal vnímat až někdy před pár lety. Nedalo mi to a hned jsem si ji koupil z antiku. A neudělal jsem chybu. Nejsem žádný knižní expert, ale mohu říct, že kniha je dobře napsaná, je svižná a plná vědeckých slov, které jsem si musel googlit. Například slovíčko teratogenní jsem nevěděl a ani netušil, že existuje. Ale díky Majklovi jsem o pár slovíček chytřejší. I když jsem v podstatě neporozuměl, jak to vlastně s DNA a se vším tím okolo funguje, pochopil jsem poselství celé knihy. Neřekl bych, že děj by byl nějak podstatný, mě spíš více šlo o to, jak si člověk myslí, že dokáže ovládat a předpovídat přírodu. A právě na Jurském parku je to pěkně vidět, že i když člověk vytvoří perfektní ostrov pro dinosaury a bude mít vše pod kontrolou, tak stejně příroda vyhraje nad člověk.
Metro 2033
Dmitry Glukhovsky
Tenhle ten Rusák vytvořil něco zcela jedinečného a úžasného. Jeho kniha bude nejspíš (určitě) zařazena do skupinky největších sci-fi děl všech dob.
Ale při četbě jsem občas měl pocity, že hold to na těch pět hvězd není. Ačkoliv sám autor říká, že se záměrně nesnažil vykreslovat do detailu prostřední, postavy a příšery, tak právě to mi tam nejvíce chybělo. Možná by Metro bylo více zdlouhavé, více popisné, méně bychom zapojovali naši fantazii, ale zkrátka kvůli tomuto detailu strhávám jednu hvězdu.
Byl bych i radši, kdyby autor vynechal všemožné filosofické komentáře, protože občas i to mě vadilo. Popisy snů, vnitřní monology, jestli je Arťom opravdu nějaký vyvolený člověk, to vše mi přišlo zdlouhavé, ale chápu jejich účel. Konec mě taky překvapil, protože jsem čekal boom a velký kouř, ale dočkal jsem se nějakého vyvrcholení v podobě spojitosti mezi ďábly a hlavním hrdinou.
Ale abych jen nekritizoval, tak napíšu i něco pozitivního. Jak už jsem psal, je to vynikající dílo světové sci-fi, myslí tím hlavně prostředním a tématem. Zasadit život po katastrofě do metra, to se mi opravdu páčí. Po přečtení znám víc moskevských stanic, než ty které máme v Praze. Proto doufám, že jednoho dne vznikne i v českém prostředí dílo řadící se do Universe of Metro. Snad tu byli natolik rozumní lidé, aby se stáhli do metra a nějak žili.
Nejlepší část knihy byla paradoxně na povrchu. Souboj v knihovně a pak cesta na další stanici, to mi opravdu přišlo jako strop téhle knihy.
Pokud je druhý díl více filosofický, tak nevím, jestli se znovu vydám do metra.
Tanec s draky
George R. R. Martin
Epický konec, jiný než v seriálu!! A to já miluji. Už to nejsou zvraty, které jsem očekával a věděl jsem jak dopadnou. Teď je vše jiné, nové a neočekávané. Aegon a Jon ti můžou způsobit pěknou neplechu v Západozemí, tak jako Varys, který se dostane kamkoliv. Už ke konci knihy jsem si říkal, kde asi ten Varys je? A on odjel z Pentosu do Králova přístaviště, cestou nabral dračí vejce z Valyrie a teďka očekávám, že ho přinese Aegonovi.
Šifra mistra Leonarda
Dan Brown
Zatím mi nepřipadá právo hodnotit knihu, když jsem přečetl prvních 50 stránek, ale musím vyjádřit svůj názor. Jde o knihu, která dle mého názoru nic nepřinese. Nereálný příběh a dialogy - to je základ a k tomu se namíchají fakta. Všechno se to zamíchá a vznikne bestseller. Průměrná kniha pro podprůměrného čtenáře.
Krysař
Viktor Dyk
Nesnesitelná nuda. Už nikdy víc!
Představuje pro mě jakýsi vrchol maturitní četby - nuda, zastaralý jazyk a kde nic, tu nic. Jsem velice rád, že jsem to dočetl a musel jsem se přemlouvat, abych pokračoval. Jediné, co mi drželo při čtení byla vidina, že to brzo skončí a všichni pochcípají.
Hlubší význam to asi má, ale já jsem ho nenašel. A mým cílem ani přáním není ho nalézt, ale vys***t se na hledání.
Sbohem, armádo
Ernest Hemingway
Skvělá a zároven smutná knížka. Jeden z nejhorších konců, který jsem kdy četl. Opravdu je mi do pláče.
Já, robot
Isaac Asimov
Musím uznat, že kniha je velice dobře napsaná, svěží, ale bohužel čekal jsem něco víc. Čekal jsem nějaké napětí, ale žádné se mi nedostalo. Rámcová kompizice byla dobrá volba, ale povídky mě nijak neoslovili, některé i nudili. Pro mě nejlepší povídka byla Důkaz, protože čtenář nemá jasno, zda-li ten člověk je robot nebo ne. Všemu tomu dala korunu robopsycholožka Susan - nudná a pesimistická vůči lidem.