Koza3 komentáře u knih

Jak už tady spousta čtenářů ohodnotilo, první půle knihy je docela pohodové čtení, vskutku vtipné a zábavné líčení klučičích trampot z první republiky, kdy nutností každé domácnosti byla rákoska a čisté uši. Bylo to psáno jednoduše, z pohledu Péťy Bajzy. Docela se mi to líbilo, jenomže jak dlouho vydržíte číst slohovky desetiletého chlapce (pokud nejste odolný učitel na základní škole)? Po pár listech Vás to začne dost prudit...pořád samé my šli a ona šla a tak jsme šli všichni...ufff no kvetl jsem z toho, ale řekl jsem si má to dvě stě stran, to se dá přežít. Jenže přišla druhá půle, která mi dosti připomněla Tuláka po hvězdách od Londona svým útěkem do snů plných fantasmagorií. Jenže na rozdíl od Londonova veledíla, tady Vás zase prudí vyprávění malého chlapce, akorát se to táhne jak sopel na sto stranách a příběh se nikam neposouvá. Nechci knihu hanit, taky ji dávám průměrné hodnocení, ale pokud jste ji nečetli v mládí a nemáte k ní nostalgickou vazbu, tak Vás zřejmě zas tak bavit nebude. Čest seriálu, který z halucinací ukuchtil naštěstí jen jeden díl a zbytek věnoval rozvoji všelijakých klučičích trampot.

Klobouk dolů patří autorovi, který napsal takovéto "veselé" dílo o jednoduchosti študákovy duše v době, kdy mu hrozila smrt v koncentračním táboře.

V rámci čtenářské výzvy řadím do kategorie "Kniha o přátelství"...snad nemusím zdůvodňovat proč :-)

5 02.10.2016

Světová klasika? No tak to každopádně. Na konci knihy jsem od českého publicisty zahlédl srovnání s Nerudovými Povídkami malostranskými. No tak bizarností postaviček určitě, ale jinak je to úplně jiné psaní, paní! Naprosto bláznivé vylíčení šílených postaviček kdesi v americkém zapadákově. Autorův barvitý popis nezná mezí, líbilo se mi opět srovnání v doslovu: "Téměř fotografické schopnosti zachytit líčené prostředí v jeho nenaaranžované drsnosti a odpudivosti." To vše prosím s humorem a morálním ponaučením. Tohle není Steinbeckovo dílo, které posadilo Ameriku na prdel, ale dílo, které je stejně barvité a líčící bezmoc a moc zároveň jako každé jiné. Na plechárně se od Sladkého čtvrtka liší v mnohém, musím říct, že pět hvězd si zaslouží spíše Na plechárně. Sladký čtvrtek byl trošku slabší, bylo to takové táhlejší a chce se mi říci i nudnější, ale vydržte až do konce a budete odměněni krásným uzávěrem, který Vám tu pátou hvězdu na čele zase vyloudí :-) Co ještě dodat, snad jste nečekali, že Vám napíšu o čem kniha je? To si ji musíte přečíst sami :-) Ještě jednu citaci musím od publicisty uvést: "Je pravda, že jak Na plechárně, tak Sladký čtvrtek neznamenají ve vývoji americké literatury žádné revoluční avantgardní činy; dokonce se ani nestaly mezníky ve vývoji autora samého. Působí však jako nádherné skici geniálního malíře, který se prokreslováním detailů připravuje ke svým velkým plánům nebo je doplňuje o podrobnosti, jež se mu na ně nevešly." (Radoslav Nenadál, doslov k vydání z r.1972)

V rámci čtenářské výzvy řadím do kategorie Kniha autora oceněného Nobelovou cenou.

3 22.09.2016

Tomáše Sedláčka pamatuji z ČSOB, zároveň jsem byl na několika přednáškách, kde pouštěl svoje moudra. Je to člověk sympatický a mezi ekonomy jeden z mála se selským rozumem. Neváhal jsem tedy ani chvíli a koupil v antiku jeho prvotinu (taktéž se mi hodila do čtenářské výzvy pod kategorii "Kniha od veřejně známé osobnosti (ne spisovatele)"). Rád kupuju v antiku, protože v nich občas najdu nějaké překvapení. V téhle knížce (která byla nečtená, nedotčená) jsem našel věnování od nějaké mámy s textem: "Jedná se o náročnější čtení, ale občas stojí za to se zastavit a zapřemýšlet." To bylo trefné a stačilo by to na popis této knihy. Je to náročné, není to ekonomické čtivo, ale filozofické, socilologické a je potřeba dávat dobrý pozor, aby Vám neunikly nitky Sedláčkova přemýšlení. Mě to velkou část knihy unikalo, ale začátek a konec byl natolik suprózní, že dávám čtyři hvězdy. Zajímavé bylo, že než jsem se pustil do poslední třetiny knihy, tak jsem přelouskal "Moje kniha biblických příběhů"...kniha pro děti sumarizující příběhy z Bible...musím říct, že potom se mi četla Ekonomie dobra a zla mnohem snáze a škoda, že jsem si tenhle background neudělal dříve. Určitě se k ní vrátím, až se ze mě stane větší filozof :-)

4 23.08.2016

V rámci čtenářské výzvy jsem hledal knihu pro kategorii "Kniha přečtená za jediný den". Vzpoměl jsem si na tuhle knížku pro děti, kterou jsem jako malý kluk doma rád lustroval. Miloval jsem ty ilustrace, obrázky biblických příběhů. Brácha měl jeden výtisk, který mi věnoval a tak jsem se jednu neděli rozhodl ji přelouskat. 116 příběhů, těch hlavních příběhů z Bible, které by měl znát každý člověk na Zemi existující. Jsou podány jednoduchou formou (občas se ztratíte ve všech těch jménech, ale je možno jich spoustu vypustit, nejsou pro příběhy podstatné), mnohdy mají pro děti ponaučení. Hlavním lákadlem, jak jsem již zmínil, jsou nádherné ilustrace, které Vám zůstanou v paměti. Dozvěděl jsem se spoustu zajímavostí (Metuzalém že nebylo město ale člověk :-), že lidé žili několik set let, proč bylo sesláno deset ran božích na Egypt, atd.), ale přesto hodnotím průměrně. Proč? Poznámka první - možná bych vynechal některé příběhy, které slouží pouze jako spojový materiál a soustředil se na ty "důležitější", na které by se v tom případě dostalo více prostoru než pár stránek. Poznámka druhá - i přes to, že jsem lehce věřící, nepatřím do žádné církve. Tak bych chtěl vychovávat i své dítě, nestranně, ať si samo rozhodne, jakou duševní cestou se chce vydat. U většiny příběhů jsem ale cítil nátlak autorů na to, aby děti nejen konaly dobro a řídili se božími přikázaními (to je v pořádku), ale taktéž aby zasvětili svůj život sdílení těchto příběhů a šiření pravdy o Bohu. Nic proti tomu, ale očkovat děti do těchto činností není správné. Kdo chce šířit slovo Boží, nechť si tak rozhodne sám ve starším věku, ale ať to nemá vtlučené do paměti již od mládí. Proto, až budu svému dítěti chtít dát knihu biblických příběhů, tahle to nebude. Bude to jiná, která bude objektivnější, faktičtější se zachováním prvků božích zázraků.

1 22.08.2016

Pořád nechápete co že je ta finanční krize? No tak to je tahle kniha přímo pro Vás, protože Vám vysvětlí nejen jak vznikla, ale zároveň jakou paseku po světě způsobila. Lehce navazuje na svého předchůdce (Big Short) a snaží se poodhalit vznik krize a záhubu různých zemí v Evropě. Je potřeba mít nějaké znalosti finančních trhů, ale autor počítá i s tím, že je nemáte a snaží se Vám připodobnit různé ekonomické poučky do jednoduchých příkladů a vysvětluje proč se k tomu ta a ona země postavila zrovna svým originálním přístupem (fekální znázornění Němců mě velice pobavilo). O Islandu jsem toho nevěděl ani zbla a překvapuje mě, že zrovna tato kniha mi dokázala poodhalit spoustu aspektů (nejen těch ekonomických) o této zemi. Určitě doporučuji nejen pro finanční magory, ale např. i pro turisty, protože po přečtení mě strašně zajímá jeden zmíněný Řecký poloostrov :-)
V rámci čtenářské výzvy dávám do kategorie "Kniha s číslem v názvu", protože celý název knihy je: Bumerang, Cesta kolem nového třetího světa.

18.07.2016

Jordan Belford alias Vlk z Wall Streetu. Jaký byl jeho životní příběh? Před pár měsící jsem nastoupil do nového zaměstnání, které se věnuje finančním trhům, čemuž já rozumím jako koza petrželi. Řekl jsem si tedy, že si dám nějaké odlehčené studium a tahle šílenost se vyloženě nabízela. Po pár prvních kapitolách mi bylo jasné, že téma burzy a finančních podělávek budou spíše tématicky olíznuty, ale nikoliv popsány pro lačnící studenty. Je to i logické, protože tahle kniha je spíše o fetu, prostitutkách a bohémském životě. Byl jsem trochu zklamaný, ale humorně pojatý životní příběh mi to částečně vynahradil. První polovina byla naprosto bombastická. Jordan se drolí po několika Qualudes po různých červených kobercích a ty nejlepší společnice se mu snaží pomoci od jeho sexuálních choutek. Fajn, dobrý, ale po pár set stránkách to začne trochu nudit. Jakmile se příběh přesune do fáze rozpadu hlavního hrdiny, narazí několikrát na své dno a nějak se mu z něj nechce vzpamatovat. Trošku s ním soucítíte, ale spíše ho začnete nesnášet. Ty jeho kecy a snaha všem lidem pomáhat Vám přestanou chutnat a přestanete mu věřit. To je u hlavního hrdiny trošku problém a mě to moc nevyhovovalo. Neříkám, že jsem se do něj nedokázal vcítít, ale nějak jsem přestal věřit tomu, že tenhle člověk je ten good guy. Druhou půlku tedy hodnotím podprůměrně a zbytečně protahaně. Finální hodnocení je tedy průměr. Teď se těším až si znovu sjedu filmové zpracování s perfektním DiCapriem.
V rámci čtenářské výzvy řadím do kategorie "Kniha, která má více než 400 stran", protože druhá půlka byla tak dlouhá tak, že mi to přišlo jako tisíc stran :-)

1 04.07.2016

Knihu mi doporučila kamarádka, že prej je to strašná sranda. Tak jsem se do toho pustil. Po několika desítkách stran jsem si říkal "Co to je za idiota"? Okamžitě se mi vyjevil Rimmer z Červeného trpaslíka v díle Polymorf s mottem „Mutanti ven!“. Občas jsem v Praze chodíval na nějaké přednášky, kde se debatovalo o všem možném. Velice často se tam v publiku objevoval takový postarší pán, který kladl neskutečně komplikované otázky, které se často opíraly o Platóna, ekonomickou krizi a surrealismus. Byl to zřejmě profesor s dvaceti tituly, ale bavit se s ním nedalo. Zkombinujte Rimmera vysátého polymorfem a tohoto profesorského kreténa a dostanete Ignácia Reilleho. Hrdinu, který je natolik na přesdržku, že Vám zhruba v půlce knihy zkazí chuť na další čtení. Pokud to ale přejdete, čeká Vás nádherná zápletka ze zkaženého New Orleansu, která se nebojí nahoty, drog ani rasismu. Zajímavé čtivo.
V rámci čtenářské výzvy řadím do kategorie "Kniha od autora mladšího 30 let", protože knihu autor napsal na vojně, někdy v osmadvaceti, leč nikdy nevyšla za jeho života. Spáchal sebevraždu právě kvůli nezájmu vydavatelů. Jeho matka ji vydala o několik let později, kdy už na to byl svět připraven a přivítal nadčasový příběh a odměnil jej posmrtnou Pulitzerovou cenou. Čest Toolově památce.

14 17.05.2016

Změny je potřeba dělat co nejdříve bez otálení. Rozhodl jsem se tedy, že změním práci a založím rodinu. Při odchodu ze svého bývalého pracoviště jsem dostal od kolegů tuto knihu jako malý návod a info, co mě v následujících letech mého života čeká. Obavy z nové práce (budu to umět? nevyhodí mě?) byly zavaleny z obav o rodinu (k čemu je dítě? co to umí? budu dobrý táta?) a byl jsem v chvilkové depresi. Tahle kniha mě z nich trošku dostala. Ukázala mi, že rodina je jedna z nejhezčích věcí v životě a je fajn se na ni těšit! Některé další menší obavy (třeba jako jak přebalit nebo uspat dítě) jsou v knize vtipně popsány a věřím, že až tyhle potřeby příjdou budu na ně připraven. Kniha přišla v pravý čas a přelouskal jsem ji celou i přes to, že druhá půlka (tedy puberta a dospívání dítěte) mě čeká až za pár hezkých let a kapitola o rozvodech snad nikdy! :-) Určitě ji beru jako přínos a doporučuji všemi šesti všem budoucím i současným tatínkům (případně i maminkám)!
V rámci čtenářské výzvy knihu řadím do kategorie "Populárně naučná kniha" protože je populární mít rodinu a je naučné si něco přečíst, než se do toho pustíte.

1 21.04.2016

Po dočtení poslední povídky Figurky jsem zvažoval, zda dát alespoň průměrné hodnocení, ale když jsem si vzpoměl na útrapy při čtení povídky Týden v tichém domě nebo zbytečné, přiběh postrádající další povídky, musím dát pouze dvě hvězdy. Mrzí mě to, protože je to česká "klasika" a povinná četba, ale já bych spíše tyhle knížky pro mládež zakázal. Dehonestuje to jejich apetit ke čtení, já ji naštěstí ve škole nečetl :-) Nedávno jsem shlédnul film Díra u Hanušovic. Nutí mě přirovnání. Film se skvělými herci z Dejvického divalda...který stál za ho*no. Příběh o ničem, plný bizarních postav bez nějaké větší pointy. Povídky malostranské vidím podobně. Popis bizarních postav, kterých se Vám i zželí nebo se jim zasmějete, ale tím to končí...při porovnání s povídkami od Svěráka, které jsem nedávno četl musím říct, že to není starým jazykem, či dobou, ale je to autorovým vyjádřením jednoduchého života, které nemusí všechny naplnit čtecím potenciálem...
V rámci čtenářské výzvy dávám do kategorie "Kniha od českého autora", protože když mě o půlnoci vzbudí a řeknou vyjmenuj deset českých autorů, tak Neruda bude určitě mezi nimi :-)

2 08.04.2016

Geniální. Období ve znamení zaklínače jsem podpořil touto encyklopedií ze světa Geralta. Naprosto luxusní styl vyprávění, je to stručné, čtivé a zároveň obsahuje všechny důležité informace o světě zaklínače tak, abyste mohli nastoupit do rozjetého vlaku. Sága Geralta je jedna z mých nejoblíbenějších fantasy, proto hodnotím ultimátně jako fanoušek, ale ty pocity, když jsem dohrál Witchera 3:Divoká hon a pak si to četl v této knížce a došel na poslední stránku...k nezaplacení :-)

1 30.03.2016

Po shlédnutí filmu jsem si vzpomněl, že mám doma v knihovně tuto "pouť za odpověďmi". Pustil jsem se do čtení. Bylo to docela čtivé, autor se snaží dát dohromady fakta nebo alespoň porovnávat historické důkazy podle jejich váhy. To jsem od toho přesně očekával a to jsem taky dostal. Celou dobu jsem měl ale pocit, že se jedná o propagandu křesťanství a to se mi taky nakonec potvrdilo. Poslední kapitola neměla s porovnáním faktů co dočinění a snažila se verbovat a přesvědčovat o tom, jak je Bůh všemohoucí. Jsem lehce věřící, proto se s těmito názory v základu ztotožňuji, ale odmítám a pokládám za velice neslušné, aby po sta stranách rozboru historických událostí, na mě autor začal chrlit svoje žvásty. To mě znechutilo a proto snižuji do podprůměru.
V rámci čtenářské výzvy dávám do kategorie "Kniha začínající stejným písmenem jako tvé křestní jméno", protože v originále se to jmenuje The Da Vinci Code - A quest for answers a moje křestní jméno není koza3 ale Daniel :-)

2 30.03.2016

Tahle sbírka byla o třídu lepší než její předchůdce. Povídky byly zajímavější, zábavnější, pointa byla poučnější. Názvy povídek měly často dvojsmysl a když jsem nějakou dočetl, zamyslel jsem se znovu nad jejím názvem a usmíval se radostí. Nejoblíbenější povídky Nákup, kdy jsem si představoval sám sebe jako nasraného důchodce v supermarketu, O slušném taxikáři, která mě donutila zamyslet se nad pražským přízvukem, který se u mě rodí nebo Dvojí vidění, která mě vtáhla do děje ve švédsku tak, až se mi dělaly omrzliny na palcích.
Přemýšlel jsem, zda v rámci čtenářské výzvy zařadit knihu pod českého autora, ale rád bych se ještě na nějakou tu češtinu vrhnul, proto řadím jako kniha pod 200 stran.

2 09.03.2016

Jako oddechovku po náročnější literatuře jsem zvolil povídkovou tvorbu, kterou jsem tak i zařadil v rámci Čtenářské výzvy. Povídky Z.Svěráka mi doporučila manželka a musím říct, že některé jsou vypečené. Byly tam záchvěvy špičkových momentů a zároveň podprůměrné pointy některých povídek. Proto hodnotím průměrnými třemi hvězdami. Co mě překvapilo byly sprostá slova a občas i lehká či střední erotika! Já měl vždycky pana Svěráka v šuplíku bez sprostých slov s čistotou slova, proto mě povídky mile překvapily. Teď se pustím do Nových povídek, tak uvidíme, jak dopadnou tyhle :-)

1 26.02.2016

Přečteno v rámci čtenářské výzvy - kniha mého dětství. Jedná se v podstatě o první knihu, kterou jsem v životě četl a vždy jsem na ni rád vzpomínal. Když jsem ji po mnoha letech přelouskal, uvědomil jsem si, že tady vznikla moje touha po dobrodružstvích a zájem v templářském řádu a jeho tajemstvích. Že tady jsem začal rozlišovat rozdíly mezi blondýnkami a brunetami :-) A mnoho dalších aspektů, které jsem si jako dítě odnesl do dalších let. Další čtení mi přineslo usměvavé momenty a chvilky nostalgie. Trošku skepticky jsem se díval na některé naivní situace v knize, ale je to kniha pro mládež, proto jí leccos odpustíte. Zaujalo mě, jak je kniha i 40 letech od vydání stále čtivá a aktuální. Chvílemi jsem měl pocit, že čtu knihu vydanou před rokem. Určitě stojí za přečtení nejen mládežníkům, ale třeba i těm, kteří by se rádi dozvěděli něco o templářích a třeba rádi hledali jejich poklad... třeba v Polsku ;-)

4 23.02.2016

Triatlon válečné literatury jsem ukončil tímto osobitým vyprávěním druhé světové války. Bitvy o Peleliu a Okinawu jsem jako laik neznal. Znám ty hlavní bitevní vřavy spíše z her a filmů, ale hrůzy války mi nebyly nikdy po chuti. Historické memoáry taky moc nemusím, ale když mi byla doporučena a zapůjčena tato kniha líčící válku z pohledu první osoby (FPS :-)) pustil jsem se do ní a nebyl jsem zklamán. Myšlenkové pochody obyčejného pěšáka jsou doplněny základními fakty o bitvách a americké armádě obecně. Občas jsem kroutil hlavou, protože mi přišlo, že hlavní protagonista je takový ten správný mariňák, který má prozíravost generála, všechno ví a nikdy se nemýlí, ale po pár řádcích vysvětluje jak si málem nadělal do gatí, což jeho postavu stylizuje do pochopitelného postoje. Byla to moje třetí kniha v řadě, která se víceméně týká válečných konfliktů a musím říct, že mi bohatě stačilo. Dám si zase nějakou knížku o lásce :-) Rozhodně je potřeba přečíst něco podobného, abychom si uvědomili, že válku opravdu nechceme. I když se s mottem osobně neztotožňují, přijde mi jako věčné zakončení komentáře, proto mi dovolte parafrázovat konečnou myšlenku knihy: Pokud je ti země dobrá abys v ní žil, je ti dobrá abys za ni bojoval.

1 15.02.2016

První světová válka je pro mě mnohem větší záhadou než ta druhá. Nezažil jsem to a ani kolem mě nebyli pamětníci, kteří by na krutosti této války vzpomínali. Na západní frontě klid mi tento nedostatek doplnila. Vyprávění obyčejného německého vojáka, který se zajímá o své kamarády a o to aby přežili, řeší jak se správně plazit, aby nedostal kulku do zadku, mi přiblížilo atmosféru tohoto konfliktu dokonale. Detailní popis vojáků, kteří umřeli na následky nádechu plynu, který byl stěžejní zbraní této války, byl brutální. Kniha se snaží předat poslání toho, že obyčejný voják moc nechápe důvody války. Taktéž se snaží přiblížit to, že jednou narukovaný voják už se nikdy nemůže stát civilem, protože obyčejný život mu byl odepřen a už není cesty zpátky jak se do něj dostat. Obzvláště to platí pro dospívající vojáky, kteří se nemají k čemu vracet. Zničení osobnosti bylo klíčovou charakteristikou tohoto díla. Celkově hodnotím jako opravdovou kvalitní klasiku, ale nezanechalo to ve mě větší šrám či potřebu zamyšlení. Nejsem necita, ale nějak jsem se do postoje hlavního hrdiny vžil a nepřišlo mi to všechno běsnění jako něco neobvyklého. Proto hodnotím lehkým nadprůměrem.

3 21.01.2016

Naprosto dechberoucí. Přiznám se, že před přečtením této knihy jsem měl mizivé znalosti o situaci na Korejském poloostrově. Věděl jsem, že jedna Korea je ta "lidová" a druhá ta demokratická, ale měl jsem problém říct, která je která. Taktéž jsem věděl, že Spojené státy tam bojovaly v minulém století válku, ale nějak se jim to nepovedlo. Tahle knížka mi přiblížila zemi na druhé straně světa a dala mi jasně najevo, jak se tam věci mají. Příběh Sina je naprosto grandiózní a doplňkové informace o politické situaci jsou perfektně vnořeny do příběhu tak, aby čtenář pochopil celý koncept. Už se mi to všechno složilo do jednoho obrázku (dnes ráno jsem náhodou koukal na epizodu MASH a chápal jsem skryté vtípky na korejskou kulturu :-)) a nedokážu pochopit, jak je možné, že v dnešní době existuje země jako KLDR diktovaná Kimovou dynastií. Včera jsem viděl v televizi, že Kim Čong-Un si hraje s vodíkovou bombou a rád si je testuje v okolí své Země. To je naprosto nepřípustné a doufám, že odveta Japonska a USA bude rychlá a situace v KLDR se co nejdříve změní. Doporučuji všem přečíst, poté se budete na místí asijské přistěhovalce dívat trošku jinou optikou.

1 07.01.2016

První část jsem louskal celé léto, ale tu druhou jsem sjel během pár týdnů. GRRM opět nezklamal a předložil nervy drásající román plný napětí a zvrácených úchylů. Ti, kteří byli dříve hrdiny se stali odpadlíky a naopak. Nemůžete se spolehnout na žádnou postavu a může Vás kdykoliv překvapit. Škoda, že si GRRM udržel potřebu zabíjet oblíbené postavy. Přečetl jsem co přečíst šlo a teď musím čekat na další omamné eposy. Snad se v příštím roce dočkám.

1 27.12.2015

Jelikož jsem to slupnul jako jednu knihu, tak nebudu hodnotit Hostinu pro vrány jedna a dvě, ale jako celek. Až konečný doslov autora mi vysvětlil, proč je kniha tak "nudná". Některá dobrodružství se do něj prostě nevešly, ale mohl alespoň zvolit některého z hlavních protagonistů, kteří jsou mi sympatičtí. Chápu, je to věc vkusu, někdo má Sansu nebo Samwella rád a těší se na jejich postup v knize, ale mě zajímal nejvíc Jon Snow, Tyrion, Daenerys a další. Zajímavé příběhy byly lannisterských dvojčat, ale i přes to musím hodnotit jako takovou tu knihu, která Vám dá pocit zbytečnosti. Celá kniha mohla být mnohem kratší, ale pravda, že jsem teď nažhaven na Tanec s draky, protože očekávám smršť :-) Nechci se stát tím fanouškem, který pachtí po další knize a řvou na Martina, aby to rychle dopsal, to ne. Tahle sága je o trpělivosti a tisíce strano, které jsem do ní investoval jsem naposledy zažil v Duně, kde taky nebyly všechny knihy totální odvaz, ale dal jsem je a teď na ně hledím jako na kompletní ságu. Dobrá :-) Tak jsem si vysvětlil sám sobě, proč si zaslouží tři hvězdy, ani o jednu víc, ani jednu míň.

03.07.2015

Knihu mi doporučil můj scifi bratr, což je štempl sám o sobě, takže jsem se vesele pustil do čtení. Po několika stranách jsem přemýšlel co to mám vlastně v ruce? Připadalo mi to jako Jméno růže od Eca, které jsem po pár stranách odhodil kvůli přílišné popisnosti. Vydržel jsem to, dostal se přes to a udělal jsem dobře. Po několika dalších kapitolách mě příběh začínal vtahovat a nepustil až do posledního listu. Pravda, že u popisných pasáží jsem přestával dávat pozor, protože jsem si potřeboval trošku odpočinout, ale některé líčení nechutných situací mi zůstanou navždy vypáleny v mozku. Nechci spojlovat, protože každá trošičku důležitější postava či druh má v knize své opodstatnění a vytváří neuvěřitelný ekosystém. K čemu přirovnat? Nevím. Steam-punk, scifi či fantasy? Je to podobné jako u Zaklínače, kdy nevíte zda se jedná o scifi či fantasy. Trefné porovnání tu napsal někdo v jiném commentu, že v tom vidí Half-Life 2 :-) Každý v tom asi uvidí svoje a pokud přelouskáte všech 600 něco stran zůstane ve vás pach po zkažených citrónech :-)

1 30.03.2015