Kraken84 komentáře u knih
Můj první Dickens. Krásný sloh, propracované postavy, napínavý děj - kniha Vám nedá vydechnout. Rozuzlení pro mě bylo nečekané. Líbilo se mi jak Dickens promlouvá ke čtenáři, hodně mi to knihu umožnilo prožít jako příběh - připadám si jako by mi ho Dickens zrovna převyprávěl.
Fantastická vize vývoje lidí od těch dnešního typu, přes tvory živořící v podzemí, až k šťastně bezstarostným a mírumilovným, kteří se po 4000 letech tolik - těly i myslí - odlišují od nás. Vše sledujeme jako drama o přežití Viktora Sorricaina (toho, který se ještě narodil na staré Zemi) a Wan-Toa (téměř všemocné bytosti pohrdající hmotou).
Moje první slovensky psaná kniha na kterou jsem si troufnul. Na jazyk jsem si zvykl celkem rychle, ale z podivného obsahu jsem na rozpacích. Nedokážu pochopit co chtěl autor vyjádřit podivným příběhem, který řeší (nic nového) odvaha a láska. Velkou roli tu hrají tři sudičky/andělé/hvězdy/ježibaby, poznáváme nové planety, přátelské mimozemšťany i holý, pulzující zlovolný mozek. Mám knihu za bizardní pohádku né nepodobnou čaroději ze země oz a Alence v říši divů= nepostrádá to ten " o kolečko míň" faktor.
Málokrát dávám 2 hvězdy, začnu tedy pozitivy. Líbí se mi že autor vytvořil svůj svět (jako Pratchet) Město X, universita X vlastnící grimoár napsaný šíleným arabem XY obsahující zmínky o původcích zla v jednotlivých povídkách. Většina zápletek je promyšlených a ohromně zajímavých (pokud máte rádi Poea) a poslední povídka " Stín z hlubin času" je ta nejlepší ze sbírky a obsahuje minimum negativ viz. níže.
To, co se nedá přehlédnout, je jasný předěl v povídkách. První část je zápletka - hezky odvyprávěná, která se čte dobře. Následují popisy událostí ve kterých se potácí hlavní postava. Popisy jsou matoucí a každé další přídavné jméno je jen nahozeno na hromadu těch předchozích, popisované je spíše zamlženo, přídavná jména se až komicky opakují. Autor rád nazývá věci ohromné, ďábelské, ohavné, nevysvětlitelné, nepopsatelné a časem začnete nenávidět slovo kyklopské. Někteří autoři mají nadání pro tento popis (Dan Simmons např.) kdy je čtenář zaházen popisnými výrazy, ale Lovecraft se v nich ztrácí sám.
Povídka Stín z Hlubin má perfektní Poeovský nápad výměny vědomí do něhož promítne svůj svět Dávných legend. Hrdina stůně, sní/bdí, chvíli se chová jako Jackyl/Hyde a poslední část se chová jako smyslů zbavený podobně jako postavy Zwejgova Amoku.
Sice je poslední povídka tak dobrá - i tak se četla jako ostatní. Musel jsem se do čtení pomalu nutit a šlo to vždy po pár stranách. Prý Lovecrafta nenávidíte nebo milujete. My uprostřed trpíme.
Můj odhad je, že autor chtěl abychom zažili naprosté odcizení. Znecitlivění a odcizení od postav a jejich osudů a zabředly do pochodů mysli hlavní postavy, která zažila něco záhadného.
Odcizíme se postavám se kterými nemůžeme soucítit. V knize nesoucítíme s postavou označenou pohlavím a povoláním.
Ženy v expedici se oslovují specializací, už od začátku si nevěří a podezírají se. Pochmurné okolí podivně nestabilní skupinu rozkládá až zůstává naživu pouze vypravěčka , která se setkává s nepopsatelným. Nepopsatelné se autor pokouší popsat jako Dan Simmons Štíra a trnový strom v Kantosu Hyperionu, ale není podobně úspěšný.
Po přečtení jsem kouknul na 4 minutový trailer a je jasné, že film si jen vypůjčil nápad o tajemném lese. Odklon od knihy začíná počtem postav, jejich výzbrojí, důvodem pro vstup(zápletka) a pak začíná Jurský park, Alien...
Kniha není nějakým ohromným čtenářským zážitkem, ale vyloženě špatná není, dokonce mě zajímá jak vše dopadne, ale z recenzí vím, že lepší bude načnout třetí knihu Heechee série F. Pohla.
Drsně a dojemně psaný dokument honu na německý bitevní Titanik. Střídají se pohledy německé, spojenecké, vojínské a grandadmirálské, letecké s námořními. Mám dojem, že si přišli na svoje technici, romantici, bojovníci i pacifisté. Děj svojí ohromností llidskou bytost zastiňuje a podle mého vyznívá protiválečně.
Zrovna jsem dočetl Nesba a tak se neubráním srovnání, ale Nesbo nemá šanci. Tato kniha se také odehrává v zimě, ale když se přiblížíte ke krbu, je to cítit. Zahřeje i krásně využitá čeština a díky ní jsem miloval knihu už od prvních řádků. Zápletka je také zamotaná( jména 16 století také nepomáhají-Jiří Adam z Dobrodína apod.) a závěr naprosto nečekaný, ani krev, mučení a pár mordů by Nesbovcům nechyběla.
Autor krásně popisuje místa která s manželkou navštívili, dobrodružství, vznik a vývoj jeho názoru na původ Polynésanů. Jeho manželka - ekonomka musela být buď zamilovaná nebo unavená civilizací a také prahla po útěku k přírodě. Ideální pobyt to ale nebyl - proto je to tak hezká kniha. Kniha ke konci je esejí o pokroku s morálním ponaučením, které jsem četl se vzpomínkami na hezké pláže,rybaření, poipoi, momo a pomerančové pivo.
Stručné deníkové zápisky dvacetileté dívky, které se vyhýbá veškeré nebezpečí Terezína ve smyslu, že sice zavřená, nemocná, zapsaná do transportu na východ, členka odboje a šlojzujíc - přežívá a setkává se snoubencem.
Obsah mi někdy přišel až marnivý. Baví se, flirtuje se třemi chlapci, učí se anglicky, chodí na představení, přednášky. V době kdy se lidé hádají o půl kila mouky neví (díky mnoha známých a očividně zakoukanému Karlovi) kam schovat velké množství jídla - kupuje si spoustu věcí, dokonce střevíce na doma.
Až dospělý doslov/po válce měl větší dopad.
Knížka byla taková jednohubka. Trochu jsem se styděl, že to ve svých 30 letech čtu, když vidím ty tlusté stránky, velký font písma, spoustu krásných ilustrací a text "pro čtenáře od 9 let" na zadní straně. Pohádky byly hezké a nejzajímavější byl pro fandu komentář Brumbála za každou z nich.
Koupí knihy taky podporujete dobrou věc.
Kniha je horší verzí Malevilu s lehce výraznějšími sci-fi prvky. Čekal jsem něco víc - nemohl jsem se pořádně začíst a prožít si příběh. Takhle jsem knihu louskal po několika stránkách za den.
Tajemný příběh dvojčat mystiků a jejich ubohých hostů. Houstnoucí napětí, detektivní, hororové a prvky temné magie-ne nepodobné Barker/Kingovi.
Začátkem konce jsem na chvilku dokonce fandil záporákům a byl vývojem příjemně zaskočený. Konec je otevřený a připomněl mi "toho o kterém se nemluví".
Zajímavě napsaná kniha. Chvíli se bavíme s autorem o zdrojích(kronikách), pročítáme některé záznamy a pak se ponoříme do předpokládaného děje(mezi záznamy). Podobný formát jsem ještě nečetl - nic nevadilo a děj byla zajímavá historická romance s pár boji na konci období válčících klanů v Japonsku.
Příběh oběh zaujal - Bernardovo psaní polapí. Bohužel v jedné části jsme jen pozorovali taktiku krále, vladařů pozemků Wessexu a Dánů v míru. Koření příběhu dodalo očekávání a průběh "závěrečné" bitvy.
Prvních 300 stránek jsem četl jako šnek - nechtěl jsem knížku odkládat, protože jsem doufal, že autor využije 573 stran a předloží něco, co mě pohltí. Konec děje byl zajímavý, ale z celé knihy bylo nejčtivější poděkování.
Druhý díl mě bavil o něco méně. Je stejně příjemně psaný, ale hloubka všech morálních buddhistických sdělení se, podle mě, malinko zředila.
Další zábavný zářez s mými oblíbenými čarodějkami. Snad narazím ve vesmíru TP v jiné knize i na elfské vyjímky.