kramver komentáře u knih
Jsem ráda, že se mi do ruky dostal nejdříve druhý díl série Krysí král, protože Ohňová země by mě úplně nepřesvědčila. Je to čtivé, ale oproti Patriotům nebo již zmiňované knize to tentokrát nebyl příliš uvěřitelný příběh. Vanessu i Nikolase jsem si v druhém díle oblíbila, tady neměli daleko k akčním hrdinům. A vadilo mi, jak Vanesa vše odhalila, jak se vždy zaměřila přesně na to, co měla a všechno jí hned došlo. Lidi mluvili, když neměli a dělali zvláštní rozhodnutí, závěr byl opravdu uspěchaný a od inteligence lidí, kteří vedli Kolonii Rýn, bych čekala víc. Pascal Engman je talentovaný spisovatel, ale jeho síla je trochu někde jinde, než to předvedl tady. Přesto se na další díl moc těším a doufám, že se bude ubírat tím správným směrem.
Od pana Mendela jsem kdysi četla knihu Islámská výzva a odnesla jsem si z ní mnoho poznatků a vědomostí. Tentokrát jsem se však neubránila pocitu, že autor už se vzdálil od objektivity a kope tzv. za svůj tým. Opět jsem se hodně dozvěděla, ale tentokrát i s výhradami. byť jsem pouhý laik.
Je to poměrně čtivá knížka, ale ve srovnání s knihou Islámský stát od Fawaz A. Gergese, do které jsem se následně pustila vyznívá hůř. Chybí mi tam větší komplexnost a možná přehlednost. Autor zná historické prameny a zabývá se kmenovými válkami, rozbroji mezi Al-Kajdou a Islámským státem a z čeho pramenily. Druhá kniha mě dokázala tématiku více osvětlit a pohled autora je taky trochu odlišný. Takže v rámci srovnání dávám za tři.
Veškeré prázdninové aktivity byly zajímavější než Věštcův rok, takže jsem se nedokázala donutit knihu dočíst.
Kdybych si tuhle knížku nepřečetla, nic by se nestalo. Ocenit mohu uvedení novinových výstřižků o švédských vládních skandálech, ty byly zajímavé. Zbytek knihy vyzněl do ztracena. Připadala jsem si trochu jako v Truman show, přičemž jsem vůbec nechápala proč se to děje a proč zrovna Saře. Proč si někdo dal takovou práci. Jelikož první díl serie to nevysvětluje, dozvěděla bych se to nejspíš v dílech následujících. K tomu ale bohužel nedojde. Příliš mnoho nelogičností a neustálý otázník v mých očích ohledně děje, postav, motivací, mě nepřiměje číst dál.
Dívka v přestrojení neboli první ženský detektiv je fikce inspirovaná skutečnou postavou. Kniha nabízí dobrodružství, romantiku i historické události a osobnosti. Kate byla průkopnickou postavou v 19. století, ale témata knihy jsou stále do jisté míry aktuální. I dnes se řeší otázka žen ve společnosti, vnímání ženy především jako někoho, jehož posláním je v prvé řadě mateřství a respekt mužů v profesích, na které se zdánlivě nehodí. Kniha se odehrává v divoké době války severu proti jihu. Kate byla zapálená, odvážná a inteligentní, na druhé straně také velmi osamělá a toužící po lásce. Ano, nejedná se o žádnou velkou dobovou studii. Už obálka knihy napoví, že je to spíše oddechové čtení, ale pokud si chcete čas od času odpočinout, a přesto nesklouznout k pokleslé literatuře, tahle kniha je pro mě vhodným kompromisem. Koneckonců je v ní mnohé, nad čím se dá přemýšlet a přitom si nezavařit mozkové závity.
Kniha na mě hluboce zapůsobila. Autorka má obrovský cit pro jazyk, ale ani poetika s jakou byl příběh napsán nemohla zakrýt lidskou hrůzu a tragédii, kterou způsobil převrat Rudých Khmérů v Kambodži. Na mnoha místech jsem se neubránila slzám a po dočtení jsem to ještě chvíli vstřebávala. Rozhodně doporučuji.
Asi by mě nenapadlo si tuto knížku koupit, ale mrkala na mě zcela osamocená v knihobudce pár týdnů před porodem mého dítěte a tak jsem ji tam prostě nemohla nechat. Není to sice vrchol literatury, ale je to příjemně a vtipně napsané. Ilustrace jsou trefné a i když je to psáno se značnou nadsázkou, alespoň jsem se na chvíli vžila do toho, co mě čeká :-)
Tuhle knihu mohu jen doporučit všem, kdo se snaží myslet kriticky, hledat souvislosti a zajímat se o problémy současného světa více do hloubky. Kniha mě obrovsky zaujala a věřím, že i názorově obohatila. Není všechno černobílý a nejsou jen ti zlí a ti špatní.
Chtěli jste si někdy se Stevnem jen tak sednout do hospody a pokecat? Tak si přečtěte tuhle knihu, styl vyprávění je tomu hodně podobný, což myslím v nejlepším slova smyslu.
O skutečném případu, který byl spojený s rodinou Helleeder jsem nic nevěděla, takže jsem netušila, co mám očekávat. Příběh je to strhující a čtivý. Byla bych radši, kdyby byl napsaný chronologicky, ale zvykla jsem si. Neumím si představit, jak náročný musel být celý život členů jedné rodiny pod neustálým tlakem a terorem. Doufám, že Astrid i Sonja budou žít dlouho a jednou najdou i klid. Zajímavý je popis emocí ve vztahu k někomu, koho se bojíte a koho nenávidíte a přitom ho vlastně nedokážete nemilovat, protože je to váš bratr. O tom, že zlo plodí zlo zde není pochyb. Vše, co se stalo, začalo už kdysi hodně dávno a předávalo se to z generace na generaci. To v čem vyrůstáme nás do jisté míry formuje. Budu sledovat osudy Astrid a ostatních členů rodiny, protože příběh ještě neskončil...
Do téhle knížky jsem se nedokázala začíst. Není to úplně špatný příběh, člověk se dozví něco o sbírání známek a filatelistech a zároveň i něco z historie. Bohužel mi autor, ve snaze očistit otcovo jméno, připadal trochu víc dramatický než vyžadovala situace a celkově jsem se nedocházala pro ten jeho boj nadchnout. Knihu jsem nedočetla.
První verze knihy vznikla v roce 2008, následovalo komiksové zpracování a nakonec nové, pozměněné vydání v roce 2019. Já četla tu druhou verzi a kniha mě okouzlila. Zvlášní tajemnost říše rostlin se prolíná dramaticky i do příběhu. Ten rozhodně není jednoznačný. Chvíli se zaobíráme vztahem zvláštního milostného trojúhelníku tvořeného Kryštofem, Andrejem a NInou, abychom se v zápětí ponořili do detektivky s až hororovými prvky. Kniha je expresivní až naturalistická, přesto s lyrickými pasážemi, které nezapřou, že autor je také básník. Realita je prodchnuta magickými prvky. Velkou roli zde hraje svět rostlin a kdo si pamatuje obrovské nebezpečné bolševníky, kniha ho na chvíli vrátí do dětství. Dusné, těžce dýchající město se vyrovnává s vedrem a povodněmi v roce 2002 a dává vyniknout tělesným pachům a úzkostem. Motiv sněhu jako by byl symbolem úlevy a spásy . Není to jednoduché čtení, ale jsem přesvědčená o tom, že je to úžasná kniha od velmi talentovaného autora. Už se chystám na Mapu Anny.
(SPOILER) Krásná obálka a atraktivní téma mě nenechaly chladnou a na knihu jsem se moc těšila. Bohužel jsem měla možná větší očekávání a byla jsem v zásadě zklamaná. Dva příběhy, jeden mytologický až pohádkový, druhý v současnosti v době války v Sýrii. Dvě mladé hrdinky prokazující odvahu na dlouhé cestě byť časově vzdálené, spousta barev a vůní. Pro hlavní hrdinku má dokonce hlas svou barvu, stejně jako každý zvuk, každé písmenko. Důvodem je synestezie, jakési souznění smyslů, kterým oplývá i sama spisovatelka. Takhle to zní kouzelně, ale já měla problém už s hlavní hrdinkou Núr. Všichni se k ní chovali jako k malému dítěti, několikrát bylo jasné, že je malého vzrůstu, přitom byla už na prahu puberty. Myšlenky, které ji napadaly se děckým představám moc nepodobaly. Ale to, co mě nejvíce odrazovalo, byla nelogičnost. Tajemství skryté v mapách, z jakého důvodu? Proč by matka vyslala své dcery na cestu bez toho, že by jim řekla cíl cesty? Spoléhala se na to, že to vyluští z mapy, kde to bylo zašifrováno taky dost zvláštním způsobem, místo toho, aby jim řekla kde se sejdou? A spousta dalších věcí, které prostě neladily. Autorka je na záložce knihy představena jako spisovatel syrsko-amerického původu, je to nedbalost v překladu nebo je za tím hlubší důvod?
Originální bajky, které nejsou tak úplně vhodné pro malé děti, na to je tam trochu víc dospěláckých narážek . Knihu jsem přečetla za chvlilku. oceňuji nápad i vtipnost některých bajek, ale rychle jsem na ni zapomněla. Doufám, že jsem nezapomněla všechny fyzikální zákony, které se snaží autorka hravou formou vysvětlit a v pravý čas mi bajky vytanou na mysli, až je budu potřebovat :-)
První díl Prokletí je naprostá špička. Tu knihu jsem četla 2x a klidně se k ní ještě vrátím. Ale Zatracení je na mě prostě už moc za hranou. Nemám problém s perverzností, kterou jsou Palahniukovy knihy prodchnuté a při scénách, ve kterých se nešetří tělními tekutinami jsem schopná udržet obsah svého žaludku na místě. Ale tohle mi prostě nesedlo.
Pavla Jazairiová mě zaujala už svým životním příběhem. Je to žena s otevřenou myslí a odvážným a bojovným duchem. Ale možná i proto jsem od knížky očekávala trochu víc. Je to první kniha, kterou jsem od autorky četla nedokážu tedy porovnat s jinými knížkami. Já chtěla jít víc do hloubky, víc se ponořit do osudů lidí, cízích kultur a nejspíš se i víc ponořit do naší kultury pohledem autorky. Nejspíš je to jenom můj dojem, ale jako by v knize byla cítit únava ze života na cestách, z poznávání stále něčeho nového a přitom vlastně stejného.
Myslela jsem, že to bude napsáno jako detektivní příběh inspirovaný skutečností, ale klasická beletrie to tak úplně není. Zklamaná jsem nebyla, naopak. Joe Petrosino byla nevšední postava americko-italské historie. Kniha popisuje období, kdy byli Italové v Americe stiženi terorem ze svých vlastních řad a zbytek Ameriky je všechny vnímal jako nepřizpůsobivé kriminálníky. Jak aktuální že? Petrosino zasvětil život boji s organizací Černá ruka, s mentalitou vlastního národa a s předsudky. Jeho odvaha a odhodlání mi brala dech. Množství postav v knize mi nevadilo. Na každé té postavě a jejím příběhu byl vykreslen další kousíček do puzzlí celého příběhu. Kniha nabízí detailnější pohled do historie začátku 20. století. Na začleňování irského a italského obyvatelstva do Nového světa, na násilí a teror a zhroucení amerického snu. A zároveň pohled na jednoho podsaditého hrdinu, s malou postavou, ale obrovským srdcem, odvahou a odhodláním.
Knižní jednohubka, která mi hezky nahradila večer strávený na Netflixu u nějaké oddechovky. Prvních pár stránek mě málem odradilo vrstvením jednoho klišé za druhým, ale posléze jsem si zvykla na ten jednoduchý styl vyprávění a vlastně mi ta kýčovitost nevadila, stejně jako by mi nevadila u filmu, od kterého vím, co mám očekávat. Jen jsem si říkala, proč se dva Češi, kteří se náhodně potkají v Holandsku, jmenují Max a Marla? Ale ano, těchto příběhů je občas třeba každému. A i když to neoplývá přímo originalitou, to pohlazení po duši tento příběh splnit dokáže.