Kri-kri komentáře u knih

Od tohoto čísla to začalo jít se Srandokapsy z kopce. I když podražily, počet stránek a tím i vtipů výrazně ubylo. Navíc redakce Trnek-Brnek začala dělat mezi jednotlivými vtipy větší odstavce i řádkování. Alespoň že toto číslo bylo ještě tématické, mnoho pozdějších Srandokapsů už byl jen pel-mel hrstky vtipů, někdy se dokonce opakujících.

08.12.2021

Zajímavá kniha popisující (z hlediska Itálie, Francie a Británie vcelku dopodrobna) průběh i následky morové epidemie z poloviny 14. století. Kniha je celkem čtivá, odborná, ale přesto i pro laika srozumitelná. Jediné, co mi trochu vadilo, že informace např. ze Skandinávských zemí nebo východní Evropy byly jen velmi strohé, ba dokonce spíš jen útržkovité a z českých zemí zcela chyběly. Že první vlna moru se českému území vyhnula nebyl důvod k tomu, aby ji autor zcela vynechal, mohl se zmínit o těch dalších, kdy mor české země už též postihl.

1 07.05.2021

Můj úplně první Srandokaps, jaký se mi kdy dostal do rukou (a to mi ještě nebylo ani 15, natož 18). Neuvěřitelná smršť psaných i kreslených vtipů na lechtivé téma. Není co vytknout. Za všechny vyberu jeden pohádkový:
"Kam jdeš, Honzo?" táže se Bajaja. "Do světa na zkušenou." "Tak to ti závidím," vzdychne princ, "já měl včera v noci jednu nezkušenou."
Od té chvíle jsem začal být pravidelným čtenářem a sběratelem Srandokapsů, Trnek-Brnek i knih jednotlivých autorů kreslených vtipů.

07.05.2021

Naprosto amatérská a totálně odfláknutá kniha psaná subjektivním pohledem pubertální pražské kavárnice, která skrze svůj nízký věk z valné části 90. léta ani pořádně pamatovat nemůže, tudíž alespoň co se kultury a televizní zábavy tehdejší doby týče, vybrala z ní výhradně nejkomerčnější americké braky, z nichž naprostá většina na našich obrazovkách oxiduje dodnes, čímž de facto nejsou specifické pro devadesátá léta. Jelikož jsem vášnivým příznivcem všemi našimi TV stanicemi dlouhodobě diskriminovaných retro seriálů, považuji za neomluvitelné nezmínit v knize takové seriálové skvosty a kultovní záležitosti, na nichž má generace (jsem ročník 1981) v 90. letech vyrůstala, jako např. Opičí král, Dobrodruzi z vesmíru, Candy Candy, Covington Cross, ze seriálů pro mládež kdysi velmi sledovaný francouzský sitcom Helena a její chlapci, na něj navazující Rozmary lásky a další francouzské sitcomy vysílané v polovině 90. let na Premiéře (První polibky, Dívky od vedle). Přitom ale Esmeraldu, která se na naše obrazovky dostala až na přelomu tisíciletí (český dabing je z roku 1999) si ve své knize vynechat neodpustila. Navíc, když jsem na toto vše autorku knihy upozornil v komentáři pod videem na Youtube propagující její knihu, ani po přečtení nebyla schopna jakkoliv zareagovat, uznat svoji chybu a přijmout kritiku od těch, kteří devadesátá léta pamatují mnohem lépe než ona. Za to naprosto neobjektivní neumětelství, politickou zaujatost, neprofesionalitu a velmi omezenou znalost kultury 90. let zúženou na americkou komerční tvorbu musím udělit nejnižší hodnocení. Kniha této autorky ani zdaleka není o všem, co 90. léta přinesla, je pouze nehoráznou propagací amerikanizace a komercializace, zatímco vše, co pod to nespadá záměrně zcela vynechala.

Nádherný román Hectora Malota vyprávějící pohnutý život osmiletého chlapce Remiho, který už v tak útlém věku nejenže zjistí, že je nalezenec, ale vzápětí ho jeho pěstoun prodává potulnému muzikantu Vitalisovi. A tak se Remi na dlouho musí rozloučit i se svojí adoptivní matkou Barberinovou a ve společnosti Vitalise, tří psů a malé opičky se vydává na cesty Francií coby potulný komediant. Aniž by to tušil, během jedné z cest se setkává se svoji skutečnou matkou Milliganovou a bratrem Arturem. Kniha je velmi zajímavá a čtivá, ovšem i dosti truchlivá a depresivní, plno postav v ní umírá a Remi si prožije nejednu svízelnou situaci. Nejenže málem zahyne při záplavě v dolech, ale je také vězněn únosci Driscollovými. Naštěstí nakonec vše dobře dopadne. Jsem rád, že se mi tuto vzácnou knihu podařilo sehnat.
Příznivcům tohoto románu bych ještě doporučil shlédnout japonský animovaný seriál z roku 1977, jenž se velmi důsledně drží knižní předlohy.
https://www.csfd.cz/film/86766-ie-naki-ko/
Docela vydařené je i třídílné filmové zpracování Sans Famille z roku 1981
https://www.csfd.cz/film/179439-sans-famille/

05.02.2019

Příběh s Krákulou je pro mnohé české fanoušky Šmoulů vyloženě fenomén mezi komiksy a také silná nostalgie, neboť daleko dříve, než vyšel v této knize jej na začátku 90. let čtenáři Ohníčku mohli číst na pokračování, každé dva týdny pouze jedna stránka. Není divu, že než čtenáři získali komiks kompletní, uplynuly téměř dva roky! Jak já tehdy dychtivě čekal, na další Ohníček a dost mě mrzelo, když jsem nějaké číslo nesehnal a tím pádem mi do komiksu určitá část chyběla. V této knize je příběh o Krákulovi s jiným překladem než tenkrát a navíc je zde ještě jeden šmoulí příběh.

05.08.2017

Petr Šuta je mým nejoblíbenějším kreslířem vtipů pro Trnky-brnky. Při jeho charakteristicky rozčapených kresbách se válím smíchy. Všem Sexy šutrům jsem dal plných 5 *. O to víc mě mrzí, že tentokrát musím velmi slevit. Tato kniha mi bohužel připadá oproti předešlým poněkud odfláknutá, vtipů je v ní podstatně méně než v předchozích. Nejen že vydavatelství snížilo počet stran ze 160 na 144, ale Šuta tentokrát kreslil veškeré vtipy pouze vertikálně, že se na každou stránku vešel pouze jeden, zatímco dříve na každou stránku vměstnal vtipy dva, čímž se tentokrát počet vtipů snížil sotva na polovinu. Není proto divu, že jde o poslední knihu Petra Šuty pro Trnky-brnky a je to i jedna z posledních knih tohoto vydavatelství.

05.08.2017

Jelikož se od dětství zajímám o vesmír, přečetl jsem několik knih na toto téma (viz knihotéka), ale právě tato, jež se mi do rukou dostala až jako poslední mi ze všech přišla jednoznačně nejlepší, nejpřehlednější a především nejsrozumitelnější. Není sepsána ani příliš odborně, ale ani určená laikům, spíš něco mezi tím, čímž se stává dobře čtivou. K tomu množství barevných obrázků a fotografií. Pro příznivce astronomie je tato kniha nejlepším startem.

1 04.08.2017

Na rozdíl od ostatních hodnotících já pozitivní vztah k tomuto atlasu světa rozhodně nemám. Za největší diletantství považuji, že Spojeným státům autoři věnovali asi 50 stránek, na nichž se rozepsali až přespříliš dopodrobna a vyplnili je takovým množstvím fotografií, že by to vydalo na celou samostatnou knihu, zatímco ostatní země odbyli jednou, max. dvěma stránkami obsahující pouze ty nejzákladnější údaje a k nim jednu či dvě malé fotky. Těm, kteří se chtějí co nejvíc dozvědět o všech zemích světa, nikoliv čtvrtinu knihy prolistovat o jediné protěžované velmoci tento atlas rozhodně nedoporučuji.

1 04.08.2017

Existuje jen hrstka knih, které by byly na světě již půl tisíciletí a stále se těšily velké přízni čtenářů nejen v zemi původu, ale vyloženě po celém světě od východu po západ. A právě o tom tato kniha vlastně je, o putování mnicha Tripitaky z východní Tchangské říše do západního ráje za nejvyšším Buddhou pro posvátná písma. Hlavním hrdinou je pochopitelně nezkrotný, lstivý a nebojácný opičí král Sun Wu-kchung ovládající dvaasedmdesát proměn a mnoho jiných kouzel. Kniha je i po tolika staletích velmi zajímavá a dobrodružná. O to větší je škoda, že do české verze nikdy nebyla přeložena zdaleka celá, nýbrž pouze asi jen čtvrtina původního rozsáhlého románu. Více příběhů o putování čtveřice mnichů můžeme sledovat alespoň v nádherném seriálu Opičí král z roku 1986, který se na začátku 90. let dostal i na naše obrazovky a nyní je kompletní v češtině ke shlédnutí na Youtube.
https://www.csfd.cz/film/198942-opici-kral
https://www.youtube.com/watch?v=8hNtXayQbac&list=PLedyWA9BJKtdLdRrziRsguAMraLGp8ojR

Ještě poutavější, oduševnělejší a především o poznání vážnější, než první kniha o Madynce. Astrid Lindgrenová se tentokrát daleko víc zaměřuje na sociální rozdíly a jejich s humorem podávaným řešením. Více prostoru zde dostává Mia a objevuje se i snobská paní starostová, s níž se Alva na rozdíl od filmové verze setká ještě před plesem a to konkrétně během nákupu ve městě, kdy Alva starostce těsně před nosem vyfoukne posledního lososa.:-) Všem fanouškům doporučuji shlédnout na motivy obou knih o Madynce desetidílný seriál Margyt, jež Česká televize už několikrát odvysílala na Déčku.
https://www.csfd.cz/film/119532-margyt/

O několik let dřív, než jsem se seznámil s touto u nás velmi málo známou knihou Astrid Lindgrenové jsem si oblíbil filmy natočené právě na motivy této nádherné knihy a proto jsem ji sehnal a poprvé přečetl až v dospělosti. Velmi pěkné, poeticky laděné zcela všední příběhy Madynky a její mladší sestry Lízy na poklidném švédském venkově na počátku 20. století. Knize není co vytknout, jedna z mých nejoblíbenějších.

Je to sice kniha o mém oblíbeném rozhlasovém seriálu, ale obsahuje mnoho nedostatků a chyb, kvůli nimž nemohu dát víc než průměrné hodnocení. Mimo toho, že anotace jednotlivých epizod jsou sepsány dost nerovnoměrně (popisy starších, na děj bohatých dílů jsou velmi stručné, vlastně jen náznakové, zatímco k těm pozdějším dílům, v kterých se třeba ani moc nedělo a patří k těm kecárenským jsou zbytečně rozvláčné). Dále jsou v knize velmi fatální chyby, Božena je několikrát zaměněna s Růženou, dokonce se v několika popiscích uvádí, že Růžena (namísto Boženy) měla poměr s Dr. Hnátkem. Dalším kamenem úrazu je seznam všech postav. Velmi mnoho postav, dosahující počtu až několik desítek, možná i stovek v seznamu chybí a naopak jsou v něm uvedeny některé postavy, které se v seriálu vůbec neobjevily, pouze se o nich mluvilo, např. členové policejního sboru nebo někteří politici. Z důvodu všech těchto chyb a nedostatků nemohu hodnotit lépe, i když bych rád. Pokud se autoři v budoucnu rozhodnou pro druhé vydání rozšířené o nové díly a postavy, měli by knihu sestavit s pomocí fanoušků seriálu.

1 03.08.2017

Rozhlasový seriál Tlučhořovi (neboli dříve Rodinka či Tlučhořovic rodinka) mám velmi rád, ovšem tohle knižní zpracování se absolutně nepovedlo. Snažil jsem se tím prolouskat, ale kniha není vůbec čtivá a skoro bych se odvážil i říct, že je sepsána velmi fušersky. Nevadilo by mi ani tak, že jsou mnohé reálie pozměněny a že v knize přibyla babička, ale ten amatérský styl, jakým je kniha napsána, to se prostě nedá číst. Celá se skládá v podstatě z krátkých jednoduchých vět popř. jen slovosledů "Páťa řekne, Růžena řekne" a pak už to jede jen v přímé řeči. A pokud by se někdo domníval, že jsem zaujat, neboť nedokážu vstřebat rozhlasový seriál v knižní formě, tak se mýlí. Velmi povedené a čtivé jsou tři knihy o Tlučhořových od Kláry Gočárové, popisující prvních 48 dílů seriálu.

03.08.2017