Krišot komentáře u knih
V další knize o osudech ztenčující se rodiny Starkovic, nádherné dračí královně a dalších aktérech výtečné ságy trochu přibrzdíme. Ono to ani po minulém díle jinak nešlo. To už by asi opravdu nebylo o kom psát. Seznámíme se s pár novými budoucími mrtvými a hurá do boje za železný trůn. Čtvrtý díl je stejně dobře napsaný, i když v trochu klidnějším tempu. Jindy bych se zlobil, ale dnes ne, tak nějak věřím autorovi, že to v dalším díle dožene. Už jen kvůli tomu názvu...Tanec s draky.
Miluji žánr fantasy a vůbec mi nevadí, když se v něm opakují archetypy hrdinů co si pro konflikt nejdou daleko a meče co mají jména a draci, co jsou zlí a draci, co jsou hodní. Jenže tady není ani jedno. Násilí je tu poskrovnu, všechny meče se (ne)jmenují stejně a o dracích v Elantris ani nemluvě.
Tak jak to, že mě to tak bavilo? Celé dílo je vystavěno na parádní zápletce, postavy jsou komplexní a já si kousal nehty a netrpělivě čekal, jak tohle dopadne. Rozuzlení bylo uvěřitelné a dávalo mi smysl. Takže...nevadí, když tu není hmatatelný záporák, co se na něj hrdina třičtvrtě díla připravuje, tohle dílo mi rozšířilo obzory. Díky...
Pár knih jsem již od Kinga přečetl a vždy nadšeně lapal po další. Jéénže, vše jednou skončí a já si po tomto titulu dávám zasloužený oddech. Při čtení sem měl asi tak třicetkrát nutkání knihu odložit a to z mnoha důvodů. Místy zdlouhavé, až k ukousání nudné a ten všeobjímající napoženský podtext. No ufff... Dočetl jsem to, pár dobrých nápadu zde bylo, ale jinak u mě teda průser pane Kingu.
Kniha je pro mě taková soukromá úchylka. Dokonalý a všepohlcující svět ve kterém putujeme je prostě obrovský. Postavy jsou výtečně napsané, jejich činy mnohokrát překvapujicí, i když ve finále uvěřitelné. Každý si zde najde svého hrdinu, ale nedivte se, kdyby jste jich za sérii vystřídali více. Autor se s nimi totiž moc nemaže a to Vám dává stisňující pocit, že za dalším rohem je s Vaším gerojem konec. Takže si na konci uvědomíte, že jste celou knihu nedýchali, nevykonávali potřebu a tak. No prostě mazec.
Již od prvního dílu je laťka nasazená velice vysoko a s přibívajícími díly si autor dál drží status dokonalosti. Až si říkám, že prostě jednou už klopítnout musí. Ale ve třetím díle to nebude. Stejně jako v předešlých dílech se těšte na dějové zvraty na místech, kde byste je nečekali a na náhle a nečekaně smrtelné postavy. Jen tak dál pane autore...
Nenechte se prosím Vás odradit utahaným a hóódně zmateným začátkem, autor Vám nic nedá zadarmo. Zhruba od třetiny díla Vám to kniha začne pomalu vracet. Konec je, jak se patři na pořádné fantasy plný ultimátních soubojů. Nicméně ve srovnání s druhou částí této ságy, nemůžu jinak, než dát o jednu hvězdu méně, protože ten pravý mazec teprve začne.
Na místy až literaturu faktu opravdu velice čtivé. S povděkem kvituji autorem nastíněné dilema mezi morálním zadostiučiněním a menším zlem ve prospěch většího dobra. Má první kniha tohoto autora, ale určitě ne poslední.
Severská krimi mě docela baví a to platí i pro tuto knihu. Výborně napsané hlavní postavy a k tomu super nápad s trápením jedné nejmenovyné političky zastiňují trochu průhlednější pointu. Akorát jeden malilinký problém, prostě každé severské dílo srovnávám s Mileniem a hlavně s jeho první částí a proto nemohu plný počet, i kdyby si to Carl Morck a jeho tajemný kolega zasloužili.
Měl sem chuť na nějaký postapokalyptický kousek a s husí kůží jsem vzpomínal na Cestu od McCartyho. Ale ono nee, oproti Cestě na mne toto dílo působilo jako takový návod, co dělat, když se všechno posere. Nechápejte mě špatně, je to čtivé, drsné, naturalistické, ale pro mě prostě málo. Když mám chuť si přečíst tento žánr, čekám mazec a ze všeho stříkající pesimismus, tady to bylo, ale v takové dietní formě. Nicméně plus autorovi za vykreslení problematiky s EMP.
Střet králů je narozdíl od Her o trůny, jak už sám název napovídá, akčnější. Starkovic famílie se nám rozutekla do světa a rozehrává zde vlástní příběhy. Moc se mi líbí, že ať už jde o malou holčičku nebo krále severu, je to zajímavé, magnetizující...no prostě se nedá neotočit na další stránku. Co víc o tom napsat? Radši si to přečtěte...
Začátek této knihy mi připadal, jako kdybych pařil Diablo. Než se vydáš zachránit svět, musíš proběhnout město, posbírat předměty a samozřejmě nějakou tu zkušenost. Celkem zajímavý nápad, ale jak družina opustila brány města, stala se z toho místy docela nudná záležitost. Chybělo mi tu víc bojů a magie, prostě trochu víc hrdinství. Nicméně nezatracuji a jdu na druhý díl.
Moc sem se bál, že série bude mít sestupnou tendenci, ale ono se z toho vyklubalo hodně tuhé a zábavné fantasy. Jelikož mi záporáci dost připomínají můj oblíbený steampunk mixnutý s trochou Frankensteina, nemůžu, než se radovat. Pomsta trpaslíků na mě působila dospěleji a krvavěji než předchozíí díly.
A je to tu. Kde druhá čast vyšlapávala cestičku a občas se musela brodit bahnem, se tato třetí prostě rozjela, sešlápla plyn až k podlaze, nastavila kosmickou rychlost a dosvištěla závratnou rychlostí do konce. Abercrombie nám v prvním díle představil postavy, ve dvojce ukázal, že mají drápky a ve třetím je všechny naházel do mlýnku na maso. Je to zábava od začátku do konce, a pokud najdete pár stranek, kde se nikdo neřeže, určitě se na to minimálně chystá. Pokud Vám vyhovuje svižná akce a velice propracované charaktery, nemůžu jinak, než doporučit.
Pokud si chcete přečíst knihu, ve které autor mistrně zvládl psychologii postav, zavedl Vás do sebedestrukčních myslí pošahaných maniaků a v neposlední řadě Vám představil jednoho samolibého radního, co si hraje na boha, nebudete litovat. Kingovi knihy jsou vždy plné magorů a psychopatických podivínů a jinak tomu není ani v tomto díle. Nicméně si k tomu připočtěte ještě klaustrofobickou kupoli a s ní se plazící pocit, že opravdu není kam utéct. Beznaděj na mě z této knihy vyloženě stříkala, takže slovy klasika : "Hail to the King baby"...
Bitevní mág je pro mě jedná z nejlepších knih žánru. A vysvětlění je až prostince jednoduché. Miluji, když hrdina během jeho putování prochází progresem a tady byl zmiňovaný progres až kulervoucí. Záporáci ve formě démonů jsou brutální a každy střet s nimi byl napínavý až k prasknutí. Navíc, když je hlavní hrdina mág a disponuje kouzly je to good. Když je bitevní mág a umí to i s mečem, je to very good. Pokud k tomu všemu ještě líta na drakovi...není co víc bych k tomu dodal.
Zase jednou nejlepší počtení poslední doby. Kniha je poutavá místy až návyková. Ani nevím, co bych o tom napsal, prostě si jí přečtěte. Akorát malá obava na závěr : Autorovi je už notně přes 60 let a navíc se upsal ke spolupráci na seriálu, zakže mám vzhledem k prodlužující se době vydání Vichrů zimy trochu obavy, aby jsme se vůbec dočkali ukončení série.
Třetí a závěrečný díl této ságy se hlavně díky bloudění v hradu Spein stal jedoznačně nejlepším. Navíc si autor zalouží velké plus za velké množství různých příšer a kreatur a tak. Rozuzlení příběhu mi přišlo nápadité a dějový koncept nastolený od prvního dílu vůbec neruší. Takže líbilo...
Po legendě je toto další kniha od Gemmela, kterou jsem přečetl za pár dnů. Zde opět předvádí svůj jemnocit pro tvorbu hrdinů a jejich vývoj. V ostatních fantasy jsem si dokázal vždy vybrat hrdinu mému srdci nejbližšího. Zde bych to nedokázal, adeptů je prostě mnoho. K tomu si připočítejte ještě úžasnou atmosféru a máte další skvělou knihu.
Druhý díl mé oblíbené série se nese ve stejném duchu jako první. Hrdinové jsou hrdinští, zbraně ostré jak rukavice Freddyho Kruegera a ve Skryté zemi je pořád co objevovat. Akorát si musím trochu postěžovat na volbu záporáků (avatarů). Nee, že by mi nějak moc vadili, ale vedle Lot-Ionana z prvního dílu mi připadají trochu málo bad ass.
Trpaslíci jsou pro mě taková dospělácká pohádka. Přečetl jsem to jedním dechem a druhým si objednával další díl. S postavami je šíleně lehké se ztotožnit, protože reagují a chovají se přesně tak jak bychom si přáli v pořádném fantasy. Hlavní hrdina jede v zavedených pravidlech tohoto žánru a z obyčejné nicky se postupem času stáva bitvami ošlehaný hrdina s ultimátní zbraní. Někomu to možná může připadat předvídatelné, místy až trochu podbízivé, ale mě nee. Já to přesně takhle mám rád a přesně takhle to chci...