Krišot komentáře u knih
Bitevní mág je pro mě jedná z nejlepších knih žánru. A vysvětlění je až prostince jednoduché. Miluji, když hrdina během jeho putování prochází progresem a tady byl zmiňovaný progres až kulervoucí. Záporáci ve formě démonů jsou brutální a každy střet s nimi byl napínavý až k prasknutí. Navíc, když je hlavní hrdina mág a disponuje kouzly je to good. Když je bitevní mág a umí to i s mečem, je to very good. Pokud k tomu všemu ještě líta na drakovi...není co víc bych k tomu dodal.
Miluji žánr fantasy a vůbec mi nevadí, když se v něm opakují archetypy hrdinů co si pro konflikt nejdou daleko a meče co mají jména a draci, co jsou zlí a draci, co jsou hodní. Jenže tady není ani jedno. Násilí je tu poskrovnu, všechny meče se (ne)jmenují stejně a o dracích v Elantris ani nemluvě.
Tak jak to, že mě to tak bavilo? Celé dílo je vystavěno na parádní zápletce, postavy jsou komplexní a já si kousal nehty a netrpělivě čekal, jak tohle dopadne. Rozuzlení bylo uvěřitelné a dávalo mi smysl. Takže...nevadí, když tu není hmatatelný záporák, co se na něj hrdina třičtvrtě díla připravuje, tohle dílo mi rozšířilo obzory. Díky...
Mno, jak začít... Ze začátku knihy jsem huboval autorovi, jak si může dovolit mi naservírovat úplně nový svět. Hlavně, když mám ještě pořád na paměti občas zdlouhavější chápání dějových peripetií MKP. No a když si koněčně mohu říci, že jsem toho dost pochopil, čapnul mě milý pan Erikson za flígr a hodil mě do neprobádaných vod. Ale chyba lávky. Knihu jsem si opět neskutečně užil a postavy jsou prostě návykové. Jen mi vadí, že se v recenzích na jeho knihy pořád opakuji. Ale ono nejde jinak. Tleskám a děkuji...
Dóm řetězů je další dílko do monstrózní skládačky jménem Malazská Kniha padlých, a jako v předešlích dílech je to zábava od začátku do konce. Nemůžu jinak než vyzdvihnout postavu Karsy Orlonga. Je to prostě borec. Ze začátku jsem jeho osudy sledoval se smíšenými pocity, ale postupem času mu začal fandit, no a ve finále ho uctívat. Podle mne by si zasloužil samostatnou knihu...takový to je rek.
Tato brilantní sága je důvod, proč si myslím, že 5ti bodová škála hodnocení je tůze málo. Minulý díl by skvostný, a proto plný počet. Ale co teď? Tento díl byl ještě lepší a temnější a Tenescovri jsou na mém soukromém hnusometru na pomyslném trůnu. Navíc se mi moc líbí styl autora, kdy se nesnaží vše vysvětlit hned a nechává nás tápat i dalších pár knih. A o to víc mi potom spadne brada. Takže nee pět, nýbrž šest hvězdiček. a hoodně mě zajímá, jak to půjde dál,
Druhý díl Vás zavede na odlišný kontinent, kromě pár známích Vám naservíruje nové postavy, mimochodem napsané se stejným umem jako v první části. Narozdíl od předešlého dílu má však tento větší spád, nezdržujeme se chozením okolo a jdeme hnedle do akce. Navíc je určitě výhoda, že jsem si již zvykl na autorovu sobeckost ohledně sdělování důležitých dějových detailů zrovna, když by se hodilo je sdělit. Takže tleskám, protože Dům mrtvých se četl sám a já to všechno pouze sledoval z pohodlí.
Nenechte se prosím Vás odradit utahaným a hóódně zmateným začátkem, autor Vám nic nedá zadarmo. Zhruba od třetiny díla Vám to kniha začne pomalu vracet. Konec je, jak se patři na pořádné fantasy plný ultimátních soubojů. Nicméně ve srovnání s druhou částí této ságy, nemůžu jinak, než dát o jednu hvězdu méně, protože ten pravý mazec teprve začne.
Pár knih jsem již od Kinga přečetl a vždy nadšeně lapal po další. Jéénže, vše jednou skončí a já si po tomto titulu dávám zasloužený oddech. Při čtení sem měl asi tak třicetkrát nutkání knihu odložit a to z mnoha důvodů. Místy zdlouhavé, až k ukousání nudné a ten všeobjímající napoženský podtext. No ufff... Dočetl jsem to, pár dobrých nápadu zde bylo, ale jinak u mě teda průser pane Kingu.
Na místy až literaturu faktu opravdu velice čtivé. S povděkem kvituji autorem nastíněné dilema mezi morálním zadostiučiněním a menším zlem ve prospěch většího dobra. Má první kniha tohoto autora, ale určitě ne poslední.
Severská krimi mě docela baví a to platí i pro tuto knihu. Výborně napsané hlavní postavy a k tomu super nápad s trápením jedné nejmenovyné političky zastiňují trochu průhlednější pointu. Akorát jeden malilinký problém, prostě každé severské dílo srovnávám s Mileniem a hlavně s jeho první částí a proto nemohu plný počet, i kdyby si to Carl Morck a jeho tajemný kolega zasloužili.
Měl sem chuť na nějaký postapokalyptický kousek a s husí kůží jsem vzpomínal na Cestu od McCartyho. Ale ono nee, oproti Cestě na mne toto dílo působilo jako takový návod, co dělat, když se všechno posere. Nechápejte mě špatně, je to čtivé, drsné, naturalistické, ale pro mě prostě málo. Když mám chuť si přečíst tento žánr, čekám mazec a ze všeho stříkající pesimismus, tady to bylo, ale v takové dietní formě. Nicméně plus autorovi za vykreslení problematiky s EMP.
A je tu konec. Svět, do kterého jsem se díky této sérii ponořil mi přirostl k srdci víc než bych to po začátku vůbec čekal. Hlavní záporná postava je jedna z nejhustějších badass, jaké sem kdy v knižních světech potkal. Postavy jsou plastické, jejich činy v rámci dějové linky uvěřitelné a místy oproti nudným a více či méně stejným knihám tohoto žánru inovativní. Líbilo...
Druhý díl této série byl pro mne asi nejlepším z celé trilogie. Hrdinuv progres na žebříčku rubání a hrdinských činů stoupá rychlostí zvuku, hrdinova družka je přesně tak krásná a voprsklá, jak by měla být a záporácí? Těch je tu habakuk a jsou opravdu zaporní. A ten konec mi jen potvrdil, že se vyplatilo přečkat pár desítek nudnějších stránek ze začátku prvního svazku.
Když Vám řeknu, že autor v tomto fantasy spojil pár nespojitelných prvků, opustil klidné a léty prověřené vody tohoto žánru a vrhl se na neprobádané území. A světe div se, ono mu to vyšlo. Asi Vám to nedává smysl, proto se pokusím aspoň trochu nastínit, co je to neprobádané území a v čem jeho novátorský přístup spočívá. Mantinely a postupy zažité z tolika úžasných knih tohoto žánru jsou i zde, akorát jsou naroubované do trochu jiného literárního světa. Představte si Kryštofa Kolumba jak se vydává na cestu za poznáním a objevováním nového světadílu. Po jeho boku stoji nadaná elfka s plnými kapsami kouzel, jeden z jeho kapitánů je trpaslík, ke kterému neodmyslitelně patři i sekera a samozřejmě zde máme i hrdinného reka. A kde se tohle vše odehrává? Maztica je kontinent, který mi každou vteřinou připomínal Ameriku za dob objevení. Do tohohle všeho si připočítejte ještě temné elfy, krvelačné božstvo a máte na stole skvěle ochucenou směs, které nechybí špetka tajemného koření, je ostrá pro mne tak akorát a hlavně je to porce, kterou budu ještě chvilku zobat.
Zase jednou nejlepší počtení poslední doby. Kniha je poutavá místy až návyková. Ani nevím, co bych o tom napsal, prostě si jí přečtěte. Akorát malá obava na závěr : Autorovi je už notně přes 60 let a navíc se upsal ke spolupráci na seriálu, zakže mám vzhledem k prodlužující se době vydání Vichrů zimy trochu obavy, aby jsme se vůbec dočkali ukončení série.
Pro mě je tato kniha zatím nejlepší počtení od Gemmela. Předložil nám hrdinu s temnou minulostí, temnější budoucností a nejtemnější zbraní fantasy světa. Doslova jsem hltal každou stránku. Kdyby takhle decimoval nepřátele kdokoliv jiný, asi bych mu to nesežral, ale Drussovi jsem to prostě věřil. A za to veliký dík pane autore...Hurá na smrtonoše!
Třetí a závěrečný díl této ságy se hlavně díky bloudění v hradu Spein stal jedoznačně nejlepším. Navíc si autor zalouží velké plus za velké množství různých příšer a kreatur a tak. Rozuzlení příběhu mi přišlo nápadité a dějový koncept nastolený od prvního dílu vůbec neruší. Takže líbilo...
V další knize o osudech ztenčující se rodiny Starkovic, nádherné dračí královně a dalších aktérech výtečné ságy trochu přibrzdíme. Ono to ani po minulém díle jinak nešlo. To už by asi opravdu nebylo o kom psát. Seznámíme se s pár novými budoucími mrtvými a hurá do boje za železný trůn. Čtvrtý díl je stejně dobře napsaný, i když v trochu klidnějším tempu. Jindy bych se zlobil, ale dnes ne, tak nějak věřím autorovi, že to v dalším díle dožene. Už jen kvůli tomu názvu...Tanec s draky.
Již od prvního dílu je laťka nasazená velice vysoko a s přibívajícími díly si autor dál drží status dokonalosti. Až si říkám, že prostě jednou už klopítnout musí. Ale ve třetím díle to nebude. Stejně jako v předešlých dílech se těšte na dějové zvraty na místech, kde byste je nečekali a na náhle a nečekaně smrtelné postavy. Jen tak dál pane autore...
Střet králů je narozdíl od Her o trůny, jak už sám název napovídá, akčnější. Starkovic famílie se nám rozutekla do světa a rozehrává zde vlástní příběhy. Moc se mi líbí, že ať už jde o malou holčičku nebo krále severu, je to zajímavé, magnetizující...no prostě se nedá neotočit na další stránku. Co víc o tom napsat? Radši si to přečtěte...