Kristča
komentáře u knih
Volha
Karel Hynie
Knížku jsem dostala jako dárek a protože v televizi pracuji, začala jsem hned číst. Na začátku knihy jsem byla tak trošku v šoku ze stylizace textu a pejorativních výrazů, které autor používá, do poloviny knihy přetrvávalo rozladění a pak jsem si prostě zvykla.... Přeci jen kniha je psaná slovy řidiče, člověka jaksi podprůměrné (doufám) inteligence a jistě nebylo pro autora jednoduché takto knihu napsat. Je to skoro jako poslouchat povídání chlapů od lopat u piva.
Každopádně knížka mezi řádky přináší obrázek české společnosti napříč druhou polovinou dvacátého století. Pochvalně se mohu vyjádřit také o tom, že děj se odehrává v televizním prostředí. Televize jako nástroj propagandy a komunistické moci, byla jedním z hlavních vlivných subjektů na společenské dění. Byla tedy hojně kontrolována a spravována stranickými funkcionáři. Což se ale dozvídáme jakoby mimochodem z historek, o kterých vypravěč netuší, jako mají vlastně pointu.
Musím také říci, že na mě kniha působila spíš depresivně, o hlavní postavě se totiž opravdu nedá říct, že by měla charakter, ale v každé době se takovýto člověk má dobře, s tím jak je primitivní a přitom vychytralý.... Nakonec se sice životem protluče celkem snadno, ale co po něm zůstane???
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Velká očekávání a tak trochu zklamání. V použití archivních dokumentů vidím spíše autorčinu neschopnost je interpretovat, nežli nápaditý záměr.... Téma je zvoleno jistě zajímavé, ale postavy velice nepropracované, předvídatelné. Jsem milovnicí knih Květy Legátové a ta si s postavami pologramotných, svérázných vesničanů ze zapomenutého kraje pohrála o poznání více. Pokud Kateřina Tučková nepoleví, bude se jistě rozvíjet dál a v budoucnu má šanci na psaní děl s hlubším vhledem do lidského nitra, což je v knihách tohoto typu nutností.
Ještě že člověk neví, co ho čeká: Života běh mezi roky 1929-1989
Toman Brod
Vynikající kniha mě zaujala hned v několika rovinách - první je to, že ač je autor historikem, jeho vyprávění je velice přirozené a i když se čtenář dozvídá hrůzné věci, čtení knihy je v podstatě příjemné. Obzlášť v první části, kde popisuje své dětství. Druhá rovina mi dala dozvědět se to, co mi vždycky vrtalo hlavou - jak se jednotliví lidé, odsouzeni k deportaci, ať už do koncentračního, či vyhlazovacího tábora, cítili a co se jim honilo hlavou. Z obrázků které vídáme v televizi a různých jiných dokumentů ze může zdát, že tito lidé jsou otupělé mysli a nedokáží v podstatě racionálně uvažovat, vzhledem k podmínkám, ve kterých se ocitli. Toto autor vyvrací a celkem bez litování sama sebe popisuje denní život v táborech v Terezíně i Březince. Další rovinou je pak v podstatě autorova zpověď o poválečné stranické příslušnosti a vystřízlivění v období politických procesů v padesátých letech a následný nátlak na jeho osobu v době normalizace. Nesnaží se nijak výrazně obhajovat, k tomu kniha sloužit neměla, jak si dobře uvědomuje. Vysvětluje své jednání velmi stručně, aby si čtenář mohl domyslet, jak by se sám zachoval v takové situaci. Kniha výborně mapuje nejen osudy jedné židovské rodiny, ale i celé české společnosti v průřezu dvacátým stoletím. Pro středoškoláky, které nebaví učit se dějepis z učebnic můžu jen doporučit - kniha poslouží stejně a ne-li lépe k dokreslení každodenního života a starostí obyčejných lidí.
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Vynikající kniha, které ale skutečně uškodil poněkud rozvláčný závěr. Velmi oceňuji sondy do mysli lidí z druhé strany "barikády", členů rodiny a přátel z německé komunity. Jestliže se autorka pokoušela předložit čtenářům propracovaný, ucelený pohled nejen na tzv. divoký odsun, jistě se jí to podařilo. Tato problematika je dodnes velice citlivá a především mnohovrstevnatá. Je zapotřebí se tímto zabývat a konečně dojít smíření, omluva by skutečně byla na místě.... Jednu hvězdičku ubírám za ten nevyvedený konec, knihu doporučuji, neb v každém by měla zanechat hlubokou stopu a věřím, že bude sloužit jako téma k zamyšlení.
Padesát odstínů šedi
E. L. James (p)
Opravdu a upřímně se divím, proč se do toho tolik žen zbláznilo a hltají jeden díl za druhým. Jazyk je primitvní, děj tak jednoduchý, že leckterá pohádka pro děti má složitější zápletku, erotické scény jsou nudné a stále se opakující. Hlavní hrdinka - dlouho jsem tápala po nějakém výrazu, který by ji charakterizoval, ale prostě a jednoduše byla trapná a nikoliv naivní, jak ostatní píší, ale hloupá. Knížku jsem ani nedočetla, hodlám totiž svůj volný čas věnovat kvalitnějším literárním počinům. Tohle dílo balancuje nad propastí literárního odpadu - bohužel má ale dobrou reklamu a tak to všichni čtou jako stádo ovcí (tím nechci nikoho urazit). Nakonec vlastně nevím, jestli se tomu mám smát, nebo nad tím kroutit hlavou....Snad už se v budoucnu nedočkáme dalších pokusů o knihu této rádoby autorky. Holt, jak už tu bylo napsáno - čím větší reklama, tím větší šmejd.
Dítě číslo 44
Tom Rob Smith
Knížka mě nadchla... krásně vykreslená absurdita a obludnost sovětského systému, atmosféra strachu, beznaděj. I když se mi tam pár věcí také nezdálo, a to například stěhování hladem umořených "rodičů" do Moskvy (Čekisté by je zastřelili hned jak by se pokusili nastoupit do vlaku) a ten konec.... tak rychle se atmosféra určitě neměnila....
Ale jedna z nejlepších knih co jsem v poslední době četla.
Bouře mečů
George R. R. Martin
Dle mého se jedná zatím o nejlepší díl celé série. Chvílemi mě svírala taková beznaděj z celého dění, že jsem musela knihu odkládat. Připadalo mi, že se téměř nikomu nedaří, pouze těm lživým, chamtivým, intrikánským atd. osobám. Nikomu nelze věřit, po celé zemi jen smrt a utrpení obyčejných lidí, kteří už také nevěří v nikoho a nic....
Hodně mě potěšil příběh Jamieho, a těším se, jak bude dále pokračovat a jak se jeho osobnost dále vyvine.
Pokud bych měla srovnávat se seriálem, velice mne mrzí, že hned na začátku tvůrci prozradili totožnost Baristana Selmyho a hlavně, že prozradili celou zápletku se Sansiným útěkem z Králova přístaviště. To totiž spolu s RS patří k největším zvratům v knize, tak proboha proč? Možná špatná dramaturgie?
Jako vždy - kniha je mnoooooohem lepší než seriál, ten si ke knižní podobě nemůže ani čuchnout :D
Cujo
Stephen King
Fajn povídka, která neurazí žádného pejskaře. Oceňuji především Kingovo vcítění se do pocitů pejska a to, že to nebylo tak úmorně rozvláčné jako To :-) Celkem příjemné i napínavé čtení.
