KristieSpacil komentáře u knih

Ve spolupráci s Albatros Media.

A... Takhle teda ne. Kromě krásné obálky na tom zkrátka nemůžu najít nic, co bych mohla pochválit. Nesedl mi autorčin styl psaní. Ona totiž jednu informaci podává na X různých způsobů, ale pořád tím sděluje to samé. Nebo zbytečně popisuje to, co je logicky odvoditelné. Opakuje podobné fráze a slovní spojení, používá absurdní přirovnání.
V té knize se vlastně nic nestane. Nedokážu vám popsat příběh, protože mám pocit, že tam žadný není. Je to jen takový shluk scén, které jsou poslepované dohromady. Navíc se kolikrát opakuje ten samý scénář. Proč autorce přišlo adekvátní třikrát psát o tom, jak po sobě dvě dospělé ženy hází jídlo, to zkrátka netuším.
No a ani mě nenechte začít o postavách. Už dlouho se mi nestalo, aby mě postavy takhle iritovaly. Lea je samozřejmě ta NEJKRÁSNĚJŠÍ, Thomas ten nejlepší bojovník. Ale to je asi tak všechno, co o nich můžete říct. Nejhorší je, že se za celou knihu vůbec nevyvinou, na konci jsou úplně stejní jako na začátku.
A to jejich "škádlení" aka ta samá hádka pořád dokola? To má být romantické? Já ten vztah jako romantický nevnímám, když v něm má být žena ta podřízená (podle Thomase žena nesmí myslet za sebe, musí na slovo poslouchat manžela), nejsou jako partneři postaveni na stejnou úroveň. Ech.

Ať si říká kdo chce, co chce, já osobně jsem v tom prostě viděla tu kvalitu wattpadovské tvorby. Ve svých nedostatcích a pocitech, které to ve mně vyvolalo, mi to hrozně připomínalo After od Anny Todd.

Já teda doporučit knihu opravdu nemůžu.

12 17.05.2020

Tak tahle knížka - no rozhodně to není typické YA, takže pokud se do ní pustíte, slibuji, že dostanete něco, co v YA jen tak nenajdete.
S tím souvisí i to, že nedokážu říct, nakolik tohle bude běžného čtenáře YA bavit. Tahle kniha totiž stojí výrazně na psychologii postav, velkou část knihy to prozkoumává jakoby rozklad něčí osobnosti, nakolik tu jakousi zrůdnost má člověk sám v sobě a za jakých okolností jí dáme volný průchod?
Strašně mě bavilo, jak nejasná byla ta linie mezi realitou a tím ostatním. Stejně jako si autorka zahrává s myslí postav, tak přesně tak si zahrává s myslí čtenáře.
Vždycky, když už jsem si říkala, že víc zkažená ta společnost být nemůže, tak autorka přihodila něco dalšího. Nejděsivější pro mě bylo to, že jsem pořád měla pocit, že jo, že až takhle daleko by mohl člověk zajít.
Trochu pro mě ta kniha zakolísala kolem středu, kdy se příběh víc táhl a autorka lehce sklouzla k typickým YA prvkům, nicméně z toho nakonec vybruslila a naprosto to vynahradila brilantním závěrem, který mě místy i šokoval a vzal mi dech. Takže klobouk dolů.
Já tedy ve finále dostala vskutku působivý román, který s nadšením doporučím dál. Za mě je tahle knížka další důkaz toho, že se vyplatí YA číst.

7 11.02.2020

Ve spolupráci s Albatros Media.

Osobně jsem se na tuhle knížku dost těšila, Reva jsem si už v Dopisech velmi oblíbila, chtěla jsem proto znát i jeho příběh, což mi ve Slovech autorka umožnila. A jak se dalo čekat - přišla pořádná emoční nálož. Autorka v téhle knize otevřela hromadu důležitých témat, o kterých je potřeba mluvit (od sexismu, přes nebezpečí internetu až po různé formy násilí) a už jen kvůli tomu stojí za to si Na co slova nestačí přečíst.
Ale... Já osobně musím konstatovat, že se zařadím do té menšiny, které přišly Dopisy ztraceným lepší. Pokusím se vám vysvětlit proč.
Za prvé - i když je super, kolik vážných témat ta kniha otevírá, je jich tam až moc, což znamená co? Že se u velké části klouže jen po povrchu. Ocenila bych víc, kdyby si něco z toho autorka nechala třeba pro další román a zbytku se věnovala do větší hloubky.
Za druhé ten příběh. Strašně blbě se mi popisuje, protože mi nepřišel moc ucelený. Oproti Dopisům jsem tu postrádala nějaké napětí, plynulou gradaci. Autorka sice ke konci nahustí hromadu zvratů, ale na rozdíl od Dopisů mi tu všechno přišlo předvídatelné.
Za třetí postavy. Musím se přiznat, že Emma mi zkrátka nesedla. Celkově nechápu, jak to autorka dělá, že mužské hrdiny píše tak skvěle, ale u ženských postav se jí daří napsat takové, co mi brnkají na nervy.
Ono to ani s Revem nebylo snadné. Pořád si nejsem stoprocentně jistá, jestli je dostatečně silná postava, aby utáhl celý román.
Protože abych byla upřímná, úplně nejvíc mě na knize bavily scény, kde byl Declan a ve kterých jsem měla možnost nahlédnout do toho, jak jeho příběh pokračuje dál. Což není úplně ok, když o něm to být nemá.
Nicméně - místy mě ta knížka fakt dostala. A stále platí, že Brigid psát umí, protože i tohle se čte jedním dechem. A Slova jsou dobrá knížka, fakt jo, ale Dopisy jsou lepší.

6 04.10.2020

Ta kniha je napsaná krásně, to bez pochyb, ale možná až příliš nuceně krásně? Všechny ty metafory jsou opravdu vyšperkované, ale měla jsem z nich dojem, že se autorka až příliš snažila přijít s něčím originálním, zkrátka mi to neznělo přirozeně, ale jako když chce někdo být za každou cenu hrozně poetický. Asi bych v tomhle trochu ubrala plyn.
Postavy vesměs chválím, oceňuji především Johanu a popis jejích úzkostných stavů a deprese. Takhle pěkně zpracované je to dost výjimečné i ve srovnání se zahraniční literaturou.
Jenže jsem měla hrozný problém s Tamarou. Ona pro mě byla vlastně... nikdo. Přestože se ten příběh a prožitky hlavní hrdinky tolik točí kolem ní. Jenže já prostě neviděla důvod, co by na ni Liv tak fascinovalo, že mi prostě byla celá taková ukradená, stejně jako ten jejich vztah. A ten zvrat, co se jí týkal? Ten byl od začátku jasný.
Co zase chválím jsou vesměs všechna ta témata, která se tam řeší. To, jak se Liv hledá, když přišla o ten svůj velký sen. To, jaký má vztah s rodiči, jak se poprvé osamostňuje, to vše mi bylo důvěrně známé. A pak je tu to, jak Liv hledá samu sebe i v otázce vlastní sexuality. To bylo naprosto výborné a z toho českého prostředí mi to zatím přišlo asi i nejlepší. Víc takových knih!
Jenže další problém nastal v momentě, kdy jsem se dostala do druhé poloviny, přešla jsem ten velký "zvrat" a ono mě to přestalo bavit. Zajímaly mě vlastně jen ty deníkové pasáže z Edinburghu. Kterých zas není tolik, že. Ono se to totiž až příliš točilo v kruzích a pořád dokola to byly ty samé myšlenky.
Celkově ale musím říct, že na české prostředí je to dost dobrý. A tvorbu slečny Musilové si budu teď hlídat. Jen prostě jsem už i jen letos četla až moc skvělých knih, kterým se tohle úplně nevyrovná.

5 08.03.2020

Ve spolupráci s Albatros Media.

Tož s tvorbou od Brigid Kemmerer to mám jak na houpačce. Jedna kniha mi přijde skvělá, další meh, pak je to zase dobrý a pak zase ne. Takže jsem do Říkej tomu, jak chceš šla s tím, že pokud mi tohle zas nesedne, už si od Brigid nic nepřečtu. Ale z hodnocení můžete vidět, že to nakonec dobře dopadlo.
Nebo takhle - další její heavy contemporary zkusím, protože to jí jde vážně obstojně. Umí napsat hrdiny, kteří působí reálně, kterým jejich problémy věříte a nakonec jim i fandíte. Otevírá témata, která v YA tvorbě zas tak často nevidíte - tady je to kupříkladu neplánované těhotenství. Čehož si obzvlášť cením, protože tu Brigid dost rozumně mluví o možnostech, které ta těhotná postava má a jaké následky její potenciální rozhodnutí bude mít.
Taky Brigid píše ten typ knih, co vás nutí přemýšlet. Tady se třeba dost řeší, že ta hranice mezi dobrými a špatnými činy je hodně tenká, nebo jak správné je dělat špatné věci s dobrými úmysly. Nic není jasně černobílé, což zvládá Brigid zachytit skvěle.
Ani ten příběh není špatný, sice docela předvídatelný, ale bez toho drama by to asi byla nuda. Vlastně jediný aspekt knihy, co mě úplně nebere, je ta romance. Ono by mi asi stačilo (a možná by mi to tak přišlo i lepší) kdyby Rob a Maegan navázali přátelství, to jejich zamilování vzniklo tak nějak z ničeho.
Nicméně i přesto je to fajn čtení, co by vás mohlo bavit. Jako pokud se vám líbily autorčiny předchozí contemporary romány, tak je tohle pro vás jednoduše povinnost.

4 13.12.2021

Ve spolupráci s Albatros Media.

Asi jako řada z vás jsem před lety Hunger Games propadla a stále ji z nostalgie řadím mezi mé oblíbené série. Když přišlo oznámení, že se autorka rozhodla do toho světa vrátit, byla jsem skeptická, ale na druhou stranu i zvědavá, jestli má autorka ještě co nabídnout. Takže jsem od knihy nic nečekala, když jsem se do ní pouštěla.
A to doporučuji i vám, protože čekat od toho další HG by pro vás mohlo znamenat zklamání. A přestože z ní sama mám poměrně rozporuplné pocity, nezaslouží si být odsouzena jen proto, že další HG není.
Nicméně je pravda, že pokud původní trilogii vůbec neznáte, úplně bych se do téhle knihy nepouštěla. Protože jedna z věcí, co je na téhle knize nejlepší, je představení té historie Hladových her a to, že vidíte, jaký kus cesty tahle událost ušla, protože za doby Katniss vše funguje naprosto jinak. A to prostě nemůžete ocenit, když je to pro vás neznámé.
Stejně tak postava Snowa. Když víte, kým se má stát, vnímáte ten příběh jinak. Trochu se nabízí, že se autorka snažila Snowa ukázat v dobrém světle, snad chtěla i ve čtenáři vyvolat soucit, že to třeba okolnosti jeho života ho donutili se stát takovým člověkem - to pojetí příběhu k tomu dost vybízí, ale... Když čtete pozorně, mezi řádky, třeba jako já usoudíte, že o to autorce nešlo. Že to, jak se Snow představí na konci, k tomu se jasně směřovalo už od začátku.
Rozhodně to tedy je kniha, která by mohla podnítit vášnivou čtenářskou diskuzi a za to palec nahoru. A to se netýká jen Snowa, ale i Lucy a jejího osudu.
Jenže ani tenhle fascinující prvek nemění nic na tom, jak bolestně nudná ta knížka je. Chybu vidím v tom, že vypravěč byl pouze Snow. Kdyby autorka střídala pohled mezi ním a Lucy, udělala by daleko líp. U příběhu Lucy bych byla značně zainteresovanější než u Snowa, protože Lucy byla tak krásně tajemná, pozoruhodná postava. Její pohled by příběhu dodal šmrnc a emoce. Takhle jsem se do čtení musela místy přemlouvat.

Ale jsem ráda, že jsem se s knihou seznámila a pokud jste fanoušci HG, doporučuji vám udělat to samé.

3 26.09.2020

Ve spolupráci s Albatros Media.

Knize jsem se rozhodla dát šanci především proto, že jsem už od autorky četla román Air Awakens, který mi tenkrát přišel fajn. A v průběhu čtení jsem dokonce zjistila, že je Čarodějka ze stejného světa jako Air Awakens, jen o nějaké to desetiletí později. Ale nebojte, tu předchozí sérii pro tenhle román znát nemusíte.

Každopádně u mě i u Čarodějky převládají podobné pocity jako u Air Awakens - jedná se o příjemně přímočarý, čtivý román, který potěší milovníky čarodějů, magického soupeření a pátrání po rodinných tajemstvích. Jestli máte (či jste někdy měli) slabost pro Elsu z Frozen, vyhledáváte různé fanarty či fanfikce k ní, jsem si dost jistá, že vám tenhle román sedne, protože Eira toho má s Elsou společného víc než dost.

Nicméně taky musím říct, že jestli jste těch standardních fantasy románů pro mladé už přesycení, bylo by lepší své čtení hledat jinde, protože tenhle román originalitou zrovna nesrší a osobně jsem na něm nenašla nic, čím by vyloženě vynikal. Závěr mě sice zaujal a donutil mě přemýšlet nad tím, že časem zkusím pokračování, ovšem kdybych si Čarodějku nepřečetla, asi bych ani o nic vyloženě nepřišla.

Tož uvidíte, jak kniha sedne vám - dost možná se zařadíte mezi ty nadšené čtenáře, že, takže nejlepší bude, když knihu zkusíte a sami ji posoudíte.

2 15.09.2023

Ve spolupráci s nakladatelstvím Host.

A tohle byl z mé strany velký fail a pořádný krok vedle. Podle anotace Bastarda bohů od Marka Dvořáka jsem si myslela, že se mi to bude líbit, jenže kdybych si bývala já hloupá přečetla i ukázku, hned by mi bylo jasné, že to nebude nic pro mě.
Tohle totiž v zásadě není špatná kniha, to říkám hned. Naprosto věřím tomu, že si najde své čtenáře, že někdo z ní bude naopak absolutně nadšený. I já uznávám, že třeba ta šamanská magie je zajímavá, že to zapojení starodávných bohů je dobré a celé to zasazení do doby alá konec (asi) starověku je originální, však mě ani nenapadá nic dalšího, co bych k tomuhle přirovnala.
Mně ale nesedlo právě už jen zasazení do podobně... primitivního období. Pojí se totiž s tím hromada násilí, příliš jednoduché uvažování, strašně přímočarý příběh a smýšlení, které by od toho mého nemohlo být odlišnější. A fakt uznávám, že to celé autor zachycuje dobře, jenže mě to tak nebavilo. Nezajímalo. Nepředalo mi to nic nového a byla jsem jedině ráda, když jsem se dostala na konec.

Zkrátka - tohle je jedna z těch knih, kdy si fakt musíte udělat vlastní názor. Vůbec totiž neodhadnu, komu se to líbit bude a komu zase ne. Pro mě to ale čtení vážně nebylo, což mě i mrzí.

2 01.06.2022

Ve spolupráci s nakladatelstvím Argo.

A jedna z knih, u které jsem neustále slyšela, že si ji rozhodně MUSÍM konečně přečíst, byl bez debat Noční cirkus od Erin Morgernstern. Což z ní samozřejmě udělalo knihu, kterou jsem pořád a pořád odkládala. Nakonec se mi ale díky nakladatelství Argo dostala do ruky a já tak konečně můžu říct, že mám Noční cirkus přečtený!
A co vám budu povídat, naprosto chápu, proč to má tolik fanoušků. Ta kniha je naprosto okouzlující, překrásně podivná tím způsobem, kdy se k ní v myšlenkách vracíte ještě dlouho po dočtení. Tohle je pro mě osobně jeden z těch příběhů, kde bych dala nevím co, abych viděla adaptaci, protože na tom cirkusu by se někdo mohl parádně vyřádit.
Bez debat si to mou pozornost drželo i kvůli té záhadě kolem výzvy - stejně jako hlavní postavy jsem pátrala a dumala, co je jejím cílem? Kdy skončí? Jak to dopadne? A ta výzva je určitě nejsilnější aspekt knihy, dává čtenářům spoustu podnětů k zamyšlení.
No ale i když jsem tím byla opravdu okouzlena a nemohla jsem to přestat číst, pár věcí mi stoprocentně nesedlo. Na můj vkus se tam až příliš skáče v čase. Navíc je to dost chaotické a nebýt toho, že máte na začátku kapitoly dobu, ve které se to zrovna odehrává, tak to ani nepoznáte. Sama jsem se musela kolikrát vracet, abych si to srovnala, kde zrovna jsme.
Ono vlastně celé to historické zázemí nepůsobí úplně věrohodně, to mě docela mrzelo.
A - tohle je tedy hlavně můj osobní problém - nebyla jsem stoprocentně přesvědčená tou magií tady. Já mám ráda, když má magie nějaký řád, nějaká pravidla a limity, což ale tady úplně chybí. Jo, asi by to pak nebylo tak snové, ale nějaké omezení to mít mohlo?
Jo taky mě stoprocentně nepřesvědčila ta romance, ale budiž.

Nicméně i přes mé výtky je Noční cirkus vskutku fascinující kniha, která stojí za přečtení. Věřím, že ve vás zanechá stejně silné dojmy jako ve mně!

Ve spolupráci s nakladatelstvím Argo.

Máte ve svém okolí nějaká prťata, co čtou? V tom případě omrkněte tuhle nádherně ilustrovanou a vysoce zábavnou knížečku! Neil Gaiman opět spojil síly s ilustrátorem Chrisem Riddellem a dali dohromady veršovaný příběh o dětech, které - a to se podržte - přijde hlídat opravdový pirát! Kotel smíchu a dávka překrásných ilustrací zaručena. A kdo ví, třeba se z vás po dočtení také stane pirát!

2 26.05.2022

Ve spolupráci s Albatros Media.

Nebudu lhát, když jsem poprvé spatřila, jak tlustá kniha Čarodějnice dřívější a budoucí od Alix E. Harrow je, docela mě to vyděsilo. Moje první myšlenka totiž zamířila k tomu, že to bude zbytečně dlouhé a že mě to nebude bavit. Ale uf, uf, to jsem se fakt dost sekla! Naštěstí.
Tím chci i vám říct - nenechte se tou délkou odradit. Jasně, to tempo je lehce pomalejší, ovšem u téhle knihy to vůbec není na škodu. Vyprávění je i tak nabyté dějem, autorka to na sebe všechno tak krásně postupně namotává, až jste v závěru překvapení, jak moc promyšlené to celé měla. A že to zakončení bylo výborné!
Celkově jsem byla překvapená z toho, jak moc se mi ta kniha postupně dostala pod kůži. Přestože mě už v začátku zaujalo, jak krásně je to napsané, fakt jsem nečekala, že se z toho nakonec vyklube jedna z nejlepších knih, co jsem letos četla. Protože v závěru jsem tu byla spokojená s úplně se vším!
Postavy - skvělé. Každá sestra úplně jiná, s vlastní motivací, ale ve finále nádherně sehrané. A všechny ty vedlejší postavy, u kterých cítíte, že žijí vlastním životem, jo, jo, takhle se to dělá!
A to pojetí magie! To jsem si naprosto zamilovala. V tomhle směru musím i děsně moc pochválit český překlad, který pro ta kouzla výborně pracuje s českými říkankami, pohádkami a tak dále.
Další milý bonus - ta kopa překroucených známých pohádek, co si tam vypráví? Boží!
Bavilo mě to zasazení do historie, působilo to na mě hodně autenticky a tomu příběhu to dodalo boží atmosféru.

No zkrátka jsem nadšená a fakt tuhle knihu doporučuji dál. Jestli hledáte nějaké stand-alone fantasy, tahle kniha je pro vás povinnost!

2 25.05.2022

Ve spolupráci s Albatros Media.

Osobně jsem se na tuhle knihu i těšila, trpělivě jsem čekala na překlad, o kterém se vědělo ještě před vydáním knihy v angličtině. Čekala jsem, že dostanu knihu, která mi sedne, v čemž jsem se fakt nespletla!
Neskutečně mě to chytlo hned od prvních stran, kdy se hrdinka připravuje na rituál, který snad konečně ukáže, že i přes svou odlišnost ve vzhledu je čistá a řádná členka společnosti. Jenže ejhle, všechno se to nějak zvrtne a Deka se prokáže jako démonka.
A musím říct, že toho násilí se autorka nebojí, je ke své hrdince i docela brutální. I když vlastně jen dost realisticky ukazuje, jak krutí lidé jsou, jakmile mají tu správnou omluvu.
Ta první polovina knihy byla vyloženě boží, protože Deka prochází neskutečným vývojem. Musí konfrontovat všechny své zažité pravdy, najednou stojí proti vlastní víře a neví, jak z toho ven. Postupně se dozvídá, že svět je úplně jiný, než si myslela. Nalézá přátelství a sílu u dalších dívek, které všichni vnímají jako monstra. A ten boj proti patriarchátu zvládá autorka na jedničku.
Ta druhá polovina mě bavila už trošičku méně. Byla na mě příliš předvídatelná. A úplně mě tam nebrala ta insta-love, kterou tam autorka nacpala. Ovšem závěr se zase povedl a vzbudil ve mně hodně silnou zvědavost na pokračování.

Jako celek jsem si to čtení dost užila a můžu doporučit knihu dál. Tak ji zkuste!

2 16.05.2022

Reálně spíš 4,5/5 než čistých 5.

Z Alespoň prozatím od Amélie Salingerové se vyklubalo veliké překvapení. Sice jsem do ní vkládala určité naděje, jelikož jsem na ni slyšela chválu hned z několika zdrojů, jejichž vkusu věřím, ale teda fakt jsem od ní nečekala, že se z ní vyklube jedna z nejlepších českých YA contemporary, co jsem četla!

Proč se mi to tak moc líbilo? Tož je to vážně dobře napsané. Hodně založené na přímé řeči s tím, že ty dialogy mají fakt šťávu, tak se to čte jedna báseň. Navíc to zní přirozeně a není to přehnaně vyumělkované.
Dále ty postavy, na těch vlastně tahle kniha stojí, tak je super, že jsou díky nim ty základy tak pevné. Ti dospívající hrdinové jsou nádherně autentičtí. Vedlejší postavy jsou pestré a i ony působí neuvěřitelně živě a co si budem, v některých případech jsem si je oblíbila i víc než hlavní hrdiny. A hej, třeba o samostatný příběh takové Kláry bych fakt stála.
Autentické je i to české prostředí. Nebudu lhát, občas mi přijde divné číst knihy zasazené u nás, protože se autoři snaží být až příliš světoví. Ale případ téhle to není, což bylo super, protože jsem díky tomu věřila, že by se to mohlo odehrát někde na české vesnici.
Obří palec nahoru za to, že tu hrdinové o problémech mluví. Sice jsou občas pořád až přehnaně dramatičtí, ale jako jo, ta komunikace tu je, což bylo boží.
Chválím i to, že se tu otevřeně mluví o intimních záležitostech, je tu důraz na konsent, na ochranu a tak dále. A přesně tímhle způsobem podle mě téma sexu do YA tvorby patří.
Jo a i ten příběh má hlavu a patu. Sice to teda stojí vyloženě na té pandemii, bez které by to úplně tak dobře nefungovalo, ale dobrý.

Půl hvězdičku tomu ale musím strhnout, protože tu haprovalo tempo. Místy to na mě bylo až moc hrrr, místy se to naopak táhlo. Úplně mě nebraly všechny ty zmínky knih a popisy jejich děje, to mi přišlo krapet zbytečný. (Ale tohle možná beru negativně proto, že zrovna ty zmíněné knihy nemám ráda.) A trochu mě mátl ten formát. Mají to být deníkové zápisky? Nebo klasické vyprávění? Něco mezi tím? Kdo ví.

No ale kdyby to náhodou nebylo jasné, tak tuhle knihu jinak vřele doporučuji! A už teď se těším na další!

2 21.03.2022

Ve spolupráci s Albatros Media.

Legendborn jsem poprvé četla v angličtině už skoro před rokem a zamilovala jsem si to. Byla jsem proto nadšená z toho, že kniha vyjde v překladu, a zkrátka jsem to musela omrknout i v češtině. A jop, i na druhé čtení to zbožňuji stále stejně a fakt si stojím za tím, že v rámci YA fantasy tohle patří k tomu nejlepšímu, co můžete najít.
Mýtonoši totiž splňují vše, co od dobré knihy žádám. Tak zaprvé - ty postavy jsou fakt povedené. Žijí vlastním životem, mají za sebou nějakou minulost, co je utvářela, prochází si vývojem, nadále rostou. Skrze Bree navíc autorka otevírá téma zármutku, jak se s tím člověk může vyrovnat a co se děje, když ho člověk ignoruje.
Za druhé to prostředí. To je jedním slovem skvělý. Fakt chytré spojení artušovských legend, tradičnější magie Afro-američanů a démonských bytostí. I napodruhé mě bavilo to prostředí objevovat a těším se, co o něm zjistím dál.
Za třetí děj, co má spád, od začátku až do konce jste v pohybu a v napětí. Osobně jsem nevnímala žádná hluchá místa a naopak jsem byla ze všech zvratů překvapená. A třeba ten konec pro mě byl opět děsně intenzivní zážitek, i když jsem už věděla, co se stane. Plus je fakt fajn, že ta základní linka se tady vyřeší a uzavře, zároveň se ale zlehka načne i další, aby se čtenář těšil na pokračování. A tak by to mělo u sérií být.
Za čtvrté je to skvěle napsané. Tohle že je debut?! Páni! S tímhle souvisí i fakt, že musím pochválit překlad, četlo se mi to v češtině stejně příjemně jako v originále.
Za páté máte tu i nějakou hlubší myšlenku. Kromě toho zármutku, což autorka zpracovává fakt bravurně, tu máte prožité zkušenosti afro-americké hrdinky. Kromě jasného rasismu je tu výborně ilustrovaná i mikroagrese (třeba to, jak chtějí sahat Bree na její afro), která je stejně špatná jako otevřený rasismus. Podobně výrazný prostor má i sexismus.
No a za šesté - fakt, fakt moc jsem si to čtení užívala, bavilo mě to, nechtělo se mi to odkládat. I to je pro mě znak dobré knihy.
Zkrátka - dejte Mýtonošům šanci. Moc vás prosím.

2 13.12.2021

Ve spolupráci s Albatros Media.

Já osobně jsem měla velkou radost, když jsem se dozvěděla, že Laskavý jed od Natalie Mae vyjde česky, jelikož jsem na ni u zahraničních účtů zaregistrovala celou řadu pozitivních hodnocení. Takže... Jsem se na ni i dost těšila. Proto mě docela mrzí, že jsem získala poněkud průměrnější čtení, než jsem čekala.
Nechápejte mě špatně, ta knížka není zlá. Naopak pokud hledáte typické YA fantasy plné dobrodružství s větším důrazem na romantickou linku a s hrdinkou, co je na pohled obyčejná, ale ve skutečnosti výjimečná, našli jste to pravé čtení pro vás. Tady je fajn bonus, že to pojetí magie je tu zajímavé, a že se ta knížka výborně čte. Ono i mě to vlastně bavilo. Jenže...
Já už mám to YA fantasy dost načtený na to, abych chtěla už něco víc. Třeba originálnější příběh, kvalitněji zpracované postavy, nějaká hlubší myšlenka či poselství by taky nebylo na škodu. Nebo kdyby tu aspoň byla ta menší míra klišé. Hlavně když vím, že i v dnešní době, kdy je to YA fantasy fakt provařené, je stále možné napsat něco, co mě dostane.
Jako jestli hledáte zábavné čtení k odpočinku, klidně to zkuste. Ale jestli chcete něco, z čeho si sednete na zadek, hledejte jinde.

2 13.12.2021

/Ve spolupráci s Albatros Media./

York: Stínová šifra od Laury Ruby je middle grade, co má dost boží obálku, která zavání steam punkem (a to já ráda), a s anotací, co láká na luštění hádanek a honbu za pokladem (což já taky dost můžu). Proto jsem se rozhodla knihu zkusit, přestože jsem na ni neviděla vyloženě nadšené hodnocení.

Ve výsledku jsem nedostala úplně to, v co jsem doufala, ale zároveň to nebyla vůbec špatná kniha - především ke konci se ukázalo, že to má hodně solidní potenciál, že má autorka zajímavé nápady, nebojí se šokovat a nemá problém nechat totálně otevřený konec. To mě sice na jednu stranu frustruje, ale na tu druhou se zase chci vážně moc podívat na pokračování, i když jsem si předtím většinu knihy myslela, že to dál číst nebudu.

Problém této knihy tkví právě v tom, že skutečné napětí si autorka nechá až tak do poslední třetiny. Oni sice předtím tu šifru luští a postupují dopředu, ale ono to je tak... suché a nudné. Což je podle mě velká chyba, obzvlášť když ta kniha cílí na dětské čtenáře. Pro ně ten příběh bude ještě těžkopádnější než pro mě.
Uznávám ale, že za tohle z části může to, jak realistická ta kniha je - děti se musí hlásit doma na večeři, mají povinnosti, které musí splnit, než půjdou ven, apod., čehož si vlastně dost cením.

Moc se mi líbilo i to, že hlavní hrdinka Tess trpí úzkostmi, panickými atakami, a to je tu zachyceno moc dobře. Má dokonce i terapeutického mazlíčka. Nečetla jsem tolik dobrodružných knih pro děti, kde by byla i podobná reprezentace, přitom těmito problémy určitě netrpí jen dospělí.

Jinak odehrává se to v jakési alternativní realitě, trochu ten nádech steam punku tu vážně je. Možná i lehce magie... Ale to asi uvidíme až v pokračování.

Celkově to tedy nebylo špatné, pokračování určitě omrknu, no a kdyby z toho někdy byl film, rozhodně se na něj povídám, protože tohle by ve filmu určitě fungovalo lépe než v knize.

2 05.05.2021

Ve spolupráci s Albatros Media.

Když jsem vloni na jaře přečetla Zmizení Sáry Lindertové, byla jsem dost na větvi z toho, jak povedený debut jsem dostala. Na Noci běsů jsem se proto poměrně hodně těšila a určitá očekávání jsem do knihy vkládala.

Mám tedy velkou radost, když můžu říct, že nejsem ani trochu zklamaná! To, jak moc mě kniha bavila, je vidět z toho, že jsem ji slupla jako malinu a dost jsem si ji vychutnala!

Protože do tohohle sychravého počasí podzimu se perfektně hodila. Jen to pro mě umocňovalo tu ponurou atmosféru, kterou autorka v knize představí. V tomhle je ta kniha stejně perfektní jako Sára - ta navozená atmosféra je prostě boží.

K tomu dost napomáhá taková... bezčasovost prostředí. Celé se to může odehrávat v naší současnosti, ale klidně i v minulém století - dost mi to připomínalo romány Jozova Hanule a Želary, akorát s ultra silnou dávkou slovanské mytologie.

Z té mytologické složky mi doslova plesalo srdíčko. To bych se ani nezlobila, kdyby to v románu bylo využité ve větší míře, klidně kvůli tomu mohla být ta knížka i delší, vůbec by mi to nevadilo.

Trošku mi vadilo to skákání sem a tam, ze začátku jsem v tom měla docela bordel, jak rychle se ti vypravěči měnili. I když jak bylo jasnější, že hlavní slovo má Astrid, výrazně se to zlepšilo.

Moc chválím i konec. Ten se autorce povedl i u Sáry, dost mi sedí, že nechá na čtenáři, aby si to domyslel po svém.

Já jsem s knihou byla zkrátka moc spokojená. Sára na mě sice asi zapůsobila o něco silněji, ale i Noci běsů můžu s čistým svědomím doporučit dál. A jako už teď se těším, co dalšího autorka napíše. Třeba k té slovanské mytologii by se mohla ještě vrátit.

2 08.11.2020

Navždycky je popsané jako "feel-good romance ze střední" - a to je přesně to, co od té knihy dostanete. Zkrátka poměrně milé čtení, které vám dovolí si u toho hezky odpočinout, možná nad tím občas zakroutíte očima, ale stejně se budete u některých scén přiblble culit. Ale ona si ta kniha ani na nic jiného nehraje. Půjdete-li do toho s čistým štítem a s tím, že vás podobně lehké románky baví, asi nevidím důvod, proč byste po přečtení měli být vyloženě zklamaní.
Nicméně! Je fakt, že žádná objevnost se tu nekoná. Naopak si myslím, že u spousty situací si řeknete "jo, tohle jsem už někde viděla..." - ale zase jsem nikdy nedokázala popsat kde přesně, takže nebojte, žádné plagiátorství se tu nekoná. A i když těch klišé je tu hromada, autorka to zvládla navléknout tak, že to vlastně funguje.
Pro mě osobně ten největší problém, který tu kniha pasuje na tříhvězdičkové čtení, je v jejím tempu. Ono se to tak táááhne. U podobných contemporary jsem zvyklá na plynulejší čtení. Když jsem přemýšlela, čím to asi je, zjistila jsem, že za to vlastně může Mei. Ona nad vším až příliš přemýšlí, takže dost textu tvoří její analýzy a nerozhodnost. Stejně tak mi přišlo, že přímá řeč by tu mohla být ve větší míře. To sice částečně nahrazuje chat, ale osobně mi to úplně nestačilo.
Každopádně škoda, že se tu nestřídají pohledy vyprávění, bonusovou kapitolu vypráví někdo jiný a hned tu máte svižnější tempo.
Ale zase všechny palce nahoru za ty popkulturní hlášky, to bylo boží, jak je autorka zvládla do textu zakomponovat.
Zkrátka vezmu-li to kolem a kolem, ta knížka není špatná. Ale stejně tak v tomhle žánru najdete lepší čtení. Ovšem podobných původně českých knih moc nemáme, tak ji zkuste, pokud se vám chce.

2 09.10.2020

Ve spolupráci s Albatros Media.

Kudy ke hvězdám není první kniha, kterou bych od autorky četla. Před rokem jsem četla jeden z jejích románů pro dospělé, který se mi líbil, a jehož předností byl hlavně styl psaní a hlavní postavy.
Což byl přesně případ i této YA contemporary. Ta knížka je neskutečně čtivá, dialogy postav krásně odsýpají a jsou plné humoru. Ze začátku mi teda ty rozhovory zněly nepřirozeně a kýčovitě, ovšem pak se ke slovu dostal Lennon a to už byla jiná.
A právě dvojice Zorie a Lennona je to, co tu knihu táhne. Autorka se rozhodla romanci postavit v duchu "nepřátelé, co se zamilují" a to se jí vyvedlo na jedničku. To jejich vzájemné pošťuchování mě fakt bavilo, navíc se ti dva krásně doplňují.
A Zorie je tak reálná postava, tak mile nedokonalá. Dost jsem si ji oblíbila.
Plus mě nadchlo, že autorka tak otevřeně a v pozitivním duchu píše o sexu - je to zodpovědnost, ale i potěšení. A líbilo se mi, že o tom hlavní hrdinka komunikovala s rodiči.
Došlo i na nějaké to rodinné drama. A zrovna v tomhle pojetí jsem to asi viděla poprvé, tak proč by ne.
Stejně tak se mi líbilo zapojení té aktivity kempování. S tím ale bohužel souvisí i má největší výtka - trvá celou polovinu knihy, než se dostaneme k té avizované ztrátě v divočině. A ta první půlka... Je docela nudná. Až v té druhé půlce nabere příběh nějaké tempo. Bohužel.
Každopádně jestli máte rádi sladké romance, zkuste i tohle. Ono je to i něco víc než jen sladké. Sice mám v tomhle žánru větší favority, ale i tohle bylo fajn.

2 31.08.2020

Ve spolupráci s Albatros Media.

Na úvod musím říct, že je Holubice a had neskutečně čtivá kniha, to uznávám. Je to i místy vtipné a přestože je to poměrně dlouhé (z mého pohledu zbytečně), přečetla jsem ji raz dva.
Četla jsem stížnosti na to, jak sprosté to je. Jako na YA je to netypické a občas mi to v dané situaci také nesedlo, ale jinak - proč by ne? Lou nebyla žádná slečinka z vyšší společnosti, tak proč by nemohla klít?
Co naopak vadilo mně, bylo to, že ta kniha občas obsahuje příliš moderní vyjadřování. Má to být rádoby středověk, pokud se nepletu. Jen tady nevím, do jaké míry za to může překlad, jestli to takhle v originále opravdu je též.

Každopádně je pravda, že ten rádoby středověk pouze odhaduji, protože ten worldbuilding tady je značně odfláknutý. Že se jedná o pseudo-Francii poznáte jen z toho, že autorka náhodně používá francouzská slovíčka. A ty pojmy ve stylu "přeložím to do francouzštiny", to je vyloženě lenost. Ten nápad s kouzlením bílých dam, kdy pro magii musíte něco obětovat, není špatný, ale měla jsem pocit, že málo rozvedený.

Ta zápletka byla ok. Osobně mi teda přijde, že ten spor církve a magie mohla autorka podat lépe, jakoby mrazivěji, ale dejme tomu. Docela mě mrzelo, že se půlku knihy nic moc neděje... a pak začne autorka až moc spěchat. A i když to nebylo vymyšlené špatně, prakticky všechno jsem odhadla. A nesedlo mi, jak se příhodně ukázalo, že ten a ten je spojený s tím a tímhle, takže jsou všichni speciální.

Z postav je královna Lou. Autorka do její tvorby vložila tolik energie, až mi přišlo, že na Reida jí toho moc nezbylo. Což je škoda, protože v této situaci měl Reid zažít obrovské dilema, projít velkou změnou, autorka v tomhle mohla jít hezky do hloubky, ale na úkor Lou to neudělala.
Ten jejich vztah mě ze začátku i bavil. Vadilo mi ale to, že ho autorka z roviny hate do roviny love převedla příliš brzo, nebylo to uvěřitelné.
Ovšem cením si přátelství Lou a Coco.

Takže jsem ve finále dostala poměrně fajn knížku, ale ani zdaleka mě uchvátila tolik, jak jsem po vší té chvále čekala.

2 17.05.2020