Kroana3 komentáře u knih
Dokonalý případ toho, jak mizerná redakční práce zprasí dobrý překlad u výborné knihy. Příběh je super, hrdina je zajímavý, občas sprostý jak dlaždič... Ale díky větám typu "U plesnivého šulinu!" si ho dost pravděpodobně neužijete tak, jak bylo zamýšleno. Tohle fakt mrzí, protože příběh Zrádného boha je super...
Ústřední trojice hrdinů, z nichž jeden je prakticky od začátku mrtvý, bezvadně funguje. Arkánum je správně nesympatické a samotný Galán celé roky úspěšně skrývá, co je doopravdy zač. Takže knihu určitě zkuste, ale pokud máte rádi češtinu, budete plakat. Pokud umíte anglicky, sáhněte po originálu.
Komu se líbily Legendy a latéčka, ten tenhle díl potřebuje. Orčice, která má víc vrstev než Tiramisu, krysice Ferna s nepochopením pro pořádek a "vůně" starého koberce a rozkošný gryfík Perkelt, který umí svůj názor vyjádřit velice jasně, obzvláště při podání voňavého pečiva nebo slaniny. Je to milé, je to pěkné, obsahuje tajemství a zlouna... a dokonce několik "vlhkých" knih a jejich autorku.
A vůbec, běžte si to přečíst
Stejně návykové jako první díl. Přečetla jsem ji během dvou hodin a nedala se odložit.
Potěšilo setkání s Němci :)
Luxusní záležitost. Je až s podivem, že tenhle počin nevydalo Cooboo. A upřímně řečeno, stokrát radši si znovu přečtu Asperfell, než jednu z těch generických YA, které do nás hustí CooBoo s Fragmentem posledních několik let.
Prvních 100 stran má relativně pomalý rozjezd, kde vás autorka zasvětí do života jednoho království, jež právě přišlo o panovníka. Díky dospívání hlavní hrdinky přechází tento úvod nenásilně do fantasy, jež se může směle srovnávat s Elantris od Sandersona. Pronásledování mágů, politika, špioni...
Hlavní hrdinka je sympatická, o svém životě vlastně skoro nic neví, a frustrace z toho, co všechno před ní její blízcí celý život skrývali vybublává na povrch vážně vtipnými epizodkami.
Zajímavé typy magie, krásně vysvětleno její fungování, spousta aktuálních témat, která ale nejsou vystrčená do popředí, aby se mluvilo jen o nich. Všechno krásně zapadá a funguje to.
Pokud máte rádi YA, je to povinnost. Pokud máte rádi fantasy, tak taky.
Absolutně skvělý díl s perfektní zápletkou. Coby člověk z křesťanské rodiny jsem místy měla husinu, protože takovéhle fanatiky opravdu není problém potkat. Jen si vzpomeňte na nedávné pálení komiksů s Asterixem...
Je to milé, je to vřelé, je to laskavé a příjemné, jako vůně s láskou připraveného šálku kávy.
Viv byla moc sympatická, což se dá říct o většině postav. Dokonce i Madrigal se mi zamlouvá více, než bych od hlavy vyděračského syndikátu čekala. Víc psát nepotřebuju, v komentářích to už všechno řekli za mě. Přečtěte si to, nebudete litovat:)
(SPOILER) Zajímavý nápad, hodně čtivě napsané a části se stalkerem jsou vyloženě mrazivé... Ale konec mi přišel velmi nelogický
SPOILER!!!
Jako fakt byste stalkera nechali s jeho obětí? Za průhlednými dveřmi? Který psycholog by TOHLE dovolil?
Od Ostravských mystérií jsem moc nečekala a byla jsem velmi příjemně překvapená.
V podstatě se jedná o takový mix Četnických humoresek a Bandžuchových Čarotvorných služeb pro všechny, kdo mají rádi historické detektivky a nevadí jim povídky.
Postavy jsou napsané docela mile a uvěřitelně, v průběhu povídek se vyvíjejí, a co se týče záhad, od každého je tam něco. Nacistický mág, mstitel, vlkodlaci, vtělení božského Radegasta... Každá povídka je trochu jiná a než se nadějete, knížka je přečtená. Pokud autor znovu zabrousí do fantastiky, ráda si koupím i další jeho knihy:)
Mahanovi konečně přestalo všechno vycházet a kardinálně s ním vyjebali. Barliona se začíná podobat nejen Wowku, ale i Lineage a začínám si všímat prvků z dalších her... Autor toho očividně nahrál dost, takže je to celé krásně uvěřitelné. A jako obvykle to končí tak, že potřebuji další díl
Nejedná se o horor, jak by název mohl naznačovat, ale o sbírku mysteriózních povídek z konce první republiky. Všechny jsou zajímavé, svým způsobem milé a náležitě uzavřené. A líbilo se mi, že v posledním příběhu ulovil netopýřího varana šikovný beauceron. Všechny příběhy mají něco do sebe, a pokud jste četli třeba Ostravská mystéria nebo Ve službách republiky, vřele můžu doporučit i tuhle knížku.
Jakožto fanynka českých autorů a první republiky, nebo obecně naší historie, dávám hvězdiček pět, objektivně by se patřily asi čtyři:)
Gizd? Papu! Papuuuu!
Takhle mluví prosím pěkně zombíci.
Kolaborant je zrádce, nukleární hovado, béčkovaté béčko a s několika vtipnými hláškami k tomu. V knize se vyskytují trapné hlody, hloupé vtipy, robotická zvířátka, emzáci, spiknutí, klišé, spousta zbraní a krve a vystřelených nábojnic.
A světe div se, ono mě to fakt bavilo.
Vlčí píseň je úplně jiná, než ostatní Kluneho knihy.
Není to feel good fantasy, homosexuální vztah není jen načrtnutý, ale vyskytují se tam i dost explicitní scény, a krom toho se připravte na dost šílené věci včetně ztráty oblíbených postav.
Pokud vám ale nic z toho nevadí, užijete si úžasný vlkodlačí příběh o klukovi, který měl hodně těžký začátek života, a chlapci, kterému bylo ublíženo natolik, že nedokázal ani promluvit, dokud nepotkal toho jednoho výjimečného. Vlci jsou oddaná, něžná a inteligentní stvoření, mají silné vazby ve smečce a přemýšlí trochu jinak než my. A když jsem četla láskasynbratr je tady, je s námi... Ráda bych si myslela, že jsem to viděla v podobných obrazech jako oni.
Krásná pohádka o klukovi, který nerad četl, a psovi, který si zase s nadšením nechával předčítat. Je to jen kratičké, tak akorát pro přečtení dítěti. A navíc s krásnými obrázky. Geniální způsob, jak děti navnadit na fantasy horory a strýčka Lovecrafta <3
Milé, odpočinkové... To je všechno pravda, ale zároveň jeden z nejkrásnějších příběhů, který jsem četla v poslední době. Kde měl sirotčinec slečny Peregrinové hrůzu a smutek, tady bují vtipy, radost a snaha pochopit. Jistěže autor maličko přehání, když městskou šeď zdůrazňuje neustálým deštěm a do práce nezařadí jedinou kladnou postavu, kdežto ostrov je pořád zalitý sluncem a plný barev... Ale co si budeme povídat, když jsme tam, kde chceme být, svět vypadá zalitý barvami úplně vždycky, i kdyby bylo osm večer a z nebe padaly trakaře.
Svět Lovců miluju, ale bylo dost vidět, že tyhle povídky prostě nepsal Larry. Nejlepší byla pochopitelně od něj, od Ringa a Butchera taky dobrý, ale ten zbytek do světa Lovců podle mého prostě úplně nezapadl. V jednom případě autor dokonce použil vlastní postavu a jednoduše ji začlenil do reality, ve které figurují Lovci a UPKM. Není to ono:(
Nádherný příběh o pražských čarodějkách a strašidlech, o mluvících domovních znameních a kamarádství několika holek. Připomnělo mi to oblíbenou Bukukurunu z mého dětství a jsem moc ráda, že knížka vyšla s ilustracemi od Strigy, protože se k ní vážně hodí.
Výborný návrat do světa Kladiva na čaroděje. Některé kousky boží, jiné dobré... Ale všechny mě něčím zaujaly. Hostující povídka vítěze soutěže Napiš si své Kladivo patří dle mého k nejlepším... A u koled ze závěreční povídky jsem slzela smíchy. Díky!
Bezva zakončení série. Cesta Spensy a jejích přátel mě bavila, rozuzlení příběhu Pátračů taky a pobavilo mě, jak dopadl Chet. Nejoblíbenější postavou ovšem zůstala Hrůzoslimačka, jejíž žvatlání bylo jednoduše boží
Možná už trošku přehláškované, ale stále vtipné.
Dokončení předchozí části.
Není to ten typický božský Sanderson, ale pořád je naprosto geniální.
Jakože... v kolika dětských knihách má nesmyslné žbleptání svůj význam? A zakopnutí je forma sebeobrany? V kolika dětských knihách potkáte zdvořilé dinosaury, jak si v knihovně čtou knížku? Je to skvělé! A při čtení se pořádně nasmějete:)