Kryštofka komentáře u knih
Nějak si mě kameny i tahle kniha našly. Postupně rozšiřuji svoji sbírku a baví mě si o kamenech číst, což mi tahle knížka umožňuje měrou vrchovatou.
Není špatné připomínat si co a jak a kniha taky není špatná. Jen kdyby se všichni ti autoři netvářili jako vynálezci feng-šuej. Přitom je to jak přes kopírák a to byl do češtiny přeložen jen zlomek.
Osvědčený a sympatický způsob, jak se vyrovnat s dospíváním a křivdami páchanými školou i rodiči na nebohých dětech. Viděla jsem i divadelní zpracování, moc povedené. Obzvláště když se hraje na kulturáku v Hodoníně. A Čertíková byla mnohem děsivější a týrala nebohé děti, i když už se režim dávno změnil. Hrozně jsem se jí bála. A to jsem byla její kolegyně!!!!!
To jsem fakt jediná, kdo to tu četl?!!! Vynikající, přečtěte si.
Díky za takové osvícené panovníky a lidi, kteří o nich píší.
No jo, bojujeme s tím všichni. Věci, věci, věci....
Je užitečné číst o zdraví a posouvat se, i kdyby to bylo jen o pár milimetrů.
Hezký obal, poutavý začátek, ale konec jako by psal jiný člověk. Upadlo to do plytké, kýčovité a těžce uvěřitelné červené knihovny. Jako čtivá pohádka v netradičních kulisách dobré, ale nic víc.
Překombinované, propojenost postav a příběhů daleko za hranicí uvěřitelnosti. Motivy, na které jsem už narazila jinde. Jako oddychové čtení OK. Obdiv za schopnost dotáhnout věc do konce - napsat a vydat knihu.
Nad osobností Alice žasnu a tak krásného člověka je radost potkat aspoň v knize. Je opravdu inspirativní. Škoda, že takoví lidé byli z naší země vystrnaděni a nemohli se nám stát morálními vzory.
Překrásná kniha s vnitřním kouzlem. Hravá a poetická a tajemná a vracející nás do dětského světa fantazie, kdy jsme sice všemu až tak nerozuměli, ale mnohé si dokázali podivuhodně vysnít.
Je to velmi otevřená kniha, v tom z velké části tkví její přitažlivost, protože v každém z nás je kousek zvědavce, kterého baví nahlížet do cizích obyváků a ložnic. Přesto si myslím, že výjimečnost hlavní hrdinky spočívala hlavně v jejím pro socialistické Československo netypickém rodinném zázemí, atraktivním vzhledu a promiskuitním chování, což mile upřímně líčí v první části. Jinakost ji činila zajímavou. Umělecké prostředí Prahy, jehož byla dekorativním doplňkem, opustila. V Německu už byla jen sama za sebe a její výjimečnost pohasla. Zhasla. A ta urputná snaha ukázat, že autorka není hloupá, je taky na škodu.
Předchozí díl Andělin popel opravdu miluji, pokračování Andělina země už pro mě stejné kouzlo nemá. Ale nelituji, že jsem si knihu přečetla.
Asi že jsem tentokrát (na rozdíl od prvního dílu) bojovala s bacilem, potila se a pila čaj, knížka mi nabídla přesně to, co jsem potřebovala. Nenáročný lehce plynoucí relax.
Bylo by co kritizovat, ale nějak se mně nechce. Snad proto, že žiju v Hodoníně, moje mládí je spjaté s Buchlovem a kulisy příběhu jsou mně blízké. Autorka vycházela z historických faktů a napsala čtivý a poučný příběh s morálním přesahem. Jak z knihovny mojí babičky. Ovšem vydání je amatérské a chtělo by to vyladit. Ale cítím za tím autorčinu poctivou práci a snahu přiblížit nám pravdivě historii našeho kraje na základě dochovaných dokumentů.