Kryštofka komentáře u knih
Vynikající čtenářský zážitek. Autor rozehrává jednotlivé příběhy s lehkostí a citem. Všechno se sice točí kolem hokeje, ale mnohem víc je to o obecných principech fungování lidské společnosti, o vztazích. Při čtení člověk soucítí s postavami. Chytře vystavěný příběh, jehož závěr dobře vystihuje současný svět. Další díly si určitě přečtu.
Krátký, ale výživný úsek našich dějin očima bystré pozorovatelky - tenkrát holčičky a přímé účastnice, v době psaní knihy zralé ženy, která měla navíc k dispozici písemné podklady svého otce - diplomata. Kouzlo knihy spočívá v osobním propojení s dějinnými událostmi, ve vypravěčském talentu této vzdělané a mimořádně schopné ženy a ve smyslu pro humor, který byl tím správným kořením.
Dokonalé. Není to mnohozvučná symfonie, ale slyším zaznít jeden tón. Pak další. A další. Jasný, silný, pochopitelný. Velký čtenářský zážitek.
Viděla jsem skvělé divadelní představení (naživo a pak i několikrát ze záznamu) s Bárou Hrzánovou a Radkem Holubem. To byl koncert!!! A při čtení mi ten příběh znovu rozehráli.
Obsahuje spoilery.
Přečetla jsem se zájmem. Ostrov Hydra a pestrá směsice dobrodruhů a umělců, kterým chudý řecký ostrov umožňuje žít a tvořit. Prostý život, slunce, moře. Pospolitost. To mě bavilo.
Marianne a její manipulativní manžel - ty pozdější dopisy, které jí občas poslal, byly děsivé. Psychopatické.
Pak jeden krásný podzim s Cohenem na ostrově. A něco, co mi hlava opravdu nebere. Poslala svého šestiměsíčního synka letadlem s cizími lidmi svojí matce do Norska, aby se s ní nemusel trmácet autem, a vyrazila za ním až po třech měsících? Dobře, po třech měsících s Cohenem. Ale stejně...
Vztah s Cohenem trval pár let, střídavě spolu byli a nebyli, a definitivně se rozplynul, když Cohen úspěšně rozjel svoji hudební kariéru. Životní lásku si představuji trošku jinak, i když chápu, že spolu prožili hezké chvíle (viz podtitulek na knize).
Trošku překvapující byl překlad knihy (vydané v norštině) z anglického překladu.
PS: Kniha proměn! A ten Řek byl nejspíš Dimitris a ne Jimmy :-)
Hlavní devizou této knihy je silné téma. Občanská válka v Řecku, která vyústila útěkem početné části obyvatelstva do zemí bývalého socialistického bloku, zavede naše malé osamocené hrdinky až do Československa.
Informace, které jsem se o životě řecké komunity u nás dozvěděla, byly velmi zajímavé. Ačkoli autorka vytvořila fiktivní příběh, opírala se o zážitky skutečných řeckých uprchlíků, které zaznamenala v rámci projektu Paměť národa.
Mínusem pro mě byl jednoduchý vypravěčský styl a spíše zkratkovité převyprávění pohnutých příběhů.
Nahlédnutí zevnitř do života jedné afgánské rodiny. Postavení žen v rodině i společnosti je v tomto koutě světa děsivé, rozhodování o jejich životech a budoucnosti je v rukách jejich příbuzných, pravidla jak ze středověku a znelíbit se je tak snadné. Jestliže toto byl život v rodině vzdělance, jak to pak vypadá jinde?
To tedy byla slátanina, kterou překlad ještě umocnil. Jen namátkou - veranda hradu?
Těch rozličných nelogičností a nesmyslů na mě bylo moc. Přitom daný žánr respektuji a dobrou romantickou knihu si umím vychutnat.
Příliš mnoho slov - užvaněné, vnitřní monology postav nepřesvědčivé (Luna nejlepší). Nemelodický jazyk. Hrne se to, hrne. Občas záblesk niternosti, občas zajímavý nápad.
Když už jsem si po několikáté řekla, že opravdu nemusím číst všechno, knihu jsem odložila a nedočetla. Proto ji ani nehodnotím.
Povedené a inspirující k zamyšlení. Hluboké propojení s přírodou. Vztahy. Napínavé rozuzlení, které možná tušíme.
Jakuba Katalpa je pro mě jako zjevení na současné české spisovatelské scéně. Opět vynikající kniha s vysokou literární hodnotou.
Za mě je to taková příjemná červená knihovna v poměrně zajímavých kulisách, kdy se člověk i něco málo dozví z historie. K Tam, kde zpívají raci bych to vůbec nepřirovnávala. A cílit na čtenáře podobnou obálkou se mi nelíbí ani trochu.
Rychlý a logicky členěný náhled na téma šikany. Odpověď na svoji otázku jsem sice nedostala, ale i tak hodnotím výborně.
Pohled na Marii Terezii jako na matku měl svoje kouzlo. Přestože jsem měla místy problém se v dětech orientovat. Překvapila mě míra lásky, kterou oba rodiče dětem projevovali. Komunikace, třebaže často písemná. A racionální vyhodnocování dobrých i špatných vlastností. Marie Terezie zvládala spoustu rolí a získala jsem pocit, že se snažila, co mohla.
Spíše literatura faktu podaná čtenářům velmi přijatelnou formou.
Podobné knihy zprácovávající zamlčovaná témata naší historie mají velký smysl.
Obdivuji Kingův otevřený styl psaní. Jako by to bylo jen pro mě, jako by se svěřoval jen mně. Jeho dětství je nejspíš klíčem k mimořádné citlivosti. Považuji ho za skvělého vypravěče, nicméně temnota obsažená v jeho knihách mě děsí natolik, že většinu z nich nedokážu přečíst.
Tahle ale byla přesně pro mě.
Nejsem žádný expert na geografii, takže pro mě byla kniha příjemným rozšířením obzorů. Nejvíc mě zaujala Afrika. A překvapilo Rusko a velmi přesné postřehy o něm. Jako by kniha nebyla napsána už před několika lety.
Příliš mnoho slov, ale z hlediska tématu dech inspirativní. Příjemný vzhled knihy.
Vtipné, o to nic. Autor má svérazný humor a vzácné rozhovory s ním jsou opravdu zábavné. Jen se nám až moc ztotožnil s Marií. Už je to autor se všemi svými zkušenostmi a zážitky, které za život nasbíral, kdo ústy Marie promlouvá.
Vynikající!!! Jediná chyba, kterou jsem udělala, byla, že jsem si dychtivě pustila minisérii. Vzápětí po dočtení knihy. Když jsem byla v totálním čtenářském nadšení. Místo abych si vychutnávala ten skvělý pocit. Filmové zpracování bídné, ztratilo se kouzlo knihy.