Kryštofka
komentáře u knih
Dědeček Oge: Umění sibiřského šamana
Pavlína Brzáková
Poutavé vyprávění prodchnuté mystickými zážitky. Konec starého světa tradic, života v souladu s přírodou a v pospolitosti, který nahradila beznadějná práznota v alkoholovém oparu. Literárně zdařilé dílko.
Jak nakrmit diktátora
Witold Szabłowski
Jak nahlédnout na diktátory z jiné perspektivy. Jejich vztah k jídlu a ke kuchařům o nich hodně vypověděl. Stejně tak jako vztah jejich kuchařů k nim. Skvělý nápad. A pro mě i lekce z historie.
Moudrost zenových mistrů
Timothy Freke
Kniha, kterou jsem kdysi dostala a ke které se ráda vracím, když je nálada.
Svět podle Garpa
John Irving
Zajímavé je, že s věkem moje okouzlení knihou klesá. V osmnácti jsem byla bezmezně nadšená, teď je toho všeho na mě nějak moc. Nejvíc se mi líbí úvod knihy aneb jak Jenny ke Garpovi přišla. To je tak krásně faktické a racionální a absurdní a vyšinuté, že pro mě kniha stále zůstává v kategorii oblíbené. S méně oblíbenými částmi.
Srdce Evropy
Pavla Horáková
Tahle kniha mě hodně oslovila, pocházím z Veselí a těšilo mě doplňovat si znalosti. Deníkové záznamy babičky mě bavily nejvíc, těžký a poctivý život. Informace o Vídni, životě Moraváků ve Vídni i doma na Moravě a popisy historických událostí a osobností pro mě byly vesměs poutavé, nebavila mě plochá a podivně sterilní současná dějová linka.
Hornické vdovy
Kamila Hladká
Měla jsem rozporuplné pocity. Privilegovaná vrstva. Často nefunkční rodinné vztahy. Práce v drsných podmínkách blízko smrti. A pokud přišla, pak tragédie pro ženy, děti, rodiče i kamarády. A navrch často soudy - nedodržení BOZP.
Nedělňátko aneb S Cimrmanem v zádech
Miloň Čepelka
Tady se dobře sešli tazatel a tázaný. První se umí ptát a rozhovor směřovat, druhý má díky naplněnému životu o čem povídat, což činí mile, vtipně a upřímně.
Tyhle fragmenty
Bianca Bellová
Přestože příběhy mojí myslí jen propluly a neusadily se natrvalo, dojem byl veskrze potitivní. V každé povídce bylo to potřebné “cosi”.
Vejce a já
Betty MacDonald
Zas po letech zpět do bezpečných a milých vod humoru Betty MacDonald. Její knihy jsou dobrý lék na nemoci a splíny. Jen jsem si uvědomila, jak se svět proměnil. Snad nenastoupí cenzura. Její popis života indiánů je přímý a drsný a dnes by za něj nejspíš skončila na pranýři.
Paměti mého pradědečka
Adalbert Stifter
Takové barvité popisy, kdy krajina živě vystupuje před našima očima, miluji. Nádherný jazyk. Oddanost pacientům daleko za hranicí vlastního pohodlí. Vhled do časů minulých a míst vzdálených.
Ze mě : cesta Blázna a vnitřní svět Jaroslava Duška
Pavlína Brzáková
Bavilo mě to. Pavlína Brzáková krásně učesala divoce vlající hřívu myšlenek Jaroslava Duška. A že jich bylo. Některé strunu rozezněly, některé tiše propluly kolem.
Prameny živé vody
Miloš Kočka
Tak to bylo opravdu krásné počtení. Silný příběh, dobře vykreslené postavy, překrásné vyznání horám i vodě. Inspirativní. A zároveň lidské a pokorné. Pořád cosi hledáme a zdá se, že už to pan Priessnitz dávno objevil, jen ho následovat. Velké pravdy jsou často jednoduché. Příroda, pohyb, čerstvý vzduch, otužování, zdravá strava, pospolitost a žádné špatné myšlenky.
Mimochodem
Woody Allen (p)
Absurdní humor komedií Woodyho Allena miluji. A v podobném duchu se nese i povídání o jeho životě. Aspoň zpočátku. Snad že vše vidíme Woodyho očima. Rozumím i jeho potřebě rozmotat trošku tu motanici Mia-houf dětí-Soon-Yi. Pro některé lidi s černobýlým viděním světa je prostě padouch bez možnosti vyjádřit se. Tak aspoň díky knize dostal tu příležitost.
Skok sem, skok tam
Miloň Čepelka
Přesně jak je psáno v názvu. Na povrch vyplouvají různé vzpomínky, vědomí konečnosti lidského života je přítomné. Síly ubývají, hlava se zaměstnává. A je nad čím se zamýšlet, život bohatý.
Kdo šije u Podolské?
Lucie Hlavinková
(SPOILER) Je dobré si hned v úvodu uvědomit, že bývalý salon paní Podolské není hlavním hrdinou přiíběhu, je kulisou. Kulisou pro příběhy lidí, kteří po vítězství pracujícího lidu přijali různé role.
Oceňuji podbarvení dobovými říkankami, které byly s odstupem času pro mnohé autory jistě noční můrou.
Autorka dokázala pracovat s detaily, postavy si nesly punc uvěřitelnosti.
Listopád
Alena Mornštajnová
Z celé knihy se mi nejvíc líbil název. Hezká slovní hříčka. A pak dobré téma coby kdyby.
Bohužel žádná literární magie se nekonala, žádné okouzlení či vtažení do příběhu nenastalo. Žádné překvapení.
Jako bych se prokousávala návodem na použití jakéhosi výrobku. Přísně logicky, popisně a nudně.
Hana Benešová
Petr Zídek
Pro mě byl zajímavě zdokumentován vztah manželů Benešových. Časy překvapivě dlouhých odloučení zaznamenané v dopisech. Můžeme vytýkat jedno či druhé, ale slova určená milované osobě vypovídají hodně o vztahu a oddanosti.
A také mě zaujala praktičnost manželů, díky níž se hmotně zabezpečili. Jistě vycházela z touhy vymanit se z nuzných poměrů, z nichž vyšli.
Privilegované postavení po převratu mě hodně překvapilo.
Pianistka
Elfriede Jelinek
Mě si kniha nezískala. Cítím z toho labilitu, neupřímnost, touhu šokovat za každou cenu, nevěrohodnost. Volání o pozornost.