Kryštofka komentáře u knih
Mám velmi ráda autorčiny pravidelné příspěvky v jednom časopise. Jsou moudré a inspirativní. Bohužel tato knížka pro mě byla zklamáním a působila na mě velmi povrchně. Přesto jsem si jistá, že si své fanoušky najde.
U prvního dílu jsem navzdory pěti uděleným hvězdičkám postrádala literární zdobnost. Taková ta zastavení, kdy před sebou přestanete hrnout děj a něco ve vás zarezonuje.
Ve druhém díle jsem se dočkala, což mě moc potěšilo. Objevily se ale jiné problémy. Pokračování jsem četla až po roce a zorientovat se v propletenci osob nebylo jednoduché. Moc by pomohl přehledný rodokmen se stručnou charakteristikou postav.
V závěru jsem bohužel měla pocit, že autorce došel dech a poměrně rychle postavy uzavřela.
Knihovna vyřazovala knihy, tahle se naštěstí dostala do správných rukou. Intuitivně jsem po ní sáhla a nelituji.
Vyhovovalo mi pomalé tempo vyprávění, kdy se zdánlivě téměř nic nedělo, ale velmi dobře jsem chápala všechny silné emoce, které nevlezle probublávaly.
Lež jak věž za účelem komerčního úspěchu a výdělku.
Už od začátku mně některé věci neseděly. A tak jsem si o autorce přečetla několik článků a také dlouhý rozbor všech nesmyslů, které v knize jsou. Též o výpravě aboridžinců do Ameriky.
Autorka byla jen krůček od pohádkového zbohatnutí, hollywoodský trhák byl na spadnutí...
Pokud někdo píše o velkých pravdách a sám je lhář, nemůžu ho brát vážně.
PS: V Austrálii si vysloužila pohrdání.
Wim Hofův přístup k životu je obdivuhodný a inspirativní. Učí nás otevírat vnitřní zdroje energie a probouzí zdraví. Je přesvědčivý, protože žije přesně tak, jak káže.
Tragický je překlad knihy. Když čtu a forma odvádí moje myšlenky od obsahu, něco je špatně. Když čtu věty, které nedávají smysl, slova, která nezapadají do vět, opravdu trpím. Překladatelství je profese, překládat opravdu nemůže každý.
Knihu beru jako zajímavý podnět k zamyšlení, ale rozhodně jsem v sobě nadnesené téma ještě neuzavřela.
Hlavně si říkám, že člověk by měl mít v rovnováze všechny "jazyky lásky", ať už se jedná o partnera, děti, blízké...
Troška péče, troška pozornosti, občas pomazlit a občas obdarovat a hlavně nejenom si myslet, ale taky druhým říkat, co pro nás znamenají. Jeden "jazyk lásky" by byl zoufale málo.
Úvodní část Nám, nám narodil se je brilantní. Ty obraty, ironie, sebeironie, hra se slovy, to je koncert. Ale bylo třeba něco přidat, aby kniha získala dostatečný objem. A za mě už jsme šli s laťkou níž a trochu jinam.
Přesto obdivuji jiskrný a svižný styl této temperamentní herečky.
Kniha je čtivá a drží pohromadě. Místy je vtipná i hravá.
Ale celkově na mě působí dost prostoduše. Infantilní popisování sexuálních prožitků a zážitků a vulgární výrazy také nejsou můj šálek kávy. Ani dámské opilecké dýchánky.
Trochu zbytečné vytrhávání vět ze souvislostí, větší smysl mi dává podtrhat si věty v rámci originálu.
Poctivě a systematicky zpracovaná kniha o matematice. Překlad až na nějaké drobnosti kvalitní. Dobrý přehled pro ty, co už o matematice něco málo vědí a chtějí se dozvědět trochu víc, případně si jednotlivé matematické objevy usadit na časové ose. Odborníci by měli sáhnout po odborných knihách, ti cílová skupina nejsou.
Deset hvězdiček málo. Královsky jsem se bavila. Nechápu, jak se dá laťka vtipnosti udržet tak vysoko na 466 stranách. Tolik slovních hříček a hravosti!!! Ještě než jsem dočetla, věděla jsem, že si dám knížku ještě jednou.
Asi je to i pro Blanku dobrá terapie.
Kniha je zpracována dobře, jen pro mě jako laika je tam příliš mnoho jmen. Takže jsem nebyla často v obraze :-)
Tak jako si každý z nás z bonboniéry vybere bonbón podle své chuti, různé čtenáře zaujmou v této sbírce různé povídky. Já jsem začala povídkou Ema má babičku a celkem se mi líbila. Včetně receptu, už jsem koupila řepu. Vlastně i každá z dalších povídek žen-autorek se mi trošku líbila, ale něco mi chybělo. Asi jako sboristky, které sice pěkně zpívají, všechny moc pěkně stejně, ale chybí tam ten charakteristický hlas, který si s nikým nespletete. Hlas, který vystoupí z řady.
Prázdninová črta Miloše Urbana mě pobavila, přesně vystihla ten kraj, kam o prázdninách občas zavítáme a kde jsem vyvdala svérázné a svéhlavé příbuzné.
Epstein u mě bohužel propadl, chaos v úvodu a otázka v závěru: Co tím chtěl autor říct?
Po zhruba padesáti stranách jsem chtěla knihu odložit, rozčiloval mě překlad, věci, které nedávaly smysl. Prostě to drhlo. Pak se to nějak zlomilo. Ubylo jazykových škobrtnutí, která mě odváděla od děje.
Příběh je to velice silný. Obzvláště mě dostala despotická víra v rukou psychicky nemocného člověka, který může terorizovat své okolí a zaobalovat to do bohulibé činnosti. Místy jsem měla pocit, že nějak škodolibě chce ty svoje vlastní děti zabít.
Víc už psát nebudu, v okamžiku, kdy mě příběh vtáhl, jsem knihu neodložila, dokud jsem ji nedočetla.
Ale s kokakolou se smiřuji těžce, přestože tento tvar posvětili akademici.
Chutná jednohubka. Už se mi sbíhají sliny na další :-)
V posledních týdnech jsem každý den začínala šálkem čaje a pár příběhy z této knihy. A byl to příjemný a skutečně nostalgický začátek dne. Čtení o proměnách města, kde žiji, mě uchvátilo. Kniha není psána formou nekonečného nezáživného textu. Abecedně seřazená hesla, krátké povídání a fotografie. Místa, která zmizela, místa, která se proměnila, příběhy lidí a k tomu spousta historických fotografií, které autor dokázal shromáždit. A pro porovnání i fotografie z dob nedávných. Vynikající.
Prazvláštní lehce vtipný závan minula.
Rozhodně to ale není kniha nadčasová, která by oslovovala generace čtenářů. Téhle knize nejspíš porozumí je lidé, kteří tu dobu zažili. Ale možná se mýlím.
Toto je hodnocení celé trilogie, kterou jsem přečetla jedním dechem:
(Obrazně samozřejmě.)
Znáte to, když přečtete knihu a hned běžíte do knihovny pro další díl? A on tam je?!!! A tak opět čtete a čtete a jste na konci druhého dílu?
A teď bych jen mohla napsat repete. Ale pro jistotu:
Znáte to, když přečtete knihu a hned běžíte do knihovny pro další díl? A on tam je?!!! A tak opět čtete a čtete a jste na konci třetího dílu?
Nádherně jsem si celou trilogii užila, poklidné tempo prvního dílu s mnoha detaily z běžného života před první světovou válkou, osudy jednotlivých postav, štěstí i neštěstí, proměny. Docela jsem byla ráda, že se autorka v třetím díle útrap během druhé světové války dotkla jen lehce a zaměřila se na život v poválečném období, protože o tom se zas tak často nepíše.
Skvělé čtení.
Toto je hodnocení celé trilogie, kterou jsem přečetla jedním dechem:
(Obrazně samozřejmě.)
Znáte to, když přečtete knihu a hned běžíte do knihovny pro další díl? A on tam je?!!! A tak opět čtete a čtete a jste na konci druhého dílu?
A teď bych jen mohla napsat repete. Ale pro jistotu:
Znáte to, když přečtete knihu a hned běžíte do knihovny pro další díl? A on tam je?!!! A tak opět čtete a čtete a jste na konci třetího dílu?
Nádherně jsem si celou trilogii užila, poklidné tempo prvního dílu s mnoha detaily z běžného života před první světovou válkou, osudy jednotlivých postav, štěstí i neštěstí, proměny. Docela jsem byla ráda, že se autorka v třetím díle útrap během druhé světové války dotkla jen lehce a zaměřila se na život v poválečném období, protože o tom se zas tak často nepíše.
Skvělé čtení.