Kryštofka komentáře u knih

Precizní provedení. V dnešní lajdácké době jsem nadšená z dílka, které tak dbá i na formu.
Nejvíc mě bavil rozhovor Servírka+RF+DJ. Což tedy rozhodně není nejlepší česká báseň...
Mojí nejlepší je tato:

V zahradě zdivočelé
Obklopené starým lesem
Měl jsem strach
Že vyruší mne hlídač

A opravdu
Na prahu
Dřevěného domku s probořenou střechou
Ležely jeho kosti
(autor Pavel Kotrla)

Ta mně přijde dokonalá. Rytmus, úspornost, myšlenka.
Pepina na WC mě pobavila. Poskytla odlehčení.
Pár básní jsem přečetla se zájmem.
A dost mě jich nezaujalo. Někdy jsem měla pocit, že jsou to takové objemné slovní výlevy, které bych poezií snad ani nenazvala.
Ale chápu, že každý si najde to svoje, s čím jeho duše zarezonuje.
Autorům přeji, aby jednou narazili na zlatou básnickou žílu, zaslouží si to.

15 12.05.2020

O co nenápadnější brožurka, o to skvělejší svým obsahem.
Autorka mě učila na VŠ z tělocviku. Program jsem odcvičila před lety několikrát, nejčastěji ve zkouškovém období, kdy se člověk hrbil nad učebnicemi. Je výborně promyšlený a mně vyloženě sedne. Vytvořila jsem si díky němu i dobré cvičební návyky.
Teď jsem se k němu zase vrátila a oceňuji ho snad ještě víc.

12 12.05.2020

Knížky Petra Síse miluji. Jsou kouzelné a osobité. Hravé. Překrásné ilustrace. Nejraději bych byla autorem, popustila uzdu fantazii a také malovala a kreslila...
Ještě o stupínek výš než Ptačí sněm u mě stojí Příběh červené krabičky a Strom života.

15 07.05.2020

Tuhle knihu jsem dostala před lety jako dárek z cest. V angličtině. Na přečtení čekala dlouho a málem jsem ji odložila. Po prvních deseti stránkách jsem si říkala, že něco tak pitomého prošpikovaného sprostými slovy nejtěžšího kalibru nemám zapotřebí.
Změnila jsem přístup a četla to s cílem procvičit se v jazyce. A že jsem se naučila slovíčka! Nejvíc mě zajímalo, jak to přeložili do češtiny. Poslechla jsem kousek audioknihy. A klobouk dolů. Překladatelka jazyk pěkně zkultivovala.
Místy jsem se nakonec i zasmála, místy mě snaha autorky být vtipná připadala až urputná, místy jsem byla zhnusená.
Ale jsem si jistá, že kniha si najde spoustu nadšených čtenářek a na její přečtení padne nejedna láhev vína...

11 06.05.2020

Výborné zpracování stěží uvěřitelného životního příběhu sester Machatových. Tak naplněný život se podaří prožít málokomu.
Rozčlenění do logických kapitol, spousta obrazového materiálu, také osobní a živé příspěvky a vzpomínky hlavních hrdinek.
Jen mi hlava nebere, že jsem o nich nikdy předtím neslyšela...

10 27.04.2020

O Haně Podolské jsem vždycky slýchala v souvislosti s prvorepublikovou módou a mými oblíbenými černobílými filmy. Pak jsem jednou četla poměrně obsáhlý článek v časopise o jejím životě a říkala jsem si, že by si její životní příběh zasloužil románové zpracování.
Bohužel ne takové, jako v případě této knihy. Když vynecháme všechny vložené fotografie dokumentů, už z tak útlé knížky mnoho textu nezbude. Naopak fotografie mapující život hlavní hrdinky i její rodiny by byly vítaným zpestřením. Přilepený "příběh" Viktora je jakousi nekompaktní nadstavbou. A ten Bruce Lee v úvodu???

12 27.04.2020

Pozoruhodná osobnost. Není to jen tak obyčejný rozhovor. Je to také lekce z historie. Živá a poutavá lekce pro mě jak stvořená - mým slabým místem jsou jen povrchní znalosti dějin naší země. Kníže mě bavil hodně, jeho vzdělanost, široký záběr, to, že stojí nohama pevně na zemi, životní energie, morální kredit. Nebavil mě těžkopádný úvod, tazatel, který skákal z jednoho tématu na druhé a často i zpět. V souvislosti s odpověďmi mě napadalo tolik doplňujících otázek a velmi často to skončilo useknutím a skokem na úplně jiné téma. Škoda.

15 23.03.2020

K této knize jsem se v současné podivné době vrátila, abych načerpala svěží inspiraci a oprášila některé drobné životní radosti, kterými člověk může (ale nemusí) naplňovat život.
Američani jsou víc než my pod extrémním tlakem konzumní vlny, kupovat, kupovat, kupovat.
Ale je to jak s tou žábou, co se pomalinku vaří, ani si nevšimne. I my jsme nenápadně vtahováni.
Je ale na nás, jaký život se rozhodneme žít. A inspirace může přijít třeba prostřednictvím této knihy.

11 19.03.2020

Samotný příběh tučňáka byl moc milý. Bavil mě. Jen se znenadání vytratil a já měla trošku pocit, že: Ještě napíšeme kapitolu o tomhle, pak o tamtom, další navrch. A mě ty kapitoly už tak nějak nedržely pohromadě.

13 17.03.2020

Já jsem měla tušení, že to bude krásná kniha. Ale že bude tak krásná!
Forma skvělá. Příběh, který se odkryje, rozhodně na začátku nečekáte. Dozvíte se určitě i něco nového z historie. Barevné postavy. Krásné mezilidské vztahy. Velmi příjemný humor. Autorce/autorkám ke konci nedošel dech a dostalo se nám vtipných bonusů. A závěr byl takový, jaký si většina z nás jistě přála.
Je to jedna z mála knih, kterou jsem po dočtení měla chuť začít číst znovu, tak se mi všechny ty postavy nechtělo opouštět..

36 17.03.2020

Tahle kniha mě doprovází životem už pěknou řádku let, ani to nechci počítat. A její humor je přesně podle mého gusta. Zajímavé je, že jednou chtěla dcera něco na čtení do vlaku, tak jsem jít dala tuhle knihu. Ale nebyla jsem si úplně jistá. A … zamilovala si ji stejně jako já!!!

12 17.03.2020

Je to zvláštní, ale to pravé okouzlení knihou jsem zažila v období dospívání, kdy jsem knihu četla poprvé.
Teď už se okouzlení sice nedostavilo, ale poselství knihy mě stále silně oslovuje. Hledat vlastní cesty, nevzdávat se, nenechat se odradit druhými, dílčí neúspěchy brát jako součást cesty, mít vlastní hlavu, jít po nevyšlapaných stezkách...
Vlastně si teď vybavuju tu svoji vzdornou touhu v mládí dělat všechno naopak, než mi radili ti starší a zkušenější. I když jsem tušila, že mi radí dobře. Ale zkušenost udělat to po svém, třebaže blbě, to byla ta skutečná škola života.

Je obohacující a inspirativní dozvědět se, co se skrývá za tak velkou osobností, jakou profesor Koutecký bezpochyby byl.

12 22.02.2020

Nekomplikovaná kniha, která vás trošku pobaví, trošku rozesměje, s kterou možná trošku zarezonujete, určitě ji přečtete rychle a určitě brzy zapomenete, o čem vlastně byla.

15 22.02.2020

Kolem téhle knihy jsem našlapovala už dlouho, cítila jsem, že se mi bude líbit. A nemýlila jsem se.
Vtáhla mě docela. Příběhy lidí, kteří vybočují, kteří si zvolili trošku jinou životní cestu, ať už k tomu měli jaké chtěli důvody, mě zajímají.
Za spoustou lidí se skrývají překvapivé životní osudy, nemusí být ani samotáři na Šumavě. Ale ne každý chce svůj příběh sdílet a ne všichni umíme naslouchat. Tady se ta setkání vydařila. Umocněna krásnými fotkami.
Ale nejsem si jistá, jestli chci číst i navazující knihy.

24 22.02.2020

Jeden z nejsilnějších příběhů, jaký jsem kdy četla. Tolikrát mohla nebýt, tolikrát se stal zázrak. Nezlomná vůle hlavní hrdinky jí pomohla projít všemi těžkými životními zkouškami. A že jich bylo. Strážných andělů musela mít nejmíň tucet.
Nejdůležitější poselství je ale pro mě v tom, že na prvním místě jsou dobré, láskyplné a pevné vztahy. S jejich pomocí se dá překonat vše.
Ani mě nepřekvapilo, že se převyprávění životního příběhu Zuzany Růžičkové ujala britská autorka. A udělala to skvěle

18 22.02.2020

Smůla je, že jsem si k této knize odskočila během čtení knihy Radkina Honzáka Jak žít a vyhnout se syndromu vyhoření, takže poslední třetinou knihy jsem si jen zopakovala, co už jsem přečetla jinde.
Jinak je to pro mě takový nekompaktní slepenec milé a upřímné výpovědi Aleše Cibulky v rozsahu třetiny knihy, dvou krátkých rozhovorů s Dagmar Peckovou a Olgou Šípkovou (obě mám moc ráda), v nichž jsem se nedozvěděla nic nového. A taky jsem chvíli tápala, kdo klade otázky.
Podivná Intermezza se mi nelíbila, ale chápu jejich slepovací účel. Nechápu, proč je jejich autorka uvedena jako spoluautorka za cca 4 strany textu plus 2 strany doslovu.

9 21.02.2020

Paní Červenou bezmezně obdivuji.
První knihu napsala podle deníkových záznamů, což přispělo k větší čtivosti.
Ke druhé už tolik podkladů neměla a občas mě ten seznam vystoupení trošku nudil. Přesto skvělé ****.

9 21.02.2020

Kniha má určitě co říct i dnes. V kolektivech se vždycky vyčlení určité typy a řeší podobné konflikty. A tady se nám předkládá možný scénář, kam by to mohlo dojít bez dohledu dospělých.
Vadil mi ale překlad. Lokální zmatenosti.

12 21.02.2020

Od geniálních veršíků přes veršíky příjemné až k veršíkům, bez kterých bych se obešla.
Na Plíhalovi jsem vyrostla a jeho písňové texty zbožňuji, i jeho skvělou kytarovou techniku, zpěv i osobitý lehce neurotický projev.

12 21.02.2020