Kryštofka komentáře u knih
Toto je hodnocení celé trilogie, kterou jsem přečetla jedním dechem:
(Obrazně samozřejmě.)
Znáte to, když přečtete knihu a hned běžíte do knihovny pro další díl? A on tam je?!!! A tak opět čtete a čtete a jste na konci druhého dílu?
A teď bych jen mohla napsat repete. Ale pro jistotu:
Znáte to, když přečtete knihu a hned běžíte do knihovny pro další díl? A on tam je?!!! A tak opět čtete a čtete a jste na konci třetího dílu?
Nádherně jsem si celou trilogii užila, poklidné tempo prvního dílu s mnoha detaily z běžného života před první světovou válkou, osudy jednotlivých postav, štěstí i neštěstí, proměny. Docela jsem byla ráda, že se autorka v třetím díle útrap během druhé světové války dotkla jen lehce a zaměřila se na život v poválečném období, protože o tom se zas tak často nepíše.
Skvělé čtení.
Našla jsem tu tolik podobenství s knihou, která je psána stejnou formou a která byla vydána o několik let dříve, až jsem z toho byla v rozpacích. Rozdíl vidím hlavně v tom, že tato kniha nemá pro mě stejné kouzlo. Proto nižší hodnocení.
Díky za knihy, u kterých polovina hodnotících nepíše: " Kniha se četla sama, měla jsem ji přečtenou za dvě hodiny." A buch, pět hvězdiček.
Díky za knihy, které kladou na čtenáře větší nároky než jen prosté zvládnutí čtení.
Kniha se košatí a větví, odbíhá a zase se vrací, dává si načas, předkládá podobenství, učí nás a informuje a ne každý zvládne to pomalé tempo vyprávění.
A pak je tu samozřejmě ona umanutost za hranicemi zdravého rozumu, ta touha zvítězit nad něčím. Ta nepřestává fascinovat celé generace čtenářů.
Tak tohle byl humor podle mého gusta. Tetelila jsem se při čtení blahem a užila si i ten zkoumavý manželův pohled, když zahlédl titulní stránku knihy.
Až budou moje nálada i počasí ponuré a všichni budeme muset sedět zavření doma, určitě se ke knize vrátím. Což bude asi brzy.
Pan Honzák sděluje zásadní informace velice stravitelnou formou prošpikovanou vtípky, postřehy, vzpomínkami i citacemi.
Jsme jako ta žába, která se vaří natolik pomalu, že si ani nevšimne, že je uvařená. Tahle kniha nám může pomoci vyskočit z hrnce dřív, než bude pozdě. A větší význam bude mít určitě pro toho, kdo už se v tom hrnci pěkně zahřívá.
Podnětné. Velmi dobré rady a návody. Až tak dobré, že už dva měsíce čekám na vrácení. Půjčila jsem ji kamarádce a tu asi taky hodně zaujala. Asi natrhám trochu meduňky a pro knížku si dojdu :-)
Knihu jsem si moc užila. Více než o obraze je o absurdní době a osudech lidí, kteří byli s dámou na obraze nějakým způsobem spojeni. Jsem ráda, když knihy neplují po povrchu, když jsou pro mě zdrojem informací a vedou k zamyšlení. Autorka mi připravila hezký čtenářský zážitek.
Stejně jako v prvním díle skvělé přiblížení historie míst v našem městě prostřednictvím krátkých výstižných textů a dobových fotografií. Vynikající počin.
10 zamotaných životních příběhů deseti žen, které se snaží rozmotat osoba povolaná, tedy psychiatrička. A do toho rozverné a hravé rozhovory novinářky s hvězdou mé soukromé psychiatrické hitparády, panem Radkinem Honzákem.
Co na něm obdivuji nejvíce? Je naprostým protipólem současného trendu nic se nememorovat, vždyť se dá všechno najít na internetu. Okouzluje nás širokým spektrem svých znalostí. Okamžitě a bez jediného kliknutí :-)
(SPOILER) Kde začít...
Při prvním prolistování knihy jsem měla pocit pestrobarevné střelnice na pouti.
Po několika stranách jsem si říkala, kdo je cílová skupina, pro koho je kniha psána. A měla jsem pocit, že pro mě ne. Přepisy online rozhovorů byly navzdory velké ploše stránky pidipísmem. Způsob vedení některých rozhovorů také nebyl můj šálek čaje.
Naopak velmi se mi líbily rozhovory se všemi třemi odborníky, obzvláště s ředitelkou Dětského krizového centra. Je vidět, že je dané téma pro ně denní chleba, věci mají velmi dobře rozmyšlené a dokáží se srozumitelně vyjadřovat.
Knihu jsem přečetla na jeden zátah a tak jsem ještě měla v paměti její úvod. Cílem mělo být kontaktovat predátory, mluvit s těmi na druhé straně, odstranit ten černobílý pohled. Autorka si naivně představovala, že si s nimi jako kámoška pokecá o životě. Podařilo se jí získat jediného muže, který byl ochoten se sejít. A při konfrontaci s herečkou představující ve filmu nezletilou dívku, se jim ho dokonale povedlo z rozhovoru vytěsnit.
Rozhovory s predátory se tedy nekonaly, nahradily je rozhovory s širokým spektrem dívek s širokým spektrem zážitků. Mnohé z nich spojuje touha po pozornosti. Nejlepší a nejvýchovnější byl podle mě příběh sportovkyně. Holky, která nebrouzdala po internetu, aby zabila čas, přesto ji dokonale omotala pavučina manipulace.
Do knihy byl vložen i děsuplný příběh skautského vedoucího, který o sobě a o všech hrůzách, které provedl, mluví překvapivě ochotně. Jeho případ se ale odehrával v reálném světě, i když za pomoci internetu. Ten asi většinou čtenářů otřese nejvíce. Obzvláště pokud jsou rodiči.
Film V síti jsem viděla, je udělán citlivě a navzdory tématu i odlehčeně. Považuji ho za velmi vydařený projekt s navazujícími besedami pro rizikové skupiny. Ten má ode mě *****.
Knihu beru jako doprovodný produkt za ***, který snad může působit i preventivně.
Zdá se totiž, že v oceánu internetu neplatí téměř žádné zákony a lze jím proplouvat celkem beztrestně.
Dobrý nápad. Číst o nich se ale nevyrovná tomu tahle místa osobně navštívit. Zatím jsem byla jen v Sant Agatě u Verdiho, ale zážitek to byl úžasný.
Kniha je napsána poutavě, obsahuje spoustu obrazového materiálu. Více asi bude bavit ty, kteří mají k uvedeným skladatelům a jejich hudbě vztah.
Vadí mi jen ten název, překlad se moc nezdařil.
Jinak je to to ale studnice inspirací.
Už jsem to tu někde psala, ale tahle kniha je přesně podle receptu na komerční úspěch.
Malý rozsah. ( Přečetla jsem to za jeden večer. Přečetla jsem to za pár hodin...)
Velice jednoduchý jazyk. (Dobře se mi to četlo...)
Silná emoce. (Nespravedlivý přístup matky.)
A jako bonus se teď přidává troška zvráceného chování se sexuálním podtextem.
Intermezza s vránami se mi líbila. Příběh by mohl mít sílu. Ale zpracování bylo černobílé a plulo po povrchu.
Psané slovo má velkou sílu. A když se k tomu přidá zaklínadlo " Román podle skutečného příběhu", máme zaděláno na problém. Spousta lidí, kteří se o holokaust nezajímají a nachytali se na líbivý milostný příběh, přijímá nekriticky všechny ty nesmysly a výmysly, co se v knize vyskytují. A co hůř, uvěří jim.
Když pominu všechny ty drobné pitomosti jako tetování na paži, byl z vesnice v Rumunsku nedaleko slovenských hranic, dva Rusi, kteří se připojí k dalším Polákům, čokoládu a klobásy pod matrací a zlata a diamantů plné hrsti, napadají mě dvě věci.
Jak by asi vypadala kniha, kterou bych psala já tady o nějaké významné události na Novém Zélandu na základě vzpomínek "pamětníka" na konci životní cesty, který strávil posledních 55 let života v naší zemi...
A za druhé. Proč stál Lale o to, aby jeho příběh zaznamenala nežidovka? Snad proto, aby na závěr života převyprávěl svůj příběh tak, jak si ho upravil k obrazu svému, někomu, kdo ho nekriticky přijme a nebude klást žádné zpochybňující otázky? Jako očištění?
Doba to byla přetěžká a jsem daleka někoho soudit. Přesto mám pocit, že skutečný příběh se odehrál trochu jinak.
Udivuje mě to množství lidí, kteří se na knize spolupodíleli a nic jim nevadilo.
A doufám, že kromě vysokého hodnocení tady na databázi dostala autorka spoustu kritických dopisů, které ji přiměly začít se o holokaust skutečně zajímat.
Silné příběhy, tvrdá doba, kraj, o kterém toho my z jiných koutů republiky moc nevíme. Národnostní kotel, který byl násilně rozetnut. Křivdy, které ani po tolika letech úplně nevymizeli.
A v uších mi zněl Nohavica a Divné století.
Autorka vyprávět umí a pokud bych nevěděla, že se chystá pokračování, požadovala bych trochu působivější závěr. Takto vím, že je to jen malé zastavení a nadechnutí před tím, než bude ve vyprávění zase pokračovat.
Tak tenhle příběh se mě opravdu hluboce dotknul.
Je vyprávěn s neobvyklou dávkou citlivosti, má silné nosné téma a některé okamžiky jsou dojemné tak, až se srdce svírá. Hlavně propojení malého hrdiny s přírodou je až magické.
Jeho absurdní vyslání do světa neslo stopy černého humoru.
První polovina mě zasáhla víc, i svou naprostou uvěřitelností, v závěru už autor popustil uzdu své romantické fantazii.
Jsem ráda, že jsem se s touto knihou potkala.
K Aghatě Christie jsem se vrátila kvůli čtenářské výzvě.
Kdysi pradávno jsem několik jejích knih přečetla, ale došla jsem k závěru, že jsou tak překombinované, že je můžu číst pořád dokola a jako bych je četla poprvé. Asi jako když hrajete dámu, posunujete kameny, všechno se to nějak skládá a skládá, trošku sterilně, logicky, nic barevného, jen černá a bílá. A pak nás čeká šokující rozuzlení. To si zapamatujete. Ale cestu kamenů od startu k cíli ne.
Viděla jsem poslední filmové zpracování a to se skutečně podařilo. Když se k vyprávění přidal obraz a překrásné záběry a ubralo se nimrání v časech a detailech, vznikla opravdová perla.
Teď jsem se tedy ke knize vrátila. A dala jsem čtyři hvězdičky jen z úcty k autorce. Nemůže za to, že detektivky nejsou můj šálek kávy.
Nejprve jsem viděla film s tímto názvem, líbivou love story v nádherných kulisách.
Děj filmu se ale v knize objevuje až v doslovu. Kniha sama má mnohem větší hloubku. Jsou to skutečně jen vzpomínky bez nějaké dějové linky, vzpomínky na lidi, místa, těžkou práci, setkávání, na lovecké výpravy... Vzpomínky zaznamenané nadmíru poutavě a s velkou dávkou vypravěčského talentu. Obdivuju autorčinu nezměrnou energii, s kterou se do všeho pouštěla.
Styl vyprávění se mi líbil. Autorka nesklouzla do ukřivděného výčtu nespravedlností. Spíš drobnými tahy štětcem po vzoru impresionistů stvořila dílko, v němž se nám obraz dokonalé baletky, nad níž v divadle žasneme, přetavuje do dalších podob a pocitů.
Ambice dokončit čtenářskou výzvu mě přivedla až k tomuto výtvoru. Asi jsem měla pocit, že by se mohl opakovat zázrak jako v případě jiné knihy, kde hrál významnou roli čtenářský klub.
Zázrak se nekonal.
Opravdu katastrofální překlad. Mnohokrát jsem měla pocit, že překladatelka vůbec nepřemýšlí, jak by věta měla zapadnout do kontextu. Že jí chybí cit pro český jazyk.
Samotný příběh měl sice dobrou myšlenku vše zarámovat pletením, ale to je tak všechno. Ploše odvyprávěná vztahová motanice.