Kryštofka komentáře u knih
Moje oblíbená kniha. Pokud hledáte reálný příběh, knihu snad ani neotvírejte. Pokud chcete ale něco víc, určitě se vám toho v této knize dostane. Dozvíte se, jak křehká je harmonie. Co nás činí šťastnými a co nás naopak uvádí do smutku. Jak jsme manipulováni. Jak se vzdalujeme svým kořenům. A ještě víc a víc. Knize ale nechybí ani humor a nadsázka. A to mě baví!
Zručně napsaný román o životě přistěhovalců, jejichž bědné začátky se přetaví v americký sen. Přitažlivější pro mě byly ty těžké časy malé Malky na začátku příběhu. Příběhy vyprávěné pohledem dítěte mají pro mě zvláštní půvab. Myslím, že jen málo lidí má alespoň přibližnou představu, z jakých podmínek lidé do Ameriky odjížděli, co obnášela plavba a jak drsné přivítání je čekalo.
Je to překrásná knížka. Poetická a opředená dětskou fantazií. Vypravěčku příběhu Čiperu si musí každý zamilovat. Je otevřená, přátelská a bez předsudků, milovaná otcem i chůvou. Plnými doušky si užívá dětství, hraje si a dovádí a když ji něco naštve, neváhá se poprat. Je bystrá a nesvázaná konvencemi. A z toho pramení menší či větší trable. V životní zkoušce, kterou si musí její rodina projít, obstojí všichni na výbornou. Navzdory tomu, že ne všechno vždy dopadne dobře.
Vtipné postřehy řidičky, která to navzdory všem komplikacím nevzdává. Měla bych si z ní vzít příklad.
Proč jsem se rozhodla přečíst si tuto knihu? Chtěla jsem se dozvědět víc o absurdním způsobu převýchovy „padlých“ dívek, který se dá spíše označit jako novodobé otrokářství.
Proč mě kniha nenadchla? Slabě a naivně vystavěný příběh, jehož nespornou čtivost způsobuje jediná touha. Dozvědět se, zdali to s hlavní hrdinkou dopadlo dobře.
Příběh má spoustu mezer a nesrovnalostí.
Největší pitomost z celé knihy je ale popis příčin požáru a nadlidského výkonu hasičů, kteří v troskách spálené skříně (ohnisko požáru) našli mimo jiné oharky ohořelých zápalek.
I ten překlad byl místy dost neohrabaný, třeba jak se z balíčku po chvíli stala krabice.
Škoda, toto silné téma si zasloužilo lepší knižní zpracování.
Kniha je napsána živým jazykem a je velmi spontánní, citlivá a otevřená. Smířlivá navzdory všemu hroznému, o čem pojednává. Nechybí jí emoce a vtip, který s přibývajícími stránkami ještě graduje.
Dostává se nám vysvětlení a pohledů z „druhé“ strany prostřednictvím ženy, která stojí někde mezi dvěma odlišnými světy. Jen jsem moc nepobrala, že po dramatické gradaci (útěk neteře), kdy jsem čekala opravdovou rodinnou tragédii, autorka tuto dějovou linku na chvíli bezstarostně opustila. A pak se k ní navrátila, jako by se nechumelilo.
Obsahově je kniha velmi vydařená, ale ty gramatické chyby a překlepy snižují moje hodnocení o jednu hvězdičku. A také název mi ke knize nesedí.
Krásný a kultivovaný vypravěčův jazyk nás provede životem ženy, která vystoupala až na vrchol společenského žebříčku. Autor se do hlavní hrdinky, poslední čínské císařovny, vciťuje velmi uvěřitelně.
Zajímavě je popsán střet dvou kultur. Hrdých, sebevědomých a krutých Číňanů pohrdajících cizinci, které neváhají usmrtit navzdory všem předchozím dohodám.
Život vládkyně je prodchnut bohatstvím, uměním a krásou, korupcí, manipulací a intrikami. Ochutná i lásku, ale také činí krutá rozhodnutí a neváhá obětovat svoje blízké.
Pěkný čtenářský zážitek.
Do strany 204 to byla kompaktní kniha milých a vtipných postřehů z učitelského života, která mě opravdu hodně pobavila.
Pak se z toho stala kaše nastavovaná různými literárními počiny, což z mého pohledu knize uškodilo. Ztratila rytmus a gradaci.
K autorce chovám hluboký respekt. Z jejího psaní je cítit láska k učitelskému povolání i k dětem, humor a nadhled, a přestože občas popisuje naprosté absurdity vzdělávacího systému, nesklouzává do role usouženého stěžovatele.
Moc pěkné!
PS: Ještě ten název knihy mně tak úplně nesedí.
Je to zvláštní, ale po dočtení knihy jsem měla pocit, že autor mnou obratně manipuluje, abych v úžasu zhodnotila tuto knihu jako skvělou. Což se ale nestalo, neboť jsem si zachovala zdravý odstup.
Když pominu prvoplánovou obálku knihy, která už sama o sobě může přitáhnout dost čtenářů, autor volil všechny zbraně vedoucí k úspěchu. Krátký rozsah, jednoduchý jazyk, dráždivou sexualitu. A předpřipravené vysvětlení, proč byli sourozenci v takřka nulovém kontaktu s vnějším světem.
Autor má bezesporu vypravěčský talent a hlavní zápletka knihy měla velký potenciál. Příběh sourozenců a jejich lehce šokující, ale logické vyřešení problému s mrtvou matkou mě zaujal. To, kam příběh směřoval a jak byl obalen, už mě tak nenadchlo. A postava Dereka byla pro mě dost neuvěřitelná.
Už dlouho mě žádná kniha tak neokouzlila. Působí na mě ryze a věřím jí a souzním s ní. Úvod je dokonalý. Drsné, ale láskyplné dětství malého hrdiny. Nádherně vystižené pocity zamilování. Krutosti klučičího světa. A pak konec. Příběh se vydává do dalších končin, aby se nakonec vrátil odkud přišel.
K tomu podivuhodné kulisy příběhu, tajuplné jezero, jeho duch, mrtvá krajina, lidé pasivně přijímající všechny nepřízně.
Jazyk přímý bez zbytečných prázdných vět.
A závěr. Kniha má vydařený závěr. Což se mnohým knihám nepodaří.
Nepřekvapuje mě, že příroda je moudrá a bez našich zásahů se dokáže vyrovnat s mnohými ranami. Že má nastavené vlastní obranné i léčivé mechanismy. Umí se dostat zpět do rovnováhy a potřebuje k tomu jen čas. To jen my máme pocit, že všemu rozumíme a musíme vše řídit.
Autor v lese žije, les pozoruje, má ho rád a zajímá se o něj. Dlouhodobým pozorováním objevuje to, co nám obyčejným pozorovatelům zůstává skryto. Všechny ty fascinující souvislosti. Líbí se mi jazyk, který používá, i přirovnání, která činí nám laikům knihu hezky srozumitelnou.
V mojí oblíbené knize Škola Malého stromu je vyprávěn krásný příběh týkající se stromů. My už jsme spojení s přírodou ztratili. Jak to shrnuje indiánská babička hlavního hrdiny: "Toto je svět bílého muže." Díky autorovi se zdá, že mezi bílými muži jsou i vyjímky.
Velmi srozumitelné. Myslím, že název knihy je výstižný. Přesně něco takového jsem hledala.
Velmi dobrý nápad, příběhy doladěné do posledního slůvka.
Knížka je vizuálně velmi zdařilá, ovšem částečně na úkor hlavního účelu knihy. Citace z Bible, které autor parafrázuje, jsou vždy uvedeny na levé stránce, bohužel velmi malým písmem a navíc oranžovým, takže je pro mě čtení nepohodlné. Z praktického hlediska bych nenechala tolik prostoru na stránce ladem a raději zvětšila písmo. Chápu, nebylo by to tak vizuálně zajímavé.
Inspirativní, ačkoli pro mě je top Racek, kterého jsem i viděla jako nezapomenutelný a originální film. Přesto považuji Iluze za velkou výzvu k zamyšlení.
Na podobných příbězích šlechty, která musela opustit naši zemi, obdivuji jednak pospolitost a vzájemnou pomoc, kterou si v cizině poskytovali, jednak ono klidné sebevědomí a šarm, s kterým se se vším vypořádali, a také nezlomnost. Žasnu nad lehkostí jejich bytí, nad svobodomyslností a také srdečností a přímostí.
Podnětné a hravé jako vše od pana doktora Nešpora.
Nad osobností Alice žasnu a tak krásného člověka je radost potkat aspoň v knize. Je opravdu inspirativní. Škoda, že takoví lidé byli z naší země vystrnaděni a nemohli se nám stát morálními vzory.
Už jsem autorce po předchozích zkušenostech nechtěla dát další šanci, ale naštěstí jsem to neudělala. Tahle kniha mě pobavila o to víc, že jsem z Veselí, taky jsem byla nějakou dobu v Praze a pak se na chvíli do Veselí vrátila. Spousta postřehů je opravdu trefných a taky jsem se občas od srdce zasmála. Něco ke kritizování by se našlo, kdyby se chtělo, ale že se nechce, tak se kritizovat nebude. Asi jsem se s knihou potkala v ten správný okamžik.