Kryštofka komentáře u knih
Předchozí díl Andělin popel opravdu miluji, pokračování Andělina země už pro mě stejné kouzlo nemá. Ale nelituji, že jsem si knihu přečetla.
Saturnin se sice vrací, ale nějak nemůže trefit a nejspíš ani neví kam.
Asi že jsem tentokrát (na rozdíl od prvního dílu) bojovala s bacilem, potila se a pila čaj, knížka mi nabídla přesně to, co jsem potřebovala. Nenáročný lehce plynoucí relax.
Není špatné připomínat si co a jak a kniha taky není špatná. Jen kdyby se všichni ti autoři netvářili jako vynálezci feng-šuej. Přitom je to jak přes kopírák a to byl do češtiny přeložen jen zlomek.
Co činí knihu skutečně mimořádnou je časové uspořádání.
V první části nesympatická podivínka na okraji příběhu, v druhé krásná mladá dívka a v třetí části odpovědi na otázku proč.
Snad nejvíc se mě dotklo to nezměrné úsilí babičky, aby se Hana vůbec narodila, bolesti, v kterých přišla na svět, a pak krutý osud, který jako by říkal, když jste si ji vyvzdorovali, tak ať to stojí za to.
A naprosto skvěle se povedlo autorce uvést hlavní postavu. Nemyslela jsem na název a plula na příběhu Miry, až v určitém okamžiku jsem si překvapeně uvědomila, že kniha se jmenuje Hana, že Hana je ta smutná “hrdinka” příběhu.
Nejdřív jsem viděla seriál - luxusní vybroušený diamant, trochu neskutečný, v liniích jednoduchý, emocionální a směřující k překvapující pointě. Navíc skvěle obsazený. S krásnou angličtinou.
Kniha byla takové čtení k vodě, místy plytké, místy užvaněné a schematické podle šablony Jak psát román pro ženy. S pointou ve stylu všechno souvisí se vším.
Za co jsem ale strhla jednu hvězdičku je překlad. Perly typu, “jeden střevíc jí zlomyslně odíral kůži vzadu na patě. Dělal se jí tam ošklivý krvavý strup”. Když vás tlačí bota, udělá se vám PUCHÝŘ, třeba krvavý. Na strup si musíte nějakou chvíli počkat.
Pak to přecházení z vykání do tykání bez varování. A co obrat “zabije k smrti”? Dá se zabít nějak jinak? Nebo ledabylá francouzská chůva? Spíš lehkovážná, je-li její jedinou charakteristikou svádění ženatých mužů....atd.
Vonnegutova fantazie stvořila fascinující planetu Merkur a tvory živící se vibracemi. I mezi námi jsou podobní požírači.
Vystavěl příběh a propojil zdánlivě nepropojitelné. Jeho fantazie je bezbřehá.
Tahle kniha mě chytla za srdce. Dýchá z ní poctivost, nadšení, životní energie, láska, humor, skromnost. Těším se, až se k ní zase vrátím.
Moje srdcovka.
Tuhle knížku miluji a četla jsem ji mnohokrát. A pokaždé žasnu nad drsností příběhu vyprávěného prostým jazykem malého kluka.
Irové se prý na autora zlobí, tak strašné to v Irsku nebylo. Spíš bych to viděla tak, že když máte doma čurbes a přijde nečekaná návštěva, taky jste naštvaní, že vidí to, co mělo zůstat skryto.
Říkala jsem si, že takový nepřehlédnutelný člověk určitě také nepřehlédnutelně píše. Chyba lávky.
Bylo by co kritizovat, ale nějak se mně nechce. Snad proto, že žiju v Hodoníně, moje mládí je spjaté s Buchlovem a kulisy příběhu jsou mně blízké. Autorka vycházela z historických faktů a napsala čtivý a poučný příběh s morálním přesahem. Jak z knihovny mojí babičky. Ovšem vydání je amatérské a chtělo by to vyladit. Ale cítím za tím autorčinu poctivou práci a snahu přiblížit nám pravdivě historii našeho kraje na základě dochovaných dokumentů.
Vynikající kniha! Silný příběh uchopený netradiční formou vyprávění. A skvělá práce s jazykem. Gradace. Citlivost. Obsahová bohatost. Nádherná podobenství.
Kniha o tom, čemu jsme ochotní uvěřit, o jednoduchých heslovitých nálepkách, které jsme schopni bez rozmyšlení lidem přisoudit, kniha o tom, jak těžké je očištění, kniha o nezlomné síle. O hořko-sladkosti života.
Nominuji na Novinku roku.
Inspirativní! Nacházím v Alici další svůj vzor. Jdu si po dlouhé době zahrát na piano. A víc skromnosti by mi taky neuškodilo...
Příběh mnohonásobně předčí literární schopnosti autorky.
No jo, mládí v čudu, ale pořád to nevzdávám. Teorie plná hlava, tak teď hop do praxe. Hop! Hop!!!!!