Kudík komentáře u knih
Má první kniha od této autorky a jedním slovem.... roztomilá s moc hezkou obálkou. Postavy, jako Nikol, Matěje, Fany a Luka, jsou více než sympatické a použité vtipy (sice celkem známé), ale stále zábavné. Trošku mi to chování postav přišlo na úrovni SŠ než VŠ, ale já se také nechovám adekvátně ke svému věku. :) Velké plus za Sunnyho a narážky na pár knižních postav. Ideální četba na vypnutí, kde je potřeba jen trochu nadhledu.
Nemůžu si pomoci, ale první díl mi prostě přišel lepší a s ohledem na jistý "přešlap" Giselle v něm, jsem do čtení šla s mírným předsudkem vůči její postavě. I tak jsem se však jejím příběhem bavila. Ono to ani jinak s rodinou a přáteli Giselle a Eleny jinak nešlo a hlavně Devonem. U scény se Cindy nebo modlitby maminky u nedělního oběda jsem se smála skoro až k slzám. A teta Clara je stejné číslo jako v předchozí části. :) Epilog po letech byl optimistický a doufám, že se vlastního dílu dočká min. Aiden.
Předně musím uvést a pochválit, že u této série jsou prozatím vhodně zvolené obálky, což v poslední době nebývá často a děj je jednoduše parádní. Nejvíc jsem se bavila hned v počátku, při seznámení se Sluníčka a Povídalky v letadle, ale následně i s celou kapelou Kill Johna, při jejich vzájemném pošťuchování. Gabriel Scott (pro ostatní Scottie) se v průběhu děje celkem překvapivě vyloupne ze své ulity, protože z prvního dílu jsem měla ohledně této postavy trochu jiný dojem. A co se týká Sophie, zde se sice překvapení nekonalo, protože takhle sympaticky trhlé hrdinky mám ráda a zvrat v závěru byl více než očekávaný, ale přesto mám tyhle "pohádky", kde je ona praštěná a on vážný, pořád ráda. Upřímně se těším na další díly.
Trojice špičkujících se poloamatérských vyšetřovatelů opět v akci. Sara, Kate a Jack, alias spisovatelka v důchodu, makléřka a stavitel, jinak celkem nerozlučná trojice přátel. Doufala jsem, že se s dalším dílem dozvím i více o zápletce s Calem (Sary ex/Jackův děda), taktéž i něco ohledně Randala (otce Kate/bratr Sary), ale autorka úmyslně sype jen drobečky, ze kterých se teprve začíná má teorie rýsovat. Každopádně v tomto díle trojice řeší záhadu dvou zmizelých osob, a to po více jak 20ti letech. To, co se na starém sídle Oxley Manor odehrávalo, bylo dost smutné, ať už chování tzv. přátel mezi sebou, anebo vyústění sobeckých zájmů jednotlivců z "Nickyho smečky". Ústřední pachatel, který za vše mohl byl překvapením, ale ty další už nikoliv.
Předně musím napsat, že kniha nijak nenavazuje na první díl a dále, že anotace je lehce zavádějící. Joellen není až tak plachá a neprůbojná dívka, jak je zde uvedeno, konkrétně označení dívka v šestatřiceti je trošku mimo a plaše zrovna v souvislosti se seznámení se a jednání s Cameronem nepůsobí. Nad věkem Cama jsem celkem tápala, protože chováním mi zaručeně nepřišel starší než Jo. Autorka to naštěstí prozradí a nijak mě to nepřekvapuje. Obálka (stejně jako prvního dílu) moc nekoresponduje s popisem hlavních postav.
První polovina je skvělá, hlavně co se týče půtek mezi Jo a Camem a celkem mi dal zabrat i únos pana Bingleyho a vměšování se paní Dinwiddleové. :) Ale druhá polovina ztrácela trochu vtip a dech. Závěr, např. co se týká Michaela a Portie a rozhodnutí Jo nepřekvapí. Epilog to celé tak nějak završí. Každopádně za vtip a sarkasmus hodnotím vysoko, protože jsem se dobře bavila. 4,5*.
Má první kniha od této autorky a neřekla bych, že je to obzvláště vtipný titul, i když pár hlášek bylo kreativních. U Sam i Jamieho jsem měla zásadní problém s tím, že vlastně ani jeden nevěděl, co přesně chce. Po 6ti letech může být vztah opravdu přežitý nebo v krizi, hlavně, když se jeden z dvojice přestane snažit. Dokud nevyplynuli jisté podrobnosti z jejich vztahu, tak jsem byla v týmu Jamie, poté jsem přešla do týmu Bena. Ten, i když byl po všech stránkách skoro dokonalý (navíc veterinář), tak dávat někomu, jako je nerozhodná Sam, další šanci, to už bylo trochu moc. On celý ten závěr vč. epilogu byl celkově moc, ale nejvíc bylo moc naivní Samanty.
(SPOILER) Bez ohledu na obsah se kniha četla dobře, jen mi bylo hrozně líto postav jako Shaun Ford/Alan Reed, čím si prošel, a to hlavně zásluhou své... nazývat jí tak ani nemůžu a dále poslední myšlenky Jenny Hillové, ať už na své dvě kočky, anebo na vysněný život. Ohledně "Chlapce" (možná jménem Ira) jsem si o jeho původu, a to díky vzpomínkám Bab, byla celkem jistá, takže zde se překvapení nekonalo. U Phillipa Schillinga jsem si od prvního dílu říkala, že už je toho moc, ale co díl, to "vzpomínka".
Nevím, zda se jedná o závěr trilogie, anebo autorka časem ještě nějaký díl sepíše. Série je plná napětí, adrenalinu, zla v různých podobách, ale i naděje, hlavně v podání ústředního sympatického detektivního dua v podání Jude a Uriaha.
Asi půjdu proti většině, ale první díl se mi zdál o chlup lepší. Zde sice bylo dostatečné množství dosti brutálních vražd, ale také i matoucích věcí. Kdybych např. o den dřív nečetla první díl, tak mohu snadno uvěřit Jude, že zabila svého bratra Adama, ale technicky to byla sebeobrana a zastřelil jej Uriah. Každopádně sorta pachatelů byla tedy řádně narušená partička. Fibonacciho posloupnost byla zajímavým "oživením" vražedné zápletky. Stále jsem čekala, co se přesně vyloupne z Elliota a asi ani nejsem moc překvapená, ale o to víc se těším na další díl.
Jedná se o mojí první knihu od této autorky a byla to fakt jízda.
Postava Jude měla právo na to být tak trochu "magor", a to nejen po třech trýznivých letech strávených v kobce, ale i po smrti své matky. Přitom okolo ní bylo plno jedinců, jejichž zvrácenost se ani nedá správně definovat. Každopádně se jedná o čtivou a do poslední chvíle napínavou krimi, kde mám jen drobné výhrady. Zaslouženě 4,5*.
Co mi u této knihy dalo hodně zabrat, byl rychlý nástup různých postav, které jsou jednou pod přezdívkou a jindy pod svým "občanským" jménem, ale časem jsem se zorientovala. Další nápor byla ta počáteční akce, kde došlo k neuvěřitelné situaci mezi Anne a Dannym a bohužel již nedošlo na slibovaný ping pong. Při čtení této knihy jsem cítila smutek až skoro depresi některých postav, ale naštěstí zde byl někdo, kdo to zachraňoval, a to v podání Soota. Pachatel, respektive ten v závěru odhalený, mě překvapil. Sice to k němu od počátku pozvolna ukazovalo, ale přesto to byl, vč. jeho konce, celkem šok.
Od této autorky se jedná o mojí (teprve) druhou knihu a je to naprosto něco jiného, než co jsem četla v "Sázka na vášeň".
Ať už jednotka 499 nebo 617, ale před takovými borci (i v reálu) jen smekám a je mi celkem jedno, zda hasí, vyprošťují, uklízejí po nehodách, anebo sundávají kočku ze stromu.
(SPOILER) Přiznávám, že se kniha dělí na dvě části, a to na první polovinu, která se místy celkem vlekla a vlastně jen postupně představuje "rodiny" Caleba a Serenity. Druhá polovina je zaručeně lepší, protože již je již plná akce a vtipu, hlavně co se týče neuvěřitelného osazenstva malé horské komunity zvané Witt’s End. Nejvíc mi dali zabrat Blade a Zóna. Blade byl dle popisu tzv. bezkrký, vysoký, hranatý, po zuby ozbrojený vojenský týpek se dvěma rotvíky jmény Styx a Cháron, Zóna zase zjevení zahalené do splývavých šafránově žlutých a oranžových hávů s oholenou hlavou a kroužkem v nose, která neustále řešila aury, vibrace a vesmírné síly. U "vypuštění" Bladea na Lloyda Radburna jsem nemohla. :) U mě tyto vedlejší postavy naprosto zazdily ty hlavní. Přestože Serenity byla mírně naivní, byla hlavně hodně empatická a neváhala každému podat pomocnou ruku, no a Caleb měl prostě smůlu, že se pro svojí rodinu stal v podstatě obětním beránkem a velké štěstí, že do místa Witt’s End tak skvěle zapadl.
Zajímavá zápletka s mírným napětím, kdy při čtení čekáte až to praskne, protože víte, že se tak stane. Love i Jude jsou sympaťáci s "nohama na zemi". Přesto mi Huntera bylo líto...., i když si myslím, že peníze až tak charakter nemění, jen se začne více projevovat. Smutné bylo i to, že ani neznal vlastní ženu. Jako romantická pohádka pro velké holky ideální.
(SPOILER) Tak toto bylo velmi příjemné překvapení, kde jsem si celou dobu čtení říkala "Nesuď knihu podle obalu", což platilo pro všechny hlavní hrdiny. Sice se Hanna z počátku chová dost nerozvážně a celkem nebezpečně, což se mi potvrdilo hlavně v závěru, kdy jsem zjistila "hlavní" důvod odchodu od Tonyho, ale byla mi moc sympatická. Počáteční trojice drsných motorkářů byla sice neuvěřitelná, ale jejich přátelství, hlavně, které se v průběhu děje rozvinulo mezi Hannah, Fredem a Jayem, bylo fascinující. Závěr mi přišel trošku rychlý, ale o to lepší, hlavně co se nadace strýce Harolda týkalo. Jen si stále nejsem jistá, jaké to desky Tony podepsal, kromě zjištění, že to byly ty po jeho levé ruce. Každopádně jako čtivou prvotinu nemohu hodnotit jinak než 4,5*.
Opět Austrálie, opět lékařské prostředí, a opět jsem přečetla "první" díl až jako druhý. :) Přesto jsem si čtení užila, i když se žádné velké překvapení nekonalo, protože jsem předem věděla, jak to s Megan dopadne. Kdo má rád příběhy z praxe doktorů, ten si přijde relativně na své. Dle anotace jsem stále čekala na to, že se ukáže v nějaké situaci/zápletce Charlie, protože proč by se jinak Megan vracela do Londýna....
Každopádně titul "Naše paní doktorka" čtěte až jako druhý.
Kniha mě upoutala anotací a obálkou, která ve mě evokovala ponurejší příběh, než ve výsledku byl. Cca na 80 str. jsem si říkala, zda autorka prozradila pachatele tak brzy, ale pak přišli na scénu další podezřelí, a to vč. náměsíčné Nory. Přiznám se, že jsem na pachatele přišla až v samotném závěru, a také, že obětí mi moc líto nebylo, protože prostě.... karma. Litovala jsem pouze Callie.
Kniha mi přijde čtivá, ale v rámci žánru "detektivní román" je to lepší průměr.
(SPOILER) První polovina knihy mi dala trochu zabrat, i přes celkem četné, sem tam vtipné a relativně dost trapné situace. Druhá půlka byla mnohem čtivější a celkově i zábavnější. Seznam Maggie, který měl na počátku 4 body, se úspěšně rozšířil, a i když to tak hned nevypadalo, celkem se jí je podařilo naplnit. Její prvopočáteční chování mi přišlo celkem unáhlené a její reakce až přehnané, ale po evidentně fungujícím cvičení a meditacích, se to dost zlepšilo a já se hlavně v závěru dobře bavila. Nejvíc jsem ocenila rozhodnutí k "nejkám", a to, že potřebuje čas, a pak nově navázaný vztah ke svým sourozencům. Jako oddychovka s trhlejší hrdinkou ideální. 3,5*
Quan a Khai mě zaujali již v minulém díle, a to v roli bratranců a tréninkových partnerů Michaela. Zde mi přišli oba dva naprosto úžasní. Quan v roli staršího obětavého bratra (kde doufám, že v překladu vyjde i jeho příběh, i když asi marně) a Khai jako "roztomilý" autista. Opravdu mi plně nedocházelo, čím si musí autisté procházet. Jsem ráda za toto přiblížení. U postavy Esme/My mám však mnoho výhrad. Nevadí mi její původ, vzdělání, zázemí, ale přístup, a to nejvíc ohledně Jade. Autorka vysvětlila v poznámkách, kde u této postavy čerpala inspiraci, ale u mě to řeší pouze oblast pracovní morálky, ostatní nějak nezafungovalo. Každopádně opět rychle čtivé.
Tato kniha mě hodně fascinovala. Upřímně jsem si neuměla představit jak to vypadá z pohledu autisty.
Stella je nadprůměrně inteligentní ekonometrička, ale má své problémy, ať už v rámci komunikačních schopností, pochopit a vyhodnotit různé situace nebo zvládnout nadměrné stimulace (hluk, vůně, dotyky...). To co většině nečiní problém, anebo až takový problém, je pro ní jako složitá rovnice, i když najmout si na její vyřešení gigola, bylo zajímavé vyústění. Michael v podání placeného společníka byl prostě neuvěřitelný. I přes tento jeho páteční vedlejšák, byl neuvěřitelně charakterní, milující svojí rodinu i za celkem vysokou cenu sebeobětování. Zvrat ke konci mi přišel trošku moc, ale bez toho by to asi nebylo to pravé. Každopádně kniha je čtivá a plusem je, že autorka píše z vlastní zkušenosti.
Jedná se mojí druhou knihu od autorky, první byla "Nevlastní sestra", která byla z mého pohledu naprosto skvělá. "Otrávená" má opět super obálku a více než vystihující název, protože se dá říct, že je v knize využit opakovaně a navíc, když se jedná o retelling pohádky o Sněhurce, tak je to i na místě. ;) Královna (macecha) mě fascinovala, a i přes počáteční abnormální krutost, se mi celkem v jistém ohledu zamlouvala, ale "Sněhurka" v podání princezny Charlotty-Sidonie Wilhelminy Sophie, zkráceně jen Sophie, byla hodně naivní dívčina. Přesto mi byla sympatická, protože kdo se stane jen tak skoro přes noc hrdinou.... no zaručeně postava v knize. :) Vlastně zde bylo hodně zajímavých postav, i když někdy s hroznými osudy, např. Tom, Will, Arno, Gretta... Max, Beckerovy, vojáci (veteráni) a nesmím opomenout 7 mužíků z Dolíku, a to vč. Webera a Tupfen + Zara. I Smrt s dětmi mají své kouzlo. Kniha je čtivá, celkem i napínavá, konec rychlý, ale zajímavě pohádkový, kdy se pravděpodobně můžeme těšit na převyprávěné verze Perníkové chaloupky, Karkulky a Lociky. 4,5*
(SPOILER) Upřímně jsem čekala i jiný konec, než kniha nabízí, alespoň do přejetí "Jasona".
Kanadské žertíky i lehčí naschvály jsou ok, ale zde to u tkaniček, prádla a následně Jasona dostalo úplně jiný rozměr. Nevím, zda bych se u partnera přenesla přes tyto záškodnické akce. Přesto se mi moc líbilo, jak autorka vylíčila Nicholase na začátku knihy, kde na mě působil jako neuvěřitelný snob a mamánek v toho, který byl v závěru a jak následně vidím jeho chování v jiných barvách. U Naomi jsem si zase říkala, že takhle se nechová někdo ve vztahu po dvou letech. Nejvíce jsem nechápala její "zazdívání" Nicholase před kolegy, i když jsem toho u ní nepobírala vícero. A moc mi chybí epilog, protože mě zajímá reakce Deborah.
Z této knihy přímo vyzařuje jednoduchá rada pro vztah, a to, že někdy stačí "málo", např. vzájemná komunikace a podpora.