kukisevraci komentáře u knih
Kniha svým formátem připomíná spíše soubor povídek, který nás vlastně seznamuje s hlavní postavou těchto příběhů. Tyto povídky jsou zároveň psané způsobem, který je na první pohled odlišný od tradičních způsobů psaní, člověk má nejprve pocit, že vlastně vůbec neví, o co jde a v jaké části příběhu se nachází, ale postupně s tím, jak čte dál a dál, u něj přijde wow moment, kdy mu najednou dojde, jak se to vlastně má a kdo je kdo, což je velice uspokojující pocit, přesto mi chvíli mi trvalo než jsem si zvykla na tenhle způsob vyprávění. Na první pohled by knížka mohla působit jako příběh pro děti, tak to ale není a přináší spíše realistický pohled na jednání lidí, což mám v knihách moc ráda. Pokud se člověk dokáže odpoutat od zaběhnutých způsobu, jakými je psána většina fantasy knih a přijme, že Zpěv straky je tak originální, jak jen to jde (což je v tomhle žánru opravdu těžké), přečte se tahle knížka úplně sama. Moc se těším na pokračování, které doufám bude delší, jelikož knížka je na můj vkus moc tenká, takže už nezbývá než vyhlížet další díly. Za mě 4,5/5
Knížka je pro mě ano i ne, chvílemi jsem se ztrácela, chvílemi mě úplně pohltila. Znovu ji už pravděpodobně nikdy číst nebudu, přesto jsou kapitoly, které by za to staly. Takhke rozporuplná jsem snad u žádné knihy ještě nebyla.
Jedna z nejkrásnějších ilustrací vůbec, jaké jsem kdy v knize viděla.
Tohle byla pro mě TA kniha, jedna z prvních, kterou jsem přečetla a také se k ní mnohokrát vracela, ale byla to ta knížka, po které jsem věděla, že chci číst víc a vidět více predstav ve své hlavě a poznat více příběhů. Nádherný příběh, ke kterému se člověk občas chce a musí vrátit.
Každý kdo o Kafkovi alespoň něco ví, chápe, že je to částečně existenčně laděný text, jelikož sám Kafka trpěl existenční krizí. Text nám ukazuje Kafkovu dobu, tak jak jí on vnímal (s přihlédnutím k této skutečnosti se třeba nemůžeme divit tomu, že nastala 2.sv.v.). Kafka vnímá sebe i ostatní lidi jako pouhou součást mašinerie (jen "součástku," která je součást stroje - např. v práci) - toho si můžeme všimnout i u Řehoře, když jeho první myšlenka po proměně není, co se mu stalo, ale jak se dokáže dostat do práce. Také jeho rodiče ho pouze využívají - vidíme u nich naprostý nedostatek jakéhokoliv kladného citu k jejich synovi (je pro ně pouze ten, kdo je živí, ne součást rodiny). Pokud si Řehoř (nebo i my) klade nějaké otázky, nedostane na ně žádnou odpověď -např. proč se proměnil, co je to za brouka, je to jen sen?? = přirovnání k životu (ani my nedostaneme odpovědi na své otázky např. jaký je smysl našeho života). Řehoř se závěrem utrápí k smrti a my můžeme vidět další ukázku nelidskosti světa, ve kterém Řehoř, ale i Kafka žil (jako brouk byl Řehoř rodině k ničemu a překážel jim, jeho smrt uvítali). Text tedy vypovídá především o životě, o nelidském životě lidí Kafkova století.
Tuto sérii mám rozečtenou už docela dlouho, tak jsem si řekla, že bych jí už taky mohla dočíst... no v průběhu tohoto dílu jsem si uvědomila proč-ta holka je naivně blbá a v jejím okolí je až moc chlapů a ona tak nějak všem dává naději, což z ní trochu dělá m*chu. Osobně si myslím, že je tohle jeden z těch lepších dílů a pokud je někdo ochotný přejít blbost hrdinky, tak mu tu nic moc vadit nebude. No uvidím co autorka nabídne dál.