Kulibrnda komentáře u knih

Malé překvapení: samotný příběh pistolníka se neposunul o moc dál, naopak zacouval. A to ne zrovna málo. V čase, který si plyne jak chce, nás tentokrát přenesl do doby, kdy je Rolandovi sladkých 14 let. Odkrývá nám jeho podstatu, to, co z Rolanda udělalo Pistolníka, který skrz dveře napříč světy staví své ka-thet a nechává se unášet ka směrem k Temné věži. Příběh, kdy na oltář je položena první z mnoha obětí a já čtu, po nocích bdím a čtu a ženu ty řádky směrem ke konci, který je předem daný a jediné, co nevíme, jde kdy a jak nastane. Mám v srdci žal, ale vím, že tohle prostě muselo ven, abychom pochopili, kdo a proč je Roland tím, čím je. Dokonáno jest a teď vzhůru na další cestu!

3 26.08.2017

A už ťukám s pěti hvězdami. Tohle byla sakra jízda. Celá kniha mě naplňovala nedočkavostí, napětím, občas mi bylo až zle, jak moc je text živý a čtenáře nešetří podrobnostmi. Vše popsané se mi odehrávalo před očima, občas s pocitem, že stojím hrdinům za zády a přes rameno sleduji jejich strasti. Tenhle díl prozatím považuji za top, co jsem v tomto žánru četla. Netuším ještě, jak dobře se mi to bude číst podruhé, potřetí, či počtvrté, ale už teď vím, že tohle si určitě zopakuji.

3 17.08.2017

Jak mě Pistolník zanechal v mírných rozpacích, tak pokračování Tří vyvolených nahodilo definitivní udičku a od té doby se vezu jak na obrovské horské dráze. A že je to jízda! Už v této knize jsem dostala pár odpovědí na ty nejpalčivější dotazy z knihy první a autor mě zahrnul novými otázkami, ale jejich dávkování bylo šetrnější a méně mi připomínalo kvalitní trip. Prostě mě nenechal stát v pustině, zmatenou a nechápavou. Bylo tedy snadné přistoupit na pravidla hry a už vůbec nebylo těžké po dočtení plynule skočit po knize třetí.

2 17.08.2017

Jako dítě jsem tuto knihu dostala od mého milovaného tatínka, ale bohužel byla pro mne naprosto nečitelná, nebyla jsem schopna se prokousat prvními stranami a nějak jsem nechápala, jak mohl King napsat takovou slátaninu. Teď, dvacet pět let po té, jsem sebrala znovu odvahu a knihu otevřela. A rozhodně nelituji. A to i přesto, že Pistolník jako samostatná kniha moc neobstojí. Psaná je sice zajímavě, celý příběh má zvláštní nádech tajemna, ale čtenář se marně snaží uchopit celou pointu. Kdo je Pistolník, kde se příběh odehrává? A co ho vlastně žene vpřed? Na hromadu jsem házela všechny tyhle dotazy a pak s nimi zahrnula mou velice dobrou přítelkyni, která tuto sérii četla již několikrát a je to pro ní srdcové čtení. A ona mi s úsměvem jen řekla: "Čti dál"
A tak, než jsem zhodnotila zde, pustila jsem se do dalších knih. Díky tomu, jak se příběh rozvíjí (momentálně jsem zaklapla třetí knihu), už vím, že tento díl mohu hodnotit jako průměrný, protože kvalita strmě stoupá. Ale je to průměrnost v Kingově stylu. Takže ty tři hvězdy jsou hvězdy odpovídají poměru hvězd rozdanými napříč knihami série Temná věž. Prostě jsem musela někde zapíchnout startovací pozici, abych mohla šplhat nahoru :D

1 17.08.2017

Po letech mi tahle knížka naskočila v hlavě. A i po těch letech, a že jich je dneska už 16, na ten příběh vzpomínám s nadšením. Už jen to, že něco takového vzniklo tady u nás, na českém dvorečku, bylo tehdy pro mě obrovským překvapením. Určitě, až konečně svou knihovnu zase po stěhování vybalím, bude tohle jeden z těch kousků, ke kterým se ráda vrátím.
PS: sympatické "mučení" hlavních hrdinů mě tehdy vysloveně fascinovalo. Hrdinové krvácí, umírají a já to s nimi prožívala na každé straně. Bylo to vyprávění opravdu živé. Ano, i po letech si pamatuji, jak jsem každé slovo hltala. Pro mě opravdu parádní zjevení v mé fantasy knihovničce. Zpětně tímto moc děkuji přímo vydavateli, který mi tu knihu doslova vnutil. Věděl proč, stejně jako věděl, proč říká, že by v žádném případě nechtěl být hrdinou pod taktovkou spisovatelky. Protože hrdinství tu fakt bolí :)

1 12.05.2017

Moc jsem se těšila. Opravdu mě zaskočilo, že se Sapkowski i přes svá prohlášení, že Zaklínač už NIKDY, k němu nakonec vrátil. Ale návrat je to rozpačitý, jakoby to vlastně ani nebyl on. Nekonzistentní, občas vtipné, ale ani ta trocha humoru neumí zamaskovat to, že Sapkowski už s postavou Geralta není tak svázán a po těch letech nebyl schopen navázat na to, co stvořil v povídkách před mnoha lety a na co navázal úžasnou pentalogií. Zaklínač je tu jiný, jak kdyby nebyl ve své kůži a celkově příběh je spíše slepencem kratších úseků. Určitě je to čtivé, to Sapkowski rozhodně umí, ale je to dáno spíše jeho talentem psát o čemkoliv tak, aby se to dobře četlo. Takže fajn průměrná fantasy, ale Zaklínač to nějak není. Jinak příval pozitivních hodnocení připisuji hlavně návalu nostalgie, který zaplavil i mě, když jsem se začetla do prvních řádků. Proto jsem si s komentářem počkala měsíc, abych si to v sobě nechala dozrát. Z původně zamýšlených 4 hvězd mi to kleslo na 3 a na nich zůstanu.

12 13.02.2015

Tahle kniha se dá pojmout asi nejlépe jako tutoriál ke hře, pak by asi u mě obstála. Sloh je ale až neuvěřitelně nečtivý a bohužel, jako znalec příběhu, mě nemohla ani nějak překvapit příběhová linka, protože jsem ji prostě dopředu znala. Pokud jsem se dobře dočetla, Oliver Brown je historik, a na celkovém pojetí je to znát. Sice bude v rámci svého oboru dobře obeznámen s historickým obdobím, ve kterém se příběh odehrává, ale jako nezkušený spisovatel beletrie neumí pracovat s postavami a nábojem, který by měly předávat čtenáři. Ve výsledku tedy velice podprůměrná kniha. Dle všeho by další pokračování měly mít už lepší sloh, nejspíše Bowden začal chodit na kurzy kreativního psaní a tak snad bude znát zvyšující úroveň. To už bohužel neposoudím. Zůstanu u her, kam věčný souboj Assassinů a Templářů patří.

4 13.02.2015

Tak přesně tímhle dílkem jsem spoustě lidí ukázala, že fantasy nejsou jen klony Tolkienovských světů. Kniha plná fantazie, záhad a tajemství, které vás donutí ji přečíst jedním dechem. Kéž by se někdy našel někdo, kdo by sebral odvahu na zfilmování...

12.02.2015

Je mi líto. Nemám nic proti erotice, nic proti červené knihovně, nic proti pornu, ale musí to mít formu, která se dá číst a u které se necítím trapně za samotnou spisovatelku. Ta bohužel píše slohem dvanáctileté holčičky a celou knihou je navíc silně cítit, že to bylo psáno formou jednotlivých kapitol zveřejňovaných někde na netu, takže kniha je vlastně jen slepencem nezáživných strastí hlavní hrdinky. Ty jsou prokládané erotickými scénami, psanými stylem Ctrl+C, Ctrl+V, tudíž už tak třetí, čtvrtá z těch mnoha, má za následek přeskakování textu, protože tohle už jsem četla o tři stránky dřív. V knize jsem tedy nenašla nic z toho, v co jsem doufala, snad jen nechuť k tomu pokračovat v dalších dílech, protože už dlouho mě nějací hrdinové nebyli tak ukradení, jako ti dva. Je mi jedno, jak to dopadne s nymfomanickou, čerstvě odpaněnou hrdinkou, je mi jedno, kdo típal Grayovi cigára o hrudník, až z něj udělal sadistu, který vlastně ani opravdovým sadistou není. Pokud budu chtít červenou knihovnu, sáhnu po Rosamundě Pilcher, pokud budu chtít porno a sadomaso, markýz deSade to jistí spolehlivě a na mnohonásobně větší literární úrovni. Pro mě tedy v konečném verdiktu Padesát odstínů nudy.
Edit: Známá mi právě prozradila zákulisní informace pro zasvěcené. Celé dílo bylo původně psáno jako fanfikce k sérii Twilight. Tedy Gray je upír Edward, hlavní hrdinka Bella Swan. Přepsáno na nové postavy to bylo hlavně z důvodu copyrightu. Mnohé to vysvětluje. Minimálně to, proč hlavní hrdinka pořád vzdychá....