Kunafix komentáře u knih

Knihu samotnou jsem nečetl, místo toho jsem poslouchal jako audioknihu a až na ty hudební předěly byla zpracovaná solidně. Většina interpretů se zhostila svých rolí s gustem a umem sobě vlastním a nemám téměř žádné námitky.

Jak se dalo čekat, jsou zde lepší i horší kousky. Bohužel asi budu za homofoba, ale ženské autorky mě většinou nezaujaly - a třeba ten příběh o hledání ztraceného manžela vyzníval žensky hystericky, pak už jenom typicky žensky. Stejně blbý byl ten židovský o zázračném amuletu. Tyto dvě povídky mě vyloženě nebavily, s ostatními jsem byl jakž takž spokojen. K většině se nebudu vyjadřovat, protože buď je to průměr nebo nezaujaly tak moc, aby to stálo za to. Ale jsou zde povídky, které musím vyzdvihnout...
Miloš Urban: Mizení na mostě – čte Hynek Čermák. Dobře napsané a ještě líp namluvené. Originální téma a autor se s ničím moc nesere.
Jiří W. Procházka: Mrtvá holka z čerťáku – čte Alexej Pyško. Temné, mrtvolné, z prostředí pouťových lidí, nejvíc noir. Vrchol knihy.
Štěpán Kopřiva: Amatéři – čte Viktor Dvořák. Námět sice celkem tuctový (vyloupení pěstírny trávy jak někde ve "Sbal prachy a vypadni"), ale Kopřiva to prostě umí tak dobře podat... Druhé místo.
Petr Stančík: Kabinet sedmi probodnutých knih – čte Lukáš Hlavica. Tohle je prostě ta stará Praha, jak by měla být.

Líbila se mi ta pestrobarevnost příběhů a myslím, že každý si tady něco vybere. Dobrý počin.

4 07.05.2022

Knihu jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu interpretovanou Liborem Teršem. Nejvíc mě na něm štve, jak různé scény na sebe navazují bez upozornění/předělu, takže se někdy blbě orientuje, kde zrovna jsme. Přímou řeč už kritizuju po třetí a furt skoro to samé, i když mírné zlepšení tam cítím (nebo jsem si už zvykl). Ale Terš má svoje jiné excesy, ale většinou drobnosti (výslovnost názvů/jmen, přeřeky, důraz atd). Překlad byl asi oříšek, obzvlášť některé hádanky jsou slovní hříčky ("When is a door not a door?" "When it's AJAR (otevřené) = When it's a JAR (sklenice)") - počítám, že takových ztrát v překladu je tam více, takže se místama nedivím, že mi někdy něco uniká. Pak hledám na internetu a zjišťuju, co to má vlastně znamenat nebo jak to bylo myšleno. Co se obsahu týče - zatím nejlepší díl série. Konečně se dočkáme i nějakého toho vysvětlení souvislostí a celé se nám to začne trochu propojovat. Stále je tam hodně neznámého, ale člověk už se trochu lépe orientuje - což je příslib do budoucna, že v dalších knihách se snad dozvíme ještě více. V Pustinách je také mnohem více akce a situací, kdy se něco děje (pronášení Jakea do Středosvěta, kdy Susannah kopuluje, aby zaměstnala démona, je jedna z nejlepších scén - a to nemluvím o městě Ludu, kde se to hemží naprostejma hovadama a samozřejmě je tu i Blain). Celý ten svět mi místama hodně připomíná postapokalyptický svět z herní série Fallout, ale možná je to i naopak. A pak je tu ten konec - ten rozdělanej konec. Ano, naštval mě.

4 08.04.2021

Knihu jsem nečetl, ale užil jsem si audioknihu interpretovanou Vasilem Fridrichem. K jeho přednesu nemám moc výtek, ale někdy četl trochu moc zbrkle, jakoby bez pomlk a u přímé řeči někdy není jasné, kdo zrovna mluví... nebo zdali je to vůbec přímá řeč. Vadilo mi to hlavně ze začátku, ale pak jsem si na to zvykl.

Ke knize samotné: nejdřív mám pocit, že partička je kopií kámošů ze South Parku (hlavně Špekoun mi dost připomínal Cartmana), ale taky v nich cítím postavy z knih Stephena Kinga. Ale to není důležité. Důležitý je děj, který se odehrává ve dvou dějových rovinách - tenkrát a nyní. Překvapí mě brutalita, s kterou jsou vykresleny různé hrůzné výjevy... ale není jich tam zrovna moc. Ale potěšilo mě, že děj není zbytečně prodlužovaný a v podstatě pořád se tam něco děje... i když třeba pak zjistíte, že to je nepodstatné. Ale nejde přestat a člověk se těší na to, že mu bude odkryto něco z dalších tajemství v příští kapitole.

Rozuzlení není žádný geniální nápad, ale nejde o konec, ale o tu cestu ke konci a ta mě bavila. Co mě nebavilo, to byly ty snové výjevy, které mi tam přišly zbytečné. A také to, že když už se to jmenuje "Kříďák", v každé napínavější situaci se vždy musí objevit něco s křídou nebo namalovanými panáčky...

4 28.01.2021

Knihnu samotnou jsem sice nečetl, ale poslechl jsem si audioknihnu a tu zaudiofonil Martin Zahálka. Ten se poslouchá dobře a hlas má fajnej, ale čte to nějak vážně a to mi ke Kotletovi nesedí.

Když se řekne Kotleta, představím si odlehčenou vyvražďovačku plnou sexu, násilí, sci-fáren a humoru. A je vidět, že tohle je jeho prvotina, kde to či ono místy chybí.

Od Kotletovic kryndapána jsem už něco zažil, takže jsem zvyklej na nějakej standard. On ten nápad s muslimským vesmírem není špatnej, ale ten příběh je moc politickej. Existuje tu několik různých stran - Američani, Rusové, muslimové (Šíité a sunnité) a Izraelci/židé. A cikáni. A pašeráci. A v těch stranách by se nevyznal ani Franta Koudelka z STS Chvojkovice-Brod a spíš jsem si u toho připadal jak jeho trenér juda Tumpach... a vsadim se, že do sekce "slušnej oddíl" by nezařadil ani jedny.

Zatímco Poutník z Mohameda byl ještě zaměřený více na postavy, v Alláhově hněvu už jde spíše o válčení a bitvy a v postavách se moc nevyznám... a ani mě to nějak nenutí se vyznat. Ta první část je celkově o úroveň lepší a tím myslím ve všem.

Humoru se moc nenapaseme. Když už se tam objeví, je to buď ve formě přirovnání nebo nějaké hlášky (většinou od hlavní postavy Daniela Kalandry). A nutno říct, že je to často dost násilné. Ne obsahem, ale tím naroubováním v ději. Jak kdyby si spisovatel říkal: "Nejde říct jenom, že někoho sejmul, ale že ho sejmul tak, jak kdyby... a sem musím vymyslet nějaké vtipné přirovnání". A v Alláhově hněvu se ten humor už vytratil pryč ve všech formách.

"Obloha byla špinavá jako děvka z vítězného vojenského tábora, která se kvůli práci tři dny nevyspala."

Osudy Daniela Kalandry mají skvělej potenciál, kterej ale byl zúročen až v dalších Kotletových postavách, které tuto dost připomínají a v lecčems kopírují. Vlastně jsou často dost zaměnitelné. Ale i tak mě to jakž takž bavilo a jsem rád, že jsem se do tohoto posranýho vesmíru měl možnost podívat.

3 08.09.2024

Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si interpretaci od Vojtěcha Kotka (takže kotkopretaci) ve formě audioknihy. Zpracování, hlasy, zvuky, to všechno je überkvalita ladící s předchozími audioknihami, takže s tímhle spokojenost.

Ale co děj? Kam se poděl ten vtipnej a originální děj? Ten, kvůli kterému se tahle série stala tak oblíbenou. Ford Prefect je tam jen okrajově, Zafod s Trillian tam nejsou vůbec a ostatní předchozí postavy také ne. Místo toho dostaneme něco jako romanci, lehce protkanou nějakými těmi douglas-adamsovskými peripetiemi, ale není to zrovna k popukání.

Je tu málo galaxie a hodně Země. Bůh deště je sice fajn, ale nemá žádný valný smysl a jak je možné, že Země nebyla zničena, to mi asi nějak uniklo. Řeší se sice zmizelí delfíni, ale (a kniha samotná to přiznává také) chybí tomu pointa nebo nějaké zakončení. Celkově je to takové jakési zmatené a to ne ve smyslu dobře zmatené, jak to bylo v předchozích knihách.

Prostě po skvělých prvních dvou knihách a dobré třetí dostáváme poměrně nezábavnou čtyřku. Ale sbohem tomu ještě nedám a zkusím dát šanci ještě Převážně neškodné.

3 14.07.2024

Jerusalem a jeho ohavné asistentky - rychlopalné frndy - se znovu řítí do té správné pouliční novinařiny... a akce! A tentokrát jim jde fakt o kejhák. Celá tahle partička se opět s ničím nesere a když jo, tak tím svým způsobem, ze kterého každému vyraší ekzém nebo něco horšího. Pobavilo náramně, ale už z toho nemám ten pocit nadšení jak dřív.

3 01.05.2024

(SPOILER) Knihu samotnou jsem nečetl, ale sehnal jsem audioknihu, kterou čte Jiří Kubeš - což je na internetu nedohledatelný interpret, takže vůbec nevím, kdo to je a jak vypadá. Ale číst umí a to je hlavní. Hlas má jako zralý šedesátník... a s knihou si poradil dobře.

Ke knize samotné - nejdřív si poslechneme autorovu předmluvu, která je dost o ničem a připadá mi to, že se King zase plácá po rameni a rozebírá, proč Bachman a né King. Ale pak už nastupuje děj.

Než se začnu orientovat v postavách, chvíli mi to trvá - je tam Bart, kterej má dva vnitřní hlasy, Freda a George? A kdo je ten Charlie?
Tak nakonec jinak: Bart je hlavní postava, ale ve skutečnosti se jmenuje celým jménem "Bart" Barton George Dawes, Charlie je jeho syn a Fred je imaginární postava, ke které Bart mluví a která mluví k Bartovi jako k Georgovi. Uf, tak když už máme jasno (snad asi až po půlce knihy), můžeme se naplno soustředit na život hlavního hrdiny... a myšlenky zločince.

Prádelna, manželství, smrt dítěte, sousedé, hippie stopařka a Magliore... a tak nakonec dospějeme ke zdárnému konci, který je zdárný jen pro někoho... ale my aspoň víme proč. Ale že to trvalo. No, Kingu, zrovna nadšený z toho nejsem, ale vsadím se, že na šílené střelce v USA tohle může působit jako bible.

Tentokrát je to King bez mystické příchuti, ale s ochucovadly pro Kinga typickými - např. že ho tolik baví vždy popisovat názvy jednotlivých ulic a silnic a odkud kam vedou nebo s hromadou popkulturních či historických zmínek o různých jedincích či uskupeních. Možná pro amíky to význam má, ale pro mě jdou tyhle informace úplně mimo mě, protože mi to nic neříká a je mi to jedno.

Je to docela slabá kniha, i když někdo má možná jiný názor... a já mu ho neberu. Mně to ale přijde trochu odfláklé a natahované. Všichni totiž tak nějak tušíme, jak to celé dopadne. A taky dopadlo.

3 08.03.2024

Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu, kterou namluvil Vladimír Kudla. Ten má takovej obyčejnej, ale ne nepříjemnej hlas, který se do tohoto politicko-konspiračního díla hodí, a on rozhodně není ten důvod, proč mě to nebavilo.

Ten důvod je to, že ta konspirace je moc konspirační, pavučina moc lživá, všechno až moc složitě vědecky a technicky proveditelné. Je jasné, že Dan Brown rád vymýšlí relativně hodnověrné zápletky, ale tohle se moc nepovedlo.

Ze začátku je to jen napínání a zdržování, než se dozvíme, o jaký převratný objev se vlastně Nasa zasloužila. A to zdržování je až moc okaté - jen aby se čtenář hned nedozvěděl, o co jde a aby četl dál. A druhá polovina v kombinaci s politikařením, to už je takovej evergreen, který má vždy nějaké kladné a záporné postavy plus nějakého toho zrádce, no nic překvapivého mě nedostalo a děj se dal předvídat.

Napětí mi tam tak nějak chybí, protože jsem se víc těšil na konec, než jak to s nima dopadne (a bylo jasné, že nás čeká happy-end). A postupem času mi docela lezlo na nervy, že často ty postavy jsou nazývány furt a furt dokola celými jmény, i když už jsme dávno věděli, jak se jmenují. Gabriella "Ešiová" Ashiová v tom asi vyhrála (ale jen tím celým jménem, jinak ne).

Takže závěr je, že to hodnotím ani ne jako průměr, ale spíš podprůměr. Bylo to moc natahované a nudné.

3 11.03.2023

Knihu jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu, kterou interpretoval Pavel Soukup. Jako herce ho zrovna nemusím, v dabingu se jeho hlas k postavám taky někdy moc nehodí (leč někdy zase jo), ale tady byl jeho přednes dokonalý. Jak se dokáže vcítit a podat jednotlivé napínavé příběhy, to je profesionalita na nejvyšší úrovni. Není to jen čtení, ale vyprávění a to je to, čím se liší od všech amatérských předčítačů, kteří toto nikdy nebudou umět.

O Bearu Gryllsovi jsem neměl zrovna nejlepší mínění. Na druhou stranu jsem ho nikdy nesledoval a neznal. Ale podle toho, jak se prezentuje ve svých televizních doku-reality pořadech a jak si z něho všichni na internetu dělají srandu, jsem ho měl spíš za takovou nastrčenou postavičku, které všechno nachystají a on si na to pak hraje. Ale pokud toto opravdu napsal on, tak klobouk. Dolů. Úplně jsem na něj změnil názor a vůbec se nebudu stydět ho od nynějška respektovat a teď už věřím, že jeho zkušenosti, triky a způsoby přežití si necucá jen tak z prstu nebo ze scénáře.

Když se mám vyjádřit k osudům jednotlivých hrdinů (nebo obětí?) - každý z nich je skvělý námět na natočení filmu "podle skutečných událostí" (některé už to mají splněno). Jsou to opravdu příběhy skutečné odvahy, ale neskutečně neuvěřitelné. Nejvíc mě bavily ty z 2. světové a jiných válek, úniky ze zajetí nebo boj s přírodou, ale ani horolezecké nebo antarktické nezůstávají pozadu. A to jsou vlastně tak všechny. Vlastně ani jeden z nich mě nenudil a ta rozmanitost prostě bavila. Už tady chyběl snad jedině Maresjev, chch.

Je pravda, že literární cenu to asi nikdy nedostane, ale to já nepotřebuju na to, abych si užil dobrou knihu. Právě spíš chválím ten přímočarý jednoduchý styl, kdy tam není moc balastu, v ději postupujeme rychle vpřed, bez zdržování, jen s fakty důležitými pro pochopení situace... a to se čte (poslouchá) fakt dobře. Knize vděčím za to, že jsem se s těmito hrdiny seznámil nebo si doplnil informace, které jsem pak nejednou dohledával na wikipedii. Vůbec nelituji toho, že jsem po této knize sáhnul a jestli hledáte důvod, proč si ji přečíst, tak: Protože tam je.

3 07.09.2022

Knihu jsem nečetl, ale sluchem to taky jde - audiokniha interpretovaná Liborem Teršem měla opět své klasické chyby, které popisuji už v předchozích knihách série. Kniha samotná podle mě zatím nejhorší kus Temné věže. Nejen, že kromě porodu se tam skoro nic nestane, ale ten zbytek je podle mě strašně nepředstavitelný. Buď se pohybujeme na nějakých přízračných místech (Dogan, Discordia nebo to místo/něčí mysl, kde se setkají Susannah a Mia atd) nebo se cestuje mezi světy/časy/dimenzemi, to celé prošpikované dalšími nudnými zdržovacími pasážemi. Rollanda a Eddieho si moc neužijeme, ale v kapitole, kde je na ně nachystaná léčka, nám vše vynahradí - taky je to nejlepší kapitola celé knihy a jen kvůli té dávám alespoň takové hodnocení, jaké dávám. Všichni jsou unesení z toho, jak Stephen King použil sám sebe jako postavu ve své knize, ale já teda z tohohle prolínání skutečnosti a fiktivních světů moc nadšenej nejsem. Navíc ta poslední kapitola "... ze spisovatelova deníku" mě moc nebavila. Samozřejmě když jsem došel až sem, musím už pokračovat dalším dílem, ať vím, jak to konečně dopadne... ale že bych se nějak moc těšil...

3 01.07.2021

Knihu jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu interpretovanou Liborem Teršem a opět mi sem tam něco přišlo odfláknuté - např. výslovnost některých názvů a jmen (párkrát je řekne jinak, než předtím/potom), sem tam přeřeknutí a opět neexistují předěly mezi různými scénami. Ale na druhou stranu, když se tam třeba mluví sprostě nebo drsně, tak to je paráda, to mu jde! V podstatě jsem si na něj zvykl, i když vím, že by to mohlo být lepší. A teď k obsahu knihy: řidina, to už je skoro stejně blbej název a do určité chvíle i taková jakási abstraktnost, jak paběrky z předchozího dílu. Vypořádání s Blainem nám taky bylo dluženo z předchozího dílu a pak začne to, co mě zatím bavilo asi nejvíc - něco z Rolandovy minulosti: konečně první větší příběh jeho ka-tet, příběh lásky se Susan a různé lapálie v pistolnických začátcích. Ka se s nimi nemazlilo, ale můžu říct, že kluci se s tím nesrali a zvládli to ve velkém stylu, wow! Takže nejen, že nám to odkrylo tajemství Rolandovy minulosti, ale taky už to mělo hlavu a patu. Tím pádem je to zatím nejpovedenější díl série a navnadilo mě to i na ty další. Baže. Zajímavé bylo, že styl Rolandova vyprávění byl, jak kdyby z pera vypadl Stephenu Kingovi, ha. Jo a ta paralela s Čarodějem ze země Oz mi tam vůbec neseděla (za prvé proto, že to moc neznám a za druhé proto, že je to určitě blbost).

3 09.05.2021

(SPOILER) Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslouchal jsem Jana Hyhlíka, jak si to brázdil Kingovým světem a nějak mi to neštimovalo. Asi to četla jeho temná půle nebo já nevím. Je to takové unylé, suchý, nevzrušený hlas, nelíbí se mi ta jeho intonace a vyslovování jmen. Časem se to zlepší nebo si na to zvyknu, ale neposlouchá se mi dobře.

Příběhy, kde je hlavní postava spisovatel, mě většinou nebaví. A ještě horší je to, když spisovateli ožijí postavy z jeho příběhů, nebo v tomto případě jeho pseudonym - tento přístup mě vždy odrazoval. A tady to nedopadlo jinak.

Zkusil jsem to a počkal, až se to trochu rozjede a musím uznat, že když na to člověk přistoupí (nebo se s tím spíš smíří), má to docela dobrou vražednou atmošku a dá se to. Hlavní hajzl je skutečně solidní nepředvídatelné hovado, které se neštítí ničeho, takže pak si můžeme užít jeho řádění s pěknými popisy zvěrstev.

Když se začnou vyšetřovat zločiny, pořád dokola se omílají fakta, která detektiv do té doby zjistil a různě se o nich polemizuje, zpochybňuje, vylučuje a připomíná. Víme už asi stokrát, že tam byly stejné otisky a že mají stejný hlasový otisk, ale proč nám to nenandat po stoprvé?

Takže se to táhne. To je celej King. Celou dobu tak nějak tušíte, že vrabci tam nejsou jenom kvůli čimčarání a kam to tak nějak směřuje. Důležité je to spojení "tak nějak", protože to, co z toho nakonec King vykouzlí, je šílené a Hitchcockovi Ptáci jsou jenom taková polívčička. Tohle je docela hustá kulajda. Ale pak to nějak dopadne. A jak to dopadne, tak už se to nezvedne a je konec.

A opět říkám: to je celej King. Tedy né vždy, ale už je to několikátá jeho kniha, kde to s ním tak mám. A pak si uvědomím, že žádnej velkej nářez se nekonal.

2 01.10.2024

V komiksech jsem pořád nováček, ale asi už je u nich pravidlem, že v předmluvě/doslovu se autoři vždy navzájem pochválí.

Skinner Sweet je pěknej zmetek. Jako člověk a pak i po přeměně. Ale je to upír podle mého gusta. Násilný, krvelačný a hrůzyplný. Co mi na nové rase upírů nesedělo, tak to, že vždy, když byli nasraní, vyjela jim brada do monstrózní protáhlosti. A vyjížděla docela často, až mi to připadalo takové... dětinské. Na někoho to asi působí hororově, na mě moc ne.

Docela chytlavej příběh, ve kterým sice Stephena Kinga moc necítím, ale to rozvrstvení do několika časových rovin se povedlo. A také zasazení do doby a místa. Divokej západ a 20. léta s upírama, to je slušně originální. Ale rozhodně to není tak dobré, jak si tvůrci navzájem pochválili. Nicméně dvojku dám taky (protože komiksy jsou rychlé).

2 22.08.2024

Někdy si Spidera Jerusalema a Transmetropolitan představuju jako takového Neználka ve Slunečním městě, kdyby si obstaral duševní poruchu, začal se poflakovat po ulicích plnejch prodejnejch malenek a sjížděl se drogama od Doktora Pilulkina.

V tomto díle do toho Jerusalem opět šlápnul jak do masivního výkalu a opřel se do novinařiny jak Maxipes Fík, když v předklonu zvrací u zdi. Samozřejmě s neutuchající zkurvenou podporou svých Ohavných asistentek.

"Gary Callahan má dnes ráno nejnižší preference, jaké měl kdy úřadující prezident od doby, co prezidenta Rodhama přistihli při fistingu koťat v brooklynských ulicích."

Cítím z toho tu radost, jakou jsem cítil u prvních dílů, možná ještě větší. Protože tentokrát mě to fakt rozsekalo úplně do hamburgerové konzistence. Prvotřídní zábava maximálních rozměrů, kdy si i střevní trhač zaslouží nastavení na Smrtící střevní tornádo, Nevyslovitelný břišní běs nebo Rektální vulkán.

"Ano, generále, jistěže už zase masturbuji do americké vlajky. Uklidňuje mě to. Máte s tím problém? Měl bych radši použít vás?"

Srát se do Spidera Jerusalema se totiž nevyplatí. Protože do pravdy se nikdo srát nebude!

Geniální.

2 19.05.2024

Pokračujeme ve volebních tématech z předchozího dílu a je to tak trochu jako když uklouznete po slizu, kterej se táhne za slimákem - slimákovi je to jedno, protože to je něco, co nechal někde za sebou v minulosti, ale vy víte, že za to může on. Jako kdyby se za ním táhlo něco podobného, co jste už jednou četli. Tento díl nepřinesl nic moc nového a ani moc nepobavil. Ocenit musím hlavně povedený detail s šaty, které mají trojúhelníkovou díru na bradavku... ale podobných detailů je tam tolik, že jsem určitě ani všechny nepostřehl! Ve finále si povíme něco o Vánocích a zimních radovánkách a to je všechno.
Nestežuju si - Spider Jerusalem je pořád to správné ultrahovado, ale asi jsem neměl číst 3. a 4. díl tak rychle po sobě. Menší pauza by asi neuškodila.

2 01.04.2024

Rok parchanta je super název. Ale s tím dějem už to není taková bomba jak v prvních dvou dílech. Motáme se hodně kolem politiky, i když z Jerusalemova pohledu jde vždy tak trochu o bizár. A ten je vždy zárukou nadprůměru, který má do nějakého zklamání daleko. Černého humoru se dostává v Transmetropolitanu hojně... a to je to, co my potřebujeme! Třeba to, jak skončí politická poradkyně Vita Severn... krásná tečka.

2 30.03.2024

Nevím, jestli se mám smát, být zmatenej nebo se tomu divit, ale vím, že Spider Jerusalem se vždy dostane do (a zároveň i z) každé šlamastyky.

Já na ty komiksy nejsem moc zvyklej, takže mi to přijde všechno hrozně zkratkovité. Hodně věcí si tam člověk musí domýšlet, hodně si všímat detailů a číst mezi řádky... teda mezi ilustracemi. Je to zajímavé médium.

A o to zajímavější je zrovna Transmetropolitan, kterej jde až na kost. Je tam tolik nápadů! Ty nápady jsou často úplně na pokraji té nejvíc sci-fi fantazie... a tak dobře se to čte.

Nic tady není tabu, vše je povoleno a vše je ujeté. Nahota, násilí, vulgarismy a technologie. Postavy a hlášky, které musela vyplodit snad jedině nějaká chorá mysl. To byl kompliment. A ten skládám i celému tomuto komiksu.

2 27.03.2024

Nevím proč jsem si vybral právě toto jako svůj první pořádný komiks (Rychlé šípy apod. nepočítám), ale stalo se. A nevím, jestli jsem si vybral správně nebo se k tomuto formátu stavím moc dospěle nebo na to holt mám pohled zkreslený tím, že nejsem zvyklý... ale zrovna u toho nejásám. Dokážu ale pochopit, proč se někomu tak líbí. Ty kresby jsou super, postavy vždy tak superhrdinské a superschopné... a vypadá to tak lákavě. A tak jsem to musel jednou zkusit.

Co je pro mě ale trochu problém, je ta jednoduchost děje. Nebo se možná špatně vyjadřuji. Ten děj je možná jednoduchý při zpětném ohlédnutí, ale je tam strašně moc postav z celého DC světa, vše je to nějak propojené z minulosti a předchozích komiksů... až je to takové strašně překombinované. A taky je asi důležité si ty jednotlivé ilustrace pozorně prohlížet (a počítám, že to je jedna z těch věcí, které bych si měl užívat)... a ty jsou většinou nějak akční a citoslovcované, až se z toho stávají nepřehledné, tedy alespoň pro mé netrénované oko.

Často mám u knih a třeba i u filmů pocit, že děj se strašně vleče. Přesně opačný pocit mám u tohoto komiksu. Stane se tam toho tolik, že co kapitola, to tak epizoda až dvě z případného seriálu. O většině postav povědomí mám, ale mám spíš nakoukány různé filmy, než abych věděl, jak to bylo v papírovém světě. Ale nechci a ani nemůžu říct, že by mě čtení a prohlížení tohoto komiksu nebavilo.

Rozhodně se nechystám komiksy pověsit na hřebík. Musím se totiž přesvědčit, jestli je to takhle pravidlem nebo jestli by nebylo lepší se raději poohlédnout po nějakém robustnějším grafickém románu, kde bude mít děj svůj začátek, střed a konec... a nebudu muset znát souvislosti z dřívějších osudů postav.

2 15.12.2023

Knihu samotnou jsem sice nečetl, ale narazil jsem na její namluvenou verzi z dob, kdy se tomu ještě neříkalo audioknihy. Na svědomí ji má Hana Makovičková, pro mě neznámá herečka a televizní hlasatelka z dřívějších dob, a musím říct, že se jí to povedlo a namluvení působí i dnes jako profi standard.

Překvapilo mě, že jméno psa má španělskou výslovnost jako "Kucho" a né "Kužo", ale mělo mi to dojít, že se tady bude spíš kuchat než kužit.

Děj samotný zas takové terno není a musím říct, že se mi to šíleně táhlo. On je to teda celý Stephen King - protáhne nás zdlouhavou minulostí různých postav, osvětlí situaci v rodinných vztazích a pohraje si s podrobným vykreslením jednotlivých charakterů, abychom věděli, proč a jaký to má vliv na aktuální děj kolem vzteklého psa. Nicméně zachraňování marketingové kampaně není něco, co bych musel pořád dokola slyšet, když chci trochu horor. A toho tu vlastně moc není. Psího teroru je tam podle mě zatraceně málo a jako horor mi to nepřipadá, nebo alespoň ne s prvky nadpřirozena.

Protože co je tu nadpřirozené? Mihnou se zde sice nějaké náznaky posednutí zlem z městečka Castle Rock, které v dřívějších knihách představoval šílený vrah Frank Dodd, ale... co to má společného s tím, že Cujo chytil vzteklinu od netopýra? Podle mě nic a autor asi ze začátku chtěl to zlo nějak použít, ale nakonec mu to nevyšlo, tak se na to nakonec vybodl... ale už se mu nechtělo ten začátek přepisovat nebo mazat.

Prostě: na to, kolik na knihu existuje opěvných názorů a chvály, je to pro mě docela zklamání a knihu řadím zatím mezi tu horší polovinu toho, co jsem od Stephena Kinga přečetl/poslechl.

2 15.05.2023

(SPOILER) Knihu jsem nečetl, ale poslechl jsem si její interpretaci Liborem Teršem. Jak jsem zmiňoval u všech předchozích dílů, jeho přednes mě moc nenadchl. Tentokrát to snad bylo ještě o stupeň horší, protože mě tato série přestává bavit. Bohužel jsem měl pocit, že stejně to měl i Terš. A protože jde vlastně o jakési zakončení putování za Věží, myslím, že nastal pravý čas sérii ohodnotit jako celek (ona samotná kniha vlastně rezonuje na kvalitativní úrovni podobně, takže to je docela i fér). Za prvé - při prodeji prvního dílu by měli dávat upozornění, že musíte počítat s koupí všech ostatních dílů, protože jinak nemá cenu to číst. Za druhé - myslím, že ani sám Stephen King neměl ze začátku představu, jak moc se to rozroste a o čem všem bude vlastně psát. Bohužel hodně z toho mi přijde jako vata a některé pasáže byly fakt zdlouhavé. A to ani nemluvím o tom, že se tam pořád něco opakuje a vrací se k předchozím událostem, pořád a pořád. Žánrově je to strašná všehochuť. X rozpracovaných nápadů a dějových linek, které zůstaly nedokončené. King neustále skáče v místech a časech, v alternativních vesmírech a pohybuje se mezi realitou a fikcí, je tam strašně moc postav, ras a stvoření, odkazů do popkultury, a přitom pořád přidává další a další mezipříběhy, myšlenkové pochody, abstraktní místa, sny. To mě často už nebaví. Navíc odjakživa jsem neměl rád (ani ve filmech) tyto blbosti a výmysly: cestování v čase, prolínání alternativních realit/multiverse, konfrontace fiktivních postav s jejich tvůrci a příliš mnoho náhod. A to vše tady najdeme. Nejen to - tady to tvoří stěžejní část díla. Takže máme problém. Budu asi žít v naději, že jednou někdo tuhle látku uchopí a dá tomu nějaký ucelený směr a logiku (třeba ve formě seriálu) a vynechá zbytečnosti a vysvětlí věci, co jsem nepochopil. Od tohoto dílu jsem čekal velké vyvrcholení a že mi konečně dojde, co na celé sérii Temná věž všichni fanoušci mají, ale nestalo se. Ještě že jsem to nemusel číst, díky za audioknihy. Před "Závanem klíčovou dírkou" si dám od Temné věže chvíli pauzu.

2 27.08.2021