kure91 komentáře u knih
Konečně jsem si tuhle klasiku přečetl a klobou dolů, když si vezmu, kdy ji A. C. Clark napsal. Jestliže jsem byl nedávno nadšený ze Vzpomínek na Zemi a myšlenek stran budoucnosti v dotčené trilogii, tak tady je to ještě o několik tříd jinde. Napsat ještě před přistáním na Měsící takovouhle knížku, smekám. Hodně se mi líbil i jazyk, jakým byla knihy psaná, opravdu jsem si ji užil. Rozhodně nejde o poslední knížku, co si od autora přečtu (pod heslem čtenářské resty v klasice se mají dohánět :))
Recenze třetí Duny ve stylu, že pro některé je to ještě lepší než první knížka mě dost navnadily a rovnou mohu s klidem napsat, že se taktéž zařadím do skupiny lidí, kteří nevidí klesající kvalitu série, ale naopak tento díl postaví klidně na roveň Duny.
Zatímco Spasitele Duny jsem musel dvě třetiny trošku louskat, aby se v závěru vše rozjelo a pěkně spletlo dohromady v pěkném zakončení příběhu Muad'Dib, jenž byl hlavním a téměř jediným protagonistou knihy, v Dětech Duny se vrací přístup po vzoru první knihy, sledujeme opět několik linek viděných optikou více postav a na přišlo mi, že teprve tady se ukázalo, co znamenají "intriky v intrikách jiných intrik". Jednotlivé linky a pohyb postav po Arrakisu se postupně splétají a vše směřuje v závěrečné vyvrcholení a nastoupení cesty jedné z postav na Zlatou stezku.
Musím říct, že jsem se docela bál, jak bude nástup jedné z postav na Zlatou stezku podán, ale musím říct, že když vezmu v potaz, že se pohybujeme ve světě existence ghólů, cestovní vesmírem, předzrozených či různých schopností Bene Gesseritu, tak mi přišlo, že i tohle by v rámci světa mohlo fungovat. Inu, přeci jen jsme 10 000 let v budoucnosti. Jsem zvědav na další díl.
Od první zmínky v Pevnosti, kde byla noticka o vyjítí této knihy jsem ji měl nějak na obzoru a bylo jen otázkou času, kdy se do jejího čtení pustím. Už na první pohled v knihkupectví knížka zaujme svou obálkou, která mi už na první pohled naznačovala, že tady půjde o noirovku a anotace jen velmi hrubě naznačí, co čtenáře bude čekat, pokud si knížku vezme do košíku.
V podání Viléma Koubka se dostáváme do zajímavé alternativní(?) budoucnosti, kde se v izolovaném "světě ve světě" - tedy Odpočinku koná přehlídka dnešních mileniálů v seniorním věku. Do Odpočinku, nikoliv však za odpočinkem, přijíždí Vilém Krhavý, aby vyšetřil zmizení jednoho táty. No a hned vstupem do hospody s poetickým jménem Krchov se začíná vše poněkud zamotávat. Víc už asi k ději nemá cenu psát, byla by škoda jej odhalovat a připravit čtenáře o radost s postupu vyšetřování i závěrečných odhalení.
Samotný text je napsaný hodně čtivě a opět jsem byl ve fázi, kdy jsem chtěl vědět, co se stane na další stránce a neměl nějak potřebu knížku odkládat. Hodně mě potěšilo hodně odkazů nebo lépe řečeno rýpnutí do dnešní doby a některých zvyků, tradic či aktivit, nechyběly hlášky hlavního hrdiny, který místy uměl být drsnější než šmirglpapír. A naopak místy uměl být takřka Zdeňkem Polreichem, u scény s popisem výroby kimči jsem regulérně padal smíchy, to byl příklad absurdního humoru, který mě totálně odvařil. Pokud autor bude pokračovat v tomto trendu, rozhodně kupuji i další knížku.
Chvíli jsem musel přemýšlet, jak knížku hodnotit, protože o trilogii Sila jsem napsal, že ji řadím mezi jedno z nejlepších postapo a na tom se nic nemění. Takže na jednu stranu jsem byl Písku ochoten hodně odpustit, ale nakonec zůstanu u 4* a to zejména kvůli závěru, kdy mi podobně jako u Sila trošku chybělo větší dokreslení/přiblížení světa tam venku a toho, co se na posledních stránkách vlastně odehrálo, proč písek byl a nebyl... Jinak samotný příběh byl zajímavý, místy trošku haluzné setkání postav pro dobro děje, ale to prostředí, to byla prostě pecka. Svět zasypaný pískem, potápění se pro věci ze starého zatopeného světa. Super. Navíc musím dodat, díky tomu, že za jednu z mých top počítačových her považuju Spec Ops: The Line, které se odehrává v pískem zasypané Dubaji, tak knížka měla další plus za podobné téma.
(SPOILER) Jedna z těch klasik, o kterých člověk tuší, že existují, že díky ní máme slovo robot, ale o čem přesně to je, to jsem moc nevěděl. Bacha, nevyhnu se větším spoilerům! Nemůžu si pomoct, trošku mi to ve svém sdělení připomínalo Válku s mloky, kdy si opět lidé kvůli své snaze ulehčit si práci a touze po pokroku za každou cenu pořídí tvory, kteří jim mají toto pomoci dosáhnout. A něco se zvrtne, když podobně jako v řeckých bájích za vším stojí Helena a lidstvo to bude mít hodně na kahánku. Samotný závěr se má nést v optimistickém duchu, jen mi tam trošku přišla plot hole, kdy sice oni Adam s Evou objeví city a podobně, ale pořád jim tikají hodiny skrz nemožnost potomstva...
Poté, co jsem si v jedné z předchozích Pevností přečetl o téhle knížce, měl jsem jasno, že ji musím mít (už jenom ta obálka :)). Knížka nás zavádí do alternativních 30. let, kdy díky Teslovi vládne elektřina světu a další obrovský průlom je na spadnutí. Do toho se však ztratí samotný Tesla a do pátrání po něm je stále víc zatahován reportér Jamie Collins. Prozrazovat cokoliv dalšího z děje by byla škoda, takže obecně. V knížce se vyskytuje celá řada skutečných postav a korporací, takže aspoň stručný přehled o reáliích 30. let v USA docela pomůže, stejně tak znalost smýšlení a názorů těchto osob, protože z mého pohledu hrály docela důležitou roli při závěrečném rozuzlení. Děj jako celek pěkně příjemně plyne, poměrně očekávaně směřuje k závěrečné gradaci, kde se ukáže, že ne všichni jsou těmi, kým se zdají být, ale vše se krásně rozplete a uzavře. Knížku jsem si užil, takže lze jen a pouze doporučit.
Sbírka povídek, v některých případě čtrt, která se zabývá různými tématy a jak sám autor v úvodu píše, někdy není úplně tak Kotletovská jako spíše Kyšovská. Ale to rozhodně nevadí, protože tu autor ukazuje šíři svých nápadů a i na krátkém rozsahu několika stránek dokáže načrtnou zajímavou zápletku, často s rolí technologií (daleké) budoucnosti, která vyústí v mnohdy překvapivý plot twist na konci. Za sebe bych řekl, že zejména úvodní krátké povídky jsou Kyšovské, závěrečné dvě (ty delší) jsou zase spíš Kotletovské, zejména akční rubačka na planetě Penzion byla takovou klasikou Řezníka z Bruntále. Ale pokud bych měl opravdu vyzdvyhnout jednu povídku, byli by to asi Válkotvůrci spolu s Výjimečným trestem, kde obě mají zajímavý konec a zejména v prvním případě i na své ploše dobře prokreslené charaktery a děj.
Přemýšlím, jak knihu zhodnotit. Na jedné misce vah je fakt, že se to četlo fakt dobře, děj krásně plynul, vše odsýpalo, nechyběly nějaké ty hlášky z úst Larse či jeho vnitřního hlasu, takže potud pohoda. Ale na druhou stranu ve mě trochu zanechal pachuť samotný závěr a rozuzlení celého děje, přišlo mi to už lehce překombinované i přes to, že jsem tak nějak od půlky tušil, kdo nakonec s prachama odejde. Chtě, nechtě musím srovnávat s Palbami od Kopřivy a i kvůli tomuto faktu nemůžu dát plné hodnocení... Ale další díl si asi přečtu, to zase jo :)
Jak začít? Asi bych hned na úvod zmínil, že podobně jako u Krve pro rusalku jsem měl nějaký čas problém se do knížky začíst a přestat mít problém s přeskakováním vyprávění z pohledu několika postav. Pak jsem si na to zvykl a knížka začala dost odsýpat, obě dvě linie se autorce povedlo pěkně rozehrát a de facto protnout v závěru, kde se odhalily odpovědi na některé neznámé a čtenáři dostali odpověď na většinu otázek. Stejně jako u Krve mi přišlo, že autorka umí nebo chce psát hlavní postavu (Lukáš Richter) tak, aby mě nějakým způsobem štvala a nebyla jasně vyhraněná podobně jako Dominik Stolbenk. Za co však patří obrovská pochvala je zasazení do Brna, podchod u kolejí na Mánesově už nikdy nebude mít stejný feeling :)
Mám pocit, že Leoš/Fratišek se nadále ve svém psaní zlepšuje a že za lehce typickou Kotletovskou slupkou (pozor, to není v žádném případě kritika, jen konstatování přítomnosti něčeho, co chceme a očekáváme) se postupně rozjíždí hlubší příběh a prokreslenější svět než v jiných sériích. Na první pohled zaujme univerzum, v němž se kniha odehrává, hlavní hrdina Vachten je oblíbený archetyp bývalého vojáka (na tomto místě si neodpustím zmínit, že pořád věřím, že Kotleta napíše Hrdinu z Istanbulu), který se snaží někoho zachránit a nakopat zadnici záporákům. Ale za tímto vším se skrývaly zajímavé úvahy o světě s dominancí technologie, korporací a rozkladu státu, přišlo několik hlubších rozhovorů mezi postavama a kdyby v tomto směru psaní Kotleta/Kyša pokračoval, tak si určitě stěžovat nebudu, mě se to líbilo a moc. Třešínkou na dortu pak byly odkazy na popkulturu a obecně dnešek, napadá mě třeba jistá socha v Kladně.
Jak ukazuje číslo na titulní stránce, pomalu ale jistě nevyhnutelně spějeme do finále, doufejme, první série Kladiva a tomu odpovídá průběh děje. Víme, že zbývá poslední knížka, ve které proběhne velké finále, takže není čas na srandičky - ano, přišlo mi, že tentokrát ubylo různých vtípků, narážek apod. a naopak nastal čas na účtování a jak se ukáže, pro některé postavy může být účtování dosti konečné. V knížce sledujeme, jak se Felix musí vypořádat s dalším reliktem minulosti, když na scénu vstupuje jeho bývalý parťák, který se mi mimochodem zdál opravdu skvěle napsanou postavou, měl zajímavou motivaci a protože člověk ví, jakou knižní sérii čte, bylo mu až líto, že to musí dopadnout, jak to dopadne. I tak jsem ale nadmíru spokojen... A ať se neřekne, alespoň troška citací na závěr:
-----------------------------------
Rashil s bolestným výrazem obrátil oči v sloup. "Hovno mám! Lidi už neví roupama coby. Dřív chtěli káry, prachy, chlast. Nějakou banánovou republiku, vyléčit babu z rakoviny, pohoda, ale teď? Kurva, jsem snad nějaký spisovatel? A co je mi vůbec do toho, jestli byl Hitler gentleman? To jsem tady ani nebyl!"
-----------------------------------
Hala nejvíce připomínala scénu ze Hry o trůny, když měl autor zvlášť vydařený den...
-----------------------------------
"Neznám nic, co by nesundalo dost plastické trhaviny. Anebo můžeme šlohnout airbus a napálit s ním do toho. To bych bral jako plán bé."
-----------------------------------
No dobře. Vincenc v duchu mávl rukou. Až tohle skončí, zabaví se sám. Bude pátek, kdepak asi hraje Ortel? Z popelnice za Teskem vytáhl včera triko s nápisem Refugees Welcome, to by mohlo stačit. A když ne, může ještě zařvat Volte Kalouska!
Otec zakladatel je nazpět a opět je to jízda. Děj se opět odehrává ve dvou paralelních liniích (abych byl uplně přesný, tak jede i třetí linka, ale té je věnován je kousek) a zatímco Felix s Walterem řeší pokec se Starým v nemocnici, tak Klaudie jde navštívit jeden ne tak obyčejný panelák. Zejména některé scény v paneláku jsou velmi zajímavé (byt s růžovými tapetami, např.) a opět si tu nechám pár hlášek, co se mi v knížce líbily.
---------------------
Felix si ani nevzpomínal, že by kdy Waltera viděl se tak spokojeně usmívat. Vypadal jako kočka, ke které přichází myš a pomalu se maže grilovací omáčkou. Jenže temnota byla blíž...
--------------------------
"Dobře," řekl Felix k nabodnutým tělům. "Viděli jste poslední dobou něco dobrého v kině?"
"Sha ghrtsa chtra chtra!" řekly tisíce úst znova, tentokrát hlasitěji.
"Podle toho, jak nakvašeně to zní, tak patrně něco od Trošky," řekl Felix Walterovi.
--------------------------
Kluk napřáhl ruku k Tisícihlavému, jehož chapadla už sahala do výšky věžáku a odstřikoval z nich šedý sliz, a pronesl: "Majoránka!"
Z nebe dopadla obří noha v tenisce a z Tisícihlavého vystříkl černý maz.
"trochu montypythonovské," řekl Felix, "ale jinak dobrý."
Tak dlouho se člověk chystal, že si teda toho Leoše Kyšu přečte, až se z něj stal Franta Kotleta :) Trošku jsem ke knize přistupoval s menšími očekáváními, ale nakonec jsem byl spokojený, jde o klasickou žánrovou věc, kde hrdina jde za úkolem z bodu A do bodu B občas si musí odskočit nebo je odskočen do bodu C/D... Nechybí, jak je na Kyšu/Kotletu zvykem, parádní hlášky, hromada akce, litry krve, jen na ten sex nějak zapomněl (teda ne, že by si to nevynahradis v sérii s Tomášem Koskem :))
Čím dál víc lituju, že jsem si českou scénu tohoto žánru nechával dlouho proplouvat mezi prsty a teď musím dohánět resty. Knížka má, i vzhledem ke své tloušťce, pořádný spád (dobře, nejsou to zase Kotletovky, ale i taky to tu valí hodně v tempu), skládání samotného týmu a představování postav mě bavilo, stejně tak zápletka, nechyběl (nejen cynický) humor, takže jsem nadmíru spokojený a už běžím pro další díly.
Půjdu proti většině a řeknu to rovnou, 2034 se mi líbilo víc než předchozí kniha série. Jak jsem napsal u 2033, občas mě postava Arťoma štvala svou ňoumovitostí, takže mi zase tak nevadilo, že nyní takřka chyběl. Zato (staro)nové postavy se mi dost líbily, nabízely zase typově jiné charaktery a možnosti rozvíjení příběhu. Pozitivně hodnotím větší filosofičnost díla, to přemýšlení nad světem a apokalypsou mě bavilo, líbilo se mi rozšiřování a prohlubování informací o univerzu Metra.
A na závěr si dám jeden citát, který mi přijde, že na dnešní dobu začíná víc a víc sedět.
"Poslední válka byla urputnější než všechny předchozí a trvala proto jen pár dní. Od druhé světové války uplynuly tři generace, poslední veteráni zemřeli a pro žijící byl strach z podobného konfliktu neznámým pojmem. Kolektivní šílenství, které tehdy miliony lidí oloupilo o jejich lidskost, se opět stalo běžným politickým nástrojem.
Fatální hra o lidstvo se s každým dnem stále více osamostatňovala a nakonec už nezbýval čas přijmou správná rozhodnutí. Zákaz použití atomových hlavic byl v zápalu boje smeten pod stůl – v prvním aktu dramatu byla tato zbraň smetena pověšena na hřebíček a v předposledním se z ní zase začalo střílet. Přitom samozřejmě nehrálo žádnou roli, kdo stiskl spoušť jako první."
Po letech běhání jsem si řekl, že by nebylo od věci si přečíst některé známé knížky, o kterých řada lidí píše, jak je inspirovaly k běhání. No, mohu s klidem konstatovat, že Jez a běhej na mě udělala vážně dojem, Scott čtivě popisuje svou cestu k ultra a jednotlivé absolvované závody, z mého pohledu to je dost bez příkras a nějakých serepetiček okolo, dlouhý běh je popisován tak, jak je, včetně všech žaludečních šťáv, zranění a dalších nezbytností provázejících ultra. Trošku jsem se na začátku bál, že vzhledem k autorově veganství a stereotypu o veganech ("Jak poznáš, že je někdo vegan? Sám ti to řekne!") bude tento životní styl hodně v knížce protlačován, ale vůbec, v kontextu všeho ostatního dávaly zmínky o veganství smysl a doplňovaly komplexitu autorovy biografie.
No, musel jsem si to hodnocení nechat chvíli uležet, abych nepsal zklamaně. Nejde o kvalitu knížky, tu autor oproti prvnímu dílu ještě vygradoval, ale spíše o můj pocit z vývoje v závěru a osudu některých postav (víc napsat nejde, ať nespoiluju). V knize se vracíme do dění v Odpočinku ve chvíli, kdy si Vincent musí vybrat své zaměstnání a shodou okolností (a litrů vypitého wizoura) se z něj stane knihovník a velmi brzy na něj čeká další detektivní případ. Ten se postupně zamotává, ale rychlým tempem spolu s celou knihou spěje ke konci y rozluštění.
Stejně jako v prvním díle nechybí panu Koubkovi vybroušený styl, různé slovní hříčky, přirovnání a vlastně i samotná skladba vět a odstavců jsou radostí ke čtení a čtenář si užívá každou stránku. Nechybí hromada wisecracků, opileckých konverzací Vincenta s Mae a humorů vyplývajících z reality Odpočinku. Takže závěrem nemůžu jinak, než plný počet bodů a doufat, že přijde další díl.
Za mě se jedná o knížku obrovských protikladů. Hlavní hrdina jakožto nespravedlivě odsouzený se vrací zpět do domů do Lobně a zjišťuje, že svět se za těch sedm let, co byl v Zóně, docela změnil a život na něj nepočkal. Smrt matky, pomsta policistovi a od té doby začne kupit jednu blbost za druhou, které s přibývajícími stránkami knížky jenom dále gradují. Ufňukaný, sebelítostný hrdina, který má šílený plán a jenž nakonec končí tak, jak si asi zasloužil. Byť si k tomu konci velmi napomohl sám svými nepochopitelnými kroky. Zatím jsem tedy docela kritický, ale na durhou stranu mě bavilo objevování života Chazima, rozplétání jeho vztahů a vývoje a hledání motivace tohoto antagonisty. Celkově vzato, knížka je dobře napsaná, některé části zápletky jsou dost zajímavé a obecně se jedná o dobrou knihu. Jen ji tedy sráží hlavní hrdina, byť čekám, že jeho povaha byla autorovým účelem.
(SPOILER) Ne, za plný počet to prostě nebude a půjdu trochu do opozice ostatním hodnotitelům. Knížka je napsána dobře, dostáváme vše, co bychom od takové detektivky/thrilleru měli dostat, nechybí tahání vyšetřovatelů za nos, kompromitace a falešné stopy, takže potud lze říct, že je tu vlastně vše, co obsahují třeba úspěšné severské krimi. To v podstatě splňuje i hlavní postava, která má své osobní démony (byť teda v porovnání s HH je vlastně úplně nudná a spořádaná :)) a komplikovanou minulost. S hlavní vyšetřovatelkou na případu pracuje tým několika spolupracovníků, jako side-kickové jsou napsaní pěkně a vlastně mě ty postavy přirostly k srdci víc jak sama hlavní hrdinka, na ní mě místy štvala její umanutost nebo jak to lépe popsat.
A teď k samotnému ději, který pro mě hrál hlavní roli v nižším hodnocení. Mám pocit, že autorka se to rozhodla přehrotit na maximální míru a některé situace (návštěva jednoho z podzemí) nebo vlastně celý závěr a rozřešení zápletky byly na můj vkus až moc neuvěřitelné a říkal jsem si, zda by to takhle v realitě, kam se kniha hlásí, mohlo být. Dá se říct, že jako první díl dobré, ale nejsem si jistý, jestli mám chuť na další pokračování...
Mám Jeremyho tvorbu poměrně načtenou, ať už jde o jeho sloupky o autech nebo sloupky o životě obecně a tuhle knížku bych hodnotil jako asi to nejlepší, co jsem od Jezzy četl. Hodně čtivou a poutavou formou popisuje svůj nově započatý život farmáře, když se na prahu šedesátky rozhodl hospodařit na své farmě a skrze jednotlivé příběhy můžeme sledovat, jak to dopadá, když se Orangutan z Top Gearu snaží vykonávat řemeslnou a manuální práci na farmě. V textu nechybí vtipné příměry a popisy (zejména jakékoliv zmínky o ovcích byly topovka), ale současně mi přišlo, že Jeremy často volil serióznější notu a na své poměry se pouštěl i do vážnějších témat. Text navíc není jenom pouhým opisem epizod seriálu, ale spíše samostatně stojícím dílem, které lze brát jako to hlavní, jež seriál doplňuje.