KuroHaru komentáře u knih
3-4 hvězdičky za kolísavou čtivost jednotlivých částí. Jednoznačně oceňuji, jakou si dal autor práci s historickou rešerší, což je z knihy zřejmé, přestože nejsem žádný historik. Kdybych jím byla, pak bych snad toto dílo dokázala ocenit ještě více. Jinak se mi četlo jako pohádka/mýtus, při které jsem se někdy i od srdce zasmála (papež jakožto "náčelník vyholenců" a jiné vtipné a vlastně zcela logické popisy barbarského evropského středověkého prostoru z pohledu "civilizovanější" incké kultury.
Po hlavní "atahualpovské" části však pro mne kniha přestala být zajímavá a tu "cervantesovskou" už jsem ani nedočetla. Takže uvidím, jestli sáhnu i po jiných dílech tohoto autora.
Nejedná se o žádnou nevěrohodnou báchorku, příběh je uvěřitelný, což je dáno především tím, že sama autorka byla 25 let členkou sekty, ze které se jí podařilo uniknout, takže rozumí psychologii tohoto prostředí.
Velmi dobře napsané, napínavé, ale zároveň také seversky rezervované.
Sbírka velmi neobvyklých mikro povídek, které čtenáře nechávají tápat a dumat nad tím, co je pointou jejich i celé knihy (nemyšleno jako výtka). Každá z povídek má znepokojivý nádech, některé jsou laděny až do surreálna a hororu; některé bych si ráda přečetla rozepsané do rozsáhlejšího díla.
Chtěla jsem si přečíst něco na odlehčení, u čeho vypnu a nebudu muset moc přemýšlet, takže jsem neměla moc velká očekávání, ale něco tak kýčovitě nepravděpodobného až hloupého jsem nečetla už dlouho. Začátek ještě ušel, flashbacky z minulosti měly daleko umírněnější a spisovatelsky vyzrálejší ladění, a byla jsem docela zvědavá, jak se to vyvine, ale postupem času se příběh měnil ve stále větší kýč a frašku, kdy se téměř 50letí a starší protagonisté chovali jako hipsterští puberťáci (na tom do jisté míry není nic špatného, ale tady to trhalo žíly) a nedělali nic jiného, než že poslouchali hudbu, vše "vyjadřovali písní" a pak o hudbě vedli bezobsažné a rádoby duchaplné rozhovory. Možná nějaký hudební fajnšmekr by v tom zalíbení našel, ale já absolutně neznám irskou indie scénu 80. let apod., takže mě to nedokázalo oslovit. Nakonec jsem tedy knihu masochisticky dočetla až do konce, abych viděla, co vše je autorka ještě schopná vymyslet a čím vším příběh ještě umoří.
A ty šílené chyby v textu ("Neměla chuď"?? "Přijde déle"??) ani nekomentuju.
Milá knižní jednohubka od nakladatelství Pointa s příběhy plnými poselství pro děti i dospělé, které pohladí po duši. Od českého autora bych asi inuitská, indiánská a vikingská vyprávění nečekala, takže jsem byla příjemně potěšená.
Už dlouho jsem se chystala podívat na netflixovou minisérii Unorthodox, nakonec jsem ji však předběhla touto knihou. Moc zajímavá sonda do uzavřené komunity ortodoxní chasidské komunity, jakých si, alespoň myslím, nebude nejvíc. Ráda se zajímám o život jiných kultur nebo náboženských uskupení a knihu z reálného židovského prostředí jsem četla se zájmem, pobavením i znepokojením. Stojí za přečtení.
Četla jsem v originále a velmi by mne zajímal český překlad, protože autor si ve své knize úžasně hraje se slovy a také s kulturními reáliemi.
Je to dystopická satira, vyhnaná do extrému, který (což je právě znepokojující) není až tak nepravděpodobný. Člověk tuší, že pod humornou slupkou se skrývá varování před nekontrolovaným rozmachem umělé inteligence a před degenerací lidstva způsobenou závislostí na chytrých aplikacích a zařízeních.
Zajímavá, leč poněkud mrazivá vize.
Kdo by hledal vyčerpávající podrobné informace, pak pro něj tato kniha zřejmě není, já ji ale vnímám spíše jako takovou sběratelskou publikaci, která rozhodně zalahodí oku, protože obrazový materiál v ní je úžasný!
Nad absurditou Severní Koreje se chce člověk až smát...
...dokud si neuvědomí, že se jedná o každodenní realitu spousty lidí. Pak se mu místo smíchu chce spíše brečet. Paní Špitálníková touto knihou odvedla skvělou práci, která je mimořádným přínosem, pokud chceme nahlédnout pod pokličku této příšerné diktatury.
Harariho první kniha, Homo Sapiens, se pro mne stala skoro až jakousi biblí. Homo Deus je také výborná, ale místy už mimo moje chápání (vědy jako genetické inženýrství, technika atd. jdou mimo mě). Znovu musím obdivovat, jaké široké znalosti Harari má a jak brilantně je umí všechny propojit do jediného díla, ale pokud srovnám se Sapiensem, musím se přiznat, že jsem často ztrácela pozornost a netušila, o čem je v knize řeč. Pozitivně ale hodnotím autorovy odkazy na špatné zacházení s hospodářskými zvířaty a jejich degradaci na pouhé stroje.
Pro mne jedna z nejlepších a nejčtivějších odborných knih, která se mi kdy dostala do rukou. Sapiens jsou komplexní dějiny vývoje lidstva, které takhle v souvislostech dávají úplně jiný smysl, než když se je učíme suchopárnou školní formou. Tuto i další Harariho knihy by si měl přečíst každý.
Skoro se až stydím to napsat, ale asi jsem měla velké očekávání a ze Zaklínače v konečném výsledku tak odvařená nejsem. Začala jsem jej číst hlavně proto, abych porozuměla seriálu, ale ten děj mě prostě nedokáže úplně vtáhnout. I když na druhou stranu uznávám, že kvalitní dílo to bezpochyby je. Jen pro mě byly některé pasáže moc zdlouhavé a nudné. Ještě tomu ale dám šanci a zkusím to i s druhým dílem.
Fajn severský thriller, čte se dobře, místy však postavy jednaní nepochopitelně a děj je trochu přitažený za vlasy. Jako oddechovka se však tato kniha hodí skvěle!
Zprvu to na mě bylo příliš "puberťácké", a tak jsem se do děje dostávala pomaleji, nakonec mě ale vtáhl do takové míry, že jsem četla do tří do rána a nemohla přestat.
Ráda bych tuto knihu viděla zfilmovanou, ať už jako samotný film nebo seriál!
Super námět, u kterého bych však ocenila, kdyby to nebyla jen taková jednohubka na večer, ale bylo to podrobnější, objasněnější, s jiným zakončením. Prostě románová podoba. Takhle pro mě bylo docela zklamání, že jak to začalo, tak to hned skončilo, a já zůstala jako neuspokojená čtenářka :D
Naprosto ojedinělý thriller. Ale je to vlastně thriller? Pro mě to byla trochu surrealistická psycho-pohádka z odlehlého dánského ostrova, vyprávěná očima naivního a důvěřivého dítěte, prokládaná vhledy do života jeho rodičů a jiných dospělých. Už první věta celého příběhu naznačuje, že na této zdánlivé idylce nebude něco v pořádku. A je to tak. Postupně se odkrývají čím dál více znepokojující skutečnosti, postavy přicházejí o svou příčetnost. Všechno je to odvyprávěno tak nějak nenápadně, nenásilně, s typickou severskou odměřeností, což námětu dodává hodně zajímavý rozměr. Přečetla bych si i další knihy od této autorky, až budou.
I přesto, že to rozhodně není veselé čtení a z únosů lidí mi doslova běhá mráz po zádech, mě tato kniha upoutala a nepustila, musela jsem číst dál a dál. Lolitu od Nabokova jsem nečetla, ani jsem nevěděla, že byla inspirována skutečnou událostí a nedokážu posoudit, nakolik se jí drží tato kniha, ale myslím, že se toho její autorka zhostila se ctí. Chyběl mi jen pohled ze strany únosce, ale to už by pro autorku možná bylo až příliš velké sousto.
Napsáno je to určitě kvalitně a čtivě, ale nemám ráda (což není chyba autorky), když se každá hororově zaměřená kniha musí přirovnávat k dílu Stephena Kinga. Chápu, že jde zřejmě o marketing, ale proboha...King je jen jeden, píše zcela osobitě, a tahle kniha se jeho tvorbě nepodobá. Možná tak námětem, ale zpracování je zcela odlišné. Co mi třeba ve srovnání s "kingovkama" chybělo, byla psychologie postav. Čtenář si je prostě nemůže oblíbit, protože do nic hlouběji nepronikne. Ale takovýto pocit nějakého nedostatku toho "drajvu", jak se lidově říká, a emocí, jsem měla zatím snad u všech knih severských autorů. Tak nevím.
Českým knihám se tak nějak vyhýbám, ani vlastně nevím proč. Ale tato detektivka mě zaujala především tím, že se odehrává v prostředí Olomouc-Šternberk, kde žiju, takže jsem byla zvědavá, jak autor tuto lokalitu vykreslí. A byla jsem nadmíru spokojená. Děj je napínavý a má spád. Nakolik je dění uvěřitelné, nedokážu posoudit, ale pevně (a možná naivně) věřím, že se tato lokalita nepotýká s tak nechutnou zkorumpovaností, jak je tomu v knize. Na druhou stranu bych se v dnešní době ani nedivila.
Ožehavé pro mne byla témata nelegálního zacházení se zvířaty - jsem ráda, že na ně autor poukázal a jsem také ráda za to, jaké odkazy na literaturu se v textu objevovaly (Stanislav Komárek, Peter Singer apod.). Bojovníci za práva zvířat pochopí a ostatní se snad k přečtení těchto děl nechají zlákat.
Fajn cestopis psaný z perspektivy "gauče", který dává nahlédnout do čínské mentality, se všemi jejími bizarnostmi. Kniha je informativní a zároveň vtipná, takže se těším i na další autorovy cestopisy, které jsem zatím nečetla.