KuroHaru komentáře u knih
Jeden z mnoha pohnutých a jedinečných příběhů lidí, jejichž život zasáhl plnou silou nacismus a posléze i socialismus. Doplněno o zajímavé fotografie. Stručná, ale přesto všeříkající kniha.
Na knihu jsem se těšila, protože mě zaujala svým mytologickým námětem. Proto mě docela mrzí, že musím napsat, že mě nakonec docela nudila. Chyběla mi tam nějaká ta akce a dramatičtější zápletka.
Fajn kniha pro young adults, která uvěřitelným způsobem řeší problémy mladistvých, jako je sebepoškozování, zneužívání, nepochopení ze strany rodiny atp. Sice už nespadám do cílové skupiny, ale i přesto, že se mě tato témata už tak nedotýkají, ráda si občas přečtu něco i z tohoto soudku jako oddechovku.
Kniha mne vtáhla do děje už po přečtení první stránky, nadšená jsem byla jak z lesbického námětu, tak z autorčina vytříbeného stylu a jazyka. Co v mých očích hodnotu knihy sráželo, byly poměrně dost expresivní popisy sexuálních scén. Nevím, možná jsem jen prudérní, ale tak, jak byly, pro mě do knihy nezapadaly, to spíše do nějaké erotické béčkové literatury. Méně je někdy více. Lesby jsou tu důsledkem toho chtě nebo nechtě představeny jako neustále nadržené nymfomanky a perverzačky, které na konci 19.století "číhaly" na každém rohu Londýna. Škoda. Jinak super knížka.
Průměrná detektivka, jakých jsou spousty. Takové knihy čtu jako oddechovky.
Zajímavé seznámení se s latinskoamerickou literaturou. Mendoza píše protokolárně, stroze a bez příkras o neutěšené kolumbijské společnosti a zlu, které ji prostupuje. Zajímavý a originální je i přístup, jak zpracovává reálnou událost a vplétá ji do fiktivního příběhu a nabízí tak mnohé podněty k zamyšlení.
Parádní kniha, napsaná smysluplně, přehledně a od srdce! :)
Pohodové čtení na víkend. Okay, to je asi věc vkusu a názoru, ale je to taková kniha, co přečtete za dva večery, neurazí, ani příliš nenadchne, ale rozhodně se dobře čte a je to jako koukat na napínavý film.
Psáno v typicky japonském, trochu surrealistickém stylu s nádechem tajemna. Není to žádná extra bomba, ale přesto jde o příjemné oddechové čtení. Uvařte si k němu kávu nebo japonský čaj a dokonalá chvilka pohody je zaručena.
Hurá. Po dlouhé době zase pořádná duchařina, která je i docela originální a dokáže člověka i trochu vyděsit. Pro chladné podzimní/zimní večery ideální čtení!
Na této knize mne nejvíce zaujala příloha překladatele, která je informačně hodnotnější, než vyprávění Černého jelena samotného. Překladatel tam popisuje kulturně-historické pozadí Niedhardova textu, líčí životní cestu Černého jelena, krátce objasní také lakotský jazyk a zvyky a tradice indiánů.
Kdo se chce dozvědět více o indiánech a jejich bohužel neslavném konci, rozhodně doporučuji knihu Mé srdce pohřběte u Wounded Knee. Věřím, že genocidní likvidace této pozoruhodné civilizace, přesun jejího zbytku do zanedbaných rezervací a vymýcení jejího bohatého kulturního a duchovního světa vám bude trhat žíly stejně jako mi.
Knihu jsem si vybrala ze dvou důvodů: Jednak jsem byla zvědavá, jak se americký spisovatel vypořádá s prostředím předválečného Československa, a za druhé mě zajímalo také jeho pojetí ďábla. S obojím se podle mě autor popasoval velmi dobře. Československo je vylíčeno věrohodně, až mě to překvapilo, a ďábel zde obchází v mnoha podobách, a to i v podobě narůstající fašizace a antisemitismu.
Obohacující a zajímavá kniha. Člověk se takto skrz vyprávění pana Mareše dostane do brazilského pralesa, jeho zvláštností a tajemství, a může spolu s autorem pouze hádat, proč je nyní oblast kolem Kurupiry hermeticky uzavřena pro všechny potenciální návštěvníky, včetně vědců a jiných výzkumníků.
Druhá část byla jednoznačně nejlepší a nejdynamičtější.
Tuto knihu jsem si vypůjčila na základě četby knihy "Charles Manson: Život a doba", která ji na několika místech doporučuje k přečtení. Kniha o Mansonovi je naprosto úžasná, napsaná čtivě a s mírnou dávkou sarkasmu, nicméně se orientuje primárně na (byť velmi podrobný) životopis masového vraha a fanatika Mansona. Knihou o Tateové a Polanském si člověk posune své obzory ještě o kus dál, protože mu dá možnost pořádně pochopit dobu divokých 60. let především v americkém Hollywoodu, která vlastně umožnila a doslova vybízela ke spáchání takového zločinu, jako je ten, který Manson realizoval se svou sektou Rodina. Celá skládačka tak čtenáři zapadne krásně dohromady. Čtení je to rozhodně fascinující a mně nezbývá nic jiného, než udělit plný počet hvězdiček.
Námět zajímavý a originální, dalo by se říci "kingovský". Stephen King by z něj však podle mne dokázal vytáhnout ještě víc, proto 4 hvězdičky.
V porovnání s knihou "Hypofýza v exilu" od srbské autorky Sofije Kordić mi "Hypofýza" přijde zdařilejší a hlubší. U "Dcery války" mi přišlo, že se sice autorka snaží o hloubku, ale sotva kniha začne, tak také skončí, obsahuje hluchá místa a rozhodně by stála za širší rozpracování. Už jen z toho důvodu, jak málo se dnes o válce v Jugoslávii mluví, je dle mého škoda, že se autorka vyhýbá důkladnějšímu vysvětlení toho, o co v této válce vlastně šlo (což její kolegyně Kordićová dělá) a řeší jen osobní tragédii hlavní postavy. Dále mi vadil americký styl vyprávění, některé fráze zní v našem evropském kontextu jako pěst na oko, úplně jsem za českým překladem viděla anglickou verzi těchto frází. Kniha pro mě byla tedy malinko zklamáním, i když se četla dobře. 4* volím rozhodně jako pochvalu za to, že se někdo tématem jugoslávské války vůbec zabývá.
Pan Cílek je opravdu mistrný vypravěč literatury faktu. Ač se v případě této knihy jedná o velmi temnou tematiku, zvládá ji vystavět velmi poutavě a čtivě, se špetkou sarkasmu a černého humoru. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout.
Musím se přiznat, že ze začátku jsem měla s knihou docela problém a dokonce jsem uvažovala, že ji odložím a číst dál nebudu. Vadilo mi totiž vyprávění, které mi přišlo fádní, a také to, jak se příběh zdánlivě žádným směrem neubírá. A opravdu, 95% této knihy je v podstatě biografie fiktivních osob z fantasy světa. Nesměrovalo to (zase jen zdánlivě) k žádné zápletce, no prostě docela nuda. Ale pak jsem došla do bodu, kde se všechny tři hlavní postavy setkávají, a to byl bod, kdy mě kniha přesvědčila a došel mi význam dosavadního pomalého rozjezdu. Přesvědčila mě natolik, že si zřejmě přečtu i další díly ze série. Musím také pochválit zajímavý a originální námět, který má ještě jistě co nabídnout!
Četlo se to dobře, autor má dobrý styl, ale zas nějaký zázrak to nebyl. V knihách nemám ráda překombinovanost, která mi ke konci vadila právě zde. Začalo to jako fajn horor/thriller a končilo jako akční drama s konspiracemi a tajnými organizacemi. Malinko zklamání.
Taková pohodová, dokonce by se dalo říct milá, knížka. Je to psáno trochu z jiné perspektivy, než by člověk čekal. Nejde tam ani tak o příchod války, ale spíše o mezilidské vztahy, o to, jak je důležité držet pohromadě, nalézat i v těžkých chvílích a v cizích zemích přátele a spřízněné duše, díky kterým dokáže člověk zvládnout všechny těžkosti.