kuruteku
komentáře u knih
Černá smečka
František Kotleta (p)
Co toho Kotletu na tom světě démonů, abonormálů, upírů (tady teda ne) tak láká? Snaha je všem ezoterikům, okultistům a pošukům různých druhů otrávit? Jenom pobavit? Nebo se vypisuje ze svých černých snů? Anebo ho jen baví si ze čtenářů dělat srandu, hodně drsnou, černou, nechutnou? Asi si od něj dám teď na chvíli pokoj, na rozdíl od jeho alter-ega.
Lovci
John Flanagan
Tak série dokončena. Trochu jsem byl po návratu rozechvěly, trochu mi to připomínalo návrat Toma Sawyera po té, co byl s kamarády považován za mrtvého. Vybrat si jako souboj na život a na smrt souboj lodi je neobvyklé, ale v tomto případě logické a na místě. Zvlášť, když máte vycvičenou posádku, znovu schopného Ingvara, Drtič a Hala. A když všechno selže, je tu Torn. Vlastně je to zjednodušený a modernizovaný Ransome se vším všudy - škoda, že se na něj zapomíná. Díky těm mladším kamarádům a jejich rodičům, že pro mne objevili Flanaganuv svět, kdy je všechno jasné a jednodušší. Ale jak by se člověk vyznal ve složitých světech, kdyby se to nenaučil na těch jednodušších, jak by dokázal chápat Zaklínače, jak by se orientoval v dnešním reálném světě, kdyby si těmi zjednodušenými neprošel. Někdy musí být něco černobílé, aby se pak dokázaly rozeznávat odstíny šedi.
Vyděděnci
John Flanagan
Výborný úkrok stranou - návrat k prapůvodnímu Willovi v jiné zemi a s jinými výchozími podmínkami. Ale klukovství, touha po samostatnosti, po uznání, po kamarádství, to všechno tam je v míře vrchovaté. Občas to sice zabolí, občas i někdo umře, ale hlavní linie je daná. Jak to řekl Erak: jeden slepý medvěd, jeden vtipálek, jeden zlodějíček, jeden intouš, jeden vzteklík, věčně se hádající dvojčata a jeden znouze skirl, typičtí Skandijci.
Zpívající memoáry, aneb, Když archiv zakuká
Jan Vodňanský
Geniální! Když se dítě setká s přímým přenosem z popravy a je mu zakazováno kreslit si oběšence do sešitu, nemůže z něj nevzniknout Vodňanský. Konečně mi to všechno dává smysl. Jak vzpomínky, tak pasáže z tvorby se výborně doplňují. Škoda, že Petr Skoumal nepopsal svůj pohled na věc. Jejich synergie povýšila rýmovačky a melodie na vrcholné opusy opravdu srovnatelné s díly S+Š a V+W.
Přes Zábradlí k Cimrmanům
Jan Hraběta
Autoru absolutního verše: "jsou to koně mí, soutok oněmí," je odpuštěno neustálé ptaní se manželky, kdy a co se stalo, občasné opakování mnoha výroků. A když se k tomu přidá to, že hrál v Žebrácké opeře s Andrejem Krobem a hlavně, tedy pro mne, že hrál správcovou v Lijavci ("Nenávidím, všechny vás nenávidím - jetlita si tu dala sraz" jsou pro mne ještě výš než ti dva (debil a blbeček), co sedí vzadu), nemohu nemilovat útlou a vlastně velmi jednoduchou a prostou knihu. Život už tak prostý a jednoduchý nebyl, ale Hraběta ho umí podat, že vlastně byl. Díky za to.
Rozsudek smrti
Kristýna Trpková
Na prvotinu opravdu vynikající. Trochu je znát inspirace Colomanem Strikem, ale zasazeno do českých poměrů. Až mne mrzí, že Stvůra i Vesnice mají úplně jinou dvojici a záběr. Tenhle směr se mi líbil víc.
Velké problémy v Malém Vietnamu
František Kotleta (p)
No vlastně je to brak. Ale pořád čtivý, občas i s vtipnou hláškou. Ale jako vycpávka mezi zásadnější literaturou na dva večery to ujde až až.
Měsíc nad Soho
Ben Aaronovitch
Po Řekách Londýna jsem rád a na začátku nadšen začal číst Měsíc nad Soho - dokonce jsem začal hledat varianty Body and Soul (znám ji jen z bluegrassového pojetí, teď ponenáhlu zjišťuji, jak moc se liší). Ve dvou třetinách jsem začal váhat - zase dva případy propletené do sebe, tentokrát ale Peter dost velkou část času proskotačil (všechna jiná synonyma jsou pod 15 let nevhodná) se Simone a rozuzlení v podobě odhalení mne až otrávilo. Ale závěrečná scéna - záchrana ne-osob, muž bez tváře a rozuzlení vrátily téhle sérii lákavou tvář. A závěr naznačuje, že je na co se těšit.
Takže stále zůstávám v očekávání, i když ve světě fantasy jsou i lepší díla.
Zrcadlový muž
Lars Kepler
Po každé kapitole jsem si ze začátku musel dát pauzu, abych to zvládl. Musel jsem ji rozdýchat. Brutální, kruté, šílené. Moc. Ale s příchodem Joony Linny se objevil Theseus, který začal Ariadnino klubko namotávat. Občas šel slepou cestou, občas vstával až skoro z mrtvých, ale šel k cíli. Díky za to. Jenom nevím, jestli závěrečné věnování je opravdu upřimné upozornění na zvrhlost v našem světě nebo omluva autorů. Rád bych věřil tomu prvnímu.
Hotýlek
Alena Mornštajnová
Krásně se to čte, ale výsledek je nějaký neslastný nemastný. Žil byl umřel. Nějak mi v tomto díle chybí přidaná hodnota, něco, čím se liší od jiných děl, nějaké jiné prostředí, jiný motiv. Na autorku nezanevřu, ale toto dílo k mým oblíbeným nepatří.
Dům na samotě
Michaela Klevisová
Tak třetí díl byl sice hodně dlouhý, ale už jsem spokojen bez výhrad. Po Velinském, Češkovi či Vondruškovi mám zase co číst, i když každý díl je v jiném prostředí. Kromě detektiva jednotícím prvkem jsou kočky a lidské vztahy.
Prokletí rodu Janoviců
Vlastimil Vondruška
Ale proč ne, opovednici mi byly vysvětleni. Cháska nezvedená alespoň z části potrestána. Poznali jsme Johanku. Takže vlastně docela fajn.
Mlha
Kristina Ohlsson
Tak konečně tajemství odhalena, snad všechna. Nicméně lidský rozměr hledání sebe sama (Oskar, Isen, August s Henrikem, Ray Ray, i Maria) byl dojemný a hezký. Detektivka samotná už tolik ne, ale o tu mi vlastně nešlo a nejde.
Kralevic Karel (1334 - 1348)
Vlastimil Vondruška
Náš novodobý "Jirásek" doplňuje ságu o Lucemburcích o další díl. Svým způsobem je to pořád stejné, ale ono to tak v dějinách je - alespoň si dáváme do souvislosti naše školní letmé postřehy, odkazy v jiných knihách, dějepisná jména a události. Ono se zdá, že to znevažuji, ale svým způsobem je to velmi záslužná práce. Tady jsem si doplnil povědomí o tom, že náhody občas ovlivňují dějiny velmi výrazně (smrt Ludvíka Bavora), že Řím (starověký) po rozvalu Germány předal svou dějinnou úlohu na chvilku Byzanci, aby se ji pokusil alespoň na pár let udržet Karel Veliký, až jeho dědicové a rozkoly v církvi udržovali při životě jen pojmy, jako je papež a římská říše.
Život na Mississippi
Mark Twain (p)
To byla nádhera - nejlepší spisovatele jsou ti, co si své dílo odzili a odpracovali. Jejich knihy jsou opravdovým odrazem života. Odteď už pro mne Twain není jen autorem Toma Sawyera a Hucka Finna (chytrý mobil změnil Hucka na Hučka, to zní hezký, ale není to ono), ale spisovatelem Jihu Ameriky.
Smrt šumavského poustevníka
Vlastimil Vondruška
Po delší době celkem nesablonovite, změna prostředí a velmi čtivé. Překlep jsem našel jen jeden. Morální poučení pro bohaté i chudé, zlo potrestáno. Spokojenost.
Černá lilie
Vlastimil Vondruška
No, hodně překombinované a hodně postav, ale zapadlo to do sebe jako kostky lega. Dokonce i Diviš přispěl svým fištrónem, spravedlnost byla nastolena i bez zákonných prostředků a páni rytíři se mezi sebou nepobili.
Králové Clonmelu
John Flanagan
Jasně, je to knížka pro děti či dospívající, ale je to nádhera. Jednoduché, prosté, občas se zajímavým nápadem, kamarádskými špílci, nádhera. Vytloukání klínu klínem se povedlo.
Sladká pomsta
Jonas Jonasson
První Stařík byl bomba. Analfabetka krok jinam. Zabiják Anders úlet a druhý Stařík odvar. Tohle je hned za prvním Staříkem a Analfabetkou, na začátku hodně rozlítané do všech stran a ztřeštěné, na konci už jenom do sebe zapadávající a ztřeštěné. Musel jsem se přemáhat, abych se v tramvaji nesmál nahlas a jak se usmívám, nebylo pod rouškou vidět. Už je zase možné vzít autora na milost. Dobrá je ta šíře a seznámení s uměním Irmy Sternové, našel jsem si i Adolfovy obrazy, abych byl v obraze. Ale Ole Mbatian mladší moderní je Deus Ex Machina par excelance. Zase někdo exoticky uvěřitelný ;-) A podnikavec Hugo se Sladkou pomstou, to je až inspirující.
Nůž
Jo Nesbø
Nic nechybělo, naopak zůstalo smutno za dalšími postavami série. Na rozdíl od Larse Keplera uvěřitelnější, i když zašmodrchanější, příběh. Sice podle stránky se dá odhadnout, kam stopa vede, ale na tom nesejde, nečtu jen pro vyřešení detektivní záhady, ale pro příběh samotný. A jsem nadmíru spokojen.
