Květinka008 komentáře u knih

Ukázkový devadesátkový BRAK, který by měl být prezentován jako odstrašující případ studentům žurnalistiky. Nemá se seriózní žurnalistikou nic společného a autor by se měl stydět. Navzdory prologovému ujišťování vydavatele, že autor se snažil o MAXIMÁLNÍ nezaujatost, jsem to vydržela pouze do strany 23, kde se nachází věta: "Zřejmě se u DV jedná o určitý psychický komplex snad trochu plynoucí z toho, že ne vždy měla cestičky umetené..." (Autor je i samozvaný odborník přes psychiku, zřejmě zaměstnaný v bulvárním plátku.)

Hanění jejích rodičů na stránce předtím už hlásilo téměř přeplněný pohár vulgarity, co snesu. Nechci ani vědět, jaké "výblitky" se nacházejí na dalších stranách. Ačkoliv měla jít tato kniha přese mě jen do dobročinného bazaru, v zájmu své vystudované profese, aby se nešířil dál takový hnus, obšťastní modrou popelnici. Panu Bauerovi přeji krásný zbytek pobytu na tomto světě, než mu karma v tom příštím zúčtuje.

Dobrodružná knížka pro děti a mládež. Ovšem ne, bohužel, pro ty dnešní... :-( Ještě tak já, když jsem byla ve věku cílové skupiny, bych si s nadšením početla. Pro dnešní mladou generaci úplné sci-fi a pravděpodobně "nuda". Že jsou naopak prázdné jejich životy, oproti Jovanovi, Strejci, Lunje... to snad pochopí aspoň někteří za pár let.

Optikou dospělého čtenáře této knihy - jsem nadšena a zároveň se mi srdce svírá, jak byly děti vytrženy ze svých her a musely během pár let mentálně dospět, přestože věkem ještě byly dětmi. Také je zajímavý náhled na politickou situaci v Jugoslávii za 2. sv. války - o čemž samozřejmě ze školy nic nevím... Přesto je kniha veselá a optimistická a k mému velkému údivu i poměrně ideologicky neutrální.

3 16.01.2021

Podle názvu by se dalo soudit, že se jedná o nějakou "kravinu". Když však člověk knížku otevře, zjistí, že jde o velmi seriózní knihu s odpověďmi na spoustu otázek, které by ho mohly v souvislosti s ne/funkčností penisu napadnout. Taková učebnice pro starší a pokročilé.

3 19.10.2020

Jako první jsem si přečetla medailonky autorů. Takové sebechválící... A pak už tak ke knize přistupovala - věděla jsem, kdo ji psal. Proti zpracovaní a obsahu nemám výhrady, dokonce oceňuji otevřenost a upřímnost. Napadá mě však strašná spousta velmi osobních komentářů, které zde nebudu publikovat. Na otázku PROČ?! opravdu nikdy žádná ex-manželka nedostane odpověď, stejně jako na "oni na to mají nějaký gen?!?". :-D

3 09.10.2020

Moje nejoblíbenější od Woodiwissové. Jak by řekla kamarádka: romanťárna jako blázen! :-) Četla jsem ji nejmíň pětkrát...

3 27.09.2020

Moje nej knížky z doby začínajícího dospívání, na které jsem si ušetřila z kapesného :-) Moc prima holčičí čtení pro věk 11-12 let!

3 27.09.2020

I když paní píše dobře, neumím si moc představit cílovou skupinu jejích čtenářů. Já to tedy nejsem a mamka, která knížku dostala, taky ne. Jedná se o deník autorky, mamka to nazvala "cestopisem", kde líčí své zážitky, názory, pocity. Hodně jsem přeskakovala a zajímala mě sotva třetina informací. Být její dcerou, asi ji roztrhnu, že píše o mém životě. A co mi na knize vůbec nesedí jsou ilustrace, zobrazující mladou koc v lodičkách, přestože vypravěčkou je dáma plus minus sedmdesátiletá...

3 27.09.2020

Výborný román ze středověku. S postavami jsem doslova žila několik dnů, autorka umí opravdu výborně zavést čtenáře do prostředí i děje. Více mě bavila první polovina knihy, přestože o zvraty a neuvěřitelná střídání prostředí nebyla nouze ani ke konci. Zajímavá je také rozpolcenost hlavní postavy mezi tím, v čem se narodila, a tím, v čem byla vychována... Nepovedený je jen název - Lucie určitě nebyla ranhojička, původní německý název je výstižnější. A "úletem" českého vydavatele je rozhodně přebal s úplně zavádějící fotkou...

3 26.08.2020

Trochu jsem to spletla a nejdříve přečetla druhý díl - Nekonečnou pláž. Ten mě úplně nechytil... Tohle bylo o něco lepší, přestože se děj spíš nevyvíjel... Dala bych 3, ale hvězdu navíc má autorka za perfektní popis ZCELA VYMYŠLENÉHO prostředí. Kdybych to nevěděla, rozhodně bych se na Mure chtěla jet podívat, jak ho dokázala vykreslit...

3 26.08.2020

Zajímavá kniha minimálně k prolistování pro ty, kteří se chtějí něco dozvědět o moderní architektuře (velmi stručně), ale také pro Brňáky, kteří se rádi dozví něco o stavbách kolem sebe a nahlédnou do skrytých interiérů. Spoustu z těchto budov známe, chodíme okolo, aniž bychom se podívali, zamysleli, pozastavili. Naopak jsem si říkala i to, proč je v knize "kdejaký obyčejný barák"...
Zaráží mě však, že některé socialistické počiny jsou autory vysoce hodnoceny a litují jejich modernizace (např. dříve ošklivá "trojčata" a jiné podobné stavby). A rozhodně bych do takové publikace nedávala paneláky, paneláky, paneláky... Ošklivé vždy a všude.
Za mě "top" stavby - kohoutovický vodojem, pavilon Z, koupaliště Riviéra, rekonstrukce KJM a budova MZK. Z drobných staveb dům na Kopečné a sídlo poříčního oddílu policie na Přehradě.

3 21.07.2020

Nááádherné fotky, popisy tak akorát, aby se člověk něco dozvěděl, ale nebyl zahlcený. Zajímavá je i pro mě jako rodačku mapa a popis různých lokalit. Kapesní formát a kroužková vazba jsou ideální do terénu. Tak šup, na Palavu a hledat květinky s poetickými názvy jako skrytěnka, solenka, mahalebka, večernice smutná, kamejka, koulenka, kuřinka, proskurník, tužebník, prorostlík, čilimník, blešník, pižmovka, vousatka prstnatá, vlnice chlupatá, ochmet, vítod, ožanka, pipla... :-) :-) :-)

3 26.05.2020

Bez urážky musím tuhle knížku nazvat "záchodovou" :-) Myslím tím, že se nedá číst v kuse, ale po jedné-dvou kapitolách je přijatelná. Spíše ale ve druhé polovině, ze začátku jsem si říkala "co to proboha je?!". Myslela jsem, že mi nesedí autorčin styl, postupně jsem ale došla k závěru, že mi nesedí celá autorka a její názory. Některé jako šestnáctileté nevyzrálé pipky (v padesáti?), v mnohých líčí své zážitky, s nimiž se čtenář nemůže ztotožnit. U velké části příspěvků výčet a nějaké dělení. Velmi mi to připomnělo Kafe@cigárko. Grafikou a parádním provedením obalu zase Aňu a její P. S. - za to hvězda navíc. Tuhle ale posílám dál.

3 25.04.2020

Šílená kravina... Hrdinka je dvojnice Bridget Jonesové, takže alespoň trochu sympatická... Každopádně kdo hledá fakt velkou oddychovku, ať se do toho pustí. Ale 30 % knihy je sex, zbytek omáčka okolo. Říkám si, jestli autorka prožila nějaký vztah, když nechává postavy u sexu opakovaně konverzovat o bývalých partnerech... O lala...

3 16.03.2020

Marta se nečte lehce a rychle. Její texty jsou jako takhle dáma - složité, bohaté a stylisticky dokonalé. Je poznat, jak ji při psaní ovlivňovalo kolísavé rozpoložení - místy je text popisný až jakoby deníkový, jindy pro mě nepříjemně filozofický. Také se mi nelíbil skok mezi dlouhým popisem mládí a doby před rokem 89, potom jen pár zmínek o době, kdy "Vladimír" přišel k penězům, skupoval umělecké předměty a plnil jimi vilu a najednou bylo po rozvodu a stěhovala se do Bretaně.

Oceňuji obrovskou otevřenost, jíž se dává všanc tisícům lidí, přesto nelze v textu necítit i po tolika letech od rozvodu zahořklost vůči exmanželovi a všem létům života s ním. Jako by stále neuznala, že za to, jaký život prožijeme, si můžeme sami, jen my rozhodujeme... přestože se na konci snaží i s tímto vypořádat. A je škoda, že si nedokázala uvědomit, že na každém, i špatném vztahu se dají najít dobré věci. Paní Martě přinesl přinejmenším syny a vnoučata.

Každopádně při vzpomínce na charismatického a příjemného "volejte řediteli" přichází myšlenka: "Kdo by to byl do něj řekl?" Ale možné je vše a psychopata člověk zvenčí nepozná, jeho pravou tvář vidí jen ti nejbližší...

3 20.02.2020

Samotná kniha by si zasloužila zřejmě víc než tři hvězdy tím, jak je propracovaná, bohatá na děj, musela autorce dát zabrat při studiu mnoha prostředí, reálií... Ale! Woodová patří mezi mé oblíbené autorky, takže vím, že jiné příběhy jsou ještě lepší. Hodnocení je tedy v kontextu celého jejího psaní. A přestože si velmi vysoce cením spisovatelské dovednosti, téma raného křesťanství a propagace víry v tomto příběhu mě úplně neuchvátily...

3 12.02.2020

I tato knížka mě jako náctiletou minula a dostala se ke mně nyní "na stará kolena" náhodou. No, zajímavý příběh a opravdu jiný, než od autorky známe. Přesto se mi líbila.

3 01.01.2020

Nenáročný příběh, rychlá oddechovka. Trochu hloupá a plná "figurek", ale když to člověk bere jako pohádku pro velké (tlusté) holky, ani mu to nevadí... Hlavně od toho nic moc nečekat ;-)

3 08.09.2019

Jako každá "dvojka" - slabší odvar. Méně vtipu, žádné recepty (mně nevadí, naopak), přílišné opakování toho, jací jsou Dalmatinci povaleči a gurmáni, zatímco ženské kmitají :-/ Děj také jednodušší, ale rozsah zkousnutelný včetně ne/očekávaného totálního happy endu. Dala bych 2,5, z nostalgie tři.

3 02.01.2019

Vůbec nevím, čím mě spisovatel zaujal jako jeden z mála v hodinách literatury na střední škole. Od té doby jsem začala jeho povídky číst a v antikvariátech shánět staré sbírky. Jaro je moje nejoblíbenější, přečtená už několikrát, naposledy letos kvůli výzvě. Samozřejmě má povídky lepší a horší, stále aktuální i nudné, jiné nepochopitelné pro současného čtenáře neznalého tehdejších postojů a událostí. Chce to nadhled.

3 21.11.2018

Zasloužená Magnesia Litera ve své kategorii! Není to ale text pro každého, protože se nejedná o populární literaturu, nýbrž akademickou práci. Odtud možná rozčarování čtenářů. Laik by snesl cca třetinový obsah a méně formální strukturovanosti a vyjadřování. Úvod a následující kapitola jsou vcelku čtivé, ale podrobné rozbory jednotlivých spartakiád běžného povrchního zájemce o téma či pamětníka neosloví, spíše zahltí a odradí. Většině také nebude vyhovovat nelineární přeskakování (50. léta v jedné kapitole z pohledu financování, v další kapitole 50. léta z jiného náhledu), což je také typické pro akademický styl. Z knihy jsem si udělala mnohastránkové výpisky.

Pro mě (s delším časovým odstupem po studiích hůře přelouskatelný) zajímavý náhled do ideologie. Ač dítě za socialismu narozené, v listopadu 89 jsem z událostí ještě "neměla rozum", ale spartakiády přetrvávaly a fascinovaly mě. Poupata jsem omílala od čtyř let... Jako dítě jsem se sice na Strahov nedostala, minula mě nepochopitelně zasloužená účast po úmorném nácviku koedukované skladby se švédskými bednami (a na str. 347 jsem se dozvěděla, proč jsem nemohla jet v oranžových trenýrkách do Prahy!), ale v pubertě jsem zde na všesokolském sletu náhodou cvičila... A pochodovala ulicemi a volala "Morava zdraví Prahu!" :-) ... Po přečtení knihy mě mrzí, jak Strahov dopadl a že to skončilo. Na jednu stranu to mělo něco do sebe, na druhou je s podivem, v co se dá přetvořit skupina cvičících lidí a jak s tímto fenoménem kdo z vládnoucích v minulosti zacházel...

3 21.11.2018