Květinka008 komentáře u knih

Bravurní dílo, propracovaná zápletka... Při druhém čtení s odstupem času už u mě ale pominul "wow efekt" a uznávám, že děj je trochu překombinovaný. Za sebe doporučuji nejdřív vidět film, který je výborně udělaný, aby si v knize člověk jen rozšířil děj a uměl si snáz vše představit.

Poprvé jsem četla ve slovenštině, protože český překlad vyšel později, a nemohu zapomenout na poetičnost překladu slovenských veršů.

6 15.10.2018

Woodová je i zde věrna ověřenému fungujícímu schématu retrospektivy a moc se mi líbí, že se nevrací hrdinka současnosti, nýbrž nedávné minulosti a pátrá po svých prarodičích, k nimž má přímé spojení. Působí to opravdověji než v jiných knihách přeskakování staletí.
Kniha je bohatá a propracovaná, mnozí jistě ohodnotí jako příliš natahovanou (není na závadu), v níž se hlavní hrdinka čtenáři zhmotňuje před očima i s celou Austrálií, domorodci, nemocnými ovcemi... Končí moc krásně!
V mnohém mi připomněla Ptáky v trní.

6 16.05.2018

Poprvé jsem ji četla za školou v 17ti letech a byla pro mě přínosná už tehdy... Věřím, že problém s ní mají starší, zasažení pozdějším politickým ovzduším, kteří nevěří, že první komunisté mohli být nezištní a žili tím nezvráceným ideálem. Také je mi jasné, že se knížka nepotká se současnou změkčilou generací chlapů, kteří při náznaku svého ohrožení raději vezmou do zaječích, místo aby bojovali. Toho si na něm cením, stejně jako na jeho ženě, která stála při manželovi, a jejich nesobeckosti.

6 25.07.2017

Mojí nejoblíbenější (Boj o ostrov) se nic nevyrovná, každá další knížka, kterou čtu, mi připadá oproti "Boji" ze začátku nudná... A pak se nemůžu odtrhnout, jsem ponořená v bažinách s dětmi a je jedno, jestli sedím v MHD, ležím v posteli, měla bych vařit... A nakonec je mi líto, že příběh končí a já se opět musím s kamarády rozloučit :-( Tento skončil obzvlášť rychle, nečekala jsem takové utnutí. Ale zase se projevily další charaktery, v Záhadných vodách mě trochu rozčilovalo chování suverénky Nancy a zase příliš dospělácké jednání Zuzany. Nejradši mám asi Titty, Bridget je super holčička! :-)

6 27.04.2017

Z knih od Ransoma, které mám, byla vždy moje druhá v pořadí i druhá nejoblíbenější. Ani ta tloušťka mě jako dítě neodradila :-) Super dobrodružná, už se těším, až ji dám číst svým dětem.

6 19.04.2017

Moje nejoblíbenější ze všech Ransomovek, četla jsem ji od dětství dodnes několikrát a občas si představuji ten kout světa... Jako dítě jsem to nevnímala, nyní v dospělosti mě překvapuje, jak je příběh starý (odehrává se před válkou), a přitom by se klidně mohlo všechno dít i dnes...

Souhlasím s názory, že vyhodit vše teď a případně si to pak znovu koupit není realita většiny normálně žijících Čechů. Ani finanční, ani mentální. ... prostě to chce zdravý rozum. Z knihy jsem si taky vypsala pár tipů a průběžně je budu praktikovat. Nicméně nejvíc se mi z knihy líbí obálka :-)

6 28.02.2017

Patřím mezi ty, kteří by dokázali opěvovat knížku na mnoha řádcích, ale už to udělali jan8470, Prey a další, tak se nebudu opakovat, plně se vším souhlasím.
Jen pár postřehů:
- neobvyklý styl vyprávění na začátku jsem musela přemoct, ale potom už se knížka četla a hltala sama
- překlad je geniální!!!
- nemám ráda otevřené konce, proto doufám v pokračování... leč mohlo by být aspoň o malinko kratší ;-)

6 26.07.2016

Kniha, které po dlouhé době dávám plný počet hvězd a zůstane v mé knihovně. Příběhy obou dějových linek jsou strhující, propracované, bohaté a skvěle vyprávěné mimo jiné i tím, že se střídají vypravěči. Je zajímavé, jak si každý v příběhu najde téma či oblíbí postavu, s nimiž má něco společného... Já z tohoto důvodu "žila" Joelle. A ústředním tématem pro mě byl celoživotní "boj" mezi sestrami-dvojčaty. Na rozdíl od většiny ostatních čtenářů jsem konec nepředvídala, ani jsem se o to nesnažila, přestože mi pravděpodobné rozuzlení v posledních šedesáti stranách na mysl přicházelo. Čtení jsem si chtěla do poslední minuty užít, a užila. I poplakala.

Během čtení jsem si poznamenala:
Mnoho závažných a do hloubky citlivě uchopených témat - mateřská neláska a dělání rozdílů mezi dětmi, což má vliv na jejich sebevědomí i vzájemný sourozenecký vztah, ambivalentní city mezi sestrami včetně niterné snahy vypořádat se s těmi, které by sestra k sestře "správně" cítit neměla, a opatrným vytěsňováním témat v rozhovorech ve snaze té druhé neublížit, protože znají svá slabá místa. Vědomí, že proto také přesně ví, kam v případě potřeby bodnout, aby to co nejvíc bolelo, pokud bude chtít nebo muset.
Ačkoliv se může jedné sestře zdát, že dostala do vínku vše nejhorší, zatímco druhá sestra proplouvá životem na růžovém obláčku, druhá může tutéž situaci cítit ze svého pohledu úplně naopak, protože nic není jen černé nebo bílé - a ani jedna o pocitech druhé nemá tušení!

5 16.03.2025

Také patřím mezi čtenáře, kteří nejprve viděli film a jsem za to ráda - postavy z knihy mi vplouvají do mysli podle herců, výrazné jsou pro mě hlavně Táňa Dyková jako Vivien a Eliška Balzerová jako paní Tichá, protože ty to zahrály skvěle. Film se mi líbil a ráda se na něj podívám znovu jako na oddechovku (s dvojkou už jsem tak spokojená nebyla). Ale knihou jsem poměrně zklamaná a mé pocity nejvíc vystihla v komentáři níže AgnesDee. Poprvé jsem se opravdu zasmála až v polovině. Nicméně pokud ke mně dojdou i další knížky, přečtu si je.
A do Milotic, zámku pana autora, se chystám na kostýmovou prohlídku s kamarádkami už dlouho, snad se letos povede :-)

5 12.01.2025

Super oddechovka přečtená jedním dechem, živý děj a sympatičtí hrdinové. Přesně to hlava při únavě potřebuje :-)

5 20.09.2024

První otázka z hlavy: Dostala Betty někdy nějaké ocenění za vše, co v letech po návratu do USA vykonala? Kolik dalších rodičů a organizací podpořila, pomohla... Kolik energie ji to muselo stát.

Otázka č. 2: Změnila se nějak situace v řešení únosů a styku rodičů s dětmi z nábožensko-geograficky smíšených manželství od 90. let? Přece jen uplynulo 30 let od vydání této knížky.

Ke knize... Úvod pro mě chaotický a nezáživný s tím výčtem rozhovorů, jmen producentů a redaktorů, míst... Nejzajímavější částí byly silné příběhy dalších rodičů, kteří procházeli podobnými situacemi v různých zemích (nejen) Středního východu. A zážitky z natáčení filmového zpracování.
3,5*

P. S. Komentáře ostatních čtu až po napsání svého - dodatečně tedy souzním s komentářem Metly včetně citátu, který jsem si taky vypsala...

5 23.08.2024

Pro mě slabší Lanzcová. O tom, že existuje první díl, jsem se dozvěděla až zde z komentářů, ale číst rovnou Postel plnou růží nevadilo. Musím říct, že mě napadaly dvě věci:
1) že zub času je znát na aktuálnosti děje... přece jen těhotných osmnáctek v dnešní době tolik není a určitě by současná odpovídající generace vše neřešila takto
2) že jak v seriálu Hříchy pro pátera Knoxe bylo deset pravidel pro detektivy, u Lanczové by se dalo vysledovat nejmíň pět podobných bodů schématu (některých) jejích knih... téma bratrů + jedné dívky mezi nimi, nefunkční nebo neúplné rodiny hlavní hrdinky, hlavní hrdinka jako schopná dívka stojící v mladém věku na vlastních nohách, nějaká ta patologie, aktuální trend (v té době jistě squatteři a dredy)... Tady tedy "porušila" bod smyšleného městečka Račic a okolí a děj se odehrává v reálném Brně a Třebíči - to mě třeba zaujalo.

5 20.02.2023

Souhlasím s Elulilinka1. Každopádně jsem se pobavila eskapádami dospívajících slečen, které naháněly chudáka kluka od sousedů a dělaly mu naschvály, protože jsem si vybavovala, jak jsme stopovaly kluky v dospívání my, nechávali v jejich schránkách vzkazy s básničkami nebo zasypaly v noci jejich auto okvětními plátky růží, nakradenými v celé části města... :-D :-D :-D

5 10.01.2023

V pubertě mě tahle "lanczovka" minula. Nyní přišla jako vyřazená z knihovny a v první polovině se mi nelíbila - říkala jsem si, že je to taková moderní Popelka, které jen všichni ubližují... Potom se to nějak zlomilo a dočítala jsem jedním dechem. Holka se nakonec se vším dobře poprala a patří pro mě do skupiny holek z románů Lanczové, ke kterým bych chtěla domů nahlédnout po letech, jak dopadly :-)

5 10.01.2023

Hezký románek pro náctileté slečny, který ani po letech vlastně neztratil na aktuálnosti - snad jen že hrdinové nemají mobilní telefony :-) Slupla jsem jak malinu, líbila se mi teď a líbila se i mému 25 let starému pubertálnímu já :-) Nechám ji pro neteřinku.

5 10.01.2023

"V domě smutku v ničem, ani v pocitech, neplatí měřítka světa venku. (s. 14) ... a jakoby zvnějšku jsem přehlédla obraz, jehož jsem byla součástí. ... ležely jsme tam namačkané v šedivých dekách jak oškubaní papoušci, které nikdo nechce. Byly jsme tak ubohé, jak jen může být člověk ubohý. (s. 13) ... vědomí bezmoci je přesně to, co do vás chce manipulant infikovat. Vy si máte ve vězení uvědomit, jaká jste nula. (s. 16) Domu smutku vládně něco horšího: vane tu smrtelný dech znicotnění. (s. 11) Vezmou vám lidskou podobu a cítí se pak oprávněni zacházet s vámi jako s dobytkem. (s. 16)"

Tyhle věty z prvních stran zcela vykreslují moje pocity z knížky. I přes to dokáže autorka nalézat v lidech lidství, filozoficko-snovým popisem osobnosti přiblížit a snad i oblíbit si kdejakou karikaturu počestného občana. Ve všem nesympatickém, protiprávním a protistátním jednáním poukazuje na špetky dobra a z nich skládá obraz osoby úplně naruby. Spousta z těchto Helenek, Andul, Peterek jsou klientkami našeho úřadu a autorka mi ukázala jejich skryté hlubiny, odkud vychází motivace pro jejich (pro nás) nepochopitelné jednání.

O co více se věnuje autorka popisům osudů a osobností spoluvězenkyň, o to méně píše o sobě a svých pocitech. Nejsem zatížena filmem, proto jsem byla odkázaná i v jejím případě na skládání střípků osobnosti v neúplný celek. Jisté je, že si nehrála na žádnou odtažitou a povznesenou madam, jak působila na začátku. A že jí nebyly dočasné spolubydlící jedno, ať byly kýmkoliv...

5 12.10.2022

(SPOILER) Ve své kategorii na 4*. Prostě příběh z jiné doby, takový film pro pamětníky na papíře. Člověk si v rolích postav představuje bez problémů Ferbasovou, Peška... :-) Dovolím si jen podotknout drobnou úvahu, zda by bylo po celý život šťastné manželství emancipované dívky, která měla velké sny a plány, a nakonec se stala záhy ženou staršího vážného lékaře, matkou a manželkou v domácnosti, jak bylo běžné...

5 27.04.2022

Tak na Pulitzera to není, to víme všichni... Jakož i to, že blogové zápisky se začnou časem opakovat, což není tak patrné, dokud se čtou online průběžně, jak vycházejí. V knížce najednou je to vždycky trochu "na guvno". Před lety mě blog Ostravaka minul, teď v roce 2022 je pro mě milou nostalgií a vtipnou vzpomínkou na časy, kdy si lid Český pořizoval první mikrovlnky, dývýdýčka, mobily, ve Feliciích všichni jezdili... :-) A většina z nás to evidentně prožívala stejně :-D

Další díly číst nepotřebuji. Díky za představení "razovite ostravske mluvy", pobavila jsem se velmi trefnými přirovnáními, které taky výborně odrážejí svou dobu. S pozdravem "Buch egzystuje!" Ostravakovi zdar! :-)

5 17.04.2022

Anděla není Vašek... Vašek byl rošťák a byla s ním sranda, Anděla je rozmazlený spratek, který dospělé kolem sebe tahá na gumičce a oni se nechají; srandy tam už bohužel moc není :-( Asi je dobře, že tento díl nikdy nebyl natočený s původním osazenstvem, což jsem si uvědomila až teď po přečtení knížky...

5 18.01.2022